0
0

Už sem se i docela hezky naučil říkat “ohayou gozaiymasu” (dobré ráno) a tak to metám na kohokoliv kdo je zrovna v dosahu. Někteří odpovídají s radostí, sem tam někdo dělá že neslyšel. Jdu po mostě a asi sto metrů přede mnou jde skupinka žáčků … tak osm dětí … pátá třída bych tipnul. Jak se k nim blížím, rozdělují se … kují nějaké pikle … tři kluci se zastavují a fotí nějakou budovu, pomalu se k nim blížím. Stále jí fotí, tak tedy zastavím a čekám. Začnou utíkat pryč. Hmmmm. Jdu dál. O sto metrů dál se vynoří další skupinka. Rozhlíží se a když mě uvidí, začnou se mezi sebou dohadovat. Opět se rozdělují, zůstanou tam dvě holčiny s foťákem. Hmmm, takže to bude nějaká školní fotografická akce. A tady se holt nabízí námět “Záhadný henro cizinec v uličkách” 🙂 … No, dobře, mediální hvězda ze mě teda nebude ale … sklopím trochu hlavu čímž jim to trochu usnadňuji … no … těsně když je míjím na ně ještě vybalím svoje vypilované “ohayou gozaimasu” … výraz se musí prostě vidět, popsat to nejde 🙂

Než opustím vesničku vidím v jedné ulici ještě třetí skupinku … tu už ale pouze míjím a vydávám se dál. Dnes to vypadá na skutečné dusno. Není ani tak horko ale při chůzi ze mě leje pot a ani vítr příliš nepomáhá. Jinak se asi rozjela nějaká předvolební kampaň. Jede auto, z každého okénka mávají dvě ruce, teda krom okénka řidiče, se zelenými rukávy a bílými rukavičkami a ozývá se “XY je tady, hodně zdraví, XY to je nový vítr, XY to je … ” a auto pomalu projíždí dál za neustálého mávání a opakování že XY je nový vítr. A to i mimo města i na téměř prázdné silnici. O asi o deset kilometrů dál vidím zas jiné auto, tentokrát mají fialové rukávy, opět mávají jak stržení a oznamují že YZ chce silnější japonsko následované spoustou děkujeme, skutečně děkujeme, hodně moc strašně děkujeme …

Při jednom z odpočinků si ke mě přisedá nějaký starší henro. Je to už skutečně stařík. Dříve prý dělal předčítače súter v chrámu Kouyasan. Před šestnácti lety skončil a od té doby chodí kolem Šikoku. Když se ho ptám kolikrát už ho obešel, říká že asi šedesátkrát a směje se ústy kde jsou pouze dva zuby. V batohu má vařič a za peníze co dostává si kupuje jídlo (hlavně rýži). Sem tam přespí venku ale jinak přespává u lidí které za tu dobu poznal. Přicházíme k domku kde spí dnes, loučíme se a já pokračuji dál.,,

Už jsem téměř u dnešního cíle. Jdu kolem takzvané “michinoeki” … silniční zastávky. Je to místo kde jsou nějaké obchody, záchody, někdy i místo kde se dá přenocovat. Mám vyhlídnuté místo kousek za městem ale je dost času a tak sedím, baštím a plánuji další cestu. Asi po patnácti minutách doráží japončík z předevčera. Neznám ho jménem ale už si pamatuju tvář. Jde ke mě. Má radost že je stejně rychlý jako já, tak mu sděluju tajemství že jsem si mezitím odskočil k jednomu vedlejšímu chrámu (ten co byl zahalen v mracích) … to ho uvede v úžas a konstatuje že to bude těma cizineckýma dlouhýma nohama. Jde si něco koupit tak ještě procházím mapu. Za chvíli se vrací a dává přede mě sáček. Je v něm půllitrovka pití (nevím jestli to vybral náhodou ale je to věc co si tady s oblibou kupuju) a nějaký sladký chléb s oříškovou náplní … prý jsem spotřeboval hodně energie tak tohle je dárek na doplnění. Pak chvíli klábosíme nad mapou, doporučuje mi zajít nejdřív k 45 a až pak k 44 … cesta co navrhuje vypadá lépe než jsem chtěl jít. Pak chvilku listuje mapou. Zastavuje se na listu kde je cesta k vedlejšímu chrámu 13 (je to chrám ke kterému vede cesta přes devět set metrový kopeček) a říká ať si tam dávám pozor. Zhrozím se že tam budou hadi … ptám se proč že je nebezpečný. Prý jsou tam úzké cesty a prudké srázy … ufff, to jsem si oddechl. Vyráží na místo kde dnes bydlí a já zas vyrážím ke svému nocovišti. Vedle projíždí auto s třepotajícíma se ručkama … “XY … to je nový vítr…”…

Mimochodem … poblíž přechodů pro chodce jsem už předtím několikrát viděl nádobky s praporkama … světle žluté nebo zelené. Kousek přede mnou se asi tak sedmileté děcko blíží k přechodu pro chodce. Bere si jeden praporek a i když nic zrovna nejede, jak jde přes přechod, a divoce s ním mává nad sebou. Přejde, zandá fáborek do nádobky na druhé straně a spokojeně jde dál. Jinak už jsem viděl i některé dospělé jak řídí dopravu. Hlavně ráno stojí na křižovatce a čekají. Jde skupinka dětí. Vstoupí na přechod a zastaví auta. Děti přejdou. Opět se vrací a čekají na další chodce. Jde o dobrovolníky .

Nocování dnes vypadá dobře. Velký přístřešek, široká lavice se zástěnou a pitná voda. Je tam i hezká vyhlídka. Přichází nějaký postarší pán a ptá se mě jestli tam chci přespávat. Přikyvuju. Říká že počasí má být dobré a že to není problém. Dávám mu rajče a druhé sám baštím. Chvíli povídáme o cestě pak odchází a já se ukládám ke spánku. Budím se zpocený jak myš … dneska bude opravdu hodně horká noc.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .