0
0

Letovisko Tossa jsem vybral proto, že se mi na videích youtube a satelitních foto z maps.google.com jevilo nejlepší. A bylo.

Udělal jsem dobře, ač mne znalci Španělska upozorňovali na nedostatky, a že by Andalusie byla lepší. Nemýlili se v hlavním nedostatku Costa Brava – přecpaných plážích, městečku a hlavně hotelu. Když vejdete do jídelny, v které je asi 500 lidí, úplné mraveniště, kde si nelze nikam sednout a stoly nejsou uklizené, je to síla. Řešením číšníků bylo regulovat vstup, ale pak se u vchodu nashromáždilo mnoho lidí, kteří na nás hladově koukali.

Ale nelituji, intuice mi pomáhala, Tossa s hradem a historickým centrem je krásná, i okolí, zejména pobřeží. Víc než v Řecku. Dali nám prima mapku města s vyznačenými schodišti, jimiž lze pohodlně cestovat. Jezdí tu také pouliční městský vláček. Osou města je úplně vyschlá řeka, krásně vyčištěné dno. To jsem nikdy neviděl, má to svoje kouzlo. Pláže jsou parádní, potápěl jsem se za rybami u skal. Nebyly sice tak barevné jako na Krétě, ale bylo jich mnoho, malé i velké. Počasí přálo, první dny bylo 30 st. Koupali jsme se každý den.

Ale hlavně Španělé, jsou to velmi příjemní a hodní sympaťáci každým coulem, velké kultura. Špatnou náladu jsme nikdy u nikoho nepozorovali, ani na důchodních, kterých pak mnoho přijelo. Denně jsme koukali na jejich televizní kanály. Na zprávy, kterým jsme nerozuměli, i na předpověď počasí. Mají ji lepší než my, jen si ji místy zaplavují americkými násilnými filmy, což kazí dojem.

Hodně se v televizi věnují sportu, zejm.fotbalu a také drbům. Ale docela by se mi líbilo žít mezi nimi. Žádné sociální případy, zde tak běžné, jsem tam neviděl.

Tossa de Mar

Je to moc pěkné město s úžasným hradem i starou čtvrtí s chrámem. Bohužel ta často připomíná mraveniště, turisté se valí úzkými uličkami plnými restaurací. Jinak jsou tam hlavně hotely a vily turistů. Dali nám přehledný plánek města, jsem na něm vyznačena i dlouhá schodiště, kterými lze po městě rychle procházet. Všude čistota a pořádek.

Samotný příjezd je úžasný. Jeli jsme z letiště města Girona, které má úplně jinou zemědělskou krajinu, jen na obzoru jsou krásné hory. Pak náhle začne velmi členitá zvlněná krajina, naprosto neobdělaná, až liduprázdná, porostlá stromky, divokou vegetací. To jsem ještě neviděl, zvláštní krása. Lituji, že jsem ji blíže nepoznal, potřebovalo by to dost času. Únava ale byla veliká. Je tam i autobusové nádraží, vedle něj vykopávky římských lázní.

Pláže

V Tosse jsou tři. Velká u hradu, menší na druhé straně zálivu, kde jsme se koupali, a malá za hradem. Jsou dobře upravené, udržované, obklopené skalami, takže si potápěči přijdou na své. Mají tam výcvik. Asi sto metrů od břehu je množství loděk, ty ale nevadí. Pro přístup lodí k pláži jsou vytyčené koridory.

Je možno si půjčit kajak, surf i slunečníky, či jet na výlet lodí s proskleným dnem, ale zájem byl malý. Slunečník jsme si raději koupili (8-17eu) a pak tam nechali. Chtělo to si včas najít vhodné místo. Když bylo nejhůř, byly před námi tři řady a za námi jedna. V polovině září se to velmi zlepšilo.

Hotel

Byli jsme v hotelu Don Juan Tossa. Výhodou je nízká cena a blízkost pláží, nevýhodou je, že je moc velký. Hlavní budova je podél uličky, kam se ani autobus nedostane. Je čtyřpatrová a hodně dlouhá. Těsně u ní je druhá, nižší budova. Za ní je svah, ve kterém je velký a malý bazén. Je tedy nad hotelem, s výhledem na celou Tossu. Je tu mnoho hostů, většinou Španělů a cizinců rusky mluvících, všichni se chovají moc dobře. Ani jednoho opilce jsem neviděl. Pár dní ke konci zaplavili hotel španělští důchodci, dělaly se pro ně i taneční zábavy.

Problémy byly jen v jídelně. Nejlépe bylo přijít na jídlo mezi prvními, pak už to bylo horší. Oběhat si jídlo bylo, jak pohybovat se v mraveništi.

Vařilo se moc dobře. Kdo ale chtěl k večeři pití, musel se probojovat davem k pultu, kde dostal za tučný peníz láhev a musel se s ní probojovat zpět.

Znalci mi doporučovali kupovat balenou vodu, i instrukce cestovou byla taková. Nebyla drahá, ale tahal jsem se s ní skoro sám.

Chtěl jsem pokoj s výhledem na bazén, ale dali mi na ulici. V noci mne však stále budili hosté v restauraci naproti, a pak zejména popeláři. Přímluvou delegátky mi dali pokoj v třetím patře s pěkným výhledem na bazén a okolí a měl jsem svatý klid. Pokojská mě někdy oslovila rusky, což mne naštvalo. Pokoje i balkony byly velké, moc pěkně zařízené. Jen některé balkony byly nebezpečné, šlo se do nich snadno dostat od sousedů. Dokonce třetí postel. Koupelna v mramoru, dokonce s bidetem. Všude uklizeno, čtyři ručníky. Televize byla malá, lednice a rychlovarka nebyla. Zato bezplatná klimatizace s ventilací. Koukali jsme shora na protější budovu. V přízemí byli dost utopeni s výhledem, tam bych také nechtěl být.

Výlety

Nejsnazší a nejkrásnější je jít podél pobřeží na západ k letovisku Llorel. Nad malou pláží za hradem je odbočka na pěšinu. Jde se zčásti po schůdkách, lze se tak dostat asi 2 km daleko, než končí. Dá se ale odbočit do lesa a pokračovat dál k letovisku po prašné cestě bez aut. Výhledy na pobřeží jsou úžasné. Na druhou, východní stranu se dá jít k dvěma letoviskům u sebe, dvouměstí Pola–Giverola. Tam se ovšem musí zčásti jít po dosti frekventované silnici, naštěstí lze jít těsně za svodidly. Přišli jsme k velkému campingu Pola, který měl pěknou menší pláž. Na rozdíl od Tossy na ní byli téměř výhradně mladí lidé, zejména Francouzi a Francouzky, které kupodivu nebyli nahoře bez, jako mnohé mladé i starší dámy na Tosse. Hrál se tam volejbal a posypávali si hlavy jakousi sádrou pro všeobecné veselí. Hrála tu hlučná hudba.

Zpět jsme šli po stezkách na svahu. Jedna vede asi kilometr až do miniaturní pláže směrem k Tosse. Je to o dva kilometry kratší. Cestou je množství úžasných výhledů na pobřeží.

Doprava Nejhorším zážitkem byla doprava tam i zpět. Problém byl ve snížení povolené váhy kufrů, pro oba z 40 na 30 kg. Ač jsem je doma vážil, byl jsem o 1,5 kg přes limit. Mohl bych předem vytypované věci přendat do batohu, ten může mít 5 kg, ale kdoví, zda se váží. Naštěstí mi to odpustili. Těch 750 Kč bych nedal. Problém je i ve stálém čekání na letišti, často ve stoje. Odbavovacích přepážek bylo málo v Praze i při návratu v Geroně, stáli jsme u nich příliš dlouho. Pak ještě u osobních zavazadel a pak na kontrole u rámu. Ženě tam našli plechovku kávy. Mohla ji vypít, ale raději ji vyhodila. Pak jsme čekali dlouho u letadla a v něm.

Na cestě zpět jsme měli nadváhu ještě větší a měli obavy, ale průvodkyně nás informovala, že Španělé tolerují, že nakoupené zboží chceme odvézt. Prostě samé čekání a buzerace, Dva dny jsou cestou ztracené, ač let trvá jen 2 hodiny.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .