Korfu - Dovolená, na kterou nezapomenu

Prolog

Jako většina milovníků dovolené v Řecku, začali jsme i my vybírat místo pobytu již po Vánocích. Probírali jsme katalogy, navštívili veletrh cestovního ruchu, pročítali nejrůznější internetové stránky. Jako optimální nám vyšel ostrov Korfu, letovisko Barbati. Potom už jsme si počkali na solidní last minute, zaplatili a pak nastal onen DEN.

Kapitola 1 – Jak jsme cestovali na Korfu

Ve stanovený den a hodinu jsme se dostavili na brněnské letiště, obdrželi letenky a čekali. Po nějaké době započalo odbavování zavazadel. Byli jsme odbaveni jako jedni z prvních, tak jsme se posadili v hale a pozorovali život na letišti. A tu najednou hlášení místního rozhlasu: „Opusťte okamžitě letištní halu, neboť zde vypukl požár!“ Napadlo nás, zda nejde o nějaké cvičení, žádný oheň totiž nebyl nikde vidět. Nám, kteří jsme byli již odbaveni, bylo celkem jedno, jestli čekáme v hale nebo venku na lavičce, tak jsme v klidu vyšli ven. Ti, kteří ještě stáli ve frontě na odbavení, odmítali halu opustit – „táto stůj dál tady ve frontě, nikam nechoď, vždyť už čekáme půl hodiny a všichni nás předběhnou“. Ale když halu opouštěli i všichni zaměstnanci, bylo jasné, že situace je vážná a odbavovat se nebude. Po 45 minutách byl požár uhašen a odbavování pokračovalo.

A přišlo hlášení místního rozhlasu č. 2. „Upozorňujeme cestující, že letadlo, které mělo přistát na brněnském letišti, přistálo v důsledku poruchy na motoru v Praze“. A už jsme věděli, že ten den již neodletíme, neboť nebylo čím odletět. A když jsme spatřili letištní personál, jak připravuje balíčky s občerstvením, pomalu jsme se připravovali na přenocování na letišti. Byli jsme však příjemně překvapeni. Nejen, že jsme obdrželi hodnotné občerstvení, ale po nějaké době jsme byli autobusy přepraveni do špičkového brněnského hotelu, kde se nám dostalo nejen teplé večeře, ale i velice komfortního ubytování. Brzo ráno nás probudili, znovu odvezli na letiště a pak už věci dostali řád. Odlet, samotný let a přistání proběhlo zcela bez problémů, rovněž tak transfer do hotelů.

Kapitola 2 – Jak jsme cestovali po Barbati

Jak – samozřejmě pěšky. Nejprve jsme chtěli poznat městečko, objevit nakupovací a stravovací možnosti a také najít vyhovující pláže, protože na doporučení katalogů se nerad spoléhám. Krásnou pláž jsme našli, a tak první 4 dny jsme trávili koupáním a opalováním – prostě jsme se jen tak váleli u moře a u bazénu.

Kapitola 3 – Jak jsme poznali okolí ostrova

Cestovní kancelář nabízela několik fakultativních výletů, vybrali jsme si z nich výlet lodí do pevninského města Parga a na ostrov Paxos. Na palubu lodi se vešli turisté z devíti autobusů, většinu bohužel tvořily italské rodiny s dětmi. Všechny Italky si samozřejmě po celou dobu plavby povídaly – co povídaly – překřikovaly se, telefonovaly, brebentily, a to všechny najednou; když řeknu, že tam byl hluk 85 dB, nebudu daleko od pravdy.

Parga je krásné, rušné městečko s mnoha tavernami a obchody na nábřeží a křivolakými uličkami s obchůdky s keramikou, koženými výrobky a jinými suvenýry, ve staré části města. Nad Pargou se tyčí zřícenina benátského hradu. Kavárničky nabízejí často více než deset druhů kávy. Dvě hodiny vymezené na prohlídku města uplynuly jak voda a loď nás převezla do přístavního městečka Gálos na ostrově Paxos. Prohlédli jsme si přístav, prošli se po nábřeží a čekali, až uplynou dvě hodiny určené na prohlídku městečka. Bývalo by bylo lepší, kdyby delší čas byl věnován prohlídce Pargy na úkor pobytu na Paxosu. Ale to my už jistě neovlivníme.

Kapitola 4 – Jak jsme putovali po ostrově Korfu

Jsem zvyklý si před dovolenou vše naplánovat a tak jsme si v souladu s naším plánem půjčili na čtyři dny skútra. Nešlo to samozřejmě bez problémů (jak jinak). Majitel půjčovny nám sice třikrát potvrdil, že cena 60E uvedená na nástěnce je konečná (definitive price), t. zn. včetně pojištění, jakmile jsme však podepsali smlouvu, chtěl náhle po nás 72E, pojištění se prý platí zvlášť. Navíc byl velice nerudný, neboť jsme ho rušili při sledování televize. Nejprve jsem chtěl smlouvu zrušit, ale protože v nejbližším okolí jiná půjčovna není, mávl jsem nad tím rukou. A to byla osudová chyba.

Náš itinerář byl rozvržen do čtyř dnů: 1. den – severozápad ostrova – Paleokastrica, Agios Georgios, Agios Stefanos, Sidari, Roda a zpět. 2. den – severovýchod ostrova – Pantokrátor, Acharavi, Kassiopi, Kalami a zpět. 3. den – hlavní město + Achileon, 4. den – jih ostrova – Benitses, Messongi, Glifada, Agios Georgios-jih a opět návrat. Pěkně jsme to měli naplánované, že? Ale člověk míní…

První den jsme tedy vyrazili na severovýchodní část Korfu. Dočetli jsme se také, že u vesnice Nimfes je kostelík postavený ve stylu budhistických staveb. Rozhodli jsme se, že si jej prohlédneme. Jeli jsme po úzké, horské silnici a tu najednou prudký sjezd, ostrá zatáčka a na vozovce písek. Jak to mohlo dopadnout? Smyk, skútr na zemi, já s manželkou taky. Zjišťovali jsme škody. Motorka celkem v pořádku, manželka natlučené koleno, ale já jsem nemohl zvednout levou ruku. Co teď? Na vypůjčeném stroji 25 km od Barbati, řidič zraněn. Jakmile se mě do tváří vrátila původní barva – byla prý předtím zelená – rozhodl jsem se, že se i přes utrpěný úraz vrátíme na motorce. Levou ruku jsem si položil na řídítka, pravou jsem ovládal plyn a pomalu jsme jeli domů. Motorku jsme samozřejmě chtěli vrátit (nebyla nijak poškozená), ochotně se toho ujali naši sousedé, mladý sympatický pár ze Dvora Králové. Očekávali jsme, že půjčovna nám alespoň část zaplacené úhrady vrátí, ale majitel nechtěl ani slyšet.

Kapitola 5 – Jak jsem poznal řecké zdravotnictví

Naše velmi ochotná delegátka zavolala lékaře, který přijel asi za 30 minut, jak jinak, taky na motorce. Brzy jsem zjistil, že je to manžel naší milé ostrovanky Pavly. Když jsem mu řekl, že máme doma její knihu, evidentně jej to potěšilo. A když se podíval na moje příjmení, a zjistil shodu s příjmením českého zpěváka, stepaře a swingaře Ondřeje, který na Korfu hrává golf a s kterým se asi osobně zná, bylo porozumění dokonalé. Lékař mi ošetřil oděrky, na nehybnou ruku však obsah jeho doktorského kufříku nestačil. Zajistil mi proto převoz do nemocnice. To jsme se docela vyděsili, neboť o řeckém zdravotnictví jsme nečetli nic dobrého. Sanitka mě zavezla do privátní nemocnice, (manželka mohla jet se mnou), tam se mě hned ujali – jméno, odkud jste, pojištění, jaké berete léky, bolí vás to.. Následovaly odběry krve, rentgen, EKG a převoz na operační sál, neboť ruka byla pod ramenem zlomená. V narkóze mě ruku částečně napravili a fixovali ortézou. To už byl večer, dostal jsem večeři a teď co s manželkou. Sestra však velice ochotně zajistila přenosné lůžko a manželka přenocovala vedle mé polohovací, elektricky ovládané postele. Ráno snídaně pro dva! Lékaři za mnou chodili, ukazovali snímky před a po, já jsem je musel chválit – good job – a taxíkem jsme se vrátili do Barbati. Tato nemocnice na nás zanechala velmi dobrý dojem, znalci místních poměrů nám však říkali, že jsem měl štěstí, že jsem neskončil v nemocnici městské, to by prý vše vypadalo zcela jinak. Pěkně se ke mně choval i majitel studií, nosil mně ovoce, dal nám slevu na klimatizaci.

Tím však skončilo moje cestování po ostrově a také koupání v moři. Manželka si ještě vyjela do hlavního města, aby neměla dovolenou úplně pokaženou, a udělala dobře, město se jí velmi líbilo.

Kapitola 6 – Jak jsme cestovali domů

Asistenční služba nás potěšila svým stálým zájmem o naše problémy. Nabízela nám např. zajištění většího počtu sedadel v letadle, aby zraněný netrpěl apod. Zbytek dovolené uběhl jako voda a my jsme opět stáli na letišti v Kerkyře. Delegátka mě zajišťovala přednostní odbavení, ale tu – ouha – přísná řecká úřednice mě sdělila, že dokud nepředložím souhlas lékaře, že mohu letět, do letadla mě nepustí. Naštěstí delegátka měla telefonní číslo do nemocnice, lékař ihned napsal souhlas s cestou, poslal jej e-mailem na letiště a já jsem mohl konečně vstoupit do letadla. Letušky už o mně věděly, byly moc příjemné a já se dostal v pořádku domů. Druhý den jsem navštívil nemocnici, na základě nových snímků bylo rozhodnuto o operaci ruky a zpevnění kosti kovovou dlahou a šrouby. Tak skončilo moje cestování v roce 2009.

Epilog

Přes všechny problémy, které jsem prožil, jsem na Řecko nezanevřel, vždyť ono za nic nemůže. Byla to jen shoda náhod, anebo také moje nešikovnost. Všichni, kteří se pohybovali kolem mně (s výjimkou majitele půjčovny skútrů) se ke mně chovali tak, že zaslouží veliký dík.