0
0

Naší dovolenou jsme si zamluvili ještě před koncem roku, protože lokalita, ubytování byla jasná srdcovka, a nechtěli jsme riskovat, že někdo jiný bude rychlejší. Letos jsme museli dovolenou vybírat dle jiných kritérií, protože s náma pojedou naši 16-ti měsíční cvrčci. Takže jsme hledali převážně písečné pláže, ubytování blízko moře, ideálně apartmán se dvěma místnostmi, abychom děti nerušili …. Takže parametry velmi náročné.

Do oka nám padla Viki Vila v Paleokastritsa, kterou od oblázkové plážičky dělí jen 9 schůdků, s terasou, která už dle fotografií lákala k večerním posezení při západu slunce se sklenkou retsiny v ruce.

Dovolené jsme se nemohli dočkat, možná právě kvůli tomu velikému těšení se krátce před odjezdem objevila komplikace v krachu naší cestovní kanceláře. Protože nás to místo tolik učarovalo, rozhodli jsme se jet stůj co stůj, zamluvili si letenky, ubytování napřímo, a dokonce na 14 dní.

Přiletěli jsme ve čtvrtek ráno, a s jinou cestovní kanceláří se nechali zavézt na místo určení (taxi by stálo 41EUR). To jsme ještě netušili, že k naší úžasné vilce vede 119 schodů (spočítali jsme je poslední den). Takže dvě děti (dvojčátka a raubíři k pohledání), kočár, kufry ….. ale když jsme se dostali do cíle, nadšení bylo bezbřehé, ubytování lepší než dle fotek cestovních kanceláří, výhled na tyrkysově modrou mořskou hladinu, plážička přímo pod námi okupovaná pouze pár lidmi, terasa dostatečně velká i pro naše malé objevitele.

Hned jsme se vydali na průzkum letoviska a na první řecký oběd. Zašli jsme do přístavu do jedné taverny , kde nás ale čekalo mírné zklamání. Ceny v letovisku se pohybovaly tak o 30% výš než na jiných ostrovech, kde jsme byli. Řecký salát (s poloviční dávkou fety, než dávají jinde) ca 8.50EUR, jídla tak 9EUR, pivo od 3EUR. Co nás však zarazilo byl přístup místních. Řecko jsme si zamilovali natolik, že jsem se před rokem pustila do studia řečtiny, a těšila se, jak si procvičím nabyté znalosti. Navíc všude se píše, jak Řekové jsou jakýmikoliv pokusy nadšeni. Tak asi ne v tomto letovisku. Navíc mne nemile překvapilo, když přišli další hosté, a ti chtěli krajní stolek u moře, tak majitel řekl dvěma mladíkům (asi Italům), kteří už dojedli, zda by si mohli přesednout dozadu. S tím jsme se setkali ještě několikrát.

Letovisko má úžasné moře, krásný klášter, který stojí za prohlídku, ale je velmi turistické, celý den tu autobusy do přístavu sváží turisty z celého ostrova, kteří absolvují plavbu Yellow Submarine (cena 10EUR, vřele doporučuji, člověk sedí 2.5 metrů pod hladinou, a krom pozorování podmořského života se pro zpestření objeví i potápeč, který ukáže dalšího mořského živočicha, například ježka), plavbu Nautilus (cena stejná, ale pouze prosklené dno, takže horší výhled), či plavbu po modrých jeskyních (cena též 10EUR, trvá asi 50 minut), nají se v jedné z taveren, podívají se na klášter (kde je krom památky spousta psů, koček, ale i ptáků, a tato zvěřena je v podvečer krmena asi příslušníkem kláštera), takže zde se neklade důraz na snahu o nalákání turistů i pro další dny. Navíc letovisku chybí promenáda s tavernami, obchůdky, a zpestřena přítomností pouličních turistů, kde by se večer dalo courat, naopak večerní přístav vypadal jako těsně před koncem sezony.

Jelikož jsme nastudovali místní mhd, vydali jsme se asi třetí den na výlet do hlavního města. Cesta zeleným busem (který jezdí dle jízdního řádu na stanici vyvěšeného) stála 2.3EUR na osobu, děti zdarma, pokud sedí na klíně a asi za 40 minut jsme vystoupili v Kerkyře. To město mne nadchlo hned od prvního momentu, panoval zde klasický dopolední frmol, Řekové vysedávající v místní kafeniích popíjející svojí ranní kávičku a pokuřující cigaretu, smlouvající v místních masnách a rybárnách, všude davy lidí, že projít s naším dvojkočárem vyžadovalo velkou míru manévrování, předvídání a slovíčka „sygnomy“ neboli pardon.

Vydali jsme se na starou pevnost , která je v blízkosti parku Esplanade (úžasně rozlehlý park plný zeleně, laviček, místních i turistů). Stará pevnost nabízí úžasný výhled na moře, skrývá dórský chrám, ze kterého se vyklube kostel sv. Jiří a po vyšplhání na vrchol nabídne úžasný výhled na město. Pak jsme se vydali ulovit něco k snědku, taveren nepřeberné množství, že člověk neví, kam si sednout, ale my hledali něco víc řeckého mimo hlavní trasu. Což jsme nalezli, nicméně z jídelního lístku nakonec měli pouze tři jídla (manžel si stále přál dát pastisio, které zrovna došlo, nebo ještě nebylo připravené?). Po obědě najednou město (krom úplného centra) utichlo, a já nepoznávala uličky, kde jsme se před pár hodinami prodírali davem. Cestu zpět jsme absolvovali též zeleným busem, cesta byla rychlejší a místní průvodčí konečně takový milý Řek, který s lidma poklábosil, poradil a čišelo z něj, že čas zde nehraje tu hlavní roli.

Předchozí ostrovy jsme zkoumali pomocí skútru, což vzhledem k naší neposedné drobotině není možné, takže jsme se vydali do místní autopůjčovny (od Hotelu Odysseus směr Liapades, tedy opačný než do přístavu, po levé straně příkrou cestou nahoru). Vybrali jsme si Fiat Panda na 3 dny za 130EUR včetně plného pojištění, jak mi paní vysvětlovala, ale později mělo tu podobu, že se nevztahuje na pneumatiky, podvozek, a v případě nehody naší vinou máme spoluúčast 500EUR. Autem se nám podařilo projet celý ostrov, tedy alespoň spoustu míst doporučovaných Pavlou Smetanovou v knížce Korfu bez průvodce (doporučuji).

Z Paleokastritsy jsme se vyškrabali na Makrades, kde se nám cestou nabízeli úžasné výhledy na zálivy a zářivě modré moře. Cestou jsme navštívili Angelokastro , které rozhodně za tu zastávku stálo, ač jsme krkolomnými stezkami šplhali s dětmi na koníčka nahoru. Cestou jsme zahlédli stánkaře s láhvemi, tipovali jsme olivový olej či víno, nakonec jsme zastavili hned u prvního cestou z Paleokastritsy a koupili místní červené víno (láhev za 3EUR, ale chuťově výborné). Cestou po západním pobřeží se nám velmi zalíbilo středisko Agios Stefanos, které nebízelo nejen sympatické letovisko s obchůdky, ale i krásnou písečnou pláž s pozvolným vstupem do moře, ale velmi lákavě působily i pláže v Agios Georgios . Dále jsme se vydali na sever na Cape Drastis , kam lze prý dojet autem. No asi není auto jako auto, protože po pár stech metrech (no asi v polovině či ¾ klesání) šotolinou s obavou, zda se naše silná Panda vyškrábe i zpátky, jsme to raději otočili, a kochali se výhledem z první vyhlídky. Letovisko Sidari a vyhlášený Kanál lásky jsme nemohli minout bez povšimnutí, ale na pobyt bych si to nevybrala, ač fotky tu vznikly krásný. Na koupání jsme se zastavili na dlouhé písečné a nádherně opuštěné pláži Astrakeri, kde krom nás snad byli pouze rybky a další mořští živočichové. Cestou na pláž jsme minuli milou tavernu, a nemít plné žaludky, hned bychom si zde dali nějakou čerstvou rybku. Dále jsme pokračovali do letovisky Roda , která vypadalo velmi sympaticky, nejen množstvím stravovacích možností, které byly i za příznivé ceny (Pita gyros s pintou piva 5EUR), ale i příjemnou dlouhou pláží. Jelikož se blížilo pozdní odpoledně, auto jsme stočili směr zpátky naše vilka, přes vnitrozemí, přes klasické vesničky a přes vesnici Doukades, kde na maličkém náměstí se skrývá taverna Elizabeth, která velmi lákala k návštěvě a posezení, ale tentokrát jsme museli lákání odolat.

Na druhý automobilový den jsme se vydali na jih ostrova. Nejprve jsme odbočili do letoviska Liapades, kde po strmým klesání nás uvítala malá milá pláž s pár tavernami a obchůdky. Nicméně kopec dolů a nahoru v tom vedru by byl spíše za trest a neumím si ho představit šplhat každý den. Cestou na pobřeží jsme se zastavili u letoviska Pelakas v tzv. Kaiser´s throne , kam jezdíval císař Vilém II. pozorovat západ slunce. Pokračujeme dále na jih a cestou se nám otevře nádherný výhled na pláž Agios Gordis , která nabízí písečnou pláž s většíma vlnami (alespoň v naší době). Dále sjíždíme na Issos, abychom se podívali na korfskou poušť. Dá se dojet až téměř k moři, pak kousek pěšky a najednou se člověk objeví ve světě orientu, kde v písečných dunách se nachází taverna se závěsnýma houpacíma sítěma v těsné blízkosti mořské pláže. Zastavujeme jen na chvilku a spěcháme dál do vesničky Mpoukari (Boukari), kam prý jezdí místní na čerstvé ryby. Už příjezd nás naplňoval pocitem uspokojení , konečně daleko od turistických center, silničkou podél pobřeží se pomalu blížíme k cíli. Upoutala nás hned první tavernička, a tak jsme nehledali dál, a zastavili tam. Zde se opravdu čas zastavil, nikdo nikam nespěchal, poklábosili jsme s místním rybářem a objednali si čerstvé ryby kategorie A a B (rozdíl v ceně, A za 10EUR, B za 8EUR). Jídlo splnilo naše očekávání, obě ryby byly tak výtečné, že to vycítily snad všechny vosy v okolí. Majitel taverny přispěchal s nějakým čoudidlem, co mělo vosy odlákat, nebo přebít vůni libové ryby , ale to bylo opravdu to jediné, co mohlo pokazit tento romantický oběd v krajině, kde lišky dávají dobrou noc. Moře zde bylo opět průzračně čiré a mnohem teplejší než u nás. Ač neradi nasedáme do auta, míjíme letoviska Messonghi (vypadají rušně ale příjemně) a cestou na večerní Kerkyru se ještě rozhodneme odbočit na Agii Deku, druhou nejvyšší horu ostrova. Cesta je naštěstí zpevněna, ale tak příkrá, že váhám, kdy se nám zvedne předek a my se vzneseme. Nakonec i naše auto zvládlo převýšení 500 metrů, sice na jedničku (rychlost), ale se ctí, a nám se nabízejí neopakovatelné výhledy . Ostrov Pontikonissi stál za maličkou zajížďku a tak jsme na vlastní oči spatřili pohled snad nejznámější ze všech korfských pohlednic, a musíme uznat, že za ten věhlas to stojí. Pak už vyrážíme do ruchu večerního velkoměsta (zaparkovali jsme jižně pod Starou pevností , kde snad nehrozili ani pokuty ani jiné postihy). Ač mne přišlo už přes den živé, večer několikanásobně předčil má očekávání. Děti zde pobíhají do nočních hodinách, všichni lidé, turisté jsou venku v ulicích, kde se odehrává noční život, jak má být. Třetí a poslední den s půjčeným autem objíždíme severovýchodní část ostrova. Začíná stoupáním úžasnými serpentýnami přes Ano Korakiana na Pantokrator. Cesta je opět příkrá, však musíme zdolat 900 metrů převýšení. Z vrcholu se nabízí krásný výhled na celý ostrov i na sousední Albánii. Vracíme se zpět na hlavní silnici a vydáváme se do Acharavi, které ale jen projíždíme hledaje schránku na pohlednice (a z průjezdu se nám to jeví jako celkem vzdálené od moře), a pokračuje na Kassiopi, na které jsme slyšeli samou chválu. Letovisko s přístavem a pobřežní cestou na pláž vypadá opravdu úchvatně. Chtěli jsme se najíst v taverně nad pláží, ale ceny 15EUR za Sofrito (které jsme den předtím měli za 8 EUR) se nám jeví jako opravdu přehnané, vracíme se do přístavu, kde jsme mile překvapeni nabídkou ale i obsluhou taverny 3brothers, která se nachází po pravé straně při příjezdu do přístavu. Taverna měla opravdu bohatou nabídku, milou obsluhu, výborné jídlo a nabízela krásný výhled na přístav. Takových taveren najít víc. Cestou zpět jsme se chtěli vykoupat, ale jelikož kluci cestou právě usnuli, tak jsme se vydali rovnou domů (jen s malou zajížďkou do Makrades pro ono lahodné červené víno).

Další dny už jsme trávili většinou na naší milé oblačné pláži, a zkoumali naše letovisko. Přijemné taverny byly na hlavní směrem od přístavu poté, co jsme po pravé straně minuli již šest let zavřený hotel Oceanos, který měl nejlepší výhled v Paleokastritsi (dle slov místních), jednou jsme navštívili řecký večer v jedné rozlehlejší taverně, kde „představení“ začínalo až v půl desáté, bylo to pěkné, jen taverna opět rozlehlá a taková turistická. Pak jsme konečně objevili příjemnou taverničku, jejíž název mi vypadl, ale byla téměř hned naproti zavřenému hotelu, majitel, milý prošedivělý Řek s úsměvem obsluhoval hosty, občas zapěl místní písničku a občas si poskočil do rytmu, prostě taverna jak má být. Dokonce na můj dotaz na Giouvetsi, které nebylo na jídelním lístku, nám ho slíbil připravit na další večer a opravdu stálo za to!

Ač jsme měli zpočátku pocit, že 14 dní je doba dostatečně dlouhá, i to uteklo jako voda a nastal čas balení a přesouvání na letiště, které jsme se rozhodli absolvovat na vlastní pěst, protože jsme odmítli dát 45 EUR za taxi. Takže jsme zjistili, že cesta do Kerkyry již klasicky zeleným busem vyjde na 2.30EUR na osobu, a dále lze buď modrým autobusem za 1.10EUR na osobu (ale bohužel poslední jede v 19:10), nebo pěšky příjemnou procházkou po pobřeží a pak tak 15 minut uličkami. Při zmínce, že jdeme na letiště pěšky (děti v golfkách, dva kufry, dva batohy na zádech) na nás místní valili oči a snažili se nám to rozmluvit, ale ochudili by nás o příjemnou procházku kouzelným městem.

A celkové dojmy z ostrova? Krásné ubytování na krásné pláži, jen toto vše raději v jiném řečtějším letovisku. Ale láska k Řecku přetrvává, takže můžeme jen začít dumat, kamže se to vydáme napřesrok. Geia sas kai kalo vradi.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .