0
0

Itinerář:

16.7. vlak Ostrava-Praha

16.7. odlet přes Abú Dhabí do Bangkoku

17.7.-19.7. Bangkok, Rambuttri Village

20.7.-22.7. Koh Samui, Bill Resort

23.7.-26.7. Koh Samui, Sunrise Bungalow

27.7.-2.8. Koh Phangan, Chaloklum Bay Resort

3.8.-8.8. Koh Tao, OK II Bungalow

9.8.-12.8. Bangkok, Rambuttri Village

12.8. odlet přes Abú Dhabí do Prahy

13.8. vlakem Praha-Ostrava

Začátek na draka

Je víkend. Začínám asi trpět utkvělou představou, že mě bolí ucho. Koketuji s myšlenkou návštěvy pohotovosti, ale nakonec se přesvědčím, že to přejde.

Pondělí 16.7., den D konečně nadešel, odpoledne nasedáme do Regio Jetu a frčíme směr Praha. Začínám se ládovat práškama,neboť bolest ucha přechází do zubu. Adula usíná dříve, než stačí letadlo vystartovat. Pokouším se po něm opičit, jde to ale ztuha. Po zhruba 6 hodinách přistáváme v Abú Dhabí. Je to pro nás nové, vždy jsme přestupovali u našich ukrajinských bratrů. Na letišti jsou snad všechny vzorky národností a náboženství. Adam nestačí zírat na „ty pány v pyžamu s utěrkou na hlavě“. Odbavení jde celkem svižně, během chvilky sedíme v letadle Etihad se všemi možnými technickými vymoženostmi. Kolem nás sedí „pyžamáči“, černoši, indové a další. Doufám, že si nepřibalili ňákou bombičku! SuvarnabhumiPouštíme si filmy, je jich tady kopa, hrajeme počítačové hry a podobně. Nad Bangkokem kroužíme skoro hodinu, jezdíme tam a zpátky. Letiště opravuje dráhu, o přistání je ve večerních hodinách docela zájem. Konečně se dostane řada i na nás. Dáme si tradiční úprk přes letiště, abychom nemuseli stát řadu. Projdeme téměř okamžitě, což je po minulých letech skoro zázrak. Dokonce i Adulu s jeho vlastním pasem pustí. Jdeme se nadechnout pravého thajského vzdoušku, dáme si na tradičním místě kouřovou a pak už jen sedáme do taxíku směr Rambuttri Village. Doprava je opravdu drsná, jsme tam za padesát minut. V pokoji se zbavíme báglů a pádíme na Khao San ochutnat jejich dobrotky. Adula objeví v Mc Donaldu, že v Happy mealu je hračka z Doby ledové, kterou samozřejmě musí mít. S Pavlem si Bužírování večeředáme božské Pad Thai (40 THB) a kuřecí stehno (15). Bužírujeme až na pokoji, dáme si sprchu a vyloženě padáme do peřin. Ada chce ještě před spaním pohádku. Jenomže – ať hledáme jak chceme, zjistíme, že jsme v letadle zapomněli DVD přehrávač. Hm, první ztráta. To nám to hezky začíná…

Zhruba v jednu ráno se budím. Připadá mi, že mě někdo pere kladivem do čelisti. Nadopuju se práškama, pochoduju po pokoji tam a zpět a ze zoufalství začínám pročítat mapy a průvodce a hledám zubní pohotovost. Chvílemi si pohrávám s myšlenkou proskočit oknem. Protože můj stav ani ráno nevypadá nijak pozitivně, rozhodneme se zůstat v hotelu o noc navíc. V recepci zaplatíme dalších 880. Po nijaké noci se odpotácím do taxíku, v průvodci zabodnu prst na první nemocnici a hurá za dobrodružstvím. Adula opět v taxíku usíná. Ten se ale má! Špitál je hezký, čistý. Lidí jak much. Po důkladném průzkumu budovy včetně ležáckých oddělení najdeme zubaře. Na řadu jdu ihned po vyplnění papírů. Půlce z toho stejně nerozumím, tak jaképak copak. Zubař je starší pán, vypadá hodný, ale mně by v téhle chvíli bylo fuk,i kdyby vypadal jak baba Jaga a měl dva zuby. Dá mi do ruky dětské zrcátko, hm, make-up stejně nemám, není co opravovat. Vrací mi ho zpět. Aha, tak to

se mám podívat a ukázat původce mého zoufalství. Pošle mě na rentgen a nad fotkou dělá jenom: „Ajajaj!“ Strčí mi do ruky jakousi kartičku a řekne „Finiš, madam!“ Stojím tam jak tvrdé y, musí mě ze dveří vystrčit. Na recepci mi dají troje prášky a jakousi vodu (680). Takže vrtání se nekoná, infekci budou léčit. To jsem teda zvědavá. Vracíme se taxíkem na pokoj, kluci si jdou na střechu zaplavčit, já sebou švihnu do postele. Do odpoledne prášky ze sloního penisu zaberou, jsem schopná se účastnit procházky v MBK a svůj žal vyléčit několika novými hadříky.

Z Bangkoku na Samui

Ráno nastává velice oblíbené balení a vyklízení pokoje. Delfínek a myBágly šoupneme do úschovny na recepci, chytíme taxíka a po horko těžko domluvené ceně 500 THB jedeme na výlet. Cesta je strašná, všude jsou zácpy, začíná pršet… No krása. Adula usíná. Po hodině se ale dopachtíme k obrovskému parku Safari World. Jelikož jsme přijeli pozdě, většina show se zvířátky už proběhla. Nám to ale neva, protože jsme je stejně viděli. Hlavní pro nás byla delfíní show, která byla naprosto úžasná. Na konci cálneme 450 THB za fotku s delfínem. Je to pořádná pálka, ale za chvíli se dozvíme, že platíme i obrovského plyšového delfína. No, velice praktický dárek na začátku putování s dvěma bágly. Zážitek s delfínem byl ale skvělý! Jeden pán fotí, druhému vnutím kameru, když už, tak už. (Sorry, Evčo!) Při focení si delfíní chlapík všimne mojí kérky na lopatce, kterou jsem si dělala v Bangkoku loni. Kdo je Pavel a Adam? ptá se ten dobrý muž. Ukážu na ně. Současně se mi obrovsky uleví, protože jména jsou napsána v thajštině a já prd vím, jestli mi to tam fakt napsali. Pavel to tipoval na nápis: nudle s kuřecím. Takže teď mám potvrzeno, že nápis je dobře. Uf. S polívkou nebo nudlemi na zádech bych fakt spokojená nebyla. V autobusku projedeme část safari sKrmení žiraf v Safari Worldu nebezepečnými zvířaty, kolem jsou volně puštění lvi, tygři, medvědi, zebry, buvoli… Další částí parku procházíme sami, je to taková obrovská zoo. Adula vydyndá ještě malá (díky bohu!) plyšová zvířátka tukana a leguána, což jsou momentálně favoriti číslo jedna. Perfektní je taky krmení žiraf, mají dloooouhé jazyčisko!

Kolem čtvrté čapneme taxíka (500) a frčíme do města. Adula usíná, Pavel taky. Já jsem ráda, že jsem ráda a tlačím do sebe prášky jako o život. Na Rambuttri si dáme k večeři špagety a thajskou polévku. Adula opět bere útokem Mc Donald a večeří hambáře. (Zase ta přiblblá hračka.) Vyzvedneme bágly z hotelu a zamíříme na Khao San, kde máme sraz u kanceláře Lomprayah. Lidí je jak much, to bude asi více autobusů! Čekáme a čekáme…

Už je tady poschoďák! Roztřídí nás do autobusu. Vyfasujeme deky a místo nahoře, máme to i s vyhlídkou. Protože jsme tři, máme jednu sedačku volnou. Adula drží basu s Pavlem, takže na mě zbyde apartmá… Rozplajznu se přes sedačky a po dvou úděsných nocích si trochu odpočinu. Cesta ubíhá svižně, po čtyřech hodinách je kuřpauza, za další tři hodinky jsme v Chumponu. Jedna pozitivní zpráva – celou noc jsem neměla prášky proti bolesti! Jupí!

Božské Koh Samui

V sedm ráno se nalodíme do katamaránu, je tam zima Bill resortjak v ruské ledničce, klima se činí. Balíme se do deky, Adula opět usíná. Cesta je stráášně dlouhá, zastavujeme na Ko Tau a Phanganu. A že to trvá, než lidem vyhází bágly a novým je naskládají dovnitř!

Na Samui dorazíme kolem jedné, sluníčko praží, jako kdyby za to bylo placené. Sjednáme si odvoz na Lamai (2×200) a frčíme do známého Bill resortu. Ale ouha! Naše loňské levné domečky jsou obsazené, nabízejí nám za vyšší cenu (1000) luxusnější, ale jen na pět nocí. Bungalov je v krásné zahradě, ale strašně daleko od bazénu a moře. A ty schody dolů :(

Nejdříve si půjčíme motorku (200) a jedeme do městečka na papu. V hezké restauračce do sebe natlačíme thajskou polévku, rýži s kuřecím masem, Ada si dá obřího hamburgera, ze kterého sní tak čtvrtku. V 7/11 nakoupíme opalovací krémy a jedeme zpět. Uložíme se na pláži, voda je božská, teploučká. U bazénu narváno, ani to nezkoušíme. To jsou po loňsku novoty… U bungalovu na nás čeká kočka, mňaučí jak pominutá. Adula ji krmí z našich zásob, ta potvora sežere i chipsy. Tak, a máme domácí zvířátko. Večer jedeme do městečka prošmejdit obchody, prcek potřebuje nové plavky, nějak nám přes rok zbaculatěl!

Ráno pádím k bazénu, masňácky zaberu dvě lehátka. Pavel zatím zajel do obchodu pro snídani. Popapáme s kočkou párky a housky, dáme si kávičku a jdeme se slunit. Po hodině toho máme dost všichni tři, bazén se dá srovnat s ostravskou Čapkárnou. Lidí jak opic. Radši jdeme k moři, kde se placatíme po zbytek dne. Kočka Micka nás budí svým mňaučením před našima dveřma, asi už má taky hlad. Dnešní den máme v plánu výlet, nasedáme na našeho oře a frčíme na sever ostrova. Cílem je Big Buddha. Po cestě se zastavíme v 7/11 na hot dog a kávičku. Je strašné vedro, slunko peče i na motorce, začínáme to pěkně cítit. Big Buddha je impozantní! Prošmejdíme přilehlé stánky, koupíme si thajské košile a Víceprsťákpohledy a ještě jakési cetky. Zastavíme se i u dalšího chrámu s mnohoprstým Buddhou, kde jsou úžasné zahrady. Naprosto zplavení pokračujeme v cestě a zastavujeme se na bílé pláži Chaweng. Je sice mírně přelidněná, ovšem do chorvatských pláží má daleko asi jako na Honolulu. Píseček je heboučký, moře odráží všechny možné barvy modré. U pochůzkářky si koupím za 300 plavečky. Pavel nechápe, prý jich mám hromady. No jo, chlap. To dá rozum, že nemůžu být ve stejných plavkách jako loni, jak bych pak rozlišovala fotky různých let, aha? No podle plavek přece!

Večer jedeme na papu do tržnice na Lamai. Tuto žrádelnu známe z loňska, dá se tady koupit všechno. Vyberu si cash and nuts s rýží (50), Pavel smažené kuře (30) a Adam palačinku (40). U jídla začíná krapat. Za pár minut je ale po všem, déšť nás nestihl ani osvěžit. Zbytky kuřat schováváme pro kočku Micku, nemůžeme se na ta její vystouplá žebra dívat. V 7/11 si kupujeme nějaké koly a pivka a frčíme do domečku. Nakrmíme zvěřinec, pro příděl si přišel i pes, je spokojený s kostmi, které kočka olízala. Adam chytá gekony, kočka nahání stonožku. Před spaním si pustíme filmeček. Kdyby se Adula tak neroztahoval, spalo by se fakt dobře!

Přesun ke konkurenci

Ráno raníčko zase paří sluníčko. Počasí jak podle šablony. Tákový je Velký tátaV Česku nám nemusí letos závidět, teploty šplhají i tam ke třicítkám. Rychle balíme saky paky a stěhujeme se do dalšího resortu. Je na stejné pláži, na jejím konci u skalních útvarů Velký táta a Velká máma. Sunrise bungalow je levnější, platíme 800 za krásný domeček s větrákem. Domek je v botanické zahradě, pár kroků od pláže. Vybalíme bágly a jdeme si do plážové restaurace dát kávičku a pití. Vedle hlavní pláže je malilinkatá plážička krytá velkými kameny, mezi které se schováme. Adula nahání rybičky, staví jim bazénky. Voda pro šnorchlování není moc dobrá, písek se převaluje a moc toho nejde vidět. Ale plážička je super! Konečně vidíme i Velkého tátu a Velkou mámu, což jsou skály ve tvaru mužského a ženského přirození. Loni jsme je hledali, jezdili jsme tam a zpátky, a přitom byli na stejné pláži, jenom o kousek dál. V domečku je třeba udělat Adulovi operaci – vytrhnout kývající se zub. I když zub visí jenom na vlásku, řve u toho, jak kdybych mu rvala moudrák. Za odměnu, že vydržel tohle šílené martyrium, si kupuje na tržišti sošku draka.

Rocky BarV naprosto šíleném Rocky baru, který je postavený ve skále ze sbitých bambusů do jednotlivých pater, se uhnízdíme na šejk a pivko. Bar je v duchu Bobbyho Marleye, hraje tu jen jeho hudba, leží se na polštářích a personál je značně jetý. Ve vzduchu je cítit všechno možné. Stačí se trošku více nadechnout a budeme lítat jak motýli.

Na večeři si zajdeme do malé thajské žrádelny, kde si dávám kuře s ananasovou rýži (80), Pavel zkusí Pad Thai (50) a Adula má hranolky (70). Jídlo je naprosto úžasné, na talíři nám nezbyde ani zrnko. Je to jakýsi rodinný podnik, obsluhu dělá synátor, kterého však více zajímají kreslené pohádky v televizi. Zaplatit a odejít trvá nakonec déle, než příprava jídla a její konzumace.

Nakonec se ale dočkáme, v 7/11 se vybavíme pivkem a kolou. Taky kupujeme další lahvičku smradu na komáry. Ne že by to nějak pomáhalo – nohy mám dobodané jak cedník. Ale pro dobrý pocit….

Je libo ajron?

Ráno Pavel zajde do 7/11 pro tradiční párky v rohlíku a kávičku. Playboy na LamaiPosnídáme na verandě a jdeme k moři. Dnešní den proválíme u moře, nic extra neděláme. Jenom si odpoledne zajedeme na opičky, které trhají kokosy z palmy. Už jsme to sice viděli, ale nevadí, opic není nikdy dost. Pán nás zkásne o 200 THB. Představení je to teda strašné, nevím, jestli se nudí víc ten chlap, opice anebo my. Pokoušíme se pak o fotku s malou opičkou, ale nemají ji vychovanou, nechce se fotit. Hrůza, no. Ve staré známé hospůdce, kam každý rok zavítáme, si dáme kafčo a smažené banány. Pak jedeme zpátky k tržišti u domečku, kde skupujeme mýdla a krémy a všelijaké blbosti vyrobené z kokosu. Zaběhnu dát taky prádlo do laundry, za dvě a půl kila prádla zaplatím 125 včetně žehlení. Teda myslím, že žehlení, bo si ani zaboha nevzpomenu, co je to iron. Znám tak leda skupinu Iron Madon. Když to ale paní nabízí, tvářím se chytře a tak to beru. (Mám totiž strach, aby mi prádlo jenom nepřemáchla ve vodě.) Na večeři jdeme znovu k loudavému šnekovi, dneska je obzvlášť ve formě. Ale vaří tu dobře a levně, tak co. Dnešní zápis nic moc, vždyť jsem říkala, že den proválíme u vody, odpočinek je někdy třeba! Nemůžeme být přece denně tak akční….

Wang Sao Thong a Paradise park

Tak dnešní ráno se moc dobře nevyspalo, obloha je zatažená, slunko ještě chrápe za mraky, tak volíme výlet. U benzínky posnídáme párky v rohlíku a kafe (jak jinak), otevřeme mapu a hledáme cíl cesty. Nejdříve jedeme pozdravit sloníky, nakrmíme je banány.Adula se zelenou potvorou Vydáme se najít blízký vodo- pád. Cestou se k nám připojí průvodce, vede nás cestou necestou lesem. Potkáváme velikou ještěrku. Ochotně nám pózuje před foťákem. Vodopád je mírně vyschlý, a to je prosím období dešťů. Průvodci dáváme stovku, nasměruje nás na Paradise Park farm. Prý dva kilometry. Šplháme se do šílených kopců, občas motorku tlačíme i očima. Cedule tu jsou, to jo. Jenomže na každé je napsáno dva kilometry. Po půl hodině konečně dorazíme k parku, cálneme 1000 za vstupné. Moc se mi teda nechce, ale brzo zjistíme, že park je parádní! Vlezeme do voliéry s andulkami a korelami, krmíme je z ruky. Na chodníku se válí velice funny opička, která se nemůže Pavla nabažit. Skáče po něm, hraje si s ním, krade mu brýle, no prostě veselá kopa. Velice se jí líbí náš batoh, ze kterého se snaží cokoliv vylovit a čmajznout. Papuši a jáPak už Adulovo štěstí nezná mezí, jelikož mu na krk posadí velikého leguána. Fotíme jak o život. Obrovské ary a kakadu jsou taky super, akorát potvory strašně škrábou. Jeden obzvlášť nenechavý papouch mi málem vyrval náušnici z ucha, tak se mu líbila! Skvělé jsou i veverky, které krmíme z ruky a jedna nám za odměnu vleze malou škvírou do batohu. Horko těžko Adovi vysvětlujeme, že opravdu, Veverka, co chtěla s námi domůale opravdu si ji nemůžeme vzít domů, ani když nám sama vlezla do batohu. Kupuji dva košíky banánů a zrní (20) a jdeme do výběhu krmit srnky a jelínky. Jsou pěkně vlezlí! Prošmejdíme park křížem krážem, pohrajeme si s další opičkou a nakonec jdeme do klece malých papoušků. Za chvilku jich máme plno na sobě. K parku patří i veliký bazén s výhledem na moře. Ten ale vynecháváme a frčíme zpět. Trošku se v těch kopcích a zatáčkách zamotáme, všechny palmy nám připadají stejné. Když už se dohrabeme na hlavní cestu, Pavlovi se zdá, že motorka jede ňák divně. No jo, píchli jsme gumu. Máme více štěstí než rozumu, zastaví u nás Thajec s vozítkem, nabere mě a Adulu a zaveze nás k blízké opravně. Je to zase rodinný podnik, matka a babička tam na smetišti mezi motorkami a náhradními díly právě cosí jedí. Zavolají (asi) mechanika, ten v cuku letu gumu vymění, cálneme dvě stovky a fičíme do domečku. Už padám hlady, tak jdeme na večeři ke šnekovi. Dáme si Pad Thai, Adula kuřecí polévku, nakonec to u stánku zazdíme palačinkou. V 7/11 koupíme do mobilu kredit za dvě stovky, který Pavel za pár minut provolá, protože nezadá tu správnou levnou předvolbu.

Balíme!

Sluníčko zase ráno vylezlo, jsou ale šílené vlny. Do moře se Chaweng Beachmoc lidí neodváží, patříme mezi první blázny. Docela se vyblbneme. Dneska máme vrátit motorku, je třeba zajet do města a zajistit na zítřek lístky na Koh Phangan. Lístky i s odvozem do přístavu pořídíme za 350 pro dospělého, Adula má slevu za 220. Najdeme krásnou cukrárnu s americkou výrobou zmrzlin a zmrzlinových dortů. Dáme si frappé, dortíček, Adula zmrzku. Všechno je sice nechutně drahé, ale zase nechutně dobré! V masážním salonu vrátíme holkám motorku a já zůstanu na olejovou masáž. Kluci jdou do domečku, já si hodinku chrochtám blahem! Po návratu si zajdeme do Rocky baru na šejk. Bob Marley hraje na plné perdy, vzduch je prosycený typickým odérem a celý personál je evidentně v naprosté pohodě. Poválíme se po polštářích, prošmejdíme skály a jdeme naposledy ke šnekovi na večeři. Na rozlučku si dáme Pad Thai, jsou v něm nedostižní! Málem prodřeme i talíř, jak je to dobré. Pak nás čeká opět populární balení. Pořád něco nacházíme po domku, rveme to tam hlava nehlava.

Koh Phangan: Prosím Vás, Vy nemáte peřinu?

Ráno je zase v oparu, vstáváme už v šest. Adu nemůžeme vytáhnout z postele. O půl sedmé přijíždí dodávka, která nás veze do přístavu. Lidí je na lodi fest,Výhled z verandy volná místa k sezení najdeme v malém jakoby salonku. Teprve po vyplutí si všimneme, že salonek je placený, dvě stě bathů na osobu. Málem sebou švihnu, takovou pálku se mi nechce platit, jedeme jenom kousek. Můj úmysl se rychle zdekovat a vmíchat se mezi prostý lid mi Pavel zatrhne. Prý nechce vypadat jak debil, aby odtud vstával a zdrhal. Tak trpím. Cesta lodí trvá jenom 25 minut, Adula stihne i s kinedrylem svůj šavlový tanec. Po doplutí do přístavu moje radost nezná mezí, nikdo nás nepřišel zkásnout.

Naším letošním cílem je pláž Chaloklum. Na Koh Phanganu v přístavu už čekají naháněči, jednu teda dohoním a zajistím ubytko v luxusním V pozadí náš domečekresortu Chaloklum Bay Resort za pět stovek. Původní cena je kolem dvou tisíc. V resortu je i veliký bazén, který je na Phanganu kvůli odlivům více než nutný. Auto nás doveze do maličké vesničky Chaloklum, kterou chapadla civilizace ještě zcela nepohltila.

Domeček je hezký, s velikou terasou, ze které máme výhled přímo na moře. No, teda na jeho zbytky. Moře tak nějak není, je tady odliv teda řádný! Nám to tak neva, stejně budeme prozkoumávat ostrov na motorce. V domečku nás čekalo další překvápko. Není tam jediná skříň ani police. Z verandy dotlačíme veliké houpací křeslo a naskládáme hadry na něj. A kde je deka nebo prostěradlo na přikrytí? Ať prolezeme postel jak chceme, nakoukneme pod ni i za ni, prostě tu nic není. Tož něčím se musej ti Thajci přikrývat, ne? Ale zase – co bych chtěla za pětikilo, že. Stejně je horko jak v peci.

Kóma u Ko Ma

Sedáme na motorku a jedeme na blízkou pláž u ostrůvku Koh Ma. Je to zhruba kilometr od našeho resortu. Pláž okupuje docela dost lidí, asi je jedna z mála, kde je v této oblasti voda. V restauraci současně se tvářící jako recepce zjistíme, že domečky přímo v písku na pláži jsou zhruba za pět až osm stovek. Trochu mě to mrzí, že tu nejsme, ale zase náš domeček je v úžasné zahradě a s bazénem. Pláž je spojena s ostrůvkem Koh Ma. OdlivOstrůvek s písečnou šíjí by byl krásný, kdyby… kdyby tam nebyla tuna bordelu. Připadáme si jak Colombové, ostrov prošmejdíme komplet. Domky jsou vyrabované, občas se tam válí i matrace. (Kdo by měl zájem o ubytko zcela zdarma.) Hotel je už deset let mimo provoz. Vypadá to, že před desíti lety se rozhodli činnost ukončit, praštili se vším, co měli v ruce o zem a prostě odešli. Ležíme na pláži a v našich představách kupujeme ostrůvek a přemýšlíme, co by se dalo zrenovovat a vylepšit. Jelikož můj manžel se zabývá přestavbami bytů a objektů, je to takový kutil Tim, o nápady není nouze. Žrádelna v ThongsaleZaměstnáme taky polovinu rodiny, například děda bude chytat ryby a navádět elektriku, babička se bude starat o zahradu, ségru i s velkým papouškem posadíme do recepce, Adam si už pořizuje hromadu zvířat, které bude cvičit a předvádět lidem show a podobně. No, tak zpátky na zem.

Večer jedeme na papu do Thongsaly. Je to sice lán cesty, ale stojí to za to! Tuhle tradiční večeři na nočním trhu praktikujeme denně. Vymyslíme si taky soutěž, kdo se nají a napije za co nejmenší částku. Samozřejmě se nijak nežinýrujeme, s prominutím sežereme všechno, co vidíme. S cenami problém není, tyčka čehokoliv stojí deset bathů. Najdeme tu naprosto famózní bramboru, která je rozřízlá do dlouhé spirály, namáčená v kokosovém mléce a pak smažená.

Phangan motorkou křížem i krážem

Za osm dní na Koh Phanganu jsme ostrov prozkoumali motorkou tam i zpátky. Nejkrásnější pláží je pro nás stále Haad Yao, kde jsme byli i v minulých letech. Haad YaoVšechny barvy modré v kombinaci s bílým jemným pískem olemované palmami vyrážejí dech.

Jednoho dne jsme se vydali na Bottle Beach. Pavel rozhodl, že to přece nemůže být tak daleko, abychom jako ostatní jeli long tail. Vydáváme se tedy na pěší túru přes buš. Cesta je vyznačena plastovými lahvemi, které jsou občas napíchnuté na větve. Nadávám jak špaček, po patnácti minutách toho mám fakt plné brejle. Dereme se přes křoviska, nohy se nám šmejkají v nerovném terénu. Úplně trnu při představě, co na mě kde hukne za animals. Po půl hodině se začínáme zamotávat. Vyšlapaná cestička se ztrácí, flašky zmizely a všude jen křoví. Svůj děs raději nedávám najevo moc nahlas, protože Ada se rozbrečí strachy, že nikdy nenajdeme cestu No nic tam nenajdeš, chlapče!zpátky. Pavel ještě vtipkuje, že tady zůstaneme navždy a budeme jíst ještěrky a hady. To už Ada nebrečí, to už řve jak pavián. Zavelím tedy k návratu a modlím se, (potichu) abychom tu cestu zpět fakt našli. Vyprahlí jak Sahary vpadneme na Malibu Beach do baru, hodíme do sebe džusy, jen to zasyčí. Ada má ještě v očích slzičky, teď už úlevy. Navrhuji jet na Bottle beach loďkou jako normální turista, ale jenom vyslovení tohoto názvu působí jako rozbuška. Adam kategoricky odmítá mít s touto pláží cokoliv společného, dokonce nám řekne, abychom to jméno před ním vůbec nevyslovovali. Hm, takže lahvová pláž bude pro nás tajemstvím i letos.

Adula se otřepal z traumatizujícího zážitku při pochodu na Bottle beach a zatoužil po hadí show, kterou ještě neviděl. Kousek od Chaloklum je Safari – sloní farma, která má tuto show v repertoáru. Ovšem se safari Namuang na Koh Samui se to nedá rovnat. Je to prostě místo v buši, treky se pořádají cestou necestou, v nepříliš působivé a čisté krajině.

V pokladně zařídím extra představení a pošlu své dva chlapy. V hadím obleženíHadi jsou totiž zvířata, která obcházím i v zoo obrovským obloukem. Krmím zatím sloníky a povídám si s jejich ošetřovatelem, který byl před lety právě na Samui v Namuangu. Prý se mu tady na Phanganu líbí víc, je tady klid, Samui je prý „very busy“. Chlapi přijdou z představení nadšení. Ukazují mi fotky, až mě málem omejou. Adula má na fotce kolem krku a na nohách obrovské hady. Ti chlapi jsou fakt šílení!

U bazénu se potkáváme se třemi Češkami, které cestovaly po Malajsii. Dáváme se do řeči, holky mají namířeno na Krabi. Doporučíme jim ostrůvek Koh Tao, který se nám zdá mnohem hezčí a taky je blíže. Holky posléze podlehnou a o den dříve než my odjíždějí na Koh Tao, kde si domlouváme dalšího spicha.

Dopoledne na Koh Phanganu byla po čtyři dny zatažená, tak je trávíme u China Templevelikého bazénu nebo průzkumem okolí. Chodíme si hrát s tříměsíčním opičím miminkem, které mají v restauraci na pláži Malibu beach. Okusíme i pravou Hand made ice-cream, byla parádní!

Za návštěvu stojí i China temple. Samé barvičky, úžasný výhled, opravdu nádhera. Samozřejmě pokud ho najdete. My jezdili jak telata tam i zpět, k nějakému chrámu jsme dojeli, ovšem na první pohled neměl s Čínou nic společného. Oni ho snad před námi schovávají, to není možné! Když už to vzdáváme a vracíme se na cestu, nahoře v kopcích vidím tyčit se velikou barevnou stavbu. Je to vlastně více staveb u sebe a zvonice.

Koh Phangan je poměrně divoký ostrov, žádné veliké atrakce a turistické lákadla tu nenajdete. Co tu však najdete, je nádherná krajina plná kokosových palem, kopců, malých vesniček a opuštěných pláží.

Všechno je OK

Kalendář je neúprosný, dny letí jak splašené. Je třeba se Výhled z balkonu OK II Bungalowpřesunout na Koh Tao. Cesta je tentokrát delší, plavba trvá hodinu a půl. To nás nezaskočí. Co nás ovšem dostalo, jsou davy lidí. Srpen je v plném proudu, Evropa má prázdniny. A tak to taky vypadá. V přístavu si bereme taxi za 400. Usazujeme se nahoře na střeše. Bylo by to fajn, kdyby u nějakého hotelu auto nezastavilo a nepřibralo dalších 10 lidí. Na nohách mám bágly, k sezení asi deset centrimetrů. Ještě že nemám větší zadek, bo jinak nevím. Asi bych ho musela mít na klíně, kde už teď mám devadesátikilového chlapa. Postupně vypakujeme z auta všechny spolutrpící a jedeme na Freedom beach. Ale zrada, je obsazeno. Nabízejí pouze domky za tisíc. A to teda ne. Další zastávkou je OK II Bungalow, která je upíchnutá ve skále přímo nad Shark Bay. Domek stojí 700 THB, je v polovině kopce, s neuvěřitelným výhledem z oken a balkonu. Tak za tenhle výhled přímo z postele by si měli nechat platit navíc.

Shark BayHned jdeme vyzkoušet brýle a šnorchly. A heleme se! Přímo vedle nás si to plave žralok. Mačkám Adamovi ruku jak blázen, srdce mi bije rychleji… Pavel ho začne nahánět, žralok je z nás tak vyděšený, že začne kolem nás kroužit. No mě klepne! Jsou to sice žraloci černoploutví, kteří lidi nekoušou, ale… Víte, jak se říká, že pejci taky nekoušou! No, zkrátka, mám plné gatě.

Voda je nádherně průhledná, vidíme spousty ryb a korálů. V průběhu dní jsem si na žraloky zvykla, začala jsem je dokonce hledat a nahánět. Už mám dokonce vytipovaná místa, kde se nejčastěji promenují.

Odpoledne se potkáváme s holkami z Česka a domlouváme si večeři v Golden 99. Na tu restauračku se strašně těšíme, je to All inclusive žrádelna. Za 159 bathů můžete sníst cokoliv, ovšem musíte si to sami ugrilovat na stolním grilu. Tak se cpeme… zkoušíme různě barevná sushi, masa na špejlích, kuřátka, játru, zeleninu, ovoce… Nacpeme se teda řádně. Protože holky nejezdí na motorkách, Pavel slouží coby mototaxi. Nadvakrát je odveze do bungalowu, pak jsme na řadě my s Adulou. V domečku mám strach, co na mě kde vyleze, protože dřevěnou podlahou jsou škvírami vidět skály. Všechno je ale v pohodě a my si na óóbrovské posteli spíme vyloženě sladce.

Výlet do ráje

Druhý den se s holkama rozhodneme jet na výlet.Nang Yuan Prý se předběžně ptaly taxikáře long tail, kolik by stála cesta včetně projížďky po plážích Koh Taa. Nabídl jim cenu pro tři osoby za 2400. Vyděrač jeden. Pavel obnoví taxislužbu, jako první mě vyhodí v přístavu a jede pro holky. Mezitím obcházím taxikáře loděk a sonduji ceny. Jednoho se mi povede ukecat na tisíc dvěstě, sice se mu nelíbí počet lidí, nechce moc slevovat. Ale musel, musel. Já se totiž tak snadno nevzdám. Za dvacet minut jsme na ostrově. Lidí je hrozně moc, ale většinou jsou to organizované zájezdy, takže v mezičasech odjíždějí. Píseček je jemňoučký, bílý jako mouka, voda nepopsatelně modrá. A šnorchlování je prostě nádherné! Rozhodneme se vyšlapat na View point, ze kterého jde celý Nang Yuan vidět. Krása. Sice jsem málem dostala při tom výstupu srdeční arytmii, ale výhled stál za to. Po čtyřech hodinách plácání ve vodě je čas k odjezdu, chlapík s loďkou už čeká.

Úžasná modráNa večeři jdeme do naší restaurace, s holkama srazíme stolky a válecí podušky a kecáme až do zavíračky. Člověk by ani nevěřil, jak je prima si povykládat po tak dlouhé době v češtině. A zvlášť, když se z Češek vyklubou super „tety“. Adula se chlubí, že viděl několikrát žraloka, je ovšem pyšný jen do té doby, než mu jedna z tet řekne, že si hrála ve vodě s velikou karetou. To mu fakt sklapne. Celý zbytek pobytu se snažíme želvu potkat, ale není nám přáno. Mimochodem, teta Janička ji viděla dvakrát, ale protože je sama, usoudíme, že bůhví, co pila a co potom viděla. :))

Další zubní trampoty

Koh Tao je malinký ostrov, zaměřený především na potápění. Kousek od přístavu doporučujeme Yang restaurant, která má i bungalovy. Vaří skvěle, levně a zdarma je k načepování čistá voda a sud ledu, což je příjemné. Obří hamburger za 50 bathů se ani nedá sníst.

Vedle restaurace je obchůdek s výrobky z kokosu. Sedí tam starý chlapík, vyřezává z kokosů přívěsky, tácky, popelníky, omáčníky – no prostě všechno. Pláž u Shark BayCeny nízké, věci má opravdu originální. Po čtyřech dnech se s námi tety loučí, jedou do Bangkoku. My je budeme za tři dny následovat. Večerní debata se točí taky kolem mé návštěvy zubaře. Málem jsem na to zapomněla. Asi by bylo lepší, kdybychom toto téma vynechali, protože další den se zub ozve znovu. Bolest se pomalu a jistě rozjíždí, jedeme proto do města najít lékárnu. Vybavím se prázdnými platíčky léků z nemocnice, trochu mám strach, jestli mi je dají znovu. Jsou to přece jenom antibiotika. V Thajsku si z takových prkotin však problém nedělají, bez protestů mi prášky prodají.

Další eskapádou je Pavlův zub, který mu prasknul. Málem jdu do mdlob, normálně si ho přilepí sekunďákem. Tak to bychom měli.

Dva dny před odjezdem jdeme koupit jízdenky. Chtěli bychom jet ráno, aby byl příjezd do BKK v osm večer. Jenomže lidí přející si odcestovat je spousty, musíme se spokojit s odpoledním spojem. A to můžeme být rádi, že jsme vůbec lístky sehnali, jelikož při odjezdu je v pokladně vyvěšena cedule, že na příští čtyři dny je v obou časech vyprodáno.

Vzhůru do civilizace

Ráno sbalíme, je to tak nějak pořád obtížnější. Náš autobus do BangkokuJdeme na snídani do restauračky. Tak nějak se tam usalašíme, že se nám ani nechce jít do moře. Hrajeme do omrzení karty a všechny možné hry, které tu mají k dispozici. Dáme si k obědu polévku a o půl druhé už drandíme zpět do přístavu. cesta byla dlouhá, ale utíkala docela dobře. Opět máme jednu sedačku volnou, můžeme se trochu roztahovat. V Bangkoku jsme kolem jedné ráno. Město je na nohou, Khao San road je plná lidí, všude hraje hudba. V hotelu Rambuttri si kupujeme jednu noc, mají ale místo v dražším pokoji za tisíc bathů. Pokoj je moc hezký, na rozdíl od našeho objednaného má balkon, televizi, ledničku. Rozhodneme se, že změníme rezervaci příštích dnů, doplatíme rozdíl 120 bathů a zůstaneme v tomto pokoji. Klimatizace se po tolika dnech s větrákem přímo úžasná, málem se vymrazíme na kost.

Normálně nám chtěl s Adamem ujet!Dny v Bangkoku věnujeme především nakupování. Všechny důležité pamětihodnosti už jsme viděli v minulých letech, takže můžeme si dovolit být trochu barbaři. Prvotním cílem je koupě aktovky pro Adama. Téda, to bych nevěřila, jak to bude složité! To by mě zajímalo, s čím ta děcka tady chodí do školy. Nakonec se nám povede krásný úlovek, s Mickey Mousem navíc. Jak se kéruje v BKKPak Adam vyplení Big C. Jsou tam úžasné džíny, košile, trička. Náš miláček je jako model, tolik hader snad nemám ani já. (Deficit však brzy dohoním, přivezu si hromady halenek, šatů, botky, džíny a podobně.) Poslední večer mě ještě čeká doplnění kérky z loňska. Už tam mám v thajštině jména Pavla a Adama. No a chybí moje! Tak jde se na to. Vyberu stejný salon jako loni. Ta dvě písmena jsou šup šup, jaképak copak.

Nezastavujem, máme zpoždění!

Jelikož poprvé jsme v Bangkoku přes víkend, nemůžeme si nechat ujít trh Chatuchak, o kterém jsme hodně četli. Demokraticky za celou rodinu rozhodnu, že už bylo dost taxíků a tuktuků, je třeba prozkoumat i jinou dopravu. Chci vyzkoušet dopravu mastnou tyčí.

Vydáme se tedy na MHD. Najít autobusovou zastávku je poměrně obtížné, jelikož většinou ani není napsáno, že to zastávka je. A najít zastávku, ze které jede konkrétní bus, se zdálo občas jako sci-fi. Když jsme se napočtvrté trefili (posílali nás tam a zase zpátky), čekali jsme. A čekali… Něco jako jízdní řády samozřejmě nefungují, v téhle šílené dopravě, kde jsou zácpy na denním pořádku, by to dost dobře nešlo. Jak se naskakuje na přívozČíslo 524 dorazí, v autobuse zaplatíme paní, která vypadá jak bachařka, 13 THB za osobu. (Zjistili jsme, že jako bachařky tady fakt vypadají všechny výběrčí v autobusech. Jde z nich větší strach než z policajtů.) Za zhruba 25 minut jsme na místě. Nevíme, kudy kam, tak jdeme s davem. A že je pořádný! Brzy se zamotáme do spleti uliček, chodíme tam a zpátky. Narazíme na oddělení se zvířaty. Adula je v sedmém nebi, tolik štěňátek a koťátek a křečků a veverek pohromadě ještě neviděl. Všude je však zákaz focení i hlazení, jsme z toho vcelku otrávení. Vlastně celý Chatuchak nás tak trochu zklamal. Zboží je všude stejné, nebylo tu nic zvláštního, ceny jsme viděli vyšší než na Khao San, oblečení Bangkok a jeho kontrastyse nám nelíbilo ani trošku. Po dvou hodinách blemcání sedáme do taxíku, jedeme do blízkého Big C, kde si dáme v KFC oběd. Zpět jedeme samozřejmě mastnou tyčí. Třikrát však musíme přesednout, nějak nemůžeme trefit správný spoj. Vyzkoušíme všechny druhy autobusů, od klimatizovaných, po autobus s větrákem či autobus bez větráku, bez oken a s jízdou s otevřenými dveřmi. Nejlepší je ovšem způsob dopravy. Protože autobus zastavuje jen někdy, je třeba vběhnout do čtyřproudovky a vlastním tělem ho zastavit. Pak zastaví (nebo spíš přibrzdí), vy naskočíte. Běžně jsme lidi viděli nastupovat i vystupovat z jedoucího busu. Hned se nám mihla replika „Nezastavujem, máme zpoždění! Vystoupíte si až ve Volyni!“ My vystupovali tam, kde nás lidi poslali, občas se i trefili.

Další hromadnou dopravou, kterou jsme jeli, byla loď. Nebo spíš přívoz, který šmejdí po pobřeží řeky Chao Phraya. A zde další Volyně. Tady prostě není čas na prostoje. Buď vyskočíš nebo naskočíš, ale hlavně rychle. Tohle místy zmatené vystupování a nastupování je doprovázeno neustálým hvízdáním pána, který na pár vteřin loď přiváže na kůl k molu. Ovšem je ooopravdu netrpělivý, takže hvízdá vlastně furt.

Do mokra a sbohem, šáteček!

Poslední den máme v plánu Dream World. Pokoj uvolníme už ráno a bágly (neskutečně nacpané) dáme do úschovny. Taxíkem se dopravíme k Victory Monument, Ták jsem silná!odkud odjíždějí autobusy. Je to takové autobusové nádraží, šílený zmatek a chaos. Máme ale štěstí, najdeme správný bus a za 24 THB jedeme padesát minut cesty za Bangkok. Dream World je obrovský, přehlédnout opravdu nejde. Je ovšem neděle a thajské rodiny nemají asi dneska nic jiného na práci než jít s dětmi právě sem. Atrakce jsou všude – horské dráhy, na které by nás nikdo nedostal ani heverem, kolotoče a podobné ptákovinky. Neodoláme lodičce s názvem Water splash. Vyjedeme do kopce, a pak následuje sešup. To by ani nevadilo, ale nad námi se vztyčí vlna, která by pojmula i Titanik. Z lodičky vylézáme durch mokří. Adovi se to strašně líbilo, chce jít znovu. Sice na Sněhurka a trpaslíkmě není nitka suchá, vlasy ždímu, až ze mě mají srandu, ale znova už fakt ne. Koupíme si i skvělou fotku z atrakce, která nás zvěčnila přímo v okamžiku objevivší se vlny. Kape z nás jak z vodníků, takže Snow town raději vynecháme. Prý je tam fakt zima a takhle mokří… to bychom mohli ještě někde přimrznout. V ceně vstupenky je i oběd, můžete si vybrat a sníst, co je libo.

Zážitkem bylo 4D kino, kde promítali vědeckou laboratoř se zvětšenými pavouky, vosami a podobným hmyzem. No řvala jsem jak tur, Adula si občas zakrýval oči. Všude v parku jsou tzv. pouťové maringotky, kde můžete vyhrát různě veliké plyšáky. Od středních až po obry. Raději to nezkoušíme, při našem štěstí bychom vyhráli metrového medvěda a co pak s ním! Dream WorldDo báglu už se nám nevejde ani papírový kapesník. A že výhra není nemožná, to vidíme všude kolem. Spousta lidí se vleče s obludou větší než oni sami.

Skvělý den zakončíme tradičním blouděním s MHD. Od Victory Monumentu jedeme autobusem, po cestě začne slušně lít. Vyskakujeme z busu do třiceticentimetrové hluboké kaluže, vmžiku jsme opět mokří jak na Water splash. V hotelu se rychle převlečeme a už pro nás jede minibus na letiště. Město je slušně ucpané, dnes má královna narozeniny. Slaví se ve velkém stylu. Vše je krásně nazdobené, kolem paláce jsou obrovské mašle, všude visí portréty královny ve zlatých rámech. Nakonec se však hlemýždím tempem propracujeme k dálnici a letadlo v pohodě stíháme. Rozloučíme se s horkým vlhkým a voňavým vzduchem, tak typickým pro Thajsko. A na křídlech Etihad se po měsíci plni zážitků a nových zkušeností vracíme domů.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .