0
0

Je sobota 11. února 2012 a my v 1 hodinu ráno sedáme v Praze do letadla a vyrážíme do Keni.

Asi po 4 hodinách letu, nás čeká technické mezipřistání v egyptské Hurghadě, kde dotankujeme palivo a další 4,5 hodiny pokračujeme směrem na Zanzibar. Tady vyložíme cestující, kteří se rozhodli strávit svou dovolenou zde a my ostatní znovu vzlétáme a po krátkém, asi 40 minutovém letu, přistáváme konečně na letišti v keňské Mombase.

Na letišti vyplňujeme formuláře potřebné pro vystavení víz a trpělivě čekáme ve frontě u přepážky, až na nás dojde řada.

Místní úředníci neznají spěch a odbavovaní cestujících se poměrně dost vleče. Když konečně dojde řada na nás, úředník velmi přátelsky pozdraví keňským Jambo!

Dávám mu svůj pas a vyplněný formulář, spolu s 50 USD na vízum.

Úředník na mě zamíří droboučký objektiv, vyfotí mne a následují otisky palce a pak ostatních prstů. Dostávám zpět svůj pas s vízem a s přáním hezké dovolené a úsměvem se mnou loučí.

Pak už sedáme do mikrobusu a vyrážíme na cestu do Malindi, k našemu hotelu.

Projíždíme nejdříve Mombasou, kde mne velmi překvapí množství plastů a různých igelitových sáčků, povalujících se všude kolem cesty. Je to pohled opravdu nevábný a připadám si, jako bychom projížděli nějakou skládkou. Bohužel tento nešvar se netýká jen Mombasy, ale více méně na něj narážíme i v „centrech“ menších městeček, jelikož zde prakticky neexistuje nic, jako popelnice.

V Mombase panuje čilý ruch, projíždíme místy, kde jsou různá trhoviště, všude jsou velmi chatrné stánečky, kde se prodává ovoce a zelenina nebo oblečení, mnoho věcí je vystavováno přímo na zemi, v prachu, na kartónech z krabic.

Když se po nějaké době vymotáme z Mombasy, je konec všemu tomu mumraji a projíždíme již jen krásnou keňskou krajinou, která je překvapivě velmi zelená.

Cestou míjíme několik plantáží, na kterých vyrůstají v řadách malé palmy, později začínáme narážet i na místní vesničky.

Jedná se vždy o pár domečků z hlíny se střechou z palmových listů, nikde není elektřina ani voda. Podél cesty potkáváme ženy, které nosí vodu v kanystrech na hlavě nebo muže či děti, které ženou z pastvy dobytek.

Po 2 hodinách přijíždíme do Malindi, což je malé, poměrně klidné letovisko na pobřeží Indického oceánu, severně od Mombasy.

V hotelu Victoria Beach, nás velmi srdečně přivítá personál zpěvem typické veselé keňské písničky Jambo, rozdají nám welcome drinky a už se nás všichni přátelsky ptají, zda chceme pomoci s kufry.

Velmi přátelské a vstřícné chování Keňanů k nám turistům nás provází po celou dobu pobytu a naprosto si mě získá. Na tak přátelské a velmi spolehlivé lidi jsem ve světě snad ještě nikde nenarazila.

Přesto, že všichni jsou velmi chudí, jsou ochotni Vám pomoci nebo poradit, aniž by za to něco čekali. I když je samozřejmě drobnou odměnou jistě neurazíte a budou Vám za ni vděční.

Následující den, po příjezdu na hotel, nás čeká schůzka s delegátkou, která nám zároveň nabízí fakultativní výlety na safari, apod.

Ceny, za které výlety nabízí, nás svou nepřiměřenou výší přímo šokují… Navíc u safari nám průvodkyně tvrdí, že 1denní výlet se konat nebude, protože nemá dostatečný počet přihlášených osob, takže bychom mohli jet pouze na safari 2denní, kde cena pro 2 dospělé a 1 6leté dítě vychází v přepočtu na nějakých 18 000 Kč!

Taková cena pro nás není absolutně přijatelná a snažíme se tedy zjistit, zda je možnost koupit safari u nějakých místních prodejců.

Veškeré výlety, které nám nabízí delegátka, Vám zde nabídne totiž prakticky každý místní prodejce za poloviční ceny!

Ideální je koupit výlet u prodejce, který má nějaký „kamenný“ stánek nebo ještě lépe se poptat u zaměstnanců hotelu, kteří mají často možnost Vám výlet také zajistit a je na ně 100% spolehnutí.

V těchto případech se obvykle nemusíte bát ani platby celého výletu předem, většina Keňanů je totiž velmi poctivých a pokud Vám něco slíbí, také to dodrží.

My jsme si u místního prodejce koupili jak 1denní výlet na safari, který u něj vyšel na 100 EUR/dospělý a 50 EUR/dítě a pak také výlet na „Blue safari“ s návštěvou zřícenin městečka Gede.

Na safari jsme vyráželi časně ráno, auto jsme přesně dle dohody měli přistaveno před hotelem.

Po chvilce cesty jsme vyjeli z Malindi a najeli na „cestu“, která připomínala naše polní cesty, jen s tím rozdílem, že my bychom po nich asi jeli pomalu. Místní řidiči jsou na tyto cesty zvyklí, takže rychlost 80 km/h.jim nepřipadá nijak nepřiměřená a my jsme jen v duchu přemýšleli, jestli budeme mít i na konci výletu všechny zuby… Ale zážitek to byl úžasný.

Za svítání jsme projeli bránou Národního parku Tsavo a po chvíli jsme také hned zahlédli 2 slony.

Řidič odklopil střechu a dále projížděl prašnými cestami parku, zpočátku jsme viděli spíše jen osamělé zebry, antilopy či žirafy, ale postupem času jsme začali narážet i na velká stáda slonů, včetně mláďat, která nám často přecházela přímo před autem.

Z tzv. „velké pětky“ jsme pak narazili i na stádo buvolů a po delším projíždění parkem jsme měli opravdu velké štěstí a zahlédli jsme i smečku 4 lvic.

Kolem poledne nás řidič odvezl na oběd, který byl v ceně a po odpočinku nás opět vyzvedl s tím, že jsme si mohli vybrat, zda chceme odvézt ještě do míst, kde je možno vidět nosorožce či do masajské vesnice.

Bohužel jsme však byli jediní, kdo z tohoto auta chtěl masajskou vesnici navštívit a proto jsme se museli přizpůsobit většině, která se již pomalu chtěla vydat na zpáteční cestu.

Samozřejmě i cestou zpět jsme viděli ještě spousty zvířat – pštrosy, opice, hrochy, stáda zeber, žirafy…

Poté co jsme vyjeli z brány NP Tsavo jsme měli možnost podél cesty opět pozorovat místní vesničky z hliněných domků a život v nich.

Pozdě odpoledne jsme pak dorazili zpátky na hotel.

Když jsem se pak bavila o safari s lidmi, kteří byli na 2denní safari s delegátkou, viděli v podstatě totéž co my, jen na lvy neměli štěstí a shodli se vesměs na tom, že pokud není člověk vyloženě zapálený zoolog, je to 1denní safari zcela dostačující.

Další den jsme se pak vydali na „Blue safari“. Auto, které jsme měli opět připravené před hotelem, nás odvezlo do Watamu, odkud vyplouvají menší loďky na moře, hledat delfíny, na které jsme po nějaké té hodině plavby narazili i my. Tento výlet však rozhodně nedoporučuji těm, kterým nedělá dobře houpání na lodi. Jsou zde prakticky pořád velké vlny a hodně lidem na palubě nebylo právě nejlépe.

Poté co jsme narazili na delfíny a měli možnost se i vykoupat a zašnorchlovat si, jsme pokračovali zátokou, kde bylo možno vidět porosty mangrove a různé ptactvo, jako volavky a jeřáby, do vesničky, kde nás čekal oběd a vystoupení místního kmene Kikujů, který nám předvedl své obřadní tance a zvyky…

Po občerstvení a vystoupení jsme se vydali podél pobřeží lodí zpět do Watamu, odkud nás auto převezlo na zříceniny starobylého městečka Gede, jehož historie se pojí k připlutí Vasco da Gamy do Keni.

Po prohlídce nás pak řidič opět odvezl zpět do hotelu.

Další dny jsme pak již trávili v Malindi, užívali si kratších výletů po okolí, procházek po nekonečně dlouhé, liduprázdné pláži, sluníčka a na únor velmi vysokých teplot, které se denně šplhaly přes 30 stupňů.

Několikrát jsme také navštívili večerní program na hotelu, kde jsme měli možnost vidět vystoupení masajských válečníků a později i koupit jejich výrobky – ručně dělané náramky, sošky, obrázky a podobně.

Většina lidí, zde totiž žije pouze z toho, co prodá, ať již jsou to prodejci na ulici či na pláži nebo právě Masajové. O ceně se dá vždy smlouvat a pokud si u nich něco koupíte, velmi jim tím pomůžete.

Za velmi výhodnou cenu, si odtud můžete odvézt například různé ručně vyřezávané sošky.

V Malindi je přímo tržiště, kde se často věci přímo i vyrábí a není problém, zde vidět Keňany ručně šít boty, vyřezávat sošky či ženy navlékat korálky a vyrábět z nich náramky.

Pokud budete mít zpočátku obavy se po letovisku pohybovat sami, nebojte se požádat některého z animátorů na hotelu, aby Vás po letovisku provedl a ukázal, kde co je… Všichni Vám ochotně a rádi vyhoví.

Když se náš pobyt chýlí ke konci a 22. února opět sedáme do letadla na cestu domů, odvážím si kromě nevšedních zážitků, také vzpomínky na nádhernou zemi, neskutečně přátelské a ochotné lidi a já jen pevně doufám, že se sem budu moci ještě někdy vrátit.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .