Japonsko 19.část–Slunečno a zataženo

Časně vyrážím a obloha je zamračená. Cestou potkávám henra spícího na autobusové zastávce. Procházím kilometrovým tunelem a na druhé straně už začíná pršet. Jak pomalu stoupám prší stále víc. vytahuju deštník a píchnu ho mezi batoh a záda. To už je kolem všude mlha. Procházím kolem nějakého stavení když z něj vyjde chlápek a ptá se odkud, kam … pak mi dává tři mandariky … lahůdka. S tím jak stoupám přidává na síle i vítr a tak se s ním občas peru o deštník. Naproti mě se z mlhy vynořují dva henrové. Fialové nepromokavé bundy s kapucou, nepromokavé kalhoty, batoh obalený nepromokavým pláštěm … a já s … s … deštníkem píchnutým za batohem 🙂

Konečně 7 (Shussekiji). Chvílema už to vypadalo že mě vítr odnese … nakonec to odnesla to jen jedna tyčka deštníku. Vcházím do chrámu a všude se válí mraky. S tím jak dělám kolečko (umýt se, hlavní chrám, daishiho chrám, razítkárna) tak se počasí uklidňuje. Chvíli se procházím a najednou i vysvitává slunce. Mraky se trhají. Počasí se prakticky mění s každou minutou. Doplňuju si pitnou vodu a chystám se k odchodu. Přijde ke mě chlápek a cosi povídá, moc mu ale nerozumím mu. Ptá se znova jestli jsem byl už v hlavním chrámu. Říkám že ano. Mám tam jít znova, brána se prý otevře. Nuže, jdu. Stojí tam ještě dalších pět lidí. Otevřou se dvířka a mnich nás zve dovnitř. Sedneme si na zem a mniši začnou odříkávat mantry. Pak otevřou dvířka za nimiž je hlavní božstvo chrámu. Nějaká žena se tam rozbrečí. Vycházím ven. Je krásně. Mraky jsou pryč, vítr ustal. Klesám dolů po dlouhé silnici. Do dalšího vedlejšího chrámu 8 (Toyogahashi) se dostavám asi patnáct minut po páté ale razítkárna je ještě otevřená. Jinak je to chrám pod mostem … a je důvodem proč by poutník neměl svou holí ťukat když jde přes most (aby nevzbudil Koubó Daishiho který může spát pod mostem). Ptám se tedy na ubytování a je volno. Stihl jsem to. Vyrážím na nákup. Už jsem si na to nošení těch věcí docela zvykl takže se ani nepřevlékám “do civilu” a jdu nakupovat se vším všudy. Nutno říct že se tam nad tím nikdo ani moc nepodivuje. Na nákupech jsem si oblíbil obentó. Jsou to boxy s jídlem … docela pestré složení. Rýže, maso, vajíčko, nějaká příloha … a to vše v ceně kolem 400 yenů, navíc, pokud se vydáte kupovat po sedmé hodině, jsou na nich docela slevy … dnes jsem je kupoval s 50 procentní slevou. Nádhera. Ještě nějaký pamlsek, sladké pečivo se hodí vždy, mrkvičky, rajčátka …

V ubytovně chrámu je všechno: matrace, peřiny, polštáře, spousta komixů, elektrika, je tam čisto, nezamčeno … a očividně to nikdo nezneužívá.

Chvíli sepisuju zápisky a pak jdu spát. Nebo jsem to alespoň chtěl … objevují se komáři a souboj začíná. Dostal jsem čtyři. Nejspíš tam ještě jeden dva jsou ale nechávám je být …