0
0

Loni jsme si krásně užili dovolenou na Korfu a letos padla volba na ostrov hor, divoké přírody a zajímavých historických památek – Krétu.

Naše cesta začala ve středu 3. 9. 2008 v 00:30 h. Odjezd z Hradce Králové byl přesně na čas. Nastupovaly jsme pouze my dvě (já a kamarádka). V Poděbradech jsme nabraly ještě další dva cestující a svižným tempem jsme se vydaly na letiště Praha – Ruzyně. Dorazily jsme tam již ve dvě hodiny ráno. Hodinu jsme ještě čekaly než otevře přepážka naší CK, abychom obdržely letenky. Poté jsme prošly pasovou kontrolou, kde jsme také dostaly palubní lístky. Byla nám zde také odbavena zavazadla. Potom následovala kontrola letenek a na závěr kontrola příručních zavazadel. Vše proběhlo velice hladce a bez problémů. Ve 04:30 h jsme nastoupily do letadla Boeing 737 – 800. Protože jsem naposledy (a poprvé) letěla před x lety, tak na mě padla docela tíseň z malého prostoru. Řady sedadel byly na sebe dosti namačkané. Letušky nám udělily první pokyny před startem a představily také kapitána našeho letadla. Start přesně v 05:00 h proběhl hladce a byl to pro mne úžasný zážitek! Dostaly jsme také snídani – omeletu s mletým masem a dušenou zeleninou (to jsem opravdu nemusela), bagetky s máslem a malý zákusek. K pití bylo možné objednat si cokoliv (kávu, čaj, džus, kolu, pivo, víno,…). Během letu jsme zažily menší turbulence, ale nepřišlo mi to nijak zvlášť hrozné. Přeletěly jsme Balaton i Atény a za necelé tři hodiny jsme začaly klesat k Chanii. Přistání bylo hladké – jako do peřinky.

Na letišti jsme čekaly nějakou dobu na zavazadla. Můj kufřík přijel po pásu mezi posledními. Uff, to se mi ulevilo! Naštěstí byl celkem v pořádku – až na prodřenou folii. A to jsem ho do ní balila velmi pečlivě. Takže ve finále byl trochu odřený, ale hlavní je, že neupadla kolečka. Poté si nás „odchytila“ delegátka naší CK a poslala ke správnému autobusu. Tam nám rozdala letáky se základními informacemi a sdělila jméno delegáta určeného pro náš hotel. Následně nás autobus rozvezl po destinacích a hotelech na západ od Chanie. My jsme s kamarádkou zakotvily v letovisku Tavronitis v menším rodinném hotelu. Toto letovisko je vzdáleno asi 20 km od Chanie. V recepci hotelu nám však bylo sděleno, že musíme počkat ještě dvě hodiny, než uklidí pokoje. Byli jsme všichni po probdělé noci dost unavení, ale nedalo se nic dělat. Zatím jsme se šly s kamarádkou podívat ke Krétskému moři. Vypadalo báječně! Pláž s většími oblázky. Dále od moře byl písek. Ve 13:00 h místního času jsme se konečně dočkaly a byly ubytovány. Náš pokoj se nacházel v patře hlavní budovy. Měly jsme takový zajímavý balkón. Výhled byl na bazén a také bočně na moře. Před balkónem byla terasa. Takže stačilo přeskočit zábradlí a už jsme měly skoro celý Chanijský záliv jako na dlani. Vybalily jsme si základní věci a zamířily k moři. Pláž i vstup do moře byl s většími oblázky, tudíž jsme velmi ocenily boty do vody. Proto není toto místo vhodné pro děti. Nebylo zde mnoho lidí a ani slunečníku nebylo třeba. Moře bylo čisté a teplé. Foukal jemný větřík a byly jen mírné vlnky. Po večeři jsme se prošly po malém městečku Tavronitis a uložily se ke spánku.

Ve čtvrtek 4. 9. 2008 jsme se probudily do krásného rána. Po snídani jsme se vydaly na procházku po pobřeží západním směrem až do Kolimbari přes letoviska Rapaniana, Skoutelonas a Minothiana. Cesta přes oblázky nebyla moc příjemná, a tak jsme zpátky šly raději po pobřežní silnici. Cestou do Kolimbari jsme míjely několik označených hnízd karety obecné. Objevily jsme tam mrtvé mláďátko. Chudinka! Ale vzhledem k tomu, že dospělosti se z každé snůšky dožije asi jen jedno mládě, tak je to docela pochopitelné. Do hotelu jsme dorazily akorát na první schůzku s naším delegátem. Poskytl nám všechny potřebné informace a zodpověděl naše dotazy. Odpoledne jsme šly opět na pláž. Vlny byly o něco větší než včera. Kamarádka se potápěla a já jsem se houpala na vlnách. Na pokoji jsem zjistila, že mám pěkné mozoly od té ranní procházky. Po večeři jsme šly opět k moři. Byla to nádhera! Ten božský klid!

V pátek 5. 9. 2008 jsme se po bohaté snídani vydaly na autobusovou zastávku. Stoply jsme si zelený autobus s nápisem Anek Lines směřující do Chanie. Vystoupily jsme však v letovisku Agia Marina (1,40 €/os.), abychom si užily také písečnou pláž a mělké moře. Koupaly jsme se celé dopoledne. Až na ty davy lidí, to byla paráda! Ve 13:00 h jsme pokračovaly autobusem přímo do Chanie (1,50 €/os.). Jedná se o rozmanité a velice hezké rušné město plné obchůdků. Směřovaly jsme k přístavu a prošly jsme velkou tržnicí. V rodinném podniku jsme si daly pravou domácí zmrzlinu. Mají zde asi 40 druhů. Jeden kopeček (tedy spíš pořádný kopec) byl za cca 2,50 €, ale stál opravdu za to! Přístaviště bylo malé, ale velice pěkné. Ačkoliv slunce pražilo, vydaly jsme se na zhruba kilometr dlouhou procházku po molu k majáku. Najednou kamarádka zjistila, že jí chybí potápěčské brýle se šnorchlem. Obojí zůstalo viset pod slunečníkem v Agia Marině. Hned jsme se tam autobusem vrátily a světe div se – brýle i se šnorchlem visely celé odpoledne pod naším známým slunečníkem. Takže to dobře dopadlo. Naštěstí se v Řecku nekrade ani zdaleka v takové míře, jako například u nás.

V sobotu 6. 9. 2008 jsme se hned po snídani opět vydaly na autobusovou zastávku a zamířily na další výlet. Zelený autobus asi po půl hodině přijel a my jsme se vydaly na západ od našeho letoviska přes Kolimbari až do přístavu Kissamos – Kastelli. (3,40 €/os.). Zde jsme se v 10:30 h nalodily na loď s příznačným názvem „Gramvousa“ a vypluly na stejnojmenný poloostrov. Palubní lístek stál 22 € na osobu. Usadily jsme se na lavičce na přídi a najednou slyšíme „Dobrý den“. Za námi seděli čeští manželé. Pěkně jsme si s nimi po cestu povídaly a dostaly jsme tipy na další zajímavá místa Kréty vhodná k návštěvě. Obepluli jsme poloostrov a zakotvili na ostrově Imeri Gramvousa. Slunce sice dost pálilo, ale i přesto jsme se vydaly na náročný výstup po kamenných schodech až ke starobylé benátské pevnosti. Někteří lidé zůstali dole na malé pláži a koupali se. Výstup v žabkách trval asi 20 minut a docela se divím, že v tom parnu nikdo nezkolaboval. Výhled to byl samozřejmě úchvatný! Jakmile jsme se dostatečně pokochaly, tak jsme zahájily sestup dolů. Nalodily jsme se a ve 13:30 h jsme zamířily do zátoky Balos, která tvoří nádhernou lagunu. Bílý písek se zde mísí s růžovým, který je tvořen z rozdrcených skořápek lastur. Překrásné místo ke koupání! Ale když jsou tam davy lidí, tak to samozřejmě trochu ztrácí své kouzlo. Každý si může vybrat – buď se válet na mělčině v písku (která je tu opravdu rozsáhlá) nebo si jít zaplavat do hlubšího průzračného moře. Báječně jsme si to tu užily a v 16:30 h jsme vypluly zpět naší lodí do přístavu Kissamos. Cestou jsme viděly kozy, které si bez problémů hopsaly po prudkém skalnatém srázu poloostrova. Po připlutí jsme našly zelený autobus směřující do Chanie. Byly jsme tak šťastné, že nemusíme nikde hledat, který autobus nám jede zpět, až jsme málem zapomněly vystoupit v Tavronitis. Naštěstí nám řidič těsně za letoviskem zastavil. Tentokrát jsem se však v noci moc dobře nevyspaly, protože nás otravovali komáři.

V neděli 7. 9. 2008 jsem po probuzení hodně cítila nohy po včerejším výstupu. A tak jsem po snídani relaxovala na pokoji. Kamarádka šla k moři. Odpoledne jsem šla k moři také. Dost foukal vítr a byly pěkné vlny. Mnoho lidí se nekoupalo. Pro jistotu jsem se držela blízko břehu, ale bylo to fajn. Navečer jsem si šla zaplavat do hotelového bazénu. U večeře bylo snad čím dál víc zvířat. Kočka si přivedla svá koťata a objevil se tu dokonce i pes. U vedlejšího stolu seděla rodina Poláků a zjevně dominantní otec vedl provokativní řeči proti Čechům. Prý je to u nás strašné a že už k nám nikdy nepojede. Nevšímali jsme si ho – byl to hloupý buran. Najednou nám zavolali z půjčovny aut, že nám „naše“ autíčko přivezou během pěti minut před hotel. Vzhledem k tomu, že jsme si ho objednávaly několik týdnů předem v České republice, tak to bylo opravdu přesné a solidní jednání. Jednalo se bílé Daihatsu Cuore. Vypadalo velmi dobře. Dobrovolně jsem se rozhodla pouze pro roli navigátora. Kamarádka je přece jenom zkušenější řidička. Po podepsání a předání dokumentů nás řidič odvezl do Maleme, kde si přestoupil a my jely zase zpět do Tavronitis. Po večeři jsme se šly projít k moři. Cestou nás pozdravil jeden z dvojice Poláků, kteří si byli vzájemně víc než přáteli. Tomu říkám slušnost. Nesmím házet všechny Poláky do jednoho pytle. Od moře jsme se vydaly do městečka a zamířily si to přímo k cukrárně. Zakoupily jsme si výtečnou baklavu a usadily se v taverně na frappé. O půlnoci jsme šly spát. Zítra nás čeká výlet na Elafonissi a Falasarnu.

V pondělí 8. 9. 2008 v 08:15 h jsme vyrazily směrem ke Kolimbari a Kastelli. Před Kastelli jsme odbočily vlevo a zamířily na jih až za městečko Topolia. Udělaly jsme si krátkou zastávku u jeskyně Agia Sofia. Jeskyně byla docela rozlehlá a plná netopýrů. Poté jsme projely městečkem Elos a sjely k proslulé pláži a ostrůvku Elafonissi. Přebrodily jsme se tam mělkou lagunou. Je to krásné místo, ale určitě mě tolik nenadchlo jako zátoka Balos. Foukal zde silný vítr, slunce pražilo a písek jsme měly neustále všude. Dlouho jsme nevydržely a odcházíme. Proti nám už se začaly valit davy turistů, kteří přijely zájezdovými autobusy. Vydaly jsme se zpět přes hory na sever. Cestou jsme se stavily v klášteru Chryssoskalitissa. Je to rozhodně zajímavé místo, z něhož sálá dávná atmosféra. Poplatek činí 2 €/os. a je určen na rekonstrukci kláštera. Projížděly jsme serpentinami a cestou míjely horské vesničky. Najednou nám cestu zahradilo stádo koz. Jsou to pěkná zvířata s dlouhou srstí. Stádo se uhnulo, ale stále jsme potkávaly jednotlivá zvířata. U městečka Platanos jsme znovu odbočily a zamířily k další krásné pláži – Falasarně. Byly jsme uchváceny křišťálově čistou vodou a zlatým pískem. Nebylo tu mnoho lidí a vítr tolik nefoukal. Tato pláž u mě vítězí na plné čáře před Elafonissi i zátokou Balos. Ještě jsem snad nezažila krásnější místo ke koupání. Zůstaly jsme tu déle, abychom si tu nádheru pořádně užily. Asi v 16:00 h jsme opustily Falasarnu a zamířily zase přes přístav Kissamos – Kastelli na východ. Následovala krátká zastávka nedaleko Kolimbari u kláštera Moni Gonias. Jedná se o klidné místo s krásnou vyhlídkou. Dovnitř se však (jako do většiny klášterů) nesmí v šortkách. Do Tavronitis jsme dorazily v 17:30 h.

V úterý 9. 9. 2008 jsme už v 05:50 h vyrazily na východ po dálnici přes Chanii až k přístavu Rethymno. Těsně před autem nám prolétla sova. Měla štěstí, že to stihla. V Rethymnonu jsme odbočily na jih a přes Armeni jsme dojely až do městečka Spili. Zde stojí za shlédnutí především městská kašna. Vrátily jsme se do Mixorroumy a odbočily vlevo. Ošidnými serpentinami mezi horskými masívy jsme mířily ke klášterům Kato Preveli a Piso Preveli. Na nenápadné odbočce jsme objevily schody ve skále směřující k proslulé pláži Preveli. Schody jsou dost prudké a je to docela dálka. Už cestou tam jsem se děsila zpáteční cesty. Výhled na pláž a širé moře byl ovšem nezapomenutelný. Došly jsme na pláž a vnořily se do palmového háje lemujícího říčku Megalopotamos, která se vlévá do moře. Úplná džungle a nad hlavami horský masív, kde hnízdí dravci. Když jsme se dostatečně pokochaly palmovým hájem, tak jsme se přes říčku přebrodily k Libyjskému moři. Ovšem zaplavat jsem si nemohla. Hned na mělčině na mě začala útočit malá rybka a drze mě okusovala. Tak jsem raději vylezla z vody, abych se té mrňavé „pirani“ zbavila. Moc jsem si ale nepomohla. Blízkost sladké říčky mělo také svou nevýhodu – všude byl kousající a krev sající hmyz. Po odpočinku jsme se vydaly po schodech zpět k autu. Výstup to byl velice namáhavý. Byla jsem opravdu ráda, když jsem se vyhrabala nahoru. Doporučuji s sebou hodně vody. Na zpáteční cestě jsme se zastavily v Rethymnu a navštívily benátskou pevnost Fortezza. Poté jsme pokračovaly k sladkovodního jezera Kournas, které se nachází nedaleko města Rethymno. Tento specifický biotop obývá mnoho druhů živočichů – vodní ptáci, ryby, žáby, želvy, …

Ve středu 10. 9. 2008 v 08:30 h jsme vyrazily přes Chanii na poloostrov Akrotiri. Projely jsme kolem letiště a dostaly jsme se ke klášteru Agia Triada. Tento klášter je opravdovou oázou klidu! Vstoupily jsme dovnitř. (2 €/os.). Je zde nádherná pečlivě udržovaná zahrada. Citroníky, pomerančovníky, mandarinkovníky, barevné plnokvěté ibišky, muškáty, oleandry. Okolo kláštera je sad s olivovníky. Po odpočinku jsme pokračovaly dále na sever poloostrovem. Cestou jsme potkaly stádo dlouhosrstých koz a udělaly přestávku na focení. Přijely jsme ke klášteru Gouvernetou. Měly jsme trochu smůlu – ve středu a v pátek ho mají zavřený. Za klášterem jsme pokračovaly pěšky cestičkou svažující se dolů k ústí soutěsky, která se táhla až k moři. Zastavily jsme se u jeskyně Jero Spileo a minuly opuštěné sídlo – klášter Katholiko. Vyfotila jsem si malou zelenou ještěrku, která se vyhřívala na kameni. Jely jsme zpátky stejnou cestou kolem letiště až do městečka Souda. Zde jsme si prohlédly přístav a udělaly přestávku na oběd. V 13:30 h jsme vyrazily zpět po dálnici až k Tavronitis, kde jsme odbočily vlevo. Trochu jsme zabloudily. Potřebovaly jsme se dostat do vesnice Vouves a moc se nám to nedařilo. Proplétají se tu různé silničky, které ani nejsou na naší podrobné mapě. Konečně jsme dorazily na místo. Našly jsme zde nejstarší, zhruba tři tisíce let starý olivovník. Je to opravdu impozantní strom! V 16:30 h jsme se vrátily do našeho hotelu v Tavronitis. Chtěla jsem si ještě před večeří zaplavat, a tak jsem zamířila k moři. Čekalo mě ale nemilé překvapení. Byly tak velké vlny, že jsem nehodlala nic riskovat a vrátila se raději k hotelovému bazénu a ledovému frappé.

Ve čtvrtek 11. 9. 2008 v 05:50 h jsme se vydaly po dálnici na východ. U městečka Vrysses jsme odbočily vpravo a směrovaly na jih přes Imbros až do města Chora Sfakion. Cesta je to dlouhá a místy velmi ošklivá. Na několika místech se silnice opravovala, a tak jsme se modlily, aby to naše auto vydrželo. Chora je malé město, jakoby odříznuté od světa. Po snídani jsme se vydaly k soutěsce Aradena. Po prudkých serpentinách jsme se vyšplhaly až nahoru. Zastavily jsme na kraji vesnice Aradena a prohlédly si z výšky soutěsku. Kamarádka sestoupila dolů. Mně se to zdálo dost náročné, a tak jsem zůstala nahoře a prohlížela jsem si vesničku. Opět jsem zaslechla češtinu. Chvílemi jsem si na Krétě připadala jako v Chorvatsku – všude samí Češi a Slováci. Odpoledne jsme opatrně sjely zpátky do Chory Sfakion. Ve 13:00 h jsme nastoupily na loď směřující do Loutra. Cesta trvala 20 minut a stála 4 € na osobu. Musím přiznat, že se mi zde příliš nelíbilo. Všude skalnaté divoké pobřeží. Příliš vyprahlé místo s minimem zeleně. Ale uznávám, že pro někoho to může znamenat tu pravou romantiku. Zpátky z Loutra jsme vypluly v 16:30 h. Nasedly jsme do auta a vyrazily zpět na sever. Ve stejnou dobu bohužel odjížděli z Chory všichni návštěvníci, a tak jsme se dostaly do dopravní zácpy. Před námi i za námi se tvořily kolony aut a autobusů. Jely jsme však v klidu a pomalu. Když jedete prudkými serpentinami vzhůru a pod sebou vidíte ten několikasetmetrový sráz, tak není opravdu o co stát. Někteří nervózní řidiči nás docela riskantně předjížděli. Očividně to však nebyli turisté a nejeli tudy poprvé v životě. Do Tavronitis jsme dorazily v 19:00 h . Vrátily jsme klíčky od auta na recepci a po večeři šly spát.

V pátek 12. 9. 2008 byl odpočinkový den. Po snídani jsem začala pomalu balit. Kamarádka odešla k moři. Odpoledne jsem se k ní přidala a naposledy jsme si užívaly klidu na pláži v Tavronitis a teplého moře. Vrátily jsme se na večeři a zjistily, že „naše“ auto stále stojí na parkovišti – dosud si ho nikdo nevyzvedl. Po večeři jsme odjely autobusem do Chanie (2,30 €/os.). Ve Starém městě byly davy lidí a opravdu to tam večer žilo. Teplota vzduchu byla 26 °C. Nakoupily jsme drobné dárky – olivový olej, tymiánový med, olivové mýdlo, pohledy, atd. Koupila jsme si také na památku model kozy bezoárové (kri-kri), která patří mezi nejohroženější druhy zvířat v Evropě. Na Krétě žije pouze v soutěsce Samariá a je na pokraji vyhynutí. Nezapomněly jsme si koupit domácí zmrzlinu a ve 23:00 h jsme odjely zpět do hotelu. „Naše“ auto bylo pryč. Po půlnoci jsme ulehly ke spánku.

Sobota 13. 9. 2008 – a je to tady! Nastal den „D“. Odpoledne se vracíme domů, a tak jsme se musely s Krétou rozloučit. Bylo nám smutno. Po snídani jsme dobalily poslední věci. V 11:00 h jsme opustily pokoj a šly si užívat posledních paprsků slunce k bazénu. Daly jsme si u baru výborné frappé a ve 12:30 h oběd – kuřecí nugetky s hranolky a čerstvým pomerančovým džusem. Ve 13:30 h jsme odjely na letiště v Chanii. Kontrolami jsme prošly bez problémů. V 16:00 h jsme nastoupily na palubu letadla Boeing 737, které bylo uvnitř vybaveno poněkud modernějšími sedadly, než při prvním letu. Let proběhl hladce. Jen byly větší fronty na WC, než když jsme letěly na Krétu. A nebyl takový klid. Nervózní postarší dámy si stěžovaly na kde co a dost tu brečely děti. Přistávací manévry byly sice trochu delší, ale jinak vše proběhlo v pohodě. V 18:10 h jsme přistáli – přesně na čas. Zavazadla nám poslali po pásech během několika málo minut. Venku bylo asi 5 °C. Byl to tedy docela šok. Do Hradce Králové jsme dorazily ve 20:30 h. A ve 21:30 h jsem byla doma. Druhý den jsem si místo ledového frappé vařila horké čaje.

Co říci závěrem? Kréta nás naprosto uchvátila svou rozmanitostí a členitostí. Každý si zde může najít přesně to, co mu vyhovuje. Autem jsme najely za čtyři dny téměř 800 km a utratily cca 250 € na osobu včetně pronájmu auta i benzínu. Pokud se rozhodnete strávit dovolenou na Krétě, určitě neprohloupíte.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .