Japonsko - Tokyo (21. - 24. ledna 2007)

Druhá služební cesta v Asii mě zavedla koncem ledna do Tokya. Na této stránce vylíčím pár zážitků z města, nad kterým bdí známá hora Fuji, kde s angličtinou příliš nepochodíte, ale přesto se na vás všichni usmívají a snaží se vám vyhovět, a kde jsem zjistil, jak zapomínám, že roční období se střídají a co je to „zima“…

Na úvod zmíním dvě zajímavosti:

Není to překlep, Tokyo „s tvrdým“ píšu úmyslně – i když česky píšeme obvykle Tokio, zdejší opravdu do angličtiny název svého města přepisují takhle.

Tahle stránka je zvláštní i tím, že jsem ji začal psát hned na letišti na cestě zpět, takže zážitky jsou opravdu z první ruky.

Přílet do Japonska

Pokud si k letu vyberete japonskou společnost Japan Airlines, japonskou usměvavost poznáte už v letadle. Pokud ne, možná vás překvapí na letišti.

I když vám příliš nerozumí (což v letadle nebyl ten případ), Japonci se na vás budou usmívat a klanět se snad pořád. Pravda, na letišti jsem viděl pasového úředníka, který se neusmíval vůbec, naštěstí to nebylo mířeno na mě. Ale když vám někdo něco nabízí, dává, bere si, vždycky se na vás usměje, ukloní, a řekne vám něco, čemu jsem tedy nerozuměl, ale pro tentokrát jsem si to vykládal jako „Děkuji vám velice pěkně, jste velmi milý, pane“.

Mimochodem, asi ještě víc než v Singapuru jsou tu zvyklí podávat vám pas, letenku, peníze atd. oběma rukama a mírně se vám u toho uklonit – řekl bych, že je dobré jejich chování opětovat. O představování nemluvě – ale o tom později.

Tokyo má dvě letiště. Jedno mezinárodní (Narita) je vzdáleno asi 70 kilometrů od centra města, směrem na severovýchod, prakticky na opačnou stranu než Fuji. Druhé letiště (Haneda) leží sice blíže, ale je používáno převážně pro vnitrostátní lety (a některé linky do blízkých měst mimo Japonsko, například do Seoulu).

Pokud přistanete na letišti Narita, vyplňte kartičku pro imigrační úředníky (nejspíš vám ji nabídnou už v letadle), vyzvedněte své kufry, obrňte své nervy trpělivostí a vyražte do fronty čekající na pasové odbavení (nebojte se, přílet není nic proti kontrolám při odletu…).

Kontroly bývají důkladné, nejen že vám zkontrolují pas, několikrát překontrolují, že nepotřebujete víza, a pak vám je pro jistotu stejně do pasu nalepí (naštěstí zadarmo), ale následně si přepočítají vaše zavazadla (vůbec zajímavý japonský zvyk, viděl jsem ho několikrát: kontrola často spočívá v tom, že na něco kouknou nebo spočítají počet kusů – třeba kolik vezete kufrů – a zatváří se překvapeně, že zrovna jeden, stejně jako každý jiný z deseti lidí před vámi…), a na letišti vás dokonce kufr často nechají otevřít. Ne že by pak něco kontrolovali – možná jen jestli jste nezapomněli číselnou kombinaci na vašem zámku. (Je fakt, že kdybyste kufr měli plný nezabalených zlatých cihliček, možná by je to překvapilo. Ale možná že ani to ne – usmáli by se a řekli by své „Děkuji vám velice pěkně, jste velmi milý, pane.“ Raději jsem to nezkoušel.) No a pak se opět asi tak pětkrát zeptají, proč jste tu, odkud jste přiletěli a hlavně kdy a kam zase odlétnete (že by to s tou pohostinností přeci jen trochu hráli?).

Když tohle všechno absolvujete, následuje první zkouška z japonštiny: úloha na téma Najděte si cestu do města. Doporučuji zvolit cestu a zakoupit všechny potřebné doklady už na letišti (pokud ne předem) – je to totiž poslední místo, kde můžete jakš takš spoléhat na angličtinu (jak mluvenou, tak napsanou na tabulích).

Na výběr máte…

Já jsem zvolil nejjistější cestu: Airport Limousine Bus. Je to v podstatě normální autobus (jezdí ale s japonskou přesností – alespoň z letiště – každých pět minut odjíždí od stojanu jeden, na různá místa ve městě – pokud přiběhnete na poslední chvíli a bus tu ještě stojí, raději se koukněte, kolik je přesně hodin, ať hned víte, jestli naskakujete ještě do správného), výhoda je, že vás zaveze i se zavazadly přímo k vašemu hotelu (pokud si ovšem vyberete některý z lepších hotelů někde v centru). Přepážka, kde koupíte za 3000 yenů jízdenku, je hned za pasovou a celní kontrolou, oranžové logo Airport Limousine můžete těžko přehlédnout, rozumí základním anglickým frázím a berou kreditní karty. To totiž v Japonsku není vůbec zvykem – mnohem jistější je nosit v kapse vždycky dostatečný obnos v hotovosti. Naštěstí takové chování není nebezpečné – kriminalita je tu minimální. Kreditní kartou zaplatíte v hotelích, v některých supermarketech a v lepších restauracích, ale to je prakticky vše. Pozor, hotovost z kreditní karty vám nevydají často ani bankomaty (snad s výjimkou Citibank), i kdybyste chtěli zaplatit ty nemalé poplatky.

Pokračování příště…