0
0

Vyjedete-li z Costa del Sol do vnitrozemí, získáte dojem, že tu snad nikdy nezaprší. Soustava přehrad na řece Guadalhorce však vaši představu o vyprahlé Andalusii poněkud poopraví. Ohromné vodní plochy v mírně zvlněné krajině jsou i atraktivním výletním místem, zvláště když si zvolíte i atraktivní dopravní prostředek, jakým je třeba džíp. Po krátké instruktáži řidičů se naše kolona vydala z pobřeží údolím řeky Guadalhorce do kopců.

První zastávka

První zastávkou je Alora, typické andaluské městečko, jehož bílé domky se šplhají po úbočích hned dvou kopců. Z jednoho z nich zhlíží na celý kraj hrad, vlastně ruiny původně vizigótské pevnosti, kterou si v 8. století přestavěli Arabové a přizpůsobili ji svým potřebám. Džípy jsme nechali na náměstí a pěšky se vydáváme nahoru. Cesta je o něco delší, než jsme předpokládali. Musíme totiž nejdříve do kopce, pak z kopce a opět do kopce. A když se před námi objevil hrad, bylo nám jasné, proč je tak hojně navštěvován i místními obyvateli. Místo totiž slouží jako hřbitov. Rozhled z vrcholku do údolí a na okolní téměř holé kopce porostlé jen olivovníky a mandloněmi je jedinečný. Kdesi v dálce v mlžném oparu spíše tušíme než vidíme hradbu Sierry de Huma. A právě tam vede naše další cesta.

Soutěska El Chorro

Z Alory jsme odbočili na úzkou silničku bez jakéhokoliv označení. Údolí se neustále zužuje a prohlubuje a končí malou přehradní nádrží. Nad ní se zvedá hradba svislých vápencových stěn. Jejich celistvost je porušena úzkou skoro čtyři kilometry dlouhou soutěskou Garganta del Chorro, které se říká jednoduše El Chorro, nebo o něco složitěji Desfiladero de los Gaitanes, kterou si tu na své cestě k moři prorazila řeka Guadalhorce. Soutěska je dlouhá 400 m a široká pouhých 10 m. Vede přes ni železná lávka, která byla vybudována začátkem minulého století jakou součást stezky, po níž chodili dělníci z ubytoven ve vesnici El Chorro na staveniště přehrady na druhé straně hor. Říká se jí „Králova stezka“, ale žádný z běžně dostupných pramenů neuvádí, že by po ní nějaký král kdy šel. Možné to ovšem je, protože nedaleko odtud, na vyvýšeném místě nad přehradou Conde de Guadalhorce, je přímo ve skále vytesán „Stolec Alfonse XIII.“, odkud král přihlížel zahajovacímu ceremoniálu, jímž byla přehrada oficiálně předána do užívání. Pamětníci tvrdí, že „Králova stezka“ bývala díky své atraktivnosti využívána i turisty. Dnes jsou bohužel některé úseky v dost špatném stavu, takže by se taková procházka nemusela vyplatit. Už dlouho se velmi vážně uvažuje o její rekonstrukci.

Soustava přehradních nádrží

K trojlístku největších přehradních nádrží v Andalusii vede od soutěsky klikatá cesta. Je jediná, takže tu nelze zabloudit. Za každou zatáčkou, a bylo jich nepočítaně, se před námi objevovaly ty nejbizarnější pískovcové útvary, jaké kdy příroda vymodelovala. Jedinými živými tvory v této žlutohnědé vyprahlé krajině byli kromě nás jen orli a taky supové, kteří vypadali zvlášť zlověstně. A když pak mezi stále častějšími zelenými ostrůvky borovic občas probleskla a zase zmizela modrozelená vodní plocha, bylo jasné, že jsme u cíle své cesty. Najednou jsme ji měli přímo pod sebou. Rozlévala se v mírně zvlněné krajině spíše do dálky než do šířky a lákala e koupeli. Takovému pozvání jsme samozřejmě nemohli odolat.

Přehrada Conde de Guadalhorce tvoří spolu s přehradami Guadalteba, Guadalhorce a dalšími třemi menšími vodními plochami soustavu přehradních nádrží, které začátkem minulého století zcela změnily tvář této krajiny. Inženýru Benjumeovi byl za projekt i realizaci stavby udělen titul Conde de Guadalhorce (hrabě z Guadalhorce). Stejně byla pojmenována i samotná přehrada.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .