0
0

Je úterý 8.ledna 2008.Po snídaní v 6 30 nasedáme do tří aut.Nikdo se nemačká.Sedíme si pohodlně po dvou za sebou a já mám výhodu, protože jsem nespěchal a sedím sám,hned za řidičem.

Projíždíme probouzející se půlmilionovou Mombasou.Všude je na první pohled vidět chudoba.Lidé chodí pěšky podél cesty,jiní jedou na kolech a ti – snad – bohatší na motorce.

Od rána posedávají na zemi u velkých skladů děti, mladí, ženy, muži a čekají na práci.

Kruhových objezdů je zde nespočet a pro našince je jízda těmito „křižovatkami“ zábavou, pokud nesedíte zrovna za volantem. V Keni se totiž jezdí vpravo. Naše cesta vede do městečka VOI, které je vzdálené přibližně 90 kilometrů.Provoz je dosti veliký, převažují nákladní auta a autobusy.Byť je ráno jsou přecpané a na střeše má každý zahrádku, nebo spíše zahradu, kde veze naprosto vše.Od nábytku, kol, balíků s hadry, až po kanistry.To je zde nejžádanější zboží.Mombasa se potýká s nedostatkem vody.Lidé jí nabírají v okolních řekách a nádržích.Nosí jí převážně ženy a kde jinde než na hlavě.

Podél cest se prodává nač si vzpomenete.Ze dřeva zbité přístřešky – prodejny – jsou obaleny slídou hadry,jen aby na vás nesvítilo sluníčko a to tady umí svítit jo pořádně.Okolní „bistra“, nabízí řidičům občerstvení a téměř před každým čmoudí oheň, na kterým si opečete to co máte.Podél cesty se také prodává dřevo. Je baleno ve velkých pytlích.A jak je vidět prodává se dobře. Dřevo, keňané kácí v horách.Je tvrdé dobře a hlavně dlouho hoří.Ještě před Voi zastavujeme – řekněme – v nákupním středisku, které nabízí látky vyřezávané sošky zvířat, masek a spousty věcí, které vidíte vůbec poprvé.Můžete se zde občerstvit,jít na toaletu a řidiči zde mají jakousi kantýnu, kde si dávají kafe,kolu a někteří i něco k jídlu

Prodavači jsou úslužní, ale ne vtíraví.Řeknete ne, nebo hapana – to je to samé a máte klid.To není jako v Turecku či Egyptě, kde hlavně ženy mají co dělat, aby se zbavily dotěrných prodavačů.

Po půl hodinové pauze vyrážíme na safari.Jsme zde – TSAVO ESAT National park. Po zaplacení a nezbytném zvednutí střechy každého auta vjíždíme s připravenými kamerami a fotoaparáty.Nevíme, co se dá očekávat.

Jedem sami.Další dvě auta, jsou už někde vepředu.Náš řidič, už tady jezdí 15 let.Jedeme pomalu po cestě, která je červená jako tenisový antukový kurt.Rozhlížíme se kolem sebe.První co vidíme je termitiště.Tato „ stavba“ je vysoká více jak jeden metr.Někde jsem se dočetl, že hnízda jsou postavena především z trusu, hlíny a z odumřelých jedinců.Spojení je zajištěno slinami.

Po krátké chvíli vidíme zebry a u nedalekého napajedla impaly a elandy.Okolní krajina je travnatá s nízkými keři.Počasí nám přeje, není vedro a je spíše pod mrakem.Častý praskot ve vysílačce řidiče nám dává tušit, že je ve spojení s našimi dalšími dvěmi auty.V dálce vidíme první slony a pakoně.Řidič zrychluje a my před sebou vidíme další zebří stádo a též naše dvě auta,která stojí u vodního napajedla.Po příjezdu vidíme sice v dálce, ale přece jen hrochy.Můj kolega má dalekohled, díky kterému se můžeme podívat na zvíře, které je závislé na vodě a jeho mohutné tělo dosahuje váhy až 2 tuny.Je to paráda pozorovat jak si bezstarostně plavou a kolik minut vydrží pod vodou.

Podél cesty vidíme spousty nádherně zbarvených ptáků a též stádo prasat bradavičnatých.Je to něco úžasného.Stále jsme ve střehu, aby nám nic neuniklo.Náš řidič zastavuje.Všichni vzhlížíme a až po chvíli nám řekne, ať se podíváme na cestu.Na červené cestě se vyhřívá malý chameleón.Mám ho vyfoceného, tak ho též najdete, když mrknete na fotky.Blíží se čas obědu.Kličkujeme po celkem slušných cestách, které věřte nebo ne mají kvalitní značení a i tady jsou kruhové objezdy!

Asi dvacet metrů od nás jsou pod stromem ve stínu čtyři sloni, pánečku, ale ti jsou obrovití a hned vedle dvě žirafy.Obě ožírají trnité stromy a pokukují po nás.Jsou v klidu nebojí se. Jsou nádherně zbarvené.Mají krásné „bílé ponožky“ a krásnou bronzovou srst.Když si představíte, že zvíře, které máte pár metrů před sebou měří pět metrů a váží více jak tisíc kilo, běhá vám mráz po zádech.

SLONI – tak to je paráda.Napajedlo je úplně u cesty a při něm více jak dvacítka nádherně červených slonů.Červeně zbarveni jsou od zdejší hlíny.Malí, velcí, největší.Fotíme a natáčíme jako o duši.Je to něco fantastického, jak se zlobí, ale žízeň je větší, tak stále noří chobot do červené břečky, nasají a šup do sebe.Po desíti minutách odjíždíme na oběd.

Obědváme v Hotelu TAI – TAI, který má nádherný výhled a nemůže zde chybět další napajedlo kde hasí žízeň stádo antilop a šest zeber.V dálce pod stromy vidíme stádo slonů.Oběd je výborný.Pití si platíme.Pivo stojí 250 KES, což je v přepočtu přibližně 75 korun.Mezi stoly vidíme pobíhat damanay skalní, vypadají jako naši potkani, ale bez ocasu.Personál je odhání dlouhými klacky.Fotíme si okolí, různé ještěrky a někteří se stačí vykoupat v nádherném bazénu a dobít baterie fotoaparátu či kamery.Před naším odjezdem přijíždí jiná skupinka Čechů a hlásá, že nedaleko viděli lvy.

Mraky jsou ta tam a obloha je bez mráčků.Naštěstí si vezeme dostatek vody, ale zda jí budeme mít dostatek i pro zítřejší den je otázka.Je krátce po druhé hodině odpoledne a my vyrážíme jsme netrpěliví, zda se nám poštěstí vidět zmiňované lvy.

Máme štěstí.Lev a lvice polehávají pod stromem ve vysoké trávě.Zastavujeme co nejblíže.Máme je na deset metrů.Po chvíli se lev zvedne a vybírá si jiné místo.Lvice ho následuje.Jdou blíže k nám.Teď jsou skoro u nás.Velký lev s mohutnou hřívou je dosti neklidný.Řidič nám prozrazuje, že mají dobu páření proto bude lepší nechat je v klidu.I přes těch pár minutek si každý natočil krásné záběry a udělal neopakovatelné snímky.

Cesta pokračuje a my jsme namlsáni blízkosti zvířat, takže pasoucí se impaly , nebo zebry téměř u cesty nás nechávají klidnými.

Narážíme na opice, skotačí všude.Stromy, keře jsou jimi obsypány.Mámy nosí mláďata, ostatní se mezi sebou perou.Jdou přes cestu,dovádí, jako by nám chtěli předvést co všechno umí a my musíme čekat, až se panstvo přemístí ze silnice na trnité keře, nebo se uvelebí na některém ze stromů.

Opět vidíme slony, žirafy a zebry.Kolem čtvrté hodiny přijíždíme do městečka Voi, kde řidič jede tankovat a my máme možnost podívat se do zdejšího obchůdku.Mě spíše zajímá okolí.Hned mám u sebe nespočet dětí.Berou co jim dáte.Naštěstí, že jsem si vzal bonbony,žvýkačky i tužky.Fotím pneuservis a před ním ze starých pneumatik vyrobené pantofle.Staré pneumatiky se válejí na desítky metrů.Přestávka byla krátká a naše cesta pokračuje do střediska, kde budeme vyplňovat formulář pro ubytování.Cesta stála zato.Po pár kilometrech jsme vjeli na prašnou kamenitou cestu, po které náš šofér uháněl, jako by to byla dálnice.V místě dostáváme mokré ručníky,kávu,čaj­.Vyplnit formulář je opravdu sranda.Hlavně musíte napsat jméno, datum narození, pohlaví, číslo pasu – to si vymyslíte raz dva – protože ho sebou nemáte a podepsat.

Pak naše cesta pokračovala opět do národního parku, kde byl náš hotel.

Vypadal nádherně.A nádherně tam také bylo.Pokoje byly zařízeny velmi luxusně a z každého byl výhled na napajedla,kde se to zvířaty jen hemžilo.Poprvé jsme viděli buvoly.Byla to samčí skupina v počtu 10 až 15 kusů.Buvoli patří k nejzákeřnějším zvířatům v buši a ze zvířat,které jsme viděli snad i nejplašším.

Před večeří dorazilo stádo slonů.Pozorovali jsme je už z dálky, jak jdou poslušně za sebou.První jde velký slon – máma – pak další i malí a celé stádo uzavírá největší slon – táta.

Jdou pomalu, rozvážně.Stmívalo se a sloni pili vodu přímo pod terasou hotelu.Chobot ponořil do vody každý nespočetněkrát a to na jeden zátah slon nabere až dvacet litrů vody.V dálce jsme uviděli další stádo které mířilo k našemu napajedlu. Netrpělivě jsme čekali co se bude dít. Pijící stádo se poslušně začalo řadit jeden za druhým a pomalu začalo odcházet pod hotelem – vysvětlím – do buše.A my si podívanou zopakovali!Dorazili další, bylo jich okolo dvaceti a chovali se naprosto stejně!Opravdu, tak to tam funguje. Večeře byla skvělá.Pivko stálo 300 KES, no nedejte si ho.Hudba hrála dlouho do noci.

Ještě to vysvětlení k ubytování.V ga­lerii najdete „včelí budky“. Na pětimetrovém sloupu jsou kulaté pokoje které vypadají jako úly.Jsou vkusně zařízené s ventilátorem a nezbytnou sítí u každé postele, která byla veliká a pohodlná.Je krátce před půlnocí.

Jdeme spát, plní zážitků a přejeme si snít o zítřku – jaký bude?

Ráno nás budí v půl šesté.Pijeme kávu a u hotelového napajedla už je dvacet slonů.V dálce je vidět další stádo. Po šesté nasedáme opět do auta se zvednutou střechou vyrážíme na ranní pozorování zvířat.Dokud není horko zvěř se neskrývá ve stínu.První narážíme na pštrosy, zebry a nespočet opic.Podél cesty se předvádí i Impaly.Je to taková ranní rozcvička.Běhají a j každá jako by nám chtěla předvést co nevyšší skok.Pozorujeme tu nádheru savany.Jedeme kolem kopce, má černé obrovské kameny a řidič říká,že se jedná o „lví kopec“.V dálce vidíme i zasněžené Kilimandžáro.Fotky nebudou asi nic moc, protože je trošku v oparu.Zatím máme smůlu, všechna zvěř je poměrně daleko.

A přece ve vzdálenosti je stádo slonů.Už v té dálce je vidět, že to nejsou žádná slůňátka, ale obrovití sloni.Zastavujeme a řidič vypíná motor.Po chvíli dojíždí naše druhé auto a zastavuje dva tři metry za námi.Sloni jdou pomalu k nám.Jsme napjati, protože vyšlapaná cesta vede přesně mezi naše dvě auta.Už jsou asi padesát metrů od nás.Jsou to největší Tanzánští sloni mají obrovité kly.Asi deset metů od nás se stádo rozděluje a vypadá to jako by nás chtěli obstoupit.Stále jdou, ale pomalu.Fotíme a točíme na kamery.Nevíme co dřív.Řidič nastartoval!Na slonech – hlavně ti co jdou první – je vidě, že se jim naše přítomnost nelíbí.Naštěstí stále jdou.Napětí je obrovské.Obešli auta a na druhé straně cesty se zase řadí za sebou do jedné řady.Poslední – táta – je opravdový obr, ale ještě před ním je asi deset slonů. Nabádáme ty co nefotí, ať se snaží toto početné stádo spočítat.Počítá něžné pohlaví a výsledek zní dáma číslo 1 napočítala 45 slonů, dáma číslo 2 byla štědřejší o tři.Ať už měla pravdu kterákoli byl to největší zážitek ze safari.Řidič odjíždí i přesto,že podívaná mohla pokračovat!

Až po pár stech metrech nám říká, že to už bylo hodně nebezpečné a my si až nyní uvědomujeme, že měl pravdu.

Při příjezdu na hotel vidíme u napajedla buvoly.Vyskakujeme z auta ať je vidíme při jejich ranní snídani.Povedlo se to jen napůl.Jsou plaší, to jsem psal a vylekali se zřejmě spousty záblesku z fotoaparátu­.Jejich úprk byl obdivuhodný.

Po snídani se loučíme s příjemný prostředím a po krátké chvíli uháníme s naším autem kamenitou a hlavně prašnou cestou do Voi.

Všichni společně se domlouváme o návštěvě masajské vesničky, abychom poznali jejich zvyky a hlavně to jak dnes vůbec žijí.

O safari musím říci, že je fantastické, ohromující.Je jasné, že kdybychom jeli teď stejnou trasu můžeme potkat daleko více zvířat, nebo i ne.My jsme jich viděli opravdu hodně.

http://www.fmzfm.estranky.cz/clanky/karibu–vitejte


cesta-na-safari.html

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .