Keňa - týden u rovníku

Lákavá cena last minute letenky přes Ltour.de do exotických destinací se podle předpokladů opakuje i letos a volba tak padla na Mombasu. Afriku mám v oblibě, Keňu jsem však zatím vzhledem k pokročilému turismu vynechával. Osm dní je na poznání samozřejmě děsivě málo, tak jsem první atraktivní nabídku za 119E nevyužil, pročetl detailněji průvodce, a stanovil si 3 hlavní body zájmu. Jezero Naivasha s blízkým NP Hells Gate, ostrovy Lamu (nedaleko od Somálska) a ohřátí těla na plážích S a J od Mombasy. Vzhledem k rozlehlosti Keni a vcelku velkým přesunům tak akorát. Vytipoval jsem si dopředu čtvrteční odlet jako optimální, do poslední chvíle čekal, jestli AB nezlevní z „nechutných“ 149E na méně – nezlevnil a s radostí ochudil bankovní účet o letenkovou položku.

Cesta do Berlína byla téměř ideální. Ranní žlutý bus nabízel promo tarif zpátečky za pěkných 750Kč, jen v Berlíně čekala nepříjemná doba do plánovaného odletu ve 20.hodin. Ltour pošle jen pdf kupón a není možné udělat online Check-in, takže bohužel se musí počkat na klasické odbavení cca 3 hodiny před. Ani jiné přepážky nebyly ochotné mne odbavit, byť měly uvedeno „All Air Berlin flights“. Stejnou zkušenost mám i dříve. Berlin (TXL) disponuje však solidním salónkem, který se v takové chvíli víc než hodí (Berlin airport club) a pro držitele Priority passu nebo Diners clubu je témeř povinností… Skýtá kvalitní alko i nealko všeho druhu, snacky, salámek a nebezpečně přitažlivé čokolády. Jedinou nevýhodu vidím v absenci PC, notebook jsem raději tentokrát nebral, jinak ale má místa pro připojení a wifi. Další nevýhoda je zároveň výhodou. Je umístěn v hlavní části (dálkovky odlétají většinou z terminálu C, kam se musí venkem přes schody cca 300m. V ledové vánici nic moc) před odbavením, na které je potřeba vyhradit čas a nelze reagovat na případné zpoždění zůstáním v křesle u sklenky. Výhodou právě proto ale je, že obsluhu zajímá jen karta a ne letenka, takže jej lze využít i po příletu do 20.00, kdy končí (20.00 ale není žádná sláva, všichni co letí později, a že jich je dost, mají smůlu).

Let:

Odbavení nebylo až tak hladké, protože obsluha nemohla dohledat, že i Češi si mohou na letišti koupit víza a zvala si na řešení manažera. Ten to našel, kluk jeden šikovnej … Nástup do letadla přímo pár kroků přes plochu. Airbus A330/200 je standardem AB pro dálkové trasy, nemá sice žádný pokročilejší zábavní systém, ale LCD ukazují všem 1-2 filmy + stále stejného Mr.Beana a krátké komiksy. Sluchátka vlastní nebo za 2E. Posádka nyní i v předchozích letech OK, servis 1x pití na počátku + 1x lahev vody v půlce letu + 2x jídlo s pitím. Alkoholické nápoje placené vyjma servisu k teplému jídlu. To zahrnuje vždy Kuře/pasta a vždy na všech letech dojde kuře po asi dvanácti porcích => všichni milují pastu (cestou tam se žampiony, zpět torteliny, obojí chutné) + salát, houska, sýr, malý dezert. Vcelku slušné jídlo je možné zdarma doplnit pivem (neinzerují, potřeba si říct) a sklenkou vína (klidně obojí dohromady) a po jídle nabídnou vždy digestiv – Bayles nebo Napoleon. Snídaně pak salám/šunka/sýr, jogurt, pečivo + nápoje. Cesta byla idylická, celou 4sedačku jsem měl pro sebe, takže se občas povedlo i usnout. Po rozednění otáčel pilot stroj od Nairobi k Mombase a bylo možné sledovat, jak chudák Kilimanžáro už téměř přišel o sněhovou čepici. Přistání zatím vždy s piloty v kokpitu Air Berlin A330 hladké jak z počítačové simulace. Na letišti jsem hrdě minul mávající úředníky ze směnáren se špatným kurzem a zamířil rovnou k ATM, o které jsem věděl. Nejen ta, ale i další nedaleko však nefungovala. Vrátil jsem se tedy zpět a směnil nezbytných 20 dolarů na cestu. Těžce jsem se prodíral přes taxikáře, co se na mne lepili, a vyšel na cestu od letiště. V pěkném vedru jsem po cca 2km dorazil k odbočce příjezdové silnice a hned chytil narvané matatu (dodávka jako bemo v Asii) do města. Rozdíl místo 30 USD – 30Ksh, tedy šilinky, to je cca 8 Kč. Našel jsem v centru Mombasy 1. ATM, ale ta mi kartu nevzala, naštěstí Barkleys byla OK.

Chytil jsem ještě poslední dopolední bus do Nairobi a v 9.30 vyrazil na devítihodinovou pouť. V keňské metropoli jsem zkusil několik hotýlků, všechny byly bez sprchy na pokoji a plné ne zrovna důvěryhodných lidi. Nadějně vypadal Africana hotel, který jsem měl vyhlédnutý dopředu, tam ale seděl starý nerudný chlapík, všude byly mříže a nechtěl mi ukázat pokoj s tím, že je moc pozdě a potuluje se všude všelijaká verbež. A významně při tom koukal na mne. Otočil jsem se tedy a zaplul do jiného, který byl dražší, vcelku OK a dobře se tam přečkalo. Ráno byla dokonce vajíčka a parek k snídani a prostřeno pro bufet. Nejprve jsem ochutnal raději po jednom, a když bylo vše OK a chystal jsem si přidat, chtěla po mne obsluha peníze. Koukal jsem na ni jak zjara, protože hotel byl docela na Afriku drahý, ostatním to ale servírovala sama taky po jednom, takže jsem musel vyplenit vlastní batůžek.

Hned poté jsem vyrazil k jezeru Naivasha. Cesta se nabízela krásné pohledy na Rift valley a Mt. Longonot a směřovala nejprve do města, které je v půli cesty do Nakuru. Hned mne kluci natáhli. Zaplatil jsem totiž dvojnásobně jízdné do Nakuru a vyhodili mne na odbočce do Naivashy. Navíc jsme píchli kolo a čekali hodinu, než se to spravilo.

Musel jsem ještě přes kilometr dojít do centra městečka a odhánět nabízeče svezeni ve všem co jede. Další matatu mne pak zavezlo do Fischermann kempu u jezera. Krásné místo, kde jsem si půjčil stan a i se mnou se za 750Ksh (cca 4Ksh=1kč) ubytoval. Nade mnou létaly barevní ptáci, volavky, kačeny i obrovští čápi marabu. Hned jak jsem se ve Fischerman kempu ubytoval a najedl zbytku dobrého českého chleba, šel jsem obhlédnout jezero.

Jak jsem ale očekával, nedalo se k němu vůbec dostat, protože vše byla privátní půda. Jel jsem matatu asi 5 km, než odbočilo jinam, než byl cíl mé cesty – samozřejmě tvrdil, že tam jede. Poblíž vesnice byl lákadlem jeden malý vulkán s centrálním jezírkem a na druhé straně jezera měl být „hippo point“, a já doufal, že bych mohl zdálky nějakého hrocha uvidět, že…. Ušel jsem asi 2 km směrem k vesnici a zahlédl nějakou místní stezku směrem k jezeru. Privátní půda nebyla okolo značena, i když rozhodně byla – a tak jsem se prodíral křovinami a odtrhával bodláky z oblečeni. Když jsem vyšel z polodžungle, stál jsem přímo přede menším stádem gazel. Lekli se stejně jako já a prchli. Krásné gazely skákavé. Šel jsem bliž k jezeru a … přede mnou tak 200m asi 15-20ti členné seskupení hrochů. Paráda. Přiblížil jsem se schovaný v linii stromů tak na 60 m, blíž už bych neriskoval. Samozřejmě hroši nejsou hlupáci a většinou prchli do vody, kde se ale zůstali rochnit. Jeden pak dával dost jasné najevo, že nemám udělat ani krok, tak jsem ho poslechl a potěšeně si užíval pozorování.

Mezitím k střednímu hejnu plameňáků na jezeře v dáli přiletěli další, takže jsem se za nimi tak kilometr vydal dál od břehu schovaný za stromy, abych je nevyplašil. Před nimi byly ještě antilopy, které mne pečlivě sledovaly a vždy trochu popoběhly. Přesto jsem se dostal až k poslednímu keři před plameňáky a měl je cca 80m před sebou.

Cestou jsem minul vyjeté koleje po 4WD, takže o privátním turistickém území nebylo pochyb. Když jsem zvedl foťák, z dálky se vyřítilo několik prasat bradavičnatých, vyšší antilopa a za nimi…. Safari auto! Moc jsem nečekal na potenciální problém, stejně myslím, ze mne viděli, byť zvolna projížděli přes 500m daleko, tak jsem to zabalil a odešel zostra na silnici. Přesto ale super! Trefit stezku rovnou k cíli…

Pěší cesta pokračovala směrem k vesnici, ale ta byla daleko a začaly se hodně honit mraky. Narazil jsem přitom na ceduli POZOR, ZVÍŘATA PŘECHÁZEJÍ SILNICI, tak jsem si říkal, že by se nějaká žirafka hodila. Na stromech byly pěkně opičky k nimž posléze o kus dál přibyly i celkem agresivní paviáni, takže jsem pozvolna vyklízel místo. Jenže pak jsem si všiml dvou žiraf poblíž jezera a kolem 100m jsem jednu mohl docela dlouho s úsměvem sledovat, jak se marně snažila dosáhnout na listí na stromě. Když jsem se nabažil, vydal jsem se zpět, leč po cca 1 km zadalo drsně pršet. Vytáhl jsem deštník a asi hodinu a půl užíval korun dvou stromů spolu s dvěma černoušky. Poté jsem došel na odbočku, nechal projet všechna matatu a sledoval docela pěkně jezero Naivasha z výšky. Přelétávali plameňáci a marabu, prostě pěkné. V noci jsem si ve stanu rychle vyhledal mikinu, žádná horká Afrika v riftovém údolí…

Následující den jsem chtěl vyrazit brzy, leč nabíjela se mi u rangera baterka a nikdo nikde až do osmi. Pak jsem zanechal batoh v kempu a s malým na zádech hned chytil matatu na odbočku do Hells Gate parku. Ten je jeden ze dvou, kde se dá chodit samostatné pěšky. Došel jsem 2 km k bráně, zaplatil vstupné 25 USD – to je nejlevnější park… a šel 8 km k začátku údolí, které je v parku dominantní a dělá park parkem. Cestou pobíhali zebry, antilopy, prasata i žirafy, takže to nebyla nijak špatná procházka.

Slunce nad hlavou a teplota okolo 30C vyhnaly noční chlad. U stanice rangera se mi vnucovali průvodci – dopadli špatně – a sešel jsem soutěskami do údolí. Jedna soutěska končila po 2 km 6m zátarasem, vrátil jsem se a vydal do druhé. Ta projít nešla, byly tam po nějaké době ostré sešupy dolů, kam bych sám bez výbavy nelezl, už nejsem mladík. Šel jsem tedy vrchem po vyšlapané cestě kam to šlo a na konci to vzal zpět. S hrůzou jsem pohlédl dolů, kde s průvodcem šli 2 turisti! To mne dožralo a vydal se hledat, kudy se tam dostali. Po cestě se mi hned vnucoval jeden mladík, že mi to ukáže. Šel jsem tedy s ním a dlouho mne přemlouval, abych slezl, tedy spíš napůl sjel po zadku kusy po příkré skále. Pěkně jsem se bál a občas mi pomohl podržet nohu. když jsem s radosti překonal úsek, ukázal mi druhý, kam se mi už vůbec nechtělo. Nebylo to asi nic hrozného, leč docela jsem se klepal. Kluka jsem opustil, dal jsem mu dokonce 50 Ksh, protože bez něj bych tam nebyl. Do konce údolí k Ďáblově puse se pak cesta kroutila mělkým řečištěm podél hnědavých skal a připomínala kolorit amerického Západu. Na cestě zpět se přidal nejdřív jeden a pak druhý kolemjdoucí černoušek, co si chtěli povídat. Vypravili se pak ale asi v půli někudy jinudy, takže jsem šel s nimi a dostal se ke rangerské stanici ze zcela jiné strany a daleko lépe. Zase ale kdybych tam sel od počátku, neviděl bych soutěsky / takže optimální volba. Za doprovod hned chtěli peníze, vometáci, tak jsem je poslal ke všem čertům nebo zpět k Ďáblově puse …

Po 14. hodině jsem se vracel zpět a všiml si v dáli autobusu. Doběhl jsem ho a nastoupil k výpravě nějakých bankovních úředníků, co jim končil teambuilding. Lepší volba, než šlapat opět několik km k druhé bráně. Jeli až do Naivasha townu, leč jsem je musel opustit po 10km – díky za ně – a vrátil se pro věci do kempu. Poté mne čekala cesta nejprve do Naivashy s matatu a pak opět s matatu – obě narvané – do Nairobi. Samozřejmě jsem byl na rozpacích, zda nenavštívit půvabné jezero a NP Nakuru. Bez auta, které je pro vstup nutné + 60 USD za vstup, však nechám toto lákadlo na příště, až nás bude více a auto bude součástí výpravy. Pokud budou letenky za libovou cenu, není co řešit. V Nairobi jsem v klidu odmítl pár naháněčů a vydal se hledat trochu lepší bus, protože jsem se v noci v buse chtěl aspoň trochu prospat a čekal mne celkově 22 hodinový přesun do Lamu. Jenže… Začaly v regionu Nairobi prázdniny a vše bylo přebookované. Žádné volné místo. Jeden Béďa mne zavedl do jakési společnosti, kde nakonec místo našli, usmlouval jsem cenu z „turistické“ na „African price“ a chválabohu jsem autobusem klasické africké třídy mohl ve 21.00 ( v praxi v 22) vyrazit. Mezitím jsem stihnul pomalý internet – dlouhé hledání, protože všechno bylo zavřené, a zasytil útroby dobrým jehněčím s opečenými bramborami (220Ksh). Přinesli toho tolik, že jsem si nechal hranolky zabalit sebou. Cesta nebyla nic moc a v 5.30 ráno jsem už v Mombase hledal bus do Lamu. Všichni tvrdili, že už jsou pryč. Nevěřil jsem jim, protože hned nabízeli matatu, našel ještě banku, neboť jsem se obával, že v Lamu nebude levně a nebude tam třeba funkční ATM. Nakonec jsem se zeptal u jedné společnosti a statný černoch se mnou šel skoro 2 km – tuk tuk jsem odmítl- a zařídil mi poslední místo v buse. Krušný vehikl a šílená cesta čítala celkem 10 hodin většinou prachem a dírami.

Ostrovy Lamu leží na severu Keni poblíž Somálska a mají unikátní charakter. Jsou porostlé mangrovníky a zachovávají přísnější muslimskou komunitu. Holky po cestě jsou už typické Afričanky se štíhlým lebečním profilem v barevných hábitech, domky uplácané z dřevených větví a hlíny, všude hodně chudě. Z přístavu se dorazí za 30 minut lodi do města Lamu, kde jsou relativně pěkně cihlové a pevné domy, ženy zahalené v černých burkách, se zdobným malováním na rukách, všude zní Salaam alejkum a Alláhu akbar. Kromě drátů mezi budovami, nápisů a mobilů v rukách každého obyvatele dýchá z ulic středověk.

Má to své kouzlo, všude dominují hýkající osli i jejich trus, špína i nádherné moře 40 minut pěšky na pláži Stella. V přístavu však vládne páchnoucí rybina. Na pláž Stella jsem vypravil druhý den ráno a přivítalo mne pohádkově čisté a teplé moře, okolo 30 stupňů. Najít ubytování není problém, najít ale rozumnou cenu už problém je. Chodil jsem nejprve sám pres hodinu a stejně tak tvrdě jako marně jsem stál na své rozumné ceně, kterou však nikdo neakceptoval, i když ten večer už nikoho platícího neměl. Nakonec s jedním Béďou, kterému jsem předem řekl svou cenu do 1500Ksh ( všude chtěli za rozumné bydlení po dlouhém vyjednávání nejméně 2500, šílenci).

Nakonec jsem hodně drsně usmlouval přijatelný pokoj za 1000Ksh na den, včetně překvapivě dobré snídaně… U té mne vyrušil Ali Hippi. Díky Lonely planet, kde je tento kuchař uveden, je na místní poměry slavný a hned mne láká na večeři v ceně ubytování za 2 noci a líčí, jak skvěle a poctivě připravuje plody moře a lobstera. Jelikož vaření je mým koníčkem a při detailním popisu už není příliš přesvědčivý, s trochu předstíranými díky odmítám. Navíc, nejen LP, ale i jiné recenze říkají jasně: OK, ale nic zvláštního…

Lamu je určitě zajímavá oblast se zaběhnutým koloritem života. Dopravnímu prostředku – tedy oslovi – je věnována pozornost v ojedinělém útulku pro nemocné Íáky i při každoročních festivalech (2x), jenž mne o den minul. Městečko nabízí několik muzeí, galerii i trhy a hlavně na Keňu osobité domy a čilý ruch. Občasný bezpečnostní problém, především s „pirátskými“ Somálci dokládá přítomnost ozbrojené ostrahy v autobusech a několika check pointů, v praxi ale se nic nepozná. Vyšší turistický komfort a cenu nabízejí Guest housy poblíž pláže Stella. Jemný písek a pohodu násobí skutečnost, že pláž je prakticky prázdná a poblíž nedalekých dun vládne svatý klid v kontrastu s plážemi v okolí Mombasy. I tady se ale dá objevit „originální“ masajská vesnice. Třeba jsou písečné duny pro slavné pastevce výzvou…

Turisté jsou lákáni samozřejmě na vyjížďky tradiční plachetnicí dhau, třeba za šnorchlováním či pozorováním ptáků v mangrovníkách. Ve srovnání např. s Filipínami je tato oblast okresní přebor, takže z mého hlediska tuto alternativu beru jako ztrátu času a peněz a po dvou hezkých dnech ostrovy opouštím.

Poslední cíl, tedy pláže, jsem nakrojil nejprve na Watamu. Watamu určitě užije každý, jemuž je milý podmořský svět a slibuje lepší zážitky než populárnější a turističtější centrum Malindi. Leží asi 6 km od hlavní silnice a matatu cestu zkrátí. U cílové stanice už vyčkávají naháněči, tvrdící, že jsou jen přátelé a žádnou provizi za pomoc při ubytování nechtějí. Jsem dost nekompromisní a ostře se s nimi loučím… Hotel Veronica je OK, cena rozumná a za chvíli už okusuji krásu dvou zátok, které Watamu dominují. Atraktivitou jsou velcí krabi v korálových pozůstatcích a rodinky murén, toužících po jakémkoliv soustu. Stačí dojít pár kroků od břehu. Byť jsou zde hodně pěkné resorty s cenou i 160E/osoba/den s plnou penzí bez nápojů a vládne tady všude italština, za koupáním se musí díky mělčině hodně daleko do moře. Vizuálně je prostředí velmi pěkné, ale přímo na koupání dost nepraktické. Lákadlem zde je určitě dobré šnorchlování a potápění, je potřeba ale kromě ceny za loď a výbavu brát v úvahu i vstupné 15 USD do Marine parku.

Den před odletem chytám u pumpy na křižovatce autobus do Mombasy, kde najdu ubytování a hned se vypravuji na Diana Beach – jeden z hlavních cílů většiny CK na keňkém pobřeží. Cesta vede přes Likoni ferry (pro pěší zdarma), které spojuje ostrovní Mombasu s jižní pevninskou částí.

Černoušek mne hned upozorňuje na nutnost si hlídat batoh, což při mase proudících davů není od věci a za další hodinu už kráčím po plážích Diana. Kromě turistických a drahých resortů lze najít i levné alternativy např. v podobě kempu kousek od pláže s cenou 500 Ksh za stan. Pro zájemce „jen“ o pláže velmi laciná a ne špatná volba s možností vařit si sami. Moře je sice teplé a čisté, ale při vstupu plné chaluh a řas. Ty sice po 2 metrech mizí, ale vstup odrazují. Co ale opravdu odrazuje jsou „beach boys a beach girls“. Ti skutečně dotírají bez ustání na turisty a neustále nabízejí od tretek přes masáže po sexuální služby. Pobyt na plážích fakt znechutí, chodí s lidmi stovky metrů a resortoví turisté se ukrývají za hranicemi svých hotelů. Jak vylezou, jdou po nich jak sršni.

Ranní let do Berlína měl zpoždění kvůli sněhovým vánicím a návrat o 50 stupňů zpět nemohl skončit jinak než proměnou nosu v průtokový ohřívač. Obsluha a let OK, kuře došlo za 2 minuty a pasta slavila úspěch…. Globální oteplování nikde….

Praktické:

– Vízum zakoupíte v Mombase za 20 EUR/25USD

ATM jsou dvě vpravo od výstupu od dveří Arrivals, jedna je skrytá za stánky dopravců vedle Pullman´s.

– Černý trh směn není problém najít v Mombase a Nairobi, osobně bych těch pár šušňů neriskoval

Taxi stojí do Mombasy 900 Ksh, stačí ujít kus cesty (cca 2km) na 1. křižovatku a dopravit se matatu za 30 Ksh.

– Pokud chcete přímo na některou pláž z letiště, taxi má sazebníky (např. Diana 3200 Ksh). Stačí vyčkat, až turisté zmizí a začít vyjednávat o lepší ceně nebo se domluvit s jinými zájemci na sdílení.

NP nejsou až na 2 výjimky možné absolvovat pěšky, auto je nutností – 4WD a není levné. Safari dobře živí Keňu, ale není problém jej po přípravě absolvovat s nižšími náklady samostatně.

Matatu jezdí od cca 6 hodin ráno, dříve výjimečně, do pozdních hodin. Autobusy je vhodné bookovat dopředu, zvláště kvalitnější (např. spol. Modern) nebo mezinárodní trasy, jinak není problém nastoupit a jet prakticky vždy. Mombasa – Nairobi 800Ksh (spol. Chania)

– Levnější hotely se společným zařízením mají velmi chatrné pokojové dveře a nezáří bezpečností. Okolo 1000 Ksh lze sehnat dostatečné ubytování, žádný přepych ale nečekejte.

– Lidé jsou obecně usměvaví, přívětiví a milí, kromě všech vometáků na plážích a v okolích nádraží – jako všude v zemích třetího světa.

– Příroda je nádherná s osobitou atmosférou, trávit čas jen mezi hotelem a pláží je fakt škoda.

– Vstupné do NP je poměrně drahé – okolo 50 USD na osobu/den. Neplatí se jednorázově, ale za každý strávený den. Tsavo a Amboselli jsou asi nejdostupnější.

– Na větší vzdálenosti (např. Lamu) je možné využívat menší letecké společnosti

http://www.akcniletenky.com/diskuze/viewtopic.php?f=29&t=1658