0
0

Již několikrát jsem si říkala, že bych zde něco napsala o naší cestě do Norska, aby se maminky nebály cestování s dětmi. Děti jsou spokojené všude když jsou s námi. Naší cestu jsme uskutečnili v červenci 2008. Valince byly tři roky a Jiříkovi sedm. Jeli jsme já, manža, moje ségra a kamarád.

Měli jsme v plánu vyrazit v den kdy si půjčíme obytňák, ale po zjištění jak dlouho vypadá nakládání a příprava jsme vyrazili až druhý den ráno. Naše první trasa vedla do Berlína asi 500 km. Po menším bloudění jsme zaparkovali u Berlínské ZOO, kde jsme přenocovali. Děti první den zvládly v pohodě nikdo ani nekvikl. Druhý den jsme vyrazili do Zoo, která je nádherná. Dětem se nejvíc líbil ohromný dětský koutek s velikými klouzačkami.

Večer jsme vyrazili směr Dánsko. Nejprve jsme mysleli že pojedem taky těch 500km, ale nakonec jsme dojeli až do Dánska asi 700km, kde jsme padli na odpočívadle mrtví unavou. Děti jsme jen přeložili z autosedaček do postelí a spali jsme až do rána. Druhý den jsme navštívili dánský Legoland, nádherná atrakce pro nás a hlavně pro děti, doporučuju. Noc jsme strávili na parkovišti u legolandu.

Ráno jsme vyrazili směr Švédsko, chtěli jsme jet mostem v Kodani ale navigace trochu zklamala, tak jsme jeli poprvé trajektem. Nejdřív jsme měli hrůzu, jak budeme najíždět a vyjíždět tím naším autobuskem, ale zadařilo se bez problémů. Děti ještě takovou lodí nejely tak byly uplně nadšené. Večer jsme zaparkovali v nádherném kempu u Švédského moře. Bylo zde tak trochu jak u nás v listopadu, ale odolní švédi se koupali jak o život a i malé děti lítaly v plavkách. My jsme byli trochu jak exoti v bundách a děti i v čepicích. Kemp byl tak nádherně čistý, že jsem měla pocit že snad za každým na záchodě vytíraj. Bylo zde plno dětských hřišt s trampolínami a obr klouzačkami.

Další den jsme vyrazili do Osla to už jsme měli za sebou nějakých 1800km. Z Osla jsme vyrazili směr sever. Zastavovali jsme většinou v kempech nebo i na divoko chytali ryby a koupali se v ledových jezerech. Prohlédli jsme si město Bergen a pomalu vyrazily po pobřeží lemovaném fjordy zpátky na jih. Trajektem jsme jeli celkem osmkrát tak už to pak děti nebraly za nic exotickýho. Projeli jsme snad tisíce tunelů norské silnice jsou jak s dírami v ementálu. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Tropical Island u Berlína. Děti po tom životě v divočině uplně zářily.

Celkem jsme najeli 7000 km cesta trvala čtrnáct dní. Děti cestu zvládaly v pohodě velkou pomocí bylo DVD s pohádkami. Koukat po krajině je přestalo bavit asi po padesáti km. Měli jsme v autě jen jeden hysterický záchvat a to druhý den v noci kdy Valinka ze sebe rvala pásy sedačky, že už nikam nejede a chce do postele, ale byli jsme drsňáci a tak pochopila, že holt musí sedět a od té doby se tato situace už neopakovala.

Jo a po sedmitisících km jsou děti vyléčený z kinetozy. Předtím blindily po 5km ted už jim špatně nebývá. Letos jedeme opět, ale trochu blíž po Madarsku.

Nebojte se cest děti to zvládnou.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .