Jihovýchodní Asie 2001 - Laos

Laos, Luang Prabang 1.3.2001

Posilam pozdrav z Laosu!!!

Tak jsme konecne dorazili po umorne plavbe po Mekongu do udajne nejkrasnejsiho mesta cele Jihovychodni Asie do Luang Prabangu.

Ale pekne poporade.Vcera rano nas majitel guest housu v Chiang Khongu svezl zadarmo svym pick-upem kousek za mesto ke brehu reky. Jeste pred tim jsme si u nej vyzvedli objednane a zaplacene bagety na dlouhou plavbu. Na brehu Mekongu nas velka drevena brana privitala v Indocine. Jeste jsme museli nechat orazitkovat nase pasy a odevzdat thajsky imigracni formular a tim nas prvni pobyt v Thasku zkoncil. Na nic jsme necekali a hned jsme sebehli k rece, abychom za 20Bth prepluli Mekong a mohli stanout koncne v Laosu! Stalo se tak deset minut pred devatou rano…

Na celnici slo vse prekvapive velmi hladce. Vyplnili jsme vstupni imigracni formular, ktery ale slouzi spis jako statistika o pohybu turistu po zemi. U celni prepazky jsme dostali razitko do pasu a mohli jsme se presunout ke smenarne. A tady zacal opravdovy horor. Hrozna je totiz korupci prohnila laoska mena – kipp! Pruvodce „Cesta na vychod“ udava kurz kipu z roku 1998 1800Kp za dolar, Lonely Planet 4600Kp, aktualni kurz pred nasim odjezem byl 7600kp a vcera na hranici jsme za dolar dostali uz 8220Kp! Bohuzel nejvyssi nominalni hodnota laoske bankovky dostupna na celnici, je 2000, takze jsme ve smenarne nedostali jednotlive bankovky,ale rovnou cele pakly! Vypadalo to, jako bychom prave vykradli banku! Nasi zamorsti kolegove nemely pakly kipu ani kam dat a radeji je menili zpet na dolary…

S ledvinkami a penezenkami preplnenymi bankovkami jsme vstoupili do me 41.zeme – do Laosu. Pristavni mestecko Houay Xai ma jednu hlavni tridu s huspudkami a guesthousy,ale nas uz na konci ulice vedouci z pristavu cekali tuk-tukari a hned nam nabidli odvoz do pristavu. A tak jsme za 20thajskych bathu, ktere mistni preci jen pouzivaji radsi, vyrazili vstric plavbe… Lod do Luang Prabangu nas stala 460Bth a vypluli jsme chvili po pul jedenacte. Mezitim se na lod nacpalo dalsich asi 60turistu,takze bylo na lodi dost tesno. Navic po hodine plavby jsme plavidlo vymenili za jine, stabilnejsi.. Jinak laoska lod pripomina spis stary dreveny hausbot s plechovou strechou, kam jsme se taky s Liborem brzy premistili, abychom mohli fotit a tocit zcela neomezene.Bohuzel pri prehazovani baglu z lode do lode jsme zapomneli na nase bagety, takze jsme o ne zahy prisli…

Okoli Mekongu je moc hezke. Strme kopce porostle dzungli, rybari ve svych vydlabanych lodkach, koupajici se deti, skaliska, utesy, pereje – Mekong nabizi opravdu vse, co muze potesit srdce vodaka! Obcas okolo nas prosvistel tzv. Speed boat – motorovy clun, ktery trasu do Luang Prabangu zvladne za sest hodin! My jsme ale nemeli na spech a tak jsme si radsi plavbu pekne vychutnali… Po sedmi hodinach plavby jsme dorazili do Muang Pak Bengu, coz je mala osada na brahu reky s mensim pristavem a mnoha restauracemi a ubytovnami. Ubytovali jsme se v takove rakosove chysi za 100Bth a hned jsme ochutnali mistni pivko LaoBeer! Celkove zacina turisticka infrastruktura v Laosu fungovat pomerne solidne, jen se musi laosane od svych thajskych kolegu ucit jiste pruznosti a kumstu!

Dnes jsme vyrazili na zbytek plavby v 9 hodin. Plavba probihala velmi podobne jako vcera, jen jsme ji tentokrat neztravili na strese lodi, ale v urtobach, pekne ve stinu. Vsak jsme se vcera opalili docela dost!

Dnes jsme jeli jinou lodi nez vcera, uzsi a vratsi, takze pote, co opet asi pulka turistu nalezla na strechu jsme se pekne kolebali, az to misty vypadalo na prevrzeni! Nakonec musel nas kapitan vsechny pasazery opet usadit dolu pod strechu…A hned se jelo lip a bezpecneji…

Dnes jsme take casteji zastavovali a nabirali nebo vysazovali mistni pasazery. Jel s nami dokonce jeden vojak s vylozkami s rudymi hvezdami a bouchackou za pasem…. Dnesni plavba trvala celych 9 hodin a byla velmi unavna. Uz jsem opravdu nevedel,jak si sednout a byl jsem moc rad, kdyz se pred nami okolo seste hodiny odpoledni objevily na svahu nad rekou baracky Luang Prabangu, druheho nejvetsiho mesta Laosu.

Ubytovani jsme sehnali v celkem cistem a utulnem guesthousu kousek od centra.Jmenuje se Chaleun Souk a pokoj nas vysel dohromady na 50 000Kp. V celem meste maji pouze dvojaky,ale my mame na pokoji pristylku – matraci! Ale hlavne, ze mame sprchu, protoze z te nasi lodi jsme byli vsichni spinavi jako prasata…Tolik spiny snad ze me jeste nikdy pri sprchovani neteklo…

Ted jsme byli na veceri – meli jsme vynikajici kureci maso na kokosovem mlece s ryzi a stalo to 18 000Kp.A k tomu pivko za 7000Kp a jsme naprosto spokojeni a muzeme jit spat!

Zitra obhledneme mesto, skusime se poptat ne letenku z Vientianu do Hanoje a na vylety po okoli. Je tu plno vodopadu, jeskyne a samozrejme chramy…Ale o tom zase az priste…

Zatim zdravim z Laosu

Laos, Luang Prabang 2.3.2001

Zdravim opet z Luang Prabangu,

Dnes jsme si mesto z vetsi casti prohledli a musim konstatovat, ze povesti o jednom z nejhezcich mest Jihovychodni Asie opravdu nelhaly… Rano jsme ale zacali tim, ze jsme zasli do kancelare Lao Airlines a podarilo se nam sehnat letenku z Vientianu do Hanoje!!!Stala nas 108USD a letime 8.brezna v 11.50 mistniho casu! Je to skvely, protoze usetrime minimalne tyden a hlavne muzeme projet Vietnam pekne od severu k jihu! Potom jsme jeste zasli na imigracni urad, abychom se poptali,jak je to s registraci pobytu v jednotlivych laoskych provinciich a dozvedeli jsme se, ze povinna registrace uz byla zrusena a razitka uz na hranicich jednotlivych provincii nejsou kontrolovana! Nic uz nam tedy nebranilo v klidu si prohlednout cely Luang Prabang.

Zacali jsme v chramu Wat Wisunalat, ktery pochazi z roku 1513 a je to pry nejstarsi kontinualne fungujici chram ve meste.Uvnitr chramu je velka socha Budhy – jak jinak – a pred chramem je pagoda That Pathun, zvana podle sveho tvaru „Vodni meloun“. Je to jedna z nejznamejsich pagod v zemi a dostala se dokonce na postovni znamky! Hned vedle stoji dalsi chram Wat Aham. Krome nezbytne Budhovy sochy jsou uvnitr chramu k videni krasne nastenne malby a pred chramem dva kamenni strazci. Od techto dvou chramu jsme se dostali az k rece Nam Khan, nad jejimz soutokem s Mekongem vlastne Luang Prabang lezi. Reka se tu klikati v udoli, za kterym se rozprostira dzungle a za ni se zvedaji ostre vrcholky laoskeho pohori. Je to opravdu nadherne panorama. Jen tam budeme muset vyrazit jeste nekdy odpoledne, abychom to nefotili proti Slunci…

Tady nad rekou jsou podel hlavni ulice male cestovky, ktere nabizeji vylety po okoli v cenove relaci tak okolo 5USD na osobu. V centru mesta jsou cestovky o poznani drazsi…Ani my jsme tedy neodolali. Prohlizeje si soutok obou zminovanych rek, dali jsme se do reci s prichozim domorodcem, ktery nam nabidl za 4USD vylet k asi 25km vzdalenym jeskynim Tham Ting. A tak jsme nevahali a nasedli do jeho barky a vyrazili jsme proti proudu Mekongu. Asi za dve hodiny jsme dorazili na misto. Prvni, dolni jeskyne, je pekne videt uz od reky. Vystoupali jsme k ni po schodech, zaplatili jsme 8000Kp (tj asi 40,-kc) a mohli jsme si prohlednout pres 2500 nejruznejsich Budhovych soch. Do toho jeste pisteli netopyri, kteri nas sledovali zaveseni klasicky u stropu…

Od dolni jeskyne vede jeste schodiste k Horni jeskyni. Pekne jsme se v tom vedru zadychali a zpotili. Vchod jeskyne hlidali dva tlusti Budhove a uvnitr jsme nasli dalsi a dalsi sochy…Navic tam byla pekna tma, takze jsme si na ne museli svitit baterkou. Pri navratu k lodi jsme si jeste vyfotili rybarskou vesnicku Pak Ou, ktera lezi na protejsim brehu a zamirili jsme zpet do Luang Prabangu,kam jsme dorazili asi za hodinu (jeli jsme po proudu)Ve meste jsme pokracovali v prohlidce, ale stihli jsme uz „jen“ chram Wat Xieng Thong. Ten je v celem meste nejvyznamejsi. Byva tez nazyvan „Zlaty“ a v roce 1560 jej postavil kral Setthathirat (kdo by ho neznal…). V arealu stoji nekolik budov, v te hlavni je samozrejme velka Budhova socha a predevsim mozaiky na drevenych stenach a tramech. V arealu je jeste tzv.Pohrebni kaple s 12m vysokym krasnym vozem ze zlata a s dracima hlavama! Po hlavni tride jsme zamirili k hotelu. Cestou jsme si dali veceri – nudle se zeleninou a kuretem. Samozrejme jsme to vsechno snedli hulkama!!!Uz nam to jde!!! Po veceri jsme si jeste kazdy koupili pul melouna a my s Michalem jsme si dali jako zakusek zabu! A byla hrozne dobra! Zitra si jeste prohledneme zbytek mesta – na hlavni tride je spousta peknych chramu a hlavne kralovsky palac, a s nasim novym kamosem mame sjednany vylet tentokrat na jih po Mekongu k vodopadum! Rikal, ze se bude tak po te desate motat okolo reky a pocka na nas…

Zitrejsi den tedy jeste ztravime v Luang Prabangu, zaplatime si jeste jednu noc v nasem guesthousu a v nedeli vyrazime do Vang Viengu, ktery lezi v horach jizne odsud a nabizi udajne nejkrasnejsi ukazky laoske prirody!Uvidime, na pohledech to vypada skvele!Nekdy v utery pak budeme pokracovat do hlavniho mesta Laosu-Vientianu, kde by mel byt mobilni signal z Thajska, a odtud se ve ctvrtek vypravime letedlem do Hanoje… Jinak Laos na me zatim pusobi velmi sympatickym dojmem, je tu krasna priroda, pekne chramy a mistni lide jsou velmi usmevavi a pratelsti. Je velmi znat, ze v kvalite sluzeb a pohosteni snazi vyrovnat svym thajskym kolegum a jsou na dobre ceste. Samozrejme je tu o neco malo levneji nez v Thajsku, jidlo tu vychazi okolo 8.000Kp – tj 40,-kc, vstupne do chramu se pohybuje okolo 5.000Kp., pivo stoji 6.000Kp (0.62l) a ubytovani okolo 40.000Kp za pokoj, coz je asi necelych 200,-kc. Jen s tou menou jsou problemy. Kdyz se plati utrata v restauraci za tri lidi a dela to 50.000 a sklada se to ve dvoutisicivych bankovkach. Je to fakt hruza. Nastesti ted Libor,kdyz v recepci menil penize, dostal i 5000ky.S tema uz to snad pujde lip…

Musim ale hlavne pochvalit laoskou kuchyni. Zatim nam tu velmi chutna…Rady z „Cesty na vychod“ o tom, ze bychom si meli vzit vlastni zasoby a varic jsou opravdu falesne a mohou se tykat snad nekterych odlehlych oblasti. Na trzisti je k dostani veskere dostupne ovoce jako jsou banany, papaya, ananas, zlute-vodni melouny nebo i ty normali. Staci si jen vybrat… Brzy se taky vrhnu na suvenyry, maji tu pekna tricka.Asi zitra zacnu nakupovat…

To je zatim vse a zitra se opet odsud ohlasim.

Laos, Luang Prabang 3.3.2001

Posilam pozdrav opet z mesta Luang Prabang.

Dnes mame za sebou dalsi velmi vydareny den.Rano jsem u nas v hotelu nebo vlastne v guesthousu vymenil jeste 2000bathu a dostal jsem za to 380.000Kp. Nastesti po petitisicovkach, tak to tentokrat neni tak hrozna hromada, jako posledne…Ale i tak mam zase plne kapsy penez…

Dnes byla sice sobota, ale tady v Luang Prabangu smenarny fungovaly celkem normalne, takze s vymenou by ani ted o vikendu zrejme nebyl zadny problem. Take obchody a samozrejme restaurace fungovaly jako normalne, dokonce bych rekl, ze dnes jeste vzrostla nabidka vyletu a cestovani po okoli! My jsme se hned rano vydali smerem k Mekongu, kde na nas mel po desate hodine cekat nas kormidelnik ze vcerejska a zavest nas k asi 25km vzdalenym vodopadum. Sli jsme po zdejsi hlavni tride, ktera je lemovana chramy, tak jsme se tu nemohli nezastavit. Vyfotil jsem si pekny Wat Suwannaphumaham se zlatavymi freskami na stenach a hlavne jsme se zastavili u kralovskeho palace. Pristup k nemu tvori mala palmova alej a na strese palace je mala pagoda. Hned vedle palace stoji krasny zlaty chram, ktery bohuzel zatim nevim, jak se jmenuje, ale je to kazdopadne jedna z nejkrasnejsich budov ve meste. Asi okolo pul jedenacte jsme dorazili do pristavu, kde uz na nas opravdu cekal nas kamarad ze vcerejska. Uz mel dokonce nabidky od jinych turistu, kteri chteli jet k jeskynim, ktere jsme navstivili vcera, ale on, prestoze jsme se focenim chramu na hlavni tride trosku zdrzeli, na nas presto cekal, protoze jsme proste vcera projevili o jeho sluzby zajem!A to jsme se s nim nedomluvili ani nijak napevno!!Zdejsi obyvatele jsou opravdu velmi mili a vstricni!

A tak jsme vyrazili, tentokrat po proudu Mekongu na jih. Cesta nam trvala neco malo pres hodinu. Vystoupili jsme na levem brehu, kde uz na nas cekal domorody chlapec, aby nas odvedl do zdejsi vesnice, odkud nas mel dalsi domorodec dovezt autem do dzungle ke kyzenemu vodopadu. Vesnice Ban Moungkhay je velmi typickou laoskou vesnici. Jsou tu baracky z rakosu, ze dreva a nektere i z cihel a vsechny se ukryvaji v jednom velkem palmovem haji nedaleko reky. Maji tu dokonce i jeden docela pekny chram a okrajem vesnice prochazi mistni hlavni komunikace – prasna cesta, kterou lemuji ryzova pole… Domorodec nas dovedl az na “silnici“, kde uz dalsi mistni obyvatel startoval svuj velky pick-up. Nastoupili jsme na korbu spolecne s nekolika detmi a vyrazili jsme na asi 15min jizdu do nitra dzungle. Projeli jsme jeste jednou vesnici a zastavili jsme na malem parkovisti, coz byl takovy vetsi placek mezi okolnim hustym porostem. Zaplatili jsme vstupne 8000Kp a dal jsme jeste kousek pokracovali pesky. Cestu lemovala nejen dzungle,ale i rakosove stanky s obcerstvenim. U jednoho jsme neodolali a dali jsme si kokosovou vodu. To uz k nam ale dolehl sum blizkeho vodopadu.

Jmenuje se Kwang Xi a je vysoky asi 40metru. Pada dolu ve dvou velkych kaskadach a na mezistupni tvori malou lagunu, ve ktere se da koupat, cehoz mnozi navstevnici hojne vyuzivaji. Okolo vodopadu vede chodnicek se schudky vydlabanymi do hliny. Stoupani je docela ostre, takze jsme se pekne zpotili. Nahore nad vodopadem jsme se prosli dzungli, Libor nalovil nejake motyli a jekehosi letajiciho hmyza. Pak jsme prebrodili ricku nad vodopadem na druhou stranu a sestoupili na “koupaci“ terasu, ktera je zhruba v pulce celeho vodopadu…

Uz se tu plno lidi koupalo a my, prestoze dnes bylo zase pekne vedro, jsme nemeli prilis chut se k nim pridavat, bohuzel Liborovi se to povedlo v dost necekanem okamziku a pekne se vymachal,kdyz prochazel okrajem jezirka na druhou stranu. Kamera to nastesti prezila, jen namocil doklady a penize…

Sestoupili jsme zpet pod vodopad. Chodnicky tu konci u drevene lavky pres dalsi male jezirko..Je tu velmi cista voda a skoro to tu pripomina Plitvice! Vsude okolo je nadherna barevna dzungle a spousta velkych stromu. Nektere jsou popsany latinskymi nazvy. Cestou zpatky na parkoviste jsme si dali jeste jeden kokos a vratili jsme se k nasemu autu. Ridic nas odvezl zpet do vesnice, zaplatili jsme mu dohromady 30.000Kp – tj.asi 150,-kc a pres vesnici jsme se opet vratili k rece, kde uz na nas cekal nas kormidelnik se svym plavidlem…

Cesta zpet do Luang Prabangu, tentokrat proti proudu, trvala necele dve hodiny a cely vylet asi 6 hodin. Za ricni odvoz jsme kazdy zaplatili 5USD a podel reky jsme se vratili do centra a do hotelu. Cestou jsme s Michalem neodolali a koupili jsme si prvni dve tricka! Na trzisti jsme si jeste dali grilovane kure a Libor, navnaden nasim vcerejsim vypravenim, okusil konecne taky opecenou zabu! Na veceri jsme vyrazili do skvele restaurace, ktera se jsmenuje Sakounna a delaji tu asi nejlepsi jidlo v celem meste!Dnes jsem si dal kure na testovinach s ryzi, Michal mel totez s keshu orisky a Libor si dal osvedcene kure na kokosovem mlece!K tomu bananovy a ananasovy shake a vecere byla opet skvela! Opravdu nevim, kde v “ceste na vychod“ vzali autori informace o spatne laoske kuchyni, kdyz doporucili vzit si s sebou zasoby jidla a varic. Asi se laosane od te doby ve vareni velmi polepsili…

Zitra krasne mesto Luang Prabang opustime. Pojedeme autobusem do mesta Vang Vieng, ktere lezi v horach jizne odsud. Autobus odjizdi skoro kazdou hodinu az do dvou odpoledne. My zrejme pojedeme v deset nebo v poledne. Cesta by mela trvat asi sest hodin a radi bychom do Vang Viengu dorazili jeste za svetla. Tam ztravime dve noci, cele pondeli a v utery nekdy po ranu pojedeme do Vientianu, tedy do hlavniho mesta, odkud potom ve ctvrtek odletame do Hanoje. Tezko rict, jestli v horskem Vang Viengu bude k dispozici krome krasne prirody i internet, kazdopadne se ozvu z Vientianu, kde bude zrejme minimalne mobilni signal z Thajska! Pokud mam tedy zatim po 4 dnech hodnotit Laos, pak jsme se s klukama shodli, ze jsme zatim velmi prijemne prekvapeni! Je tu opravdu nadherna priroda, zde v Luang Prabangu jsou krasne chramy, velmi pratelsti a mili lide, a hlavne vyborne jidlo! Je tu docela levno a pomerne tu zacina fungovat zakladni turisticka infrastruktura, snad se zeme a jeji lide brzy nezkazi v rostoucim turistickem ruchu…Zrejme zde funguje drobne podnikani, ktere prinasi potrebnou konkurenci a tim padem i kvalitni sluzby! Laos se otevrel svetu a je to moc dobre! Nepoznat tento nadherny kout sveta by byla opravdu velka skoda!!!

To je zatim vse a ja se zase brzy ozvu.

Laos, Vang Vieng 4.3.2001

Posilam pozdrav z mestecka Vang Vieng, asi 155km severne od Vientianu.

Tak ten internet je uz opravdu vsude… Dnes rano jsme s Liborem dokoncili prohlidku mesta Luang Prabang tim, ze jsme vysplhali na kopec nad mestem, na kterem stoji chram That Phou Si s peknou zlatavou pagodou That Chamsi, ktera se tyci nad mestem a je uz z dalky videt. V noci byva krasne osvetlena a slouzi jako orientacni bod. Schody nam daly trosku zabrat, v pulce jsme zaplatili vstupne 8.000Kp a nahore nas cekal nadherny vyhled na cele mesto, obe reky (Nam Khon i Mekong) i na blizke okoli. Bohuzel zrovna dnes je prvni den spatne pocasi. Je pod mrakem, ale zase teploty klesly z tech 35 tak na 25 stupnu… Ale se Slunickem by ty fotky z ptaci perspektivy byly prece jen o neco hezci. I tak jsme ovsem mesto z vysky nafotili a vydali se zpet. Cestou dolu jsme jeste u schodiste objevili krasne neporusenou hadi kuzi, tak jsem ji hned zaradil do sbirky! Na trzisti jsme s Liborem jeste nekoupili tricka – uz mam treti, a pred navratem do hotelu jsme jeste nakoupili bagety a vody na dnesni presun.

Okolo devate jsme opustili nas utulny guesthouse a vyrazili jsme smerem na autobusove nadrazi. Hned pred barakem jsme vsak byli odchyceni tuk-tukarem a tak jsme se na nadrazi za 5.000Kp svezli. Jedine, co jsem dnes s baglem tedy musel provest, bylo to, ze jsem ho donesl z pokoje pred hotel. Na nadrazi se nas hned ptali,kam jedeme a hned skladali bagly na strechu autobusu. Za 40.000Kp jsme koupili listek sem do Vang Viengu a cekali jsme na odjezd do posledniho mista zaplneneho autobusu. Laosky autobus je rozhodne prijemnejsi a komfortnejsi nez ten thajsky! Nejen, ze se sedacky nijak nepohybuji, ale jdou tu vodorovne otevirat okna a cele je to takove pohodlnejsi.Vyrazili jsme tesne po desate hodine, nabrali jsme benzin a vyrazili jiznim smerem. Brzy se nam do cesty postavily hory a silnice c.13, mimochodem hlavni komunikacni tepna, ktera svym vzhledem pripomina nasi horsi okrsku, se zacala klikatit a serpentinovat. Postupne jsme prekonali dva hrebeny. Prvni ve vysce 900m, druhy v obci Phou Dam dokonce ve vysce 1355m. Myslim, ze to byl jeden z vubec nejvyse polozenych bodu nasi cesty.

Laoske hory jsou opravdu nadherne. Vrcholky jsou ostre, hory maji tvar homoli a leckdy jsou porostle dzungli. Opravdu nevim, ke kteremu jinemu pohori bych je prirovnal. Podel cesty se obcas objevila nejaka ta vesnicka z rakosi a prvnim vetsim mestem, kterym jsme projeli, byl Phou Khoun, kde je hlavni odbocka do vychodnich casti zeme. Pred mestem Muang Kasi jsme definitivne opustili provincii nebo okres Luang Prabang a presunuli se do provincie Vientian. Kdysi tu byl check-point, kde se kontroloval pohyb turistu po zemi. Dnes uz je prujezd mezi jednotlivymi provinciemi hladky…

Za mestem Muang Kasi se nam otevrel nadherny vyhled do niziny, za kterou se opet tu a tam rozprostiraly typicke homolovite vrcholky hor. Byl to opravdu krasny pohled. Silnice se stale klikatila a s nasim autobusem jsme pomalu klesali dolu. Nas ridic s nami jel opravdu opatrne,aby nas do nejake te rokle nevysypal. Jenom kvalita silnice se zhrosovala cim dal vic. Nektere mostky pres ricky jsme museli prejizdet krokem. Ale aspon jsme si mohli prohlednout okolni ryzova policka…

V pul pate, po sesti a pul hodinach jizdy, kterou jsme pouze ve meste Ban Thieng prerusili na asi pul hodinovou obcerstvovaci – podle me zbytecnou – prestavku, jsme dorazili sem do Vang Viengu. Mestecko je to male a lezi na brehu reky Nam Song v nadomrske vysce okolo 200m.n.m. a obklopuji ho krasne vrcholky hor. Mezi hlavni silnici a mestem je navic jeste neprilis pouzivane letiste, respektive jedna draha. Za ni uz zacina mestecko se svymi ubytovnami a restauracemi. Krome toho jsou tu jeste ctryri chramy a hlavne se tu daji podnikat vylety za reku k nekolika jeskynim. V horach, ktere tu vytvareji opravdu krasna panoramata, ziji prislusnici etnickych narodu kmene Hmong a Yao. My jsme se ubytovali v peknem hotylku za 40.000Kp dohromady za dve noci. Mame pekny pokoj, tradicne s teplou sprchou a zachodem. Opet tu nevedou zadne „trojaky“, tak jsme opet museli srazit siroke postele a nejak se tam uz srovname. Pred chvilkou jsme byli na veceri a ted budeme odpocivat po ceste a nabirat sily na zitrek. Asi vyrazime k nejake te jeskyni, kterych tu je v okruhu asi 6km nekolik a taky prolezeme nejaky ten zdejsi chram. Bude toho na zitrek asi dost…

V utery brzy rano – autobusy jedou v 6,00; 6,30 a pak az ve 13,00 a 14,30 – vyrazime do hlavniho mesta Vientianu, ktere je odsud, jak jsem psal, 155km na jih. Zitra se odsud zase ozvu – jsou tu hned tri internetove kavarny!!!Kdo by to tady na upati hor cekal…

Laos, Vang Vieng 5.3.2001

Posilam pozdrav opet z pekneho mestecka na upati laoskych hor.

Je to urcite velka skoda, ze tu nemuzeme zustat o neco dele, protoze zdejsi priroda a predevsim hory opravdu stoji za to! Hned rano jsme se vypravili na druhy breh zdejsi reky. Presli jsme pres rakosovy most a zaplatili za to 1000Kp a ocitli jsme se na pomerne siroke prasne ceste vedouci kamsi na upati zdejsich strmych a ostrych skal. Po nekolika metrech jsme narazili na odbocku, kde nas prvni cedule nasmerovala k prvnim zdejsim jeskynim. Opravdu tady neni potreba ani mapa nebo pruvodce, vsechno je tu pekne znecene. Cestu k jeskynim oznacovaly napriklad neprehlednutelne oranzove praporky, takze jsme si misty pripadali jak na nejakem brannem zavode. Cesta k jeskynim vedla okolo ryzovych policek a napric porostem bananovniku. Pred jeskyni stal maly rakosovy pristresek, kde jsme si koupili listky za 3000Kp a s malym domorodym hochem jsme vybaveni svitilnami vstoupili do male prurvy ve skale, zvane jeskyne Angnguyen. Jeskyne je to opravdu velmi mala a na mnoha mistech i uzka. Vsude je vlhko a kluzko, takze jsme se hned pekne zamazali. Libor objevil na strope pekneho pavouka, coz bylo asi to nejzajimavejsi, co jsme v teto prvni jeskyni objevili. Bylo tam prisersne vedro, takze z nas hned lilo a tak jsme byli radi, ze asi po 60metrech jeskyne koncila my se mohli vydat zpet k vychodu.

Jeste jsme se nechali nalakat do druhe jeskyne – Jinnaly. Jeji vchod byl sice asi 25m nad zemi, takze jsme se museli plahocit po skale, ale aspon byla prostornejsi a celkove i zajimavejsi. Byly tam dokonce i krapniky a jeden nervozni srsen, ktery nam chvili hrozive bzucel nad hlavou. I v teto druhe jeskyni bylo hrozne vedro, tak jsme byli radi, ze muzeme vratit svitilny a jeskyne jsme pro dnesek definitivne vyskrtli z programu.

Radeji jsme se vydali do asi 4km vzdalene domorode vesnice Phon Neeum. Libor cestou lovil motyli a my jsme vychutnavali krasu zdejsi prirody, bananovnikove plantaze a okolni kopce porostle dzungli. Ve vesnici stoji nekolik rakosovych pribytku a vesnicane si ziji svym spokojenym zivotem a zda se, ze jim ke stesti nechybi opravdu vubec nic. Na konci vesnice proteka ricka Namka a stoji tam stejnojmenna restaurace – teda rakosovy pristresek. Dal jsem si tam svuj oblibeny kokos za 3000Kp. Pres ricku vede dreveny mostik, ale jeho „pouziti“ stoji 500Kp a nam uz se stejne dal nechtelo, tak jsme se otocili a vydali jsme se zpet. Libor zmizel se sitkou na motyli kdesi v dzungli a my jsme s Michalem vyrazili zpet do Vang Viengu. Horko bylo cim dal nesnesitelnejsi!

Pred nasim hotylkem jsme si jeste dali v restauraci ovocny salat a bananovy shake a sli jsme odpocivat. Ja jsem musel vyzpravit svuj modry cestovni batuzek, protoze ten uz pomalu ale jiste dosluhuje. Uz asi pred tydnem se mi vytrhla ze spodniho svu cela jedna ksanda, tak jsem se – je to neuveritelne – venoval vysivani a batuzek jsem zpravil a pri te prilezitosti jsem ho i vypral, protoze z nasi plavby po Mekongu byl pekne spinavy…

Brzy po nas dorazil i Libor se svymi ulovky. Chvili jsme odpocivali a okolo 16.hodiny jsme se vydali na prochazku po Vang Viengu. Je to tu sama restaurace nebo ubytovna, sli jsme okolo zdejsi skromne nemocnice a hlavne koncilo vyucovani ve zdejsi skole a po silnici se do svych domovu rozjizdely desitky bile uniformovanych deti na kolech. Navstivili jsme zdejsi hlavni a nejhezci chram Wat That, ktereho jsme si diky jeho vyraznym barvam vsimli uz pri prijezdu. Obesli jsme cele mesto a na autobusove zastavce jsme si zjistili odjezdy na zitra do Vientianu. Budeme muset vstavat v nekrestanskych 5 hodin, protoze autobus odjizdi uz v 5:50 nebo v 6:10. Pak uz nic nejede, az odpoledne! A tak jsme jeste vychutnali krasne panorama Vang Viengu s horama v pozadi a od autobusove zastavky jsme se vydali pres pristavaci drahu letiste do mesta na veceri. Jako předkrm jsem si dal polevku Tom Yam Pa – mela to byt korenena rybi polevka, ale byl to plamen v hube!!! Po predkrmu jsme si sli sbalit bagly a ted jsme byli na poradne veceri – moje jidlo se jmenovalo Khoa Sin Sai-Kieng a bylo to kure na kokosu s ryzi a bylo to moc dobry! Jen jsme se ted ubezpecili o tom, ze mistni obyvatele maji s temi desetitisici kipu opravdu znacne problemy. Nam za veceri napocitali o deset tisic min, stejne jako uz odpoledne se nam zdalo, ze platime nejak malo. Tentokrat jsme jim radeji nechali castku, ke ktere jsme dospeli my pri scitani utraty podle menu, protoze uz bychom asi meli opravdu spatne svedomi…

Zitra nas tedy ceka hlavni mesto Vientiane a pozitri, tedy ve ctvrtek, letecky presun do Hanoje a tedy do dalsi zeme. Kazdopadne se jeste pred odletem ozvu z Vientlianu.

Laos, Vientiane 6.3.2001 TOPlist

Posilam pozdrav z laoskeho hlavniho mesta.

Tak jsme konecne dorazili zpet k Mekongu do Vientianu, kde se laoska cast nasi cesty uzavre. Dneska jsme si pekne privstali – uz v pet hodin, abychom stihli ranni autobus sem do Vientianu. Na autobusove zastavce ve Vang Viengu jsme jeste nakoupili zasoby jidla a piti a starym rozhrkanym autobusem, kterym u nas v 50.letech jezdil „Andel na svoji dovolenou“, jsme vyrazili vstric hlavnimu mestu. Ze zacaku to vypadalo, ze pojedeme snad cely den.Porad jsme zastavovali a nabirali dalsi a dalsi pasazery a predevsim dalsi kilogramy nakladu. Nastesti jsme se po nekolika zastavkach rozjeli a cesta zacala ubihat. Bohuzel usek za Vang Viengem je z cele silnice c.13 nejhorsi, je to tam samy vymol a obcas chybi kus asfaltu… Kodrcali jsme se teda pekne, az se mi z toho udelalo spatne.

Konecne jsem pouzil svoje asfaltu… Kodrcali jsme se teda pekne, az se mi z toho udelalo spatne. Konecne jsem pouzil svoje „cestovni“ horke zvykacky…Michal s Liborem na tom nebyli o moc lip, takze nase zasoby jidla se ukazaly byt zcela zbytecnymi…

Nastesti se mi brzy podarilo na chvilku usnout a zbytek cesty uz byl v pohode…Utrpeni ale stalo za to, protoze za 155km cestu jsme zaplatili jenom 7000Kp. tedy asi 35,-kc! Asi 50km pred Vientianem jsme zastavili na trzisti ve meste Phon Hong. Mistni tu nabizeli jidlo a obcerstveni, ale jak jsem jiz vyse popsal, nemeli jsme na povyrazeni tohoto razu prazadnou chut…

Konecne jsme dorazili na predmesti Vientianu. Minuli jsme mezinarodni letiste, odkud budeme pozitri odletat do Hanoje, a hlavnimi tridami hlavniho mesta jsme se zdarne propletli az na hlavni autobusovy terminal. Tady se o nas hned zacali prat tuk-tukari, ale podarilo se nam je vsechny odehnat, pockali jsme, az ridici autobusu sundaji nase bagly, ktere cestovaly tradicne na strese, a vyrazili jsme pesky do centra. Ubytovani jsme sehnali pomerne rychle. Bydlime v guesthousu, ktery se jmenuje Hua Guo. Mame tu pekne apartma s dvema pokoji, televizi, lednickou a samozrejme klimatizaci a zachodem se sprchou. Tohle vsechno stoji dohromady 15USD, coz za ten „komfort“ rozhodne neni premrstena cena! Po odpocinku jsme odpoledne vyrazili na prochazku po Vientianu. Tech pamatek tu zese tolik neni, je tu par chramu, vetsinou premenene na muzea a na vsech ulicich vlaji rude vlajky se srpem a kladivem upozornujici na sedmy sjezd strany…

Z nabrezi Mekongu, kde jsme se obcerstvili ovocem, jsme prosli okolo Presidentskeho palace az ke chramu Ho Phra Keo, coz je Chram Smaragdoveho Budhy, tudiz obdoba stejneho chramu, ktery jsme navstivili v Bangkoku (Wat Phra Kaew). Byl postaven v roce 1565 nechvalne znamym kralem Xaisethathirathem a az do roku 1779 tu soska smaragdoveho Budhy byla skutecne ulozena. Pak byla vracena do Thajska a od te doby truni v Bangkoku… Zdejsi chram je ale jen zlomkem sveho bangkokskeho jmenovce! Je to vlastne jen jedna velka budova, ve ktere je dnes muzeum a okolo teto budovy s peknymi motivy v pruceli a sochami Budhy po stranach, se rozrostira pekna zahrada…

Okolo dalsiho chramu – Vat Sisaket jsme se dostali na hlavni tridu Lane Xang Avenue, ktera vede az k mistnimu laoskemu Viteznemu oblouku – Patusay. Tento oblouk neni nepodobny svemu vzoru z Parize. Za 1000Kp se na nej da vystoupat a navic jsou v jeho utrobach obchudky s tricky a dalsimi suvenyry. Kdo by to byl rekl, ze ve Vientianu maji taky Vitezny oblouk, ze? Od oblouku jsme se propletli vientianskymi ulickami az k pagode That Dam, coz je tzv.Cerna pagoda. Podle povesti je to svatyne mocnych draku – Nagasu, kteri jsou ochranci hlavniho mesta. Samotna pagoda je tak trochu zastrcena v ulickach Vientinau a stoji kousek od naseho hotylku…

Ted v podvecer jsme jeste chteli vyfotit zapad Slunce nad Mekongem, ale byl silny opar a Slunicko nam zmizelo tak nejak prilis brzy..A tak jsme zasli na veceri, dali jsme si mistni laoskou specialitu – laap, coz je michane kureci maso s korenim, zeleninou a s ryzi. A kdyby se mi opet nepodarilo prekousnou chilly papricku, dalo by se mluvit o kulinarskem zazitku!

Zitra nas ceka navsteva nejdulezitejsi laoske pamatky – pagody Pad That, ktera stoji asi 2km za Viteznym obloukem, pochodime jeste zbytek mesta, prohledneme si jeste nejake ty chramy a pripravime se na ctvrtecni vstup do dalsi asijske zeme. Je asi zbytecne zitra psat, protoze zitrek asi prilis bohaty na nejake zazitky nebude a proto se ozvu az z Vietnamu. Pokud bych mel hodnotil mesto Vientiane, nic zvlastniho tu k videni neni. Restaurace jsou o neco drazsi nez ve zbytku zeme a snad krome zmineneho Vitezneho oblouku, Smaragdoveho Budhy a pagody Pad That, kterou navstivime zitra, tu nic prevratneho k videni neni. Na druhou stranu je tu pekne nabrezi Mekongu s nekolika restauracemi a spousta obchodu… Ale se zbytkem Laosu, repsektive s tim, co jsme v teto krasne zemi doposud videli, se asi Vientiane neda srovnat. Blizkost Thajska, ktere je tady na druhem brehu reky, je az prilis znat! Ale na druhou stranu nam Vientiane zase prijemny dojem z Laosu v zadnem pripade nezkazil! Poznali jsme krasnou zemi s nadhernou prirodou, milymi – i kdyz zatim trochu rekl bych zakriklymi lidmi, kteri jakoby teprve zacinali komunikovat s okolnim svetem. Zemi se spoustou krasnych pamatek a chramu, ktera se teprve ted otevrela svetu a ten ji zacina objevovat. Ted nas tedy ceka Vietnam – Hanoj a jeji okoli a samozrejme zatoka Sestupujiciho draka! Z Laosu je to vse a ja se pokusim ozvat ve ctvrtek nebo v patek. Interent je tady v Jihovychodni Asii opravdu vsude, tak snad Vietnam nebude vyjimkou.

Laos, Vientiane 7.3.2001 TOPlist

Tak jsem dnes jeste opet usedl k internetu, tak posilam jeste jednou pozdrav z laoskeho hlavniho mesta!

Dneska to vezmu jen velmi strucne. Rano jsme vyrazili na ranni trziste, coz je klasicka skoro vietnamska trznice, takova, jakou ji z name i z nasi domoviny. V nekolika pavilonech je tu k dostani opravdu vsechno, co radovy laosky obcan potrebuje ke spokojenemu zivotu, tedy obleceni, potraviny, elektronika a samozrejme i suvenyry pro nas koupechtive turisty. Ale my jsme lakani odolali, teda az na Libora, ktery si koupil drevenou figurku. Zajimave je, ze tady nikde nemaji klasicka cedecka, vsude prodavaji video-CD, tedy vybery, kde jsou rovnou videoklipy. Jedno CD jsem si koupil uz v Luang Prabangu za 10.000Kp tedy za 50,-kc, tak jsem zvedav, co to provede, az to doma strcim do pocitace…

Kdyz jsme se vratili k nasemu hotelu, koupili jsme si v protejsi restauraci bagety, ktere dojidame prakticky doted. Podnik tam vedou vietnamsti pristehovalci a ty bagety delaji fakt skvely – nasazi tam absolutne vsechnu zeleninu, maso a skvelou rybi pomazanku! A je toho opravdu pozehnane…V poledne jsme si tam jeste dali s Liborem ovocny shake. I kdyz ja jsem si chtel dat k obedu puvodne nudle, ale zrovna tam obsluhoval jakysi borec s hrebikem v uchu a byla s nim dost spatna domluva. Porad nam chtel nostit bananovy shake, pak jsem ho presvedcil, ze chci nudle, aby za deset minut prisel, jestli si nechci prece jen dat neco k jidlu. Kdyz jsem opakoval svou zadost, aby donesl nudle, odvetil, ze nudle vlastne nevedou a nedelaji a hrozne se omlouval…Tak z obeda byl nakonec jen shake…

Odpoledne jsme byli u zdejsi nejvyznamejsi pamatky – pagody nebo stupy That Luang, ktera pochazi z roku 1566 a je symbolem jednoty laoskeho naroda. Je to pekna, 45m vysoka pozlacena stavba a po obou jejich stranach jeste stoji pekny chram. Pagoda je pomerne vzdalena od naseho hotelu, jde se k ni okolo Vitezneho oblouku, kde jsme byli vcera, a odtud vede siroka hlavni trida az na velke prostranstvi,ktere je jako stvorene k prehlidkam pred pagodu…

Navic dnes bylo hrozne vedro – nejhorsi za tu dobu, co jsme v Asii. Libor nameril 37°C ve stinu!!! Takze jsme meli prochazky plne zuby a posilneni kokosovou vodou jsme se nakonec prece jen doplazili zpatky na hotel. S Liborem jsme pak jeste v podvecer vyrazili vyfotit kycovity zapad Slunce nad Mekongem a vecer uz jen odpocivame pred zitrejsim preletem do Hanoje.

Tak koukam, ze jsem to moc strucne nevzal…Ale to je z Laosu uz definitivne vsechno. Zitra v poledne (11.50) odletame do Hanoje. Takze rano pobalime veci a presuneme se tuk-tukem na letiste. Pokud to pujde a pokud budou i ve Vietnamu interentove kavarny v podobnem mnozstvi jako tady, tak se zitra nebo pozitri zase ozvu…