Ráno nebylo úplně bez komplikací.V 9.hodin konečně nasedáme na speed boat a hurá na Ko–Surin. Už v přístavu spousta Thajců zdraví oblíbeného Karima, na lodi potkává Karim i svého spolužáka a dobrého kamaráda. Vyrážíme. Jsou obrovské vlny, čumákem lodi rozrážíme vodu. Sedíme na přídi, holky jsou v transu ze skákající lodi, já už méně. Po šílené cestě na slonovi , mám namožené břicho i záda. Vzdávám to a jdu si sednout raději dozadu, kde jsou nárazy mírnější .
Ostrov Ko Surin – leží 55 km od thajského pobřeží a 5 km od thajsko-myamarské hranice. Národní park Ko Surin : malebné pláže s bílým pískem, průzračné moře, korály, břehy lemované zeleným kobercem rostlin tyčících se nad ostrovem. V oparu se rýsuje další malebná, nesvobodná a vojáky okupovaná Barma./tak to už naštěstí není již dnes pravda, Barma se otvírá pomalinku světu!) Jako v každé státní rezervaci na území Thajska i tady to není úplně jednoduché. Peníze musíme vyměnit za malé papírky různých hodnot /dost to připomíná naše komunistické Bony/. Ubytování je zde jednoduché. Pláž, kde jsou postavené stany a nad nimi několik obsazených bungalovů. Nad pláží, kde jsou stany, vedou strmé schody, pro případ vyhlášení poplachu tsunami. Víme z vyprávění, že tato pláž byla celá zničená při katastrofální vlně tsunami. Celé stanové městečko bylo znovu postaveno z darů a pomoci různých zemí.
(Od Karimova se také dovídáme, že celá jeho rodina , při tsunami žila na území Khao Lak a vyvázla bez šrámů. Khao Lak bylo při vlně tsunami velice zasaženo a poničeno. Karim, pracující jako průvodce, byl v době tsunami na jezeře Khao-Sok se skupinou zahraničních turistů.I na jezeře se udály ten den zvláštní úkazy. V nějaké chvíli se zvedla hladina malého jezera o nějaký metr. Nikdo nechápal, co se děje, nešly mobilní telefony a tak až druhý den , kdy dorazili do přístavu , jim přátelé oznámili strašné hrůzy, které způsobila vlna tsunami. Po návratu na Khao Lak turisté nenašli svůj hotel, své věci a někteří ani své nejbližší. Několik kamarádů Karima zahynulo také. Jeho rodina se odstěhovala do Bangkoku. Karim má 2 bratry a tři sestry. Jeden bratr studuje v Německu. Než se stal profesionálním průvodcem pracoval u slonů, potom byl instruktorem na kajacích, naučil se velice dobře anglicky. On i jeho rodina jsou muslimové).
Honza s holkama zkouší šnorchlovat. Fučí vítr. Přímo ze stanu vidím neskutečnou scenérii bílého písku svažujícího se do průzračné vody, lem ze skalních útvarů, na pozadí vyčuhující pás další části ostrova Ko Surin, na horizontu bílé lodě. Na mé noze se tvoří stále nové a nové puchýřky a já už nabývám jistoty, že tam je opravdu živý červ, k tomu ještě úraz na jezeře Khao Sok. Písek se mi zařezává do ran a tak chodím celá ofáčovaná. Přicházíme do restaurace. Zapomínáme, že jsme ve státním a tak máme smůlu, všude je zavřeno. Opodál je přímo na písečné pláži provizorní hřiště se sítí. Sárka hraje s Karimem nohejbal. Přidáváme se s Honzou také.
A pak se to stane. Karim zařve bolestí a zhroutí se k zemi. Všichni se k němu sbíháme. S obrovskou bolestí v obličeji rukou vyndává přímo z chodidla obrovský rezavý hřebík. Rána velice krvácí. Sárka běží pro pomoc a snaží se sehnat desinfekci. Neschopní úředníci nemají ani základní vybavení. A tak pomáhají ještě další Češi, čistíme a desinfikujeme ránu. A to ještě před chvíli Karim nahlásil delší dovolenou a chtěl s námi zůstat až do soboty. Teď má strach o nohu a je jasné, že nebude moc pracovat. Není očkován proti tetanu. Hřebíky , jak se dozvídáme jsou také pozůstatky po tsunami. Líní zaměstnanci parku je nachávají bez povšimnutí na pláži.Terka se Sárkou poté demonstarativně nosí do kuchyně celé hrsti těchto nebezpečných rezatých zabijáků. Trochu štěstí přeci jenom máme a tak thajský vojenský doktor, který tu náhodou je na dovolené, nasazuje Karimovi rychlá antibiotika a doporučuje nejbližší možnou dobu pro odjezd do vzdálené nemocnice. Loď z ostrova odjíždí zítra odpoledne. Brzy uléháme. Holky spí zavěšené v sítích na stromech.
Noc je nekonečná a všichni se převalujeme. 28.1. Je ráno Karim má obrovské bolesti. O jeho zranění už vědí všichni na ostrově. Nakonec pro něho přijíždí loď už dopoledne. Jdeme na snídani, která nestojí za nic. Karim mě odzbrojuje svým úsměvem a vše doplňuje vtípky a svým humorem. Ksichtím se nad nechutnou polévkou a Karim říká „stejně Ti to nepomůže, zkus se usmívat , vždyť o nic nejde. A má pravdu, zubím se na neochotnou obsluhující a ono to funguje! Nakonec i snídaně je docela legrace. Sárka vyrobila pro Karima nádhernou provizorní hůl a on se slzami v očích jí od ní velice rád přijímá. Jdeme vyprovodit Karima k lodi, nemáme slov a smutek z nás čiší.Víme ale, že máme v Thajsku báječného přítele. Jdeme šnorchlovat, na ostrově zůstalo málo lidí a z toho nejvíce Čechů, kteří se sem přijeli potápět. Odpoledne odjíždějí do Bangkoku a zpět do ČR. Zůstáváme opuštěni a asi se nám trochu stýská po domově.
- Guest napsal(a) před 13 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.