Indonésie po třetí: Bali, Nusa Tenggara, Moluky

Právě teď!

Praha – 25.5.2006

Čas se naplnil… Co jsme nestihli, už nestihneme. Za necelou hodinu se vydáme na cestu – doufejme, že ne na tu, z níž už není návratu… Co nás čeká – těžko říci. Pokud bude odkud, budeme podávat „on-line“ zprávy z průběhu výpravy. Držte nám palce a myslete na nás! I my na Vás budeme myslet… FURT!

Praha-Vídeň-Denpasar

Denpasar – 31.5.2006

Dobrodružství začalo již pět minut před odjezdem busu do Vídně. Sraz pět minut před půlnocí jaksi neproběhl – druhý pár výpravy na teledotaz, co že je zdrželo s nelíčeným úžasem podotkl, že přece odjíždíme až zítra! Pro lepší kooperaci letenky a jízdenky jsme měli v držení my, zatímco pasy s vízy oni. Radim dokázal projet trasu Praha-Petřiny – Praha-Florenc za deset minut. Tuto dobu využila jeho partnerka Simona ke sbaleni dvou báglů a zajištění dopravy Praha-Brno, kde nás lehce před třetí hodinou ranní dostihli. Zbytek přesunu již proběhl zcela nudně a podle plánu…

Nusa Penida

Denpasar – 31.5.2006

První zastávkou naší cesty je ostrov Nusa Penida na dohled od Bali. Tady má potápěčskou základnu sympatická brněnská dvojice Milan a Monča.

Užili jsme si dva první ponory v půvabné zátoce a v pozdním odpoledni zvýšili hladinu adrenalinu přejezdem ostrova na vypůjčených motorkách. Oba řidiči si matně vzpomínali, že je kdysi strýček vozíval na „fichtlu“. Vše je zatím jak má být – sopky soptí (ale ne na nás), moře šumí svou úchvatnou píseň a Jižní kříž svítí nám nad hlavou…

Batur-Ubud-Kuta Bali

Denpasar – 31.5.2006

Po dvou báječných dnech na Nusa Penida přesun lodí zpět na Bali. Protože naše loď na další z ostrovů jede až pozítří, podnikáme jednodenní výlet k jezeru a sopce Batur. Plánovaný výstup se z časových i ekonomických důvodů nekoná – průvodcovská mafie má své zákonitosti a především ceny! Obešli jsme dva chrámy střední důležitosti a přemístili se do jednoho z největších turistických center Bali – Ubudu. Ještě týž večer jsme absolvovali představení rituálního tance „kecak“ – překvapivě lepší zážitek, než jsme zprvu očekávali. Brzy ráno, ještě před otevřením a vpádem japonských výprav jsme se vetřeli do tzv. „Monkey Forest“ – skvělého opičího lesa na okraji města. Desítky silně vydrzlých opic nám otvíraly kapsy košil, skákaly nám na ramena a cenily zuby v hrozebném úšklebku.

Vrcholem dne byla návštěva hinduistického komplexu Tanah Lot na břehu moře, kam se jezdi specielně pro jediný záběr západu slunce nad jedním z chrámů. Noc trávíme v nedalekém letovisku Kuta Bali, kde jsme se ještě jednou setkali s Milanem a Monikou.

Sumba – ostrov něžných koníků

Labuhan Bajo – 7.6.2006

Dlouhý přejezd lodí z Bali na ostrov Sumba. Příjezd do místa s komickým názvem Waikabubak. Celodenní nádherný výlet na motorkách po původních vesničkách s megalitickými náhrobky, koupaní na liduprazdné pláži.

Další den pokračujeme do Waitabuly a Pera, kde není nic, než nádherné vlny pro surfaře. Z přístavu Waikelo jezdí loď na Sumbavu a Flores. Plánované odplutí v pozdních odpoledních hodinách zkomplikovala dramatická situace při překládce zboží. Moře bylo velmi neklidné a při pokusu náklaďáku plného soli projet přes zmítající se nájezdovou rampu se pod zadními koly probořilo betonové molo a auto zůstalo viset těsně nad dorážejícími vlnami. Všechny pokusy ho vysvobodit marné. Praskl kardan, posléze pneumatika. Loď vyjela na volné moře bez nás, aby se vrátila k vedlejšímu molu. Je nutno přeskakovat přes cca 3/4metrovou mezeru mezi molem a bortem lodi.

Ostrov Flores

Labuhan Bajo – 8.6.2006

Dalším úmorným přejezdem přes Sumbawu na Flores. Kabinu první třídy, kde jedině bylo možné přečkat noc chtěla obsadit jednotka místních policistů. Ale kampak na nás. Pasivní rezistence slavila úspěch – policajti mastili celou noc karty a my spali ve druhém koutě. Dnes příjezd do Labuhan Bajo, kde máme kontakt na potápečskou bázi Bajo Dive Club. Jsou k nalezení na web site: http://www.komododiver.com. Německá dvojice Anke a Frank je moc příjemná, prostředí skvělé a ceny přijatelné. V nabídce mimo jiné chlazené pivo Bintang a WIENERSCHNIZEL! Dnes odpoledne návštěva perlové farmy s podrobným výkladem. Na památku si odnášíme jednu „kazovou“ perličku. Rozhodně máme opět štěstí na setkání s dobrými lidmi. Zítra máme v plánu dva ponory a návštěvu ostrova Rinca, kde žijí stejně jako na Komodu varani.

Pěstujte adrenalin!

Labuhan Bajo – 9.6.2006

Dnes jsme pěstovali adrenalinové sporty. Den začal návštěvou ostrova Rinca, kde stejně jako na Komodo žije varan komodský. První ležel ve stínu hned za branou a neměl nejmenší zájem útočit. Další tři nám servírovali na stříbrném podnose přímo pod kancelaří správy NP, nicméně později při prohlídce parku nám průvodce Onkel Luis našel jeden pěkný exemplař opravdu ve volné přírodě, což nás potešilo, že to není jak ZOO. Ostrov vypadá jako z ilustrací Zd. Buriana – samá přeslička, kapraď… Doufejme, že budou pěkné „dračí“ portréty“.

Návazně pokračujeme dvěma ponory v lokalitě Batu Bolong. Spatřen jeden útesový žralok, murena, perutini a spousta krásných koralů vč. ostře zelených. Odpolední ponor trochu dobrodružný – velké vlny a pod. – dost náročné. Nejvíc pro našeho dive-mastra, kterého jsme skoro utopili – s jeho muší vahou nám ho proud úporně odnášel na širé moře… Nakonec vše O.K. Unaveni a spokojeni.

Flores – Bajawa a okolí

Bajawa – 14.6.2006

Z Labuhan Bajo pokračujeme do horského městečka Bajawa, kde chcípl pes (ale už dávno). Zpestřujeme si program opět celodenním výletem na motorkách – jednou se nám potvora těsně pod vrcholem kopce vzepnula jako Šemík a shodila nás, ale krom odřených kolenou opět vše v pořádku. Návštěva tradičních vesnic.

V osadě Luba žije stařenka, která je věrnou kopií Květy Fialové (až na ten zářivý betelový úsměv). Odpoledne návštěva horkých pramenů, kde se místní s oblibou cachtají. Neumějí většinou plavat, takže sedí v tůňkách a to komplet oblečení – nejlépe v blůze a plizované sukni a děsně piští… Další ráno celodenní přejezd do Moni, která je nástupním místem pro návštěvu tří sopečných jezer Keli Mutu.

Trojbarevná jezera Keli Mutu

Moni – 18.6.2006

Celou cestu do Moni leje. Leje i večer v Moni a stále vypadává elektřina, což děsí Radima. Dnes o půlnoci místního času přece hrajeme s Amerikou! Pokud nepřestane pršet, můžeme na výstup zapomenout… Čekáme do půlnoci, kdy elektřina naskočila, fotbal proběhl, jak všichni víme, úspěšně a padlo i konečné rozhodnutí. Pojedeme nahoru, i kdyby dráteníci padali. Na sopku se totiž jede ve čtyři ráno, aby se stihlo svítaní. Najatým autem. Dalo by se i vyjít (cca 13km), ale je to po silnici, nezajimavé a zbytečné. Nahoře hodně fouká a hodně prší. Neuvidíme nejspíš NIC! Úsvit nenastal v 6:08. Nenastal ani později. Prostě vůbec nenastal. Černé mraky zakrývaly celý kráter až do 8:05, kdy zavanul silny vítr, obloha se na několik minut rozevřela a my mohli spatřit ZÁZRAK! Sopečná jezera jsou tři a každé má jinou barvu, kterou ještě pro jistotu čas od času změní. Jedno je momentálně červenohnědé, jedno modročerné, a to nejúžasnější zářivě zelené. Je to nádhera!

Velrybářská výprava

Larantuka – 18.6.2006

Navštívili jsme proslulou velrybářskou vesničku Lamalera na ostrově Lembata. Už cesta tam nákladním „autobusem“ s rychlostí cca 10 km/hod. byla dostatečně dramatická. Stromy přes cestu, lidi, prasátka a slepice na jedné kupě, muži jezdí na střeše a neustále kouří. V Lamaleře jsme se zúčastnili lovu s nefalšovanými domorodými rybáři. Veliké vlny stříkaly přes borty lodi a jinak se nic nedělo. Až po dvou hodinách nastalo velké vzrušení. „Tam, tam!“ Všech sedm lodí se rozjelo plnou rychlostí stejným směrem. Harpunáři stojí na přídi jako přikováni s napřaženou harpunou, připraveni skočit do vody, aby ji zasekli do těla ryby.

Teď už je vidíme také – jedna, dvě – pět kosatek brázdí vodu daleko před námi. Pronásledujeme je asi hodinu. Kosatky občas mizí, mění směr a opět se vynořují – je to spíš štvanice než lov. Kosatky nakonec unikly na volné moře. Výsledkem dnešního lovu celé vesnice je jedna manta a bolestná ztráta v našich řadách. Vlny se bohužel přelily i přes můj Canon. Žádné další snímky už asi nenafotím. Přesto to bylo vzrušující!

Smrt Canona

Larantuka – 18.6.2006

Po návratu do vesnice se pokoušejí kluci o záchranu foťáku. Jediný a poslední zoufalý krok je rozmontovat ho a vypláchnout čistou vodou. V celé vesnici není jediný šroubovák – natožpak křížový. Zkusili nůž, pilníček, vlásenku a nůžky. Když vše zničili, přišel domorodec se sadou rezavých hřebíků a plochým kamenem. Hřebíku se Canon bojí… Podařilo se vyšroubovat dva šrouby, bednu pootevřít a nastříkat injekční stříkačkou dovnitř trochu vody. Ráno odjíždíme zpět do Larantuky. Tady pokračujeme v devastaci přístroje. Pomocí hodinářského šroubováku přímo ve stánku na ulici Vašek foťák rozebral na prvočásti. Tohle už nikdo dohromady nedá…! Dal! ON je GÉNIUS! V další zastávce – Kupangu na Timoru foťák vyschl a Vašek ho složil. Funguje! Nechápu ale jásám! Vašek je Canon!

Konečně Moluky!

Ambon – 25.6.2006

Předcházející dny jsou jen dlouhými a často úmornými přesuny – autobusem, lodí i letadlem – všechno trvá strašně dlouho. Začíná usilovně pršet.

Minulé pondělí jsme dorazili do Ambonu a míříme na ostrov Seram. Našli jsme ve vesnici Masihulan průvodce Buceho, kterého doporučil kamarád Martin, ale nemá na nás čas – má tu delegaci z Jakarty. Máme v úmyslu přejít ostrov Seram napríč džunglí – cca 7-mi denní pochod národním parkem Manusela. V plánu jsou izolované primitivní vesnice a příroda. Na Seramu žije jeden z nejvzácnějších ptáků – lososový molucký kakadu.

NP Manusela

Seram – 25.6.2006

V úterý vyrazíme na cestu s průvodcem Pítrem a dvěma nosiči. My ženy si nejsme jisté, že bychom v tomto terénu unesly zásoby na týden. První den je slunný a romantický. Jdeme stezkou mezi úžasnými palmami a kapradím, často vede cesta korytem průzračného potoka s barevnými oblázky na dně. Ve vesnici Huauloo nám předvedli válečný tanec za zvuku bubnu TIPA… Spíše trochu komické, ale barvité.

Večer jsme dorazili do další vesnice Roho, kde spíme u místního Raji – tj. krále. Králík je pajdavý skrček, který se z nas snaží sedřít kůži, ale nakonec to dopadlo kontumačně. Zítra pokračujeme s dalšími dvěma nosiči (ti dnešní se vracejí do Masihulanu) do osady Kanike.

Džangl trip de Luxe

Seram – 25.6.2006

Od rána leje jako z konve. Králík přesto radí vyrazit. Šlapeme hodinu za hodinou v oslepujícím lijáku, stezička je stále méně čitelná – od koryta potoka ji už nelze rozeznat. Kapradí a různé bodlinaté rostliny nám rozdírají lýtka, všeliká havěť útočí… Bahna je většinou do půl lýtek, zouvá nám boty. Těsně před Kanike dochází k lámání chleba. Plánovaný přechod řeky není možný. Koryto se rozvodnilo, proud je široký a prudký a na druhou stranu se už dnes (a prý ani zítra) nedostane nikdo. Mosty ani jiná cesta tu neexistují. Je to velké zklamání, ale nezbývá, než se stejně strastiplnnou cestou vrátit do Roho.

V těžkém terénu jsme ušli dohromady cca 22 km, zničili dvoje sandály a před Králíkem padáme doslova „na hubu“. Zitra se musíme pokusit vrátit do Masihulanu. Dostaneme se ale přes včera ještě vlídné a romantické říčky? Nakonec jsme předvedli českou schopnost přežít v maximalní míře. Divoký proud jsme překonali úspěšně a sami, protože naši nosiči pochopitelně plovat neumějí a další pochod odmítli.

Když UŽ nastaly deště…

Seram, Bima, Sumbava Besar – 29.6.2006

Na celém území Moluk leje. Neustávající déšť, záplavy, závaly na silnicich. V Ambonu po hlavní ulici brodíme po kolena. Dostavili se mírné zdravotní potíže – nic platno, musíme pryč… Expedice se po poradě dělí na dvě jednotky: Radim se Simonou jedou do Surabaye (navštívit blízké Mt. Bromo) a Tulambenu (Bali) na potápění na vraku Liberty, my volime méně známý ostrov Sumbawa. Znovu se sejdeme na Nusa Penidě. Ve městě Bima se dnes koná velká muslimská svatba. Byli jsme pozváni jako zahraniční pozorovatelé. Je to velkolepé – několik set svatebčanů ověšených zlatem, ve vyšívaných pestrobarevných úborech, nevěsta a ženich čtyři hodiny pózují na pódiu a vše hlídá policie. Jsme pozváni i na banket – velkorysé občerstvení vč. zmrzliny! Fotíme se s guvernérem a jeho ženou…

Další zastávkou je město Sumbawa Besar a blízký ostrov Moyo s krásným šnorchlováním a opuštěnými plážemi. Potkali jsme rejnoka, ale velké ryby žádné…

Želvy?

Benete, Maluk – 4.7.2006

Včera jsme strávili příjemné odpoledne na pláži v Benete a dnes nás možná čeká poslední vytoužený zážitek – v blízkém městečku Maluk získáváme skvěle anglicky mluvícího průvodce jménem Alamsyah Aeldiman Indir ([email protected]), který zde organizuje surfing, ale pomůže i s čímkoli jiným. Nám našel pytláka želvích vajec jménem Om Lewi, který nás dnes v noci vezme na želvy. Snad to konečně vyjde… Zítra odjíždíme zpět na Bali, na posledni ponor snad se slibovanými mantami na Nusa Penida u Milana a Moniky v MMdiving.cz. A pak už jenom domů, do Prahy, do lékárny..!

Tajemná Mola-Mola

Toyapakeh – 7.7.2006

Hlídkovali jsme celou noc. Želvy nakonec nepřišly… Nejsou nám souzeny. Brzo ráno opouštíme želví zátoku a vracíme se na Bali. Čeká nás poslední ponor na Nusa Penida a návrat domů. Počasí nám opět nepřeje – jsou velké vlny a mizerná viditelnost – ani manty dnes nebudou… Na Blue Corner to snad bude trochu lepší, ale zázraky už se čekat nedají. Ale DAJÍ! Nahoře to slavné nebylo, ale cca v 26 metrech jsme najednou zahledli něco obrovského. Snad útes? Někdy se prostě zázrak stane! Před námi visí v prostoru bájná ryba Mola-Mola!

Nepodobá se ničemu, co lze v moři vidět – a ostatně v tuto roční dobu tady nemá ani co pohledávat! Pohledává. Trčí na „čističce“ bez pohybu, jen okrouhlé víčko občas spokojeně zamžourá. A tam je druhá. Tajemná Mola-Mola aneb Měsíčník svítivý. Hlubinný obr o váze cca 1400-1800kg. Zázrak! Během půl hodiny jsme jich potkali snad deset! Teď už můžeme klidně odjet. Bázi MMdiving.cz ale určitě neopouštíme navždy. Vrátíme se. Za mantami, Milanem a Monikou. Za měsíčníky. I za indonésankou Jamid, která umí pravý český řízek.