0
0

Společná konverzace začala na banální téma spousty odpadků na ulicích. Můj kolega tvrdí, že on sám s tím nic nezmůže, že když přestane vyhazovat odpadky na ulici, stejně ulice budou vypadat, jak vypadají. Prostě tak to na ulicích chodí. Snažila jsem se mu ukázat, že když si tohle řekne každý, nejenže bude odpadků přibývat, ale nikdy nebude šance, aby se cokoliv změnilo. Bylo vidět, že se nad tím na chvíli zamyslel. Povzbuzena tímto úspěchem jsem si dala malý soukromý cíl: zkusím ho do konce října, kdy odjíždím zpět do ČR, přimět třídit odpad. Možná se mi to povede, kdo ví…

Poté se diskuse stočila jinam, na závažnější téma. V jednom českém časopise byl na egyptské poměry docela „odvážný“ článek o rakovině prsu. Ukázala jsem ho Hanimu a vysvětlila, oč jde. Můj kolega mě pozorně vyslechl a potom prohlásil, že takovou nemoc v Egyptě nemají. Docela mě tím pobavil a moje odpověď zněla: „´Drahý´, ale to víš, že ji tady máte, jen se o tom nemluví“. On sveřepě zavrtěl hlavou a víc se o tom bavit nechtěl. Ptala jsem se ho, co se stalo, jestli jsem ho tím tématem nějak urazila nebo naštvala. Nereagoval. Zbytek cesty už s ním nebyla řeč. Občas je opravdu šokující a zároveň zajímavé objevovat egyptskou mentalitu na základě takových pro člověka ze střední Evropy běžných věcí. Napadlo mne, jak to vlastně dělají, když potřebují rozhodovat o důležitých záležitostech mezi životem a smrtí… V jednom mají asi přeci jen štěstí. Všude kolem je dost písku, kam se dá po vzoru pštrosa strčit hlava 😉 .

http://www.ckalex.cz/detail-destinace-delegat-denik/?ArtID=85

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .