0
0

sobota 20.6, Cesta do Keni :

Tak jsme 20.6.2004 vyrazili na cestu do Keni. Já, Martin a kamarád Petr. Cestou na vídeňské letiště Schwechat jsme na dálnici uvízli v koloně. Cesta do Vídně pokračovala dobře do doby než jsme začali hledat letiště. Vzhledem k tomu, že jsme neměli dálniční známku a nemohli jet po dálnici, hledali jsme nejrůznější okresky, abychom se tam dostali. I přes dvouhodinové zpoždění jsme nakonec vše stihli. Parkoviště vyhrazené pro African Safari Club je bohužel dost daleko od odletové haly, což se nám v hustém dešti vůbec nelíbilo. Po mezipřistání v Mnichově jsme se vydali přímo k Mombase. Kluci byli tak utahaní, že okamžitě usnuli. Nakonec i já, až v letadle prakticky nikdy nespím, jsem „upadla do bezvědomí“. V Mombase jsme přistáli v 6:05 místního času, který jen jednu hodinu napřed oproti Praze. Nicméně keňský den trvá od 6:00 do 18:00…. Byla ještě skoro tma a spousta mraků. U výdeje zavazadel jsme dostali batoh s úplně utrženým uchem. Přestože jsme ho tentokrát moc nepotřebovali, jsme se vydali k „reklamacím“. To byla kapitola sama pro sebe. Letištní pracovník si od nás nejprve půjčil tužku, což nás moc nepřekvapilo, jelikož neměl ani stůl a židli. Největším nedostatkem byl nakonec chybějící kopírák. Protokol bylo totiž nutné 3x přepsat, a to včetně trojího opravování chyb. Mezitím vysvitlo sluníčko a my se vydali na 100km dlouhou cestu do vesničky zvané Watamu.

Pondělí 21.6, Watamu beach:

Cestou do hotelu jsme projeli řadou vesniček plných chudých hliněných domků. Před Watamu jsme navíc museli zastavit kvůli tlupě paviánů, která se utábořila na hlavní silnici. V hotelu nás přivítalo bubnování černošské kapely. Dostali jsme jeden z bungalowů v háji kokosových palem, z nichž každou chvíli spadl nějaký kokos.

Hned po ubytování jsme se vydali prozkoumat pláž. K našemu překvapení byla laguna téměř bez vody. Byl odliv. S přílivem se tu střídá 2x denně a rozdíl hladiny oceánu je téměř 3m. Naší procházky po „laguně“ využívají místní „beach-boys“ a nabízejí nám ukázku mořských živočichů. Kromě nepřeberného množství krabů, vidíme i hadice (něco mezi hvězdicí a chobotnicí) a poměrně slušně velikou murénu tygrovanou. Po obědě začínáme s „beach-boys“ smlouvat cenu safari.

Úterý 22.6.2003, procházka po okolí Watamu:

Prší. Vydáváme se na průzkum okolí hotelu. Já už mám domluveno upletení copánků. Martin s Petrem zatím obhlížejí suvenýry. Martin jde na vycházku do vesničky rozměnit peníze. Cestou potká Polin, sympatickou místní dívku, která ho provádí po vesničce až do prodejny, která je navíc o dost levněšąí než ta, co známe z průvodce (prodejna Mama Lucy zvaná supermarket).

Na zpáteční cestě stihnou ještě navštívit kapitána rybářské loďky, kde smlouvají o rybářské výpravě. Marně. Za útes nás zřejmě nikdo neodveze. Odpoledne se vydáváme šnorchlovat do Turtle bay, což je poslední ze 3 lagun Watamu. Blue lagoon a Turtle bay jsou součástí podmořského parku. Uprostřed nekonečné liduprázdné pláže zjišťujeme, že bez vstupenky šnorchlovat nemůžeme. Chvilku fotíme písečné krabi a vydáváme se zpět.

Cestou bohužel ztratíme foťák. Naštěstí jen s pár fotkami. Hledáním strávíme dost času a vracíme se za úplné tmy. Vesnička osvětlená jen svíčkami a petrolejovými lampami je úchvatná i když trochu strašidelná. Bez samozvaného průvodce, který s námi šel tam i zpět bychom byli asi trochu nervózní.

Po návratu se domlouváme se skupinkou maďarů na společné safari přes naše známé „beach-boys“. Cena i program se pořád mění. A výsledek: 5dní/4noci za 485 USD na osobu. No nekupte to! Přestože to nezasvěceným připadá naprosto šílené, my už víme, že je to skutečně výhodná nabídka.

Poznámka: běžně se setkáte s cenami jako 500-1000 USD za noc na safari – hotel sice stojí za to, ale …

Středa 23.6.2004, Tsavo East NP:

Vstáváme v 5:00 a odjíždíme na 1denní safari od ASC do parku Tsawo East. Je to asi jen 120km od hotelu z toho ale 110km prašnou cestou, která je ale lemovaná malými domorodými vesnicemi. Domky v nich mají kostru z klacků vyplněnou hlínou. Některé mají na povrchu poměrně pěknou nabílenou fasádu.

Parkem protéká jedna z větších řek „Athi“. Na jejím břehu hned zezačátku potkávám krokodýla a skupinku hrochů. Na souši jsou často k vidění zebry, antilopy impala a gazely Thompsonovy. Po chvíli nás řidič dostává zprávu vysílačkou o skupince lvů. Okamžitě otáčí. Máme štěstí na asi 15-ti člennou skupinu. Cestou zahlédneme i několik slonů a žiraf.

Na oběd jedeme do Crocodile Campu, který patří též Afiran Safari Clubu. Z terasy, kde obědváme je krásný výhled na řeku s krokodýli. Restaurace má jezírko s několika zdomácnělými varany. Po cestě mimo park nás doprovází ozbrojený džíp na ochranu před bandity.

Večer se Martin s Petrem vydají do nedalekého Malindi vybrat peníze z bankomatu. Veze je dvojice našich známých keňanů z pláže. „Po výběru cca 1000 EUR čekáme, kdy nás někde přepadnou, ale marně. Naštěstí.“ ličí kluci své zážitky.

Čtvrtek 24.6.2004, Amboseli, Kilimanjaro:

Ve 3:00 máme všichni sraz před hotelem. Nejprve musíme doplatit zbytek ceny. Výpočet je poměrně složitý. Při přepočtu z EUR na USD a následně částečně ještě na KSH pokaždé trochu tratíme, takže cena stále stoupá. Cesta do Amboseli je dlouhá asi 400km z toho posledních 100km opět po extrémně prašné cestě. Prach se valí do auta i otvory v podlaze. Cesta se často ztrácí a musíme pokračovat stepí. Náš minibus Toyota má naštěstí velmi prostupnost terénem.

Do Kilimanjaro Lodge dorážíme v 13:00. Po ubytování a obědě přestáváme litovat zvýšení ceny výletu. Ubytování je naprosto luxusní s obrovskou zahradou a terasou s výhledem na Kilimanjaro. V 16:00 vyrážíme na první game drive, což je místní výraz pro projížďku parkem. Hustota zvířat v Amboseli je fantastická. Větěina parku se rozkládá na rovinaté stepi jen málo pokryté buší, což umožňuje perfektní viditelnost. Hned zezačátku naší vyjížďky potkáváme početné stádo slonů. Před samicí s mládětem raději couváme, protože zjevně neměla chuť náš minibus obejít. Míjí nás asi o 5m.

Hned vedle močálu obývaného sloní skupinou je zřejmě sopečný vrcholek, ze kterého je nádherný výhled na celý park. Stáda pakoňů, zeber, bůvolů, antilop ani slony už nepočítáme. Pod vrcholkem mě při focení trochu překvapí dvojice prasat bradavičnatých, která vyběhne z křoví asi 10m přede mnou. Naštěstí se báli víc než já. Cestou zpět ještě zahlédneme geparda a skupinku lvů, kteří jsou bohužel dost daleko.

Po večeři usedáme na terasu s výhledem na Kilimanjaro, které je bohuľžel stále v mracích. Ráno, po krátké projížďce parkem, odjíždíme dále na západ do Masai Mara.

Cesta je opět lemovaná řadou zvířat, nicméně zlatým hřebem je Kilimanjaro, ktreré asi na 10 minut vystoupí z mraků. Okamžitě zastavujeme a fotíme. Cesta do Masai Mara se zastávkou na oběd v Nairobi je opravdu dlouhá. Do Masai Mara Lodge dorážíme až za tmy – tj. asi po 12 hodinách cesty.

Pátek 25.6. 2004:

Ráno vyrážíme okolo 7:00. Naše Lodge je bohužel dost stranou hlavních lokalit (příště se musíme ubytovat blíže ke středu parku a ne hned u Sekenani Gate) a tak bohužel zmeškáme veškeré ranní aktivity zvířat. Jsme dost v šoku. Zvířata tu prakticky nejsou. Další chybou bylo zřejmě načasování – konec období deštů způsobil, že tráva je dost přerostlá a většina zvířat je v ní dokonale skryta.

Po pikniku zamíříme k řece Mara. V dlouhém meandru je stabilně k vidění velmi početná (cca 30-40 kusů) skupinka hrochů a několik krokodýlů. S večerním ochlazením se situace značně vylepšuje. Asi z 15m pozorujeme čtveřici gepardů. Opodál se 5m od cesty usadil v trávě majestátní král zvířat. Přes cca 50cm vysokou trávu není vůbec vidět. S prstem na spoušti čekáme na sebemenší pohyb. Po asi 20 minutách se zvedne a prochází se po cest mezi našimi minibusy. Nádhera.

Sobota 26.6.2004:

Prakticky celý den trávíme na cestě na sever. Naším cílem je národní park Lake Nakuru, který leží jen asi 20km pod rovníkem. Cesta vede opět nádherným Great Rift Valey.

Odpoledne jsme v Lake Nakuru a ihned zahajujeme Game Drive. Park tvoří jezero a asi jen 2km pás kolem něj, což značně zvyšuje šance na potkání vzácnějších druhů. Zdejší specialitou jsou nosorožci – a to jak bílí tak i černí, kterých je v přírodě už asi jen 500. Pochopitelně jsou zde kvanta vodních ptáků – plameňáků a pelikánů. Všechny zde několikrát velmi zblízka potkáváme.

Na leoparda bohužel štěstí nemáme, prestože se tu rovněž vyskytuje. Večer se ubytováváme v Lake Nakuru Lodge, která je jednoznačně nejluxusnějąím místem, kde v Keni bydlíme. Ceníková cena 180 USD /noc to jen potvrzuje. Restaurace je také bezchyby.

Neděle 27.6.2004:

Celý den trávíme cestou zpět do Watamu. Řidič zjevně vůbec netuší jak je to daleko, jelikož se jeho odhady po 5-ti minutách liší až o několik set kilometrů. Po 12 hodinách jsme na hotelu i s polední přestávkou (trasa: Nakuru, Nairobi, Mombasa, Watamu).

Úterý 29.6, Watamu beach:

S jedním „kapitánem“ si domlouvám rybářskou výpravu za útes. Po dlouhém smlouvání se shodujeme na 1 500 Ksh za výlet pro všechny.

Středa 30.6, Watamu Beach:

Ráno v 6:00 nás na pláži nikdo nečeká a jelikož je zrovna odliv a všechny lodě trčí na suchu, ani už s výletem nepočítáme. Během krátkého vyčkávání nás odchytne arab, který tvrdí, že jsme nalítli podvodníkovi, který je považován za místního blázna. Nicméně, že on je skutečný kapitán rybářské lodi, kterou získal od švýcarského turisty, který sem přijíždí rybařit.

Loď si necháme ukázat, ale stále mu moc nevěříme. Na závěr chce zálohu na nákup kalamár (nástraha). Jako protihodnotu nám dává dva profesionální rybářské pruty pro lov merlinů v hodnotě zhruba 1000 USD. Jako zálohu chce asi jen 200Ksh, takľe souhlasíme.

čtvrtek 1.7, Výprava velrybářská:

Ráno opět vyrážíme na pláž – na místo srazu. Arabi už jsou tu. „Kapitán“ s námi nakonec nejede, ale představí nám malého nemluvného chlapíka – kapitána z Tanzánie. Kromě něj tvoří posádku ještě dva arabští keňané (nebo keňští arabové?) a my tři. Oni jsou oblečeni jak na lyžování, my jak na pláž. Zanedlouho chápeme, že oni vystihli lépe.

Asi hodinu se za útesem blížíme k místu jeho přerušení, kde můžeme bezpečně projet na otevřený oceán. Zhruba dvakrát za hodinu prší. Není se kam schovat a studený vítr dělá své. Sluníčko nesvítí. Cestou máme pár záběrů. Martin a Petr chytají každý jednoho Cole-cole. Stříbřitá ryba měřící asi 40cm je ze stran hodně zploštělá.

Za útesem nás čekají skutečně dost divoké vlny. Jejich výšku odhadujeme mezi 5-8 metry.Přesněji řečeno: hodně. Dost na to, abych pomalu dostala mořskou nemoc. Poslední přeháňka je o dost vydatnější než ty předchozí. Zkásáváme plachtu a všichni si pod ní vlezou. Já mám na sobě jedinou pláštěnku na lodi. Kapitán sedí na svém místě na zádi a dělá jakoby nic. Po chvíli si dokonce nahodí pytlačku a tahá rybu za rybou. Asi mu to ani nepřijde, jelikož už ho několikrát spláchla vlna, která „šla přes loď“.

Loď bez plachet lítá na všechny strany. V uzavřeném prostoru pod plachtou se mořská nemoc pokouší i o kluky. Po dešti ještě chvilku vzdoruju, ale za chvilku na mou žádost obracíme ke břehu. Trefit se z rozbouřeného oceánu do průrvy v útesu není vůbec snadné. Asi půl hodiny křižujeme, ale nakonec se to podaří. Laguna za útesem je už ale tradičně bez vody, takže okamžitě přistáváme. Rybáři nás odvedou do nedaleké vesničky, kde žije sestra jednoho z nich. Jdeme ji navštívit.

Na první pohled lepší lidi. Mají totiž zděný domek s krytou terasou. „Kuchyň“ je ale stejně venku. Je to malý přístřešek s doškovou střechou, kde nad ohněm visí malý kotlík. Hostitelé nám nabízejí šálek kávy, ale ukazuje se, že nemají tolik hrnků a musejí jim vypomoct sousedé. My jim na oplátku rozdáme zbytek našich sušenek. Mezitím je venku průtrž mračen. Kapitán je pochopitelně stále na lodi a předpokládám, že se ani nepohnul.

Odpoledne se vydáváme na cestu zpět. Znovu se přesvědčujeme, že keňané nemají vůbec cit pro čas ani vzdálenosti. Jejich odhadovaný návrat ve 12-13:00 se díky nekonečnému křižování protáhne na 16:30.

pátek 2.7, Malindi:

Těsně před odjezdem se rozhodneme využít jeden z „bezplatných“ výletů pořádaných ASC: Malindi.

Malindi je město s bohatou minulostí, jelikož zde 1598 přistál Vasco da Gamma. Na jeho počest stojí od roku 1599 sloup přímo na místě přistání. Následně se město stalo hlavním městem východní Afriky a holanďané odtud vládli svým územím. Bohužel se asi o 100 let později odstěhovali do Mombasy a od té doby město ztratilo své kouzlo (alespoň podle mě).

Výlet sem rozhodně nedoporučuji, jelikož kromě vyhlášeného sloupu zde prakticky nic zajímavého není. V okolí je jistě mnoho míst, která jsou mnohem lákavější a která jsme bohužel ani nestihli všechna navštívit.

Příště bychom se raděi vydali na prohlídku ruin Gede a pralesa Arabuko-Sokoke, které jsou jeątě blíže k Watamu.

sobota 3.7, Bush tour:

Dnes se hotelovým průvodce vydáváme na „bush tour“. Předem už víme, že se nejedná o návštěvu divočiny, ale procházku po místních vesnicích. Nevadí nám to.

Během naší asi dovuhodinové procházky se k nám přidává nespočetné množství vesničanů a dětí. S některými rozmlouváme, některým dáváme dovezené „suvenýry“ z Evropy. Máme plnou tašku korálků, propisek, bonbónů a sušenek. Odměnou je nám kromě jejich úsměvů i množství fotek a videozáběrů. Obě strany jsou s tímto obchodem zjevně spokojeny. Tento výlet je nesrovnatelně lepší než předchozí návštěva Malindi.

neděle 4.7, Cesta domů:

Odlétáme v 8:00, což znamená budíček v nekřesťanských 2:00, abychom stihli ještě vyrovnat účet a nasnídat se. Cesta na letiště i samotný let je bezproblémový. Přestože letíme 10km na zemí, vidíme plno detailů jako jsou cesty a domy. Pochopitelně nepřehlídneme ani Mt. Kilimanjaro a Mt. Kenya, od níž je nádherná viditelnost a do Evropy. Můžeme tak pozorovat Nil včetně delty, středomořské ostrovy, Krétu, Chorvatskou – všechno jako na dlani.

http://www.kenya.xf.cz/cesta1.php

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .