0
0

Ráno se oblékám do studeného a mírně mokrého oblečení. Pak rychle na cestu abych se rozehřál. Začíná svítit slunce. Konečně se objevuje moře. Podél pobřeží pak sestupuji k Yakuyouji(23). Je to naprosto úchvatný chrám. Všude kolem něj jsou sakury. Dojem trochu kazí množství elektrického vedení ve vzduchu. Sedím v chrámu na lavičce a vychutnávám si výhled na město když ke mě přijde nějaký američan s japonkou. Chvíli diskutujeme o cestě. Je docela příjemné mluvit anglicky. Hned se všechno vyjadřuje mnohem snadněji. Pak se opět vydávám na cestu. Chtěl bych dojít do Mugi a myslím si že mám dost času. Jenže, stavuju se na hrádku, pak na vyhlídkách a cestička skrz hory je samé nahoru a dolů. Čas utíká. Sestupuji tedy k silnici a vydávám se svižným krokem dál. Slunce pomalu zapadá. Nastává tma a já stále šlapu po silnici. Mugi 5km. Mugi 2km. Mugi. A ono nic než jedna lampa. Jdu dál. Objevuje se pár baráčků. Podle mapy musím přejít řeku a za ní doleva. Jdu ale okolo mě už jsou opět jen kopce. Pak konečně hustší zástavba ale kde k čertu jsem. Vytahuju kompas a rovnám si mapu. Ve tmě, když značky nejsou vidět to je jediná šance. Ujdu asi kilometr. Mám pocit že jsem už tam měl dávno být, nejspíš jdu špatně. Nejbližší vztyčný bod je stanice Mugi. Poblíž běží nějaký Japonec. Zastavuju ho a ptám se ho kde je Mugi-eki. Dívá se trochu divně a ukáže jedním směrem. Asi padesát metrů vidím osvícenou železniční budovu. Hurá. Vcházím do ní a sedám si na lavičku. Konečně pevný bod. Rovnám si mapu. Sedm večer. To znamená že všechny Minshuku už jsou zavřeny. Poblíž je na mapě odpočívací místo a tak se k němu vydám. Těsně za policejní stanicí je malý přístřešek s několika lavičkami. Najím se, vyndám spacák a dobrou noc.

Ráno se budím kolem půl sedmé. Dám si snídani a chystám se vyrazit. Poblíž zastaví nějaká dodávka. “Prosím, pojď k nám domů” říká postarší pán “pouze odvezu syna na zastávku a pak hned pojedeme”. Ok, odvážíme syna a pak jedeme k němu domů. Zavádí mě do obýváku a mám prý počkat. Za půl hodiny přijíždí jeho žena, synovec (4) a dvě neteře (6 a 8). Docela zábava. Děcka jsou ze mě nejprve dosti paf, přeci jen jak často k vám na návštěvu přijde obr koloděj… Skrze poníka, Pafyho a nějakou divnou berušku co pojídá různé věci a říká co to snědla se to ale daří odbourat. Nejmladší mě drtivě poráží v něčem co je podobné pexesu, starší zas zaujalo stavění mostů z karet a nejmladšího fascinuje můj nos … a jak to, že ten jeho je tak maličkej. Mezitím se stačím osprchovat, pojíst, popít … nuže tak abych zas šel. Ještě se ptají jestli bych tam nechtěl zůstat do zítřka ale s díky odmítám, musím zas na cestu. Nu mám se prý zastavit příště. Několik společných foto a pak mě odváží k chrámu č.4 kde se rozloučíme. Respektive otec mi potřese rukou a říká děckám aby to udělali taktéž. Nejmladší Genki se toho nebojí a podává mi levou ruku, takže s ní zatřesu a je to. Nejstarší už to vzala taky dobře. Prostřední ale je trochu stydlín a tak váhá. Nakonec ale potřese a je to. Odcházím, poslední zamávání a pokračuju v cestě.

V razítkárně dostávám navrch ještě dvě mandarinky. Téměř neustále jdu po silnici ale jelikož vede po pobřeží je na co se koukat. K večeru začíná mírně poprchávat. Ptám se po místě v Ikumi a mají volno. Navíc tady je i internet! Na druhou stranu sem si nekoupil zásoby a nyní už nevaří takže … pár sušenek musí stačit ráno si po cestě něco koupím.

Ráno se loučím s majitelem. Fotí si mě. Jsem prý první Čech který u něj bydlel. Obloha je nádherně jasná, nikde ani mráček. Jdu táhlou dlouhou silnicí která se klikatí po pobřeží. Odpoledne se konečně dostávám k obchůdku a tak si kupuju zásoby. Zastavuju se u jednoho útesu a posvačím. Dorážím k místu kde jsem chtěl nocovat ale je teprve půl druhé. Ještě půjdu. Ve čtyři se dostávám k dalšímu místu kde bych mohl přespat. Zvoním. Přichází stařenka “Heya ga arimasuka?”. “Oheya?” “Hai”. Přikyvuje. Umývám si hůl a pak vstupuju. Zavádí mě do místnosti. Sprcha. Chvilku odpočinek a podává se večeře. Opět. Co nezabije, to posílí. Chobotnice byla docela dobrá, nějaký mušle … taktéž ušly … pak něco dalšího co neví co bylo. U večeře byl ještě i jiný henro s kterým jsem se viděl předevčírem a po chvilce tedy začneme opět diskutovat. Docela mě překvapilo že tady dost vědí o událostech v Čechách. Pražské jaro, převrat, Havel. Taky často zmiňují českou hudbu. Každopádně vždy je ale dostane. “To máš dva měsíce dovolenou? To by tady neprošlo”… Po večeři jdu spát.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .