0
0

V 6 zvoní budík ale nechce se mi příliš stávat. Časový posun je znát … jenže co se dá dělat. Hygiena, najíst se a zabalit. Po sedmé hodině vypínám televizi a opouštím pokoj. Vydávám se na nádraží. Bohužel není jízdenka až ke Kóyasan a tak kupuji pouze do Hashimoto za 860. Hlavní stanice mají docela hezky značeny takže dorážím na nástupiště, pro jistotu se zeptám jestli čekám správně. Řeknou že ano ale radši mám jet druhým vlakem protože ten je spěšný.

Cesta ubíhá rychle. Prudké kopce, krajina s mnoha baráčky které většinou vypadají omšele. Čisto, nikde žádné odpadky. Sem tam už jsou vidět napůl rozkvetlé sakury. Po asi hodině dorážím do stanice Hashimoto kde přestupuji. Cesta je parádní. Vlak jede vzhůru skrze kopečky na kterých jsou poházeny starobyle vyhlížející baráčky.

Ze stanice Kouyasan vyjíždím lanovkou vzhůru. Nahoře se chvilku rozhlížím a hned ke mě přijde místní obsluha jestli něco nepotřebuju. Říkám že se chci dostat do Ekoin temple a jestli tam jde dojít pěšky. Lepší to je prý autobusem který zrovna přijel. Hned také dostávám mapku, kroužkuje kde mám vystoupit a říká kolik to bude stát. Ok, chůze si ještě užiju dost. Poděkuju za radu a vyrážím k autobusu. Dorážím k cíli, platím u řidiče a vystupuji. Ani ne padesát metrů už je Ekoin temple. Na check-in je ale příliš brzo. Nechávám tam alespoň batoh batoh hurá za Daishim.

Skrze nádherně vypadající hřbitov. Nové i staré hrobky a brány. K nebi se tyčí spousty mohutných starých stromů. Dorážím k chrámu a rozhlížím se abych pochytil co, kdy, kde a jak. Při zpáteční cestě kupuju knížku a nechávám si zapsat návštěvu. Pak se vydávám pomaličku nazpět a pak zajdu ještě do města. Chodník mizí a zůstává jen krajnice. Auta jezdí pomalu a ohleduplně takže to vlastně není problém není. Semafor pro chodce cvrdliká jak ptáček spěváček.

Ubytovávám se a poprosím jestli by mohli zavolat na další místo, kde bych chtěl zítra bydlet. Ukazuje se ale, že majitel je nemocný. Zkoušíme jiný. Nikdo to nebere. Další už ano. Anglicky se mě zeptá kdy bych tam měl dorazit. Japonsky mu odpovím že v šestnáct hodin. Očividně to okolní přísedící mnichy pobavilo. Dojednáno, sjednáno, zpět na pokoj.

Čas jídla. Na pokoj přinášejí dva podnosy. Nic příliš nezkoumám a postupně všechno mizí … teda až na nějaké řasy které značně překračují mou čichovou toleranci. Po dojedení volám na recepci že jsem dojedl. Než odnesou ptám se jak se řekne japonsky “dojedl jsem” … zamyslí se “tabeowarimasita” nebo “shokujouowarimashita”… ještě než odejde se mi vybaví jak děkovali za jídlo tak na něj hodím “gochisousamadeshita”. Vzhledem k reakci to vypadalo na trefu. Hmmm, zbývá si dát sprchu a spát. Beru si vše potřebné a hurá do sprchy. Jenže…. jenže ten chrám je větší než bych chtěl a tak se cesta do sprchy mění v prohlídku chrámu. Už sem našel třetí záchody ale sprcha stále nikde. Procházím kolem recepce a nalézám něco co by mohlo být ono. Na dveřích je znak pro muže, což mi dodá kuráž a tak vstupuju … a ona to horká vana. Hmmm, vydat nazpět se nemůžu, projít kolem recepce, by si ještě mysleli že jsem zabloudil že?… “Gambarimas!” a jdu na věc. Omýt se a pak šups do horké vody. No, stálo za to…

Vylézám a osušuji se. Beru si yukatu … ale ale ale … já vlastně nevím jak se správně dává … no, co naplat, nějak se do toho už nasoukám a páskem to všechno omotám okolo. Hmmmm… a hurá zpět. Cestou potkávám opět známého mnicha a už z dálky má úsměv. Těžko říct jestli je to tím co sem na něj už vybalil nebo tím že jsem tu yukatu zcela neodhadl … tak jako tak, dorážím do pokoje. Pátrám jak se jim podařilo ten pásek složit do tak hezký hvězdy. Furt vychází troj nebo čtyřhran. Pětihran občas taky ale není to tak hezká hvezdicovitá hvězda jakou mají oni. Hmmm, je pozdě. Jdu spát.

Několik zajímavostí z pravidel Ekoin temple:

Chrám nesmí ubytovávat nikoho kdo je členem Japonských gangů a stejně tak radikálního pravicového křídla

Pokud je v místnosti host, účtuje se: 3 hodiny 30%, 6 hodin 60%, víc hodin 100%. Procenta jsou ze 70% základní ceny.

Pokud host zemře v chrámu přirozenou smrtí, obdrží rodina až 100000 yenů za každého zemřelého, dle okolností bude vyslán zaměstnanec chrámu nebo zástupce aby pohovořil na smutečním obřadu, a stejně tak pošle květinovou výzdobu. Mezi zvlášť zmíněné případy kdy to neplatí je cokoliv co souvisí s ozářením.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .