0
0

Leží v severním Španělsku vklíněná mezi Asturií a Baskickem, u Biskajského zálivu, jemuž dala jméno. Biskajský záliv je totiž pro Španěly moře Kantaberské. Také horský masív táhnoucí se podél pobřeží se jmenuje Cordillera Cantábrica čili Kantabrijské pohoří. Moře a hory vtiskly charakter tomuto kraji. Je drsný a impozantní, trochu strašidelný, když se obloha náhle zatáhne, ale malebný, přívětivý a vlídný, když se zpoza mraků začnou prodírat sluneční paprsky. Členité pobřeží, nádherné písečné pláže, rybářská městečka, zelená údolí, horské štíty, města aristokratická i venkovská, jeskyně vyzdobené malbami pradávných obyvatel, to vše a ještě mnoho jiných věcí tvoří pestrou mozaiku kraje, který zvídavému návštěvníkovi poodhalí mnohé ze svého bohatství.

Středověký půvab Santillany del Mar

Ačkoliv má moře v názvu, Santillana del Mar u moře neleží. Přesto je toto nevelké městečko vyhledávaným turistickým cílem. Auto necháváme na parkovišti a do centra se vydáváme po svých, jinak to ostatně ani nejde. Centrem je vlastně celé městečko. Bytelné panské domy a věže zdobené šlechtickými erby, z nichž většina pamatuje 17. století, napovídají, že město hrálo v minulosti důležitou úlohu. Venkovský charakter nezapře ani dnes. Můžete tu potkat povoz naložený slámou, v jedné z bočních uliček jsme zahlédli i krávy vracející se z pastvy. Před námi se náhle objeví Kolegiáta svaté Juliany, mučednice, jejíž relikvie byly pravděpodobně uloženy v někdejší malé kapličce, u níž byl zanedlouho postaven klášter, který se na počátku 12. století stává kolegiátní kapitulou. Kolegiátní kostel, který je největším magnetem Santillany del Mar, pochází z 12. století. a je skvělou ukázkou románského slohu. Portál, na němž zanechala stopy pozdější přestavba, zdobí soška svaté Juliany. Dlouhá sloupová galerie nad ní vyvolává dojem lehkosti, který románským stavbám většinou chybí. V klášterním ambitu jsme se zdrželi delší dobu. Románské motivy rostlinné, geometrické, zvířecí, alegorické i evangelické spolu s gotickými výjevy z denního života, které zdobí hlavice sloupů, jsou obdivuhodné a při jejich prohlídce rozhodně spěchat nelze.

Slunce se pomalu sklání k obzoru, městečko se vyprázdnilo, a tak si v klidu vychutnáváme jeho středověký půvab. V takové chvíli se vás najednou zmocní pocit, že se tu opravdu zastavil čas.

Za uměním pravěkých lidí

Jen pár kilometrů od Santillany del Mar se nachází proslulá altamirská jeskyně vyzdobená impozantními malbami bizonů, koní a dalších zvířat, jimiž si před zhruba 15000 lety vyzdobili svůj příbytek pravěcí lidé. S rostoucím přílivem turistů však hrozilo poškození maleb a jeskyně byla na čas pro veřejnost uzavřena. Po jejím znovuotevření v roce 1982 byl počet návštěvníků regulován – jen 15 lidí denně mohlo na vlastní oči tyto impozantní malby spatřit. Už tehdy se však začalo hovořit o projektu muzea, jehož součástí by byla replika slavných jeskynních maleb. Projekt se stal skutečností v polovině roku 2001. Budova muzea, nenápadná a elegantní, jejímž autorem je španělský architekt Juan Navarro Baldeweg, zcela zapadá do zdejší krajiny, a přitom splňuje ohromné prostorové nároky, které si jednotlivé expozice s použitím nejmodernějších technologií vyžádaly. „V dobách Altamiry“ se jmenuje stálá výstava, která vás seznámí prostřednictvím jednotlivých exponátů i multimediálních prezentací s nejrůznějšími aspekty života pravěkých lidí. Jsou tu i jakési didaktické dílny, které využívají především školáci, kteří si tak sami vyzkoušejí, jak si lidé v oněch dávných dobách např. rozdělávali oheň, jakým způsobem si připravovali potravu atd., a také se obeznámí s pravěkými technikami malby.

Největší pozornost však přitahuje vlastní replika jeskyně, která se nachází v podzemní části budovy. Je to sice jen falzifikát, ale falzifikát naprosto dokonalý. Původní jeskyně je dnes pro veřejnost zcela uzavřena.

Více info: http://museodealtamira.mcu.es

Aristokratická krása městečka Comillas

Říká se o něm, že je dílem markýze z Comillasu. Ne snad, že by ho don Antonio López y López, první markýz z Comillasu, sám postavil, ale určil tak trochu jeho osud. Byl to on, kdo přesvědčil v roce 1881 krále Alfonse XII. a jeho dvůr o jeho nádherné poloze, překrásných výhledech i o tom, že Comillas je tím nejvhodnějším místem k letnímu odpočinku. Návštěva krále sem přilákala i celou řadu aristokratických rodin, které si toto městečko zvolily za své letní sídlo. Byl to on, kdo založil proslulou církevní univerzitu, která zde měla své sídlo až do roku 1968, dnes však její částečně opuštěné budovy chátrají a zatím marně se pro ně hledá nové využití. Byl to on, kdo podstatně změnil tvář městečka. Byl totiž velkým obdivovatelem katalánské secese a jako švagr významného katalánského průmyslníka a mecenáše Antoni Gaudího měl ke katalánským umělcům velmi blízko. Není divu, že jsou podepsáni pod mnoha stavbami. Zámeček El Capricho (Vrtoch), jak je nazývána snad stavba nejznámější, je dílem samotného Gaudího. Proslulý architekt se nechal inspirovat dekorativním maurským slohem a pro Máxima Díaze de Quijana, markýzova příbuzného, navrhl neuvěřitelně barevný a exotický orientální zámeček, který dnes slouží jako restaurace. Kaple v bezprostřední blízkosti, který postavil katalánský architekt Martorell, je panteonem markýze z Comillas. Martorell je podepsán i pod návrhem nedalekého paláce Sobrellano s neogotickým průčelím, na němž pracovala celá řada katalánských umělců a který je také nazýván palác markýze z Comillasu. Za návštěvu stojí i zdejší hřbitov se známou sochou Anděla zkázy z tvůrčí dílny Josepa Llimony.

Comillas zůstává i dnes vyhledávaným letoviskem. Uličky a náměstíčka starého města lákají k podvečerním procházkám, letní zahrádky restaurací a hospůdek k příjemnému posezení. A pláže jsou coby kamenem dohodil.

Rybářské městečko San Vicente de la Barquera

Jeho středověké městské jádro s románsko-gotickým kostelem zasvěceným Panně Marii Andělské a zříceninou pevnosti z 15. století se vypíná vysoko nad rozlehlým zálivem a rybářským přístavem. Mnohé domy s podloubím na samém úpatí skrývají typické restaurace, do nich se chodí především na ryby, protože San Vicente de la Barquera je městečko na výsost rybářské Chcete-li vidět na vlastní oči rybářské úlovky, které prý už dávno nejsou co bývaly, musíte dorazit do přístavu kolem pěti odpoledne. My jsme to bohužel nestihli. A taky jsme nespatřili ono nádherné takřka pohlednicové panorama s horskými štíty pohoří Picos de Europa v pozadí. Počasí naší cestě nepřálo, lilo jako z konve, a tak nám nezbylo než ochutnávat všelijaké speciality v místních hospůdkách. Snad budeme mít při příští cestě větší štěstí

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .