0
0

V přístavu milionového města Semarang jsme zakotvili v šest hodin ráno. Bylo 25°C a vlhkost vzduchu 92%. Ostrov Jáva není nijak velký, ale žije na něm přes sto miliónů lidí. Jen v Jakartě 14 mil. Dnes šel André zase do města a já jsem jel na výlet. On fotografoval život na ulicích a lidi a já se kodrcal autobusem k budhistické svatyni.

Jáva je na hony vzdálená ideálu krásné přírody a architektury. Mají tu asi 6 rozdílných řečí a několik náboženství. 90% obyvatel jsou muslimové. Mají odlišný životní styl než Bali. Je to asi přelidněním. Indonésie je asi vůbec plná kontrastů. Jen přes 200 různých samostatných jazyků způsobuje chaos. Naštěstí existuje i oficiální indonéžština. Jinak by se nedomluvili. K tomu kastovní systém.

Dnešní výlet byl náročný. V půl osmé ráno vyrazilo z přístavu 5 autobusů. Na čele kolony jelo policejní auto s houkačkou a majákem a razilo nám cestu na silnicích. Pokud byl na Bali provoz megachaotický, tady byl přímo ďábelský. Seděl jsem v prvním autobuse a občas jsem musel zavřít oči. Představte si normální silnici, levostranný provoz, nepřetržitý proud aut, skůtrů, koňských povozů, náklaďáků a do toho chodci. Prostředkem se prodírá policejní auto, které má za sebou pět autobusů plných lidí. Všichni ostatní účastníci silničního provozu jsou vytlačováni na krajnice. Někdy je míjíme o milimetry. Křižovatky projíždíme na červenou. Lidi nám mávají. Je to adrenalin. Trvá to necelé tři hodiny s přestávkou na občerstvení a toaletu.

Počasí se stále drží, ale vzdálené mraky nevěstí nic dobrého. Náš průvodce je rodilý Jávan a umí docela dobře německy. Naučil se to sám. Je i velmi sečtělý a vzdělaný.

Cílem našeho výletu byla budhistická svatyně Borobudur. Nádhera, která prošla a stále prochází náročnou rekonstrukcí. Je na seznamu Unesco. Je to devítiúrovňová stavba. Spodní úrovně jsou čtvercové, zdobené reliéfními obrazy, vytesanými do kamene, které vyprávějí příběh zrození a života Buddhy. Náš průvodce se nám snažil ke každému obrazu něco říct, ale po pár minutách to zkrátil. Bylo to velmi poučné, ale nikdo z nás si to už nepamatuje. Je lepší si koupit nějakou publikaci o buddhismu. Myslel to však dobře.

Horní úrovně jsou kruhové, zdobené kamennými zvony. Nejvyšší stupeň je jeden velký zvon. Celý komplex je osázen sochami Buddhy. Je jich celkem 504. 5+4 nám dává znovu 9. Je to pro ně magické číslo. Určitě zajímavé náboženství a kultura. Celé to vidět se určitě vyplatilo.

Cestou zpět na loď jsme navštívili ještě jeden malý chrám. Je v něm největší socha Buddhy v celé Asii. Všude nás obléhaly desítky prodejců suvenýrů. Byli vcelku neodbytní. Podařilo se mi odolat a nic nekoupit. Nevím, co bych s těmi cetkami doma dělal. Od chrámu k restauraci nás vezly malé drožky. Bylo v nich místo pro dva lidi a kočího. Táhl nás malý, ne moc dobře živený koník. Na svou postavu byl velmi rychlý a zjevně ho to i bavilo. Děti i dospělí, kteří stáli podél cesty z toho měli švandu. Stupidní západní turisté v drožkách byli jistě k popukání. My jsme se smáli také, protože nám to připadalo naprosto trapné a hloupé. Klidně nás mohl odvézt autobus. Stejně tam na nás čekal. No jo, co se dá dělat. Byl to cirkus pro nás i pro místní.

Oběd byl docela dobrý. Já tyhle asijské věci moc nemusím, ale alespoň to bylo pikantní. Po obědě bylo stínové divadlo s koženými loutkami. Byl to východní příběh na téma Romeo a Julie. Celé za doprovodu folklórní hudby, vyluzované domorodými nástroji. V přilehlém obchodě jsme měli možnost nakoupit suvenýry nebo nádherné stříbrné šperky. Nekoupil jsem ani jedno.

Zpáteční cesta byla ještě dobrodružnější než ta ranní. navíc v dešti. V šest hodin večer stál autobus v přístavu a všichni byli rádi, že ve zdraví dojeli.

André se vrátil z města taky v pořádku. Nakoupil nějaké košile a nápoje. Trochu ovoce. Byl spokojený, ale říkal, že to bylo hnusné, špinavé město.

Večer byl na palubě Neptun a piráti. Zase se přeplouval rovník. Tentokrát z jihu na sever. Všichni špinaví suchozemci museli být pokřtěni. Pěna na holení, šnaps a políbení chcíplé ryby jsou součásti rituálu, kterého jsme se opět nezúčastnili. Šli jsme raději spát. Byli jsme značně unavení z toho celodenního drncání v autobuse a chození po městě plném smogu.

Indonésie je určitě zajímavá. Milovníci historie a cizích kultur si určitě něco o svatém místě Borobudur najdou na internetu. Byl to poučný výlet a vlastně celý den. Ahoj:-)

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .