Jižní Španělsko autem do Andalusie 2/3

Barbate

Přesouváme se do Barbate, abychom během pěti dnů načerpali nových sil a užili si moře. Jsme domluveni, že klíče od apartmánu, který máme rezervovaný již nějaký čas, vyzvedneme od majitelů v místní hospůdce. Nikdo však nepřichází. Majitelce posíláme za pomoci slovníku španělskou SMS, nikdo nereaguje. Osmělujeme se a voláme jí. Po marných pokusech se domluvit, zavěšujeme a posilněni několika cervezami (pivo), necháváme plynout čas. Z ničeho nic se objevuje naše domovnice. Cosi španělsky vysvětluje a mi následujeme její kroky. Apartmán je prostorný s teráskou tak akorát a výhledem na moře. Za pomoci slovníku se dovídáme, že kuchyň je nová, a tak na oplátku vyhledáváme slovo opatrný. Všichni jsme spokojení. Jak se obsluhuje pračka se neodvažujeme zeptat. Zavzpomínáme tak na časy našich babiček a pereme ručně. V případě, že nezatoužíte být, alespoň na chvilku pradlenkou, můžete využít místních prádelen, kde Vám za pár éček přeperou.

Natěšení na moře jako každý, kdo velkou slanou louži ve své zemi nemá, vyrážíme hned po vydatné snídani na pláž. Opalování nám kazí velmi silný vítr a po zasypání hromadami písku, vzdáváme možnost nabrat první bronz. Sice se pro krásu musí trpět, ale že by až tak. Další den zahajujeme rozcvičkou na venkovních posilovacích strojích. Do Čech se tato vymoženost teprve pozvolna dostává. Dáváme si celodenní výlet v Tarifě, kde plánujeme podstoupit kurz kiteboardingu. Přece jenom jsme si připlatili na pojištění, tak ať to využijeme. Během shlédnutí Tarify si připadáme, jak na větrné hůrce. Nenecháváme se odradit a na plážích, pár kilometrů od Tarify, zkoušíme štěstí v místní školičce. Bohužel se slovy vítr je příliš silný nás instruktor odmítá. Co teď. Program pro nadcházející den je zmařen. Ještě, že máme plán B.

Gibraltar

Asi 100km od nás se nachází Gibraltar, který je pod správou Velké Británie. Pro vstup a případný pobyt nepotřebujeme jakožto čeští občané vízum. Auto ponecháváme ve městě La Línea, abychom se vyhnuli kolonám aut a nemožnosti najít místo k parkování přímo na Gibraltaru. Hraniční kontrolu zdoláváme společně s ostatními „pěšáky“. Probíhá běžná kontrola dokladů. Pár metrů za hranicemi se objevují první naháněči, nabízející výlety na vrchol skály. Odmítáme je. Všude kolem nás je velké množství turistů, kteří kromě zdejších krás, přijeli za výhodnými nákupy. Neplatí se tu totiž DPH.

Hlavní nákupní zónou je Main Street. Najde se zde řada obchůdků s oblečením, elektronikou, suvenýry apod. Ztratili jsme krytku na foťák, a tak se i my necháváme na chvilku pohltit nákupní horečkou. Nahoru na skálu volíme lanovku, další možností je zaplatit si okružní jízdu mikrobusem či si to vyšlápnout celé pěšky. Hned po výstupu z lanovky nás okukují na první pohled roztomilí makakové. Navštěvujeme nejzajímavější místa rezervace a máme hlad. O svačinu jsme svedli boj s místním makakem a jak jinak než prohráli. Průvodce Španělskem máme okousaného od makačího miminka, ale kdo by mu odepřel tu radost. U jeskyně St. Michael`s cave navštěvujeme místní bistro. Jídlo tentokrát raději jíme v bezpečí hospůdky. Turistka před námi však nedbá rad obsluhy a bere si ven nanuk, o který bleskurychle přichází, hned po rozbalení. Zlodějem je opět jeden z místních makaků.

Už je nám jasné, odkud se vzalo přísloví drzý jako opice. Po cestě k autu ještě obdivujeme letištní runway, která křižuje silnice vedoucí k hranicím. Kuriozitou je, že při příletu a odletu letadla, zde padají závory jako při průjezdu vlakem. Letiště není příliš vytížené, a tak si může tento netradiční způsob dovolit.

Vítr na Barbate stále vane, oddáváme se relaxaci, hraní karet a pojídáním vynikajícího tuňáka z Lidlu. Ještě jednou zkusíme opalovačku, ale poletující písek příliš bolí. Navštěvujeme místní internetovou kavárnu a rezervujeme ubytování pro nadcházející dny.

Arcos de la Frontera

Opět sedáme do našeho vozítka a míříme do hotelu směr nádherné bílé městečka Arcos de la Frontera, které leží 65 km severovýchodně od Cádiz nad pobřežím Río Gadalete. Historická část se skládá z úzkých uliček a kouzelných domečků. Je zde překrásný pohled z Mirador v blízkosti radnice. Dnešní den je ve znamení panoramatických výhledů, v další části dne nás čeká výstup soutěskou Puerto de las Palomas. Během cesty nahoru je několik odpočívadel, kde můžete zastavit a v klidu se kochat okolní přírodou. Milovníci fotek, zde pořídí řadu úchvatných fotografií.

Ronda

K večeru přijíždíme do jednoho z nejstarších a nejpřitažlivějších městeček v Andalusii, Rondy, kde se ubytováváme. Nachází se zde nejstarší býčí aréna s přilehlým muzeem, jak jinak než s tématikou býčích zápasů. Soutěska Río Guadalevín rozděluje město na novou a starou část. Symbolem města je 98 metrů vysoký most (Punte Nuevo). Po celodenním cestování a vstřebávání nekončících krás Andalusie se necháváme zlákat místními restauracemi.

El Chorro

Následující den se vydáváme do velmi známé horolezecké oblasti, nacházející se ve vesničce El Chorro. Auto necháváme u nádraží. Nejznámější „atrakci“ je zde El Caminoova delta Rey (Královská cesta). Jedná se o notně rozbořenou několikakilometrovou lávku přichycenou ke skále. Necháte-li se zlákat touto romantickou procházkou, nezapomeňte, že navštívit ji dnes můžete pouze s horolezeckým vybavením a pokud možno s průvodcem. Ve vápencových skalách je řada tunelů, kterými vede železniční trať. Času na El Chorro moc nemáme, a tak se na cestu vydáváme podél kolejí. Je to trochu nebezpečné, ale pokud budete opatrní, dá se to. Hlavně nezapomeňte, že vlak tu stále jezdí a to několikrát za den.

Antequera

Naší další zastávkou je Antequera. Vzhledem k tomu, že město se připravuje na večerní slavnost, průjezd městem je omezen a najít místo, kde by bylo možno zaparkovat je v celku nemožné. Rozdělujeme posádku napůl. Dva jdou zařídit ubytování a zbytek parkování. Hotel máme na hlavní třídě, která je uzavřená a plná policejních hlídek. V pozdních hodinách prochází městem průvod, dostat se do hotelu přes davy lidí je v celku nemožné.

Córdoba

Nejlepším způsobem, jak poznat běžný život Španělů je navštívit tzv. fiestu (slavnost). Ve Španělsku jich každý rok proběhne několik na různých místech a v jinou dobu. Jedná se o svátky, které jsou spojeny se zábavou, vínem, tancem apod. Naše kroky vedou na fiestu ve městě Córdoba. Nejdříve ale trochu kultury, před fiestou ještě navštěvujeme historické centrum města.

Pak už hurá do víru tance, hudby a vášně. Na rozlehlé ploše výstaviště je postaveno více než sto obrovských stanů, které připomínají malé hangáry. V některých naleznete pouze pití, jinde jídlo či oboje a všude hraje muzika a bujaře se tančí. Vedle „stanového městečka“ je řada atrakcí pro děti, připomínající Matějskou pouť. Ani jsme nestihli všechno projít a ochutnat a je ráno. Ještě, že nemusíme do práce a můžeme se trochu prospat na příjemném hotelu v centru města.