0
0

Sukhothai

Dnes odpoledne jsem dorazila do Sukhothaie. Cesta mistnim busem trvala neco pres pet hodin a zaplatila jsem 220 bahtu.

Reknu vam, ze jsem si tohle mestecko predstavovala vic organizovane a ne tak roztahane. Chvili jsem bloudila kolem hlavni magistraly a hledala nejakou smerovku na nejaky guesthouse a pak jsem to vzdala a zase se vracela k nadrazi, kde jsem byla ochotna zaplatit si dodavku. Nastesti me pred nadrazim odchytil zamestnanec Sila resortu a nabidl mi pokoj s vetrakem za 200 bahtu. Z internetu jsem vedela, ze je to jedno z ocenovanych ubytovani, tak jsem se nechala do hotelu odvezt. Dostala jsem maly pokoj s velkou posteli a koupelnou na patre. Na luxus si tu nehraji a jsem rada, ze mam kde slozit hlavu. V ramci hotelovych sluzeb je i zdarma pujceni kola a internet. Dala jsem si sprchu a na kole zamirila objevovat mesto. Po dlouhe dobe jsem zase sedela na relativne normalnim kole (to spinningove se nepocita) a musela jsem si zvyknout na jizdu v levo. Ve meste jsem se zaradila do chaotickeho provozu a chvili se jen tak projizdela ulicemi, nez jsem zjistila, ze tu neni nic zajimaveho a ze si budu muset pockat na zitrek, kdy hodlam stravit den v historickem parku Sukhotai 14 km od mesta. Koupila jsem si vodu a vydala se zpet na hotel, kde jsem si objednala velmi chutnou a levnou veceri. Dnesni vecer bude klidny. Na vic jak 2 noci to tu opavdu neni.

Celodenni cykloputovani starou Sukhotaii

„Ahoj, vitej v Sukhotaii!“ volaly na me deti, ktere me mijely v historickem parku. Stejne jako ony jsem se projizdela arealem stareho mesta plneho starych ruin chramu na kole. Byl to spis takovy arab, ale svemu ucelu rychleho presunu od jedne pamatky ke druhe dostal. Bylo totiz priserne horko a na kole to nebylo tak znat, jako kdyz jdete po svych.

Stara Sukhothai patri k perlam Thajska a jeji nejcenejsi pamatky jsou zapsany v UNESCO.

Muj vylet zacal rano v osm, kdy me hotelovy transfer odvezl na autobusovou zastavku, kde me vyzvedl dosti stary autobus a za 20 bahtu me odvezl do 14km vzdaleneho stareho mesta. Pred branou do parku jsem si za 30 bahtu pujcila kolo a zacala svou celodenni turu. Teda reknu vam, ze tak zaprasene nohy na konci dne jsem mela naposledy nekdy v detstvi, kdyz jsem si hrala na piskovisti.

Po trech a pul hodinach jsem vyjela z arealu parku a zamirila na sever za stare hradby objevovat dalsi ruiny. Na mistnim trzisti jsem si dala chutny obed (papajovy salat a mangovy shake) a vyrazila na zapad, kde jsem na kopci objevila velmi peknou ruinu chramu s velkym buddhou. Byl tam zrovna i nejaky oddil mistnich skautu (alespon tak mi v tech khaki uniformach s fialovym satkem pripadali).

Jelikoz se blizila ctvrta hodina a v pujcovne kol zavirali v pet, vydala jsem se zpet do centra. Odevzdala jsem kolo a znovu nasedla na staricky autobus, ktery me odvezl do noveho mesta. V planu jsem mela se trochu projit po nabrezi reky a ochutnat dalsi pochutiny.

Zrovna jsem fotila mlade mnichy na protejsi strane reky, kdyz me odchytil starsi mnich a pozval me do chramu na prohlidku. Jeho anglictina byla velmi chaba, ale dorozumeli jsme se. Ukazal mi areal rozestaveneho chramu a dum, ve kterem bydli mnisi. Pak mi ve svem pokojiku ukazoval fotky s turisty, kteri s nim taky meli rozpravu. Zajimalo me nekolik veci o mnisskem zivote, ale jeho anglictina nebyla bohuzel na takove urovni, aby mi porozumel.

Pak mi ukazal, jak se buddhiste modli, zavedl me do chramu a tam jsem spolecne s nim zapalila vonne tycinky a po jeho vzoru se pomodlila (jsem ateitka a svoje presvedceni nehodlam menit, ale v ramci poznavani odlisne kultury to bylo zajimave) a prispela 40 bahtu na stavbu chramu. Na oplatku je moje jmeno na jedne stresni tasce, ktera bude umistena na novem chramu.

Byl to den plny novych zazitku.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .