Japonsko – země slavností

Většina z nás si Japonsko spojuje s moderními technologiemi, přelidněnými metropolemi a rychlovlaky šinkansen. Vzpomeneme si ještě na další symboly Země vycházejícího slunce, jako je třeba majestátní hora Fudži, kvetoucí sakury, krásné gejšy nebo odvážní samurajové. Japonská civilizace má však mnoho dalších tradic a některé z nich mohou být pro cizince velkým překvapením. Přitom není tak těžké tuto zajímavou zemi navštívit a seznámit se s její bohatou kulturou – stačí půl dne v letadle a žasnoucí Evropan se ocitne na letišti v Tokiu nebo v Ósace… Potom se před vámi otevře země plná lákadel a tajemství, kde je stále co objevovat. Vydáme-li se za poznáním japonské kultury, brzy zjistíme, jak důležité místo v ní zaujímají náboženské slavnosti a svátky. Japonci jsou pyšní na své kulturní tradice a velmi si potrpí na jejich zachovávání a propagaci, proto i v malých vesničkách najdeme na nádraží stojánek s letáčky obsahujícími přehled kulturních událostí, včetně náboženských slavností. Dlužno podotknout, že většina informací je v japonštině, čím dál častěji se však cizinec setká i s anglickými údaji, zejména v turisticky vyhledávaných oblastech, jako je třeba památkami doslova přeplněné město Kjóto.

Náboženské slavnosti probíhají různým způsobem – od skromných obřadů ve vesnických svatyních s téměř rodinnou atmosférou, až po několikadenní akce ve velkých městech, kterých se účastní tisíce lidí, sjíždějí se na ně turisté z mnoha zemí a slavnost samotná probíhá za asistence policie, v obležení fotografů a televizních kamer. Občas se vám poštěstí zažít slavnost, kde jste jediným cizincem – pak si vás Japonci váží jako vzácné návštěvy a dokonce vás zvou domů na něco k snědku. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že Japonci jsou obvykle k cizincům velmi vstřícní a ochotně návštěvníkovi vysvětlují význam obřadů, které se při slavnostech odehrávají. Jako cizinec máte často velkou výhodu, protože kněží a nesmlouvaví strážci svatyň ocení váš zájem, vpustí vás i na místa přístupná jinak pouze pozvaným hostům nebo vám dovolí pořídit fotografie obřadů z bezprostřední blízkosti. Většina Japonců jsou sice buddhisté, to jim ale nebrání hlásit se zároveň k původnímu japonskému náboženství zvanému šintó, což znamená „cesta božstev“. Šintó je založeno na úctě k velkému množství různých božstev, kterých je prý osm milionů, a kterým je třeba prokazovat patřičnou úctu, protože jsou dárci života, dobré úrody, štěstí a prospěchu. Japonci obvykle ctí tato božstva způsobem, který nám možná připadne zvláštní – poté, co přijdou do svatyně, vhodí do připravené truhlice pár drobných mincí, zazvoní na velkou rolničku zavěšenou pod stropem svatyně, zatleskají a pak se ukloní. Tlesknutím a zazvoněním přivolají pozornost božstva, aby mu mohli přednést svou prosbu nebo vyjádřit úctu.

Návštěvník Japonska se však často setká i s jiným, zajímavějším způsobem uctívání místních božstev. Ve velkých městech i v malých vesnicích se můžeme i několikrát do roka stát svědky hlučných a veselých slavností zvaných macuri, kdy místní obyvatelé v průvodu vynášejí ze svatyně v bohatě zdobených nosítkách předmět symbolizující místní božstvo, aby s ním pod dohledem kněžích prošli městem a umožnili tak celé obci zažít životodárnou a očistnou sílu božstva. K atmosféře takových slavností určitě přispívá i to, že se často pořádají za soumraku nebo v noci, ve světle ohňů a pochodní, za zvuků bubnů a doprovodu tradiční hudby. Divoce vyhlížející nosiči božských nosítek při macuri ani trochu neodpovídají rozšířené představě upjatého japonského byznysmena v obleku s kravatou a návštěvník se musí divit, když si uvědomí, že možná ty samé Japonce viděl ještě včera disciplinovaně nastupovat do vlaku při cestě do zaměstnání. Hlavním účelem macuri je, jak říkají šintoističtí kněží, „pobavit“ božstvo v nosítkách, což se obvykle provádí tak, že nosiči prudce kývají nosítky ze strany na stranu a povzbuzují se přitom hlasitým křikem. Není divu, že během macuri dochází k výtržnostem a účastníci se musí mít velmi na pozoru, aby nebyli zraněni nebo dokonce ušlapáni.

Kromě průvodů s božskými nosítky se provádějí i další zvláštní obřady. Například během slavnosti ohně, pořádané každoročně koncem října na počest místních božstev a rodinných předků ve vesnici Kurama v horském údolí severně od Kjóta, nosí polonazí muži po vesnici obří pochodně, aby jejich ohněm rituálně očistili prostor vesnice a přinesli tak do svých obydlí štěstí a zdraví. Vesnice je plná návštěvníků z blízkého Kjóta i ze vzdálených zemí, zejména ze Spojených států. Pro domácí je slavnost ideální příležitostí pochlubit se rodinnými poklady, jako jsou třeba samurajská brnění, malované svitky nebo vzácná keramika a vystavují je k obdivu návštěvníků na terasách svých domků. Všichni se snaží najít si co nejvhodnější místo, všude je plno křiku a zmatku, který se snaží zvládnout policie a hasiči. Vesnicí projde skupinka šintoistických kněží, kteří se zastavují před vybranými domy, aby zde provedli krátké obřady na počest domácích božstev. Začátek slavnosti ohlašuje za soumraku mladý kněz v bílém oděvu, který s hořící loučí prochází vesnicí a křikem dává pokyn k zažehnutí obřích pochodní, připravených před vchody do domů. Každou pochodeň nesou tři nebo čtyři muži a za nimi jde další, který polévá pochodeň vodou z kbelíku, aby nehořela příliš prudce. I tak se muži hodně zapotí, mají co dělat, aby třímetrovou pochodeň vůbec unesli, posilňují se rýžovým vínem a jiskry jim padají na nahá záda. Vesničané připravují i malé pochodně pro děti, které se tak mohou průvodu rovněž zúčastnit, doprovázeny pyšnými otci a starostlivými matkami. Celý průvod končí na návsi před místní svatyní, kde se všechny pochodně nahází na jednu obrovskou hořící hromadu a obětují božstvům.

Také ve svatyni Iwacuta na předměstí Ósaky se v polovině prosince odehrává svátek ohně, tentokrát na počest oblíbeného božstva rybářů jménem Ebisu. Na nádvoří svatyně se za soumraku zapálí velká hranice dřeva a když dohořívá, účastníci slavnosti rozhrnou zbytky hranice po zemi a ve skupinkách přebíhají po řeřavých uhlících za halasného povzbuzování davu přihlížejících. Tím dokáží svou důvěru v moc božstva, projeví mu vděk za vše dobré, co Ebisu lidem dává a zároveň se přeběhnutím po žhnoucím popelu rituálně očistí. Pozoruhodné náboženské svátky se neodehrávají jen ve svatyních zasvěcených šintoistickým božstvům. Obřady, které lze vidět v japonských buddhistických chrámech, si s šintoistickými slavnostmi v ničem nezadají a Japonci se bez váhání účastní obřadů obou náboženství, protože mezi jejich bohy nepanuje žádná rivalita a je nutné ctít je bez rozdílu.

Počátkem února se v buddhistických chrámech slaví oblíbený svátek zvaný secubun, spojený s příchodem jarního období a nové zemědělské sezóny. Secubun je především svátkem rituální očisty od zlých a neblahých vlivů, které se nashromáždily v průběhu zimy. Zlé síly, kterých je nutno se zbavit, symbolizují rohatí démoni zvaní oni. V mnoha chrámech se proto koná zvláštní obřad, kdy skupinka postav v maskách démonů uniká před praženými sojovými boby, které na ně házejí další účastníci ceremonie, často významné osobnosti jako například politici, zpěváci nebo zápasníci sumó. Pražené fazole nebo sojové boby se tradičně považují za spolehlivý prostředek proti rohatým démonům, kteří před nimi zoufale a marně prchají. S rohatými démony mizí i vše škodlivé a lidé, kteří se ceremonie zúčastní, mají pro příští roční období zaručeno štěstí, zdraví a prospěch.

Démoni oni jsou hlavními aktéry také v rituálu konaném v půli února v malebném klášteře Hasedera v provincii Nara. Odehrává se tu působivý večerní obřad, při němž skupina vesničanů za halasného povyku přihlížejících a troubení na lastury vyvádí z hlavní chrámové haly postupně tři postavy v maskách rohatých démonů. Za každým z nich přitom nesou obrovskou hořící pochodeň a tak i zde je oheň prostředkem rituální očisty od zlých sil, podobně jako při šintoistických slavnostech. Démoni se zmítají, vyjí a nahánějí hrůzu divákům, pokoušejí se vytrhnout z pevného sevření svých průvodců a dokonce se snaží napadnout dav přihlížejících a fotografů, kteří do posledního místečka zaplnili chrámovou terasu. Obrovská hořící pochodeň se nebezpečně naklání nad hlavami diváků, na něž sem tam dopadne několik jisker. Muži, kteří pochodeň sotva unesou, mají co dělat, aby neuklouzli na prkenné podlaze chrámové terasy, navlhlé podvečerním deštíkem. Japonsko je zemí, která určit stojí za návštěvu a z níž si odnesete mnoho nezapomenutelných zážitků, ať už zde strávíte pár dní nebo celý rok. Náboženské slavnosti Země vycházejícího slunce jsou přitom ideálním prostředkem, jak z bezprostřední blízkosti poznat bohatou kulturu obyvatel této země.