0
0

Praktické informace

Zdraví – Očkování

Záleží do jaké oblasti Indonésie se vydáte. Povinné a doporučované očkování: žlutá zimnice, Hepatitida A, břišní tyfu. Ostatní očkování: Hepatitida B, vzteklina, tetanus, atd. Riziko malárie existuje v celé zemi včetně městských částí vyjma oblastí: Jakarta, Surabaya, Denpasar (Bali) a další velká města jsou bez rizika, včetně pláží a letovisek v jižní Bali.

Cestování

– autobusem – dálkové autobusy jsou pohodlné s klimatizací, TV s promítáním filmů nebo hudebních klipů.

– bemem – na přemisťování po větším městě je ideální, cena nízká, cena je většinou pevná (pro místní) – raději si ji domluvte před nastoupením do bema

– na motorce – pronájem motorky je velice levný, zvláště na Bali doporučujeme – můžete projet celý ostrov.

Oblečení

Část ostrovů je islámských, proto je dobré se vhodně oblékat (zakrytá ramena, lokty, dlouhé kalhoty).

Jídlo

Jídlo „na ulici“ je velice levné a chutné, ale jako jinde v ostatních asijských zemích je nutné dodržovat základní pravidlo: jíst kde je čisto a kde jí hodně lidí. Vodu doporučujeme filtrovat, chemicky upravovat nebo kupovat balenou.

Ceny

v říjnu 2007 = 1 USD = 9 000,- Rp.

– ubytování – dvoulůžkový pokoj od 50 000,- Rp.

– doprava – bemo ve městech 2 000,- Rp. = paušál na osobu

– minibus na Bali – cca. 60 km = 15 000,- Rp. / osobu

– motorka – pronájem cca. 35 000,- Rp./den. Benzín 5 000,- Rp. / 1 litr

– internet – Jáva = 1 000,- Rp. / 10 minut

– Bali, Lovina = 400,- Rp. / 1 minuta

– Bali, Ubud = 5 – 15 000,- Rp. / 1 hodina

– jídlo – Nasi goreng od 5 000,- Rp. = smažená rýže se zeleninou, osmažené vajíčko nahoru

– Mie goreng od 5 000,- Rp. = smažené nudle se zeleninou, osmažené vajíčko nahoře

– Bakso od 2 000,- Rp. = polévka s rýží, nudlemi, vařeným vajíčkem, knedlíčky a jakousi sušenkou

– meloun cca. 5 kg 5 – 10 000,- Rp. / kus

– ananas v supermarketu 2 000,- Rp. / kus

– nechte si připravit ovocný džus. např. banánový cca. 3 dcl. za 6 000,- Rp.

Tipy na výlety z Jogjakarty s cestovní agenturou

– Transport do Cemoro Lawang – Bromo, 11 hodin minibusem, 150 000,- Rp. / osobu

– Z Jogjakarty do Loviny (Bali) I., 2 dny – cena od 270 000,- do 350 000,- Rp. / osobu dle ubytování, zastávka v Cemoro Lawang, východ slunce na Bromo, Probolingo, Denpasar nebo Lovina

– Z Jogjakarty do Loviny (Bali) II., 2 dny – cena od 340 000,- do 420 000,- Rp. / osobu dle ubytování, zastávka v Cemoro Lawang, vyhlídka na Pananjakan, Bromo, Probolingo, Denpasar nebo Lovina

– Z Jogjakarty do přístavu Ketapang I., 3 dny – cena 520 000,- Rp. / osoba, zastávka v Cemoro Lawang, východ slunce na Bromo, Sempol, Kwah Ijen, přístav Ketapang

– Z Jogjakarty do přístavu Ketapang II., 3 dny – cena 590 000,- Rp. / osoba, zastávka v Cemoro Lawang, vyhlídka na Pananjakan, Bromo, Sempol, Kwah Ijen, přístav Ketapan

V Indonésii můžeme obdivovat stovky let staré chrámy, dýmající sopky, okouzlující lidi, stále zelená rýžová políčka, obrovské vlny narážející do pobřežních skal a navštívit hinduistické oslavy v půvabných svatyních.

pátek 28. 9. 2007

Ve 3.05 hod. vyrážíme z Brna do Vídně. Na letišti čekáme na odbavení, vůbec to neutíká. Konečně je 9.25 hod. a naše letadlo – China Airlines startuje motory. Servis China Airlines je úžasný – usměvavé, ochotné letušky nám servírují chutné jídlo o 4 chodech… V sobotu 29. 9. asi okolo 6 hod. jsme přistáli v Taipai. Naštěstí jsme si během dlouhého letu protáhli nožky při mezipřistání v Abu Dhabi. Z Taipai jsme pak ještě letěli 5 hodin do Jakarty. Cesta byla dlouhá a únavná!!! Z letiště jsme jeli autobusem do „BODU M“ za á 15 000,- Rp, prohlédli jsme si nákupní centrum a nechali se odvézt na vlakové nádraží. Za á 11 000,- Rp. jsme jeli asi 1 hodinu do Bogoru. Tohle je moje první cesta do Asie, tak jsem byla pěkně „vyplesklá“ z místní dopravy – z nádherných Toyot a Mercedesů na straně jedné a z lidí žijících pod mostem na straně druhé. 3x nás na křižovatce stavěli zmrzačené děti… V Bogoru jsme šli hledat hotýlek dle rad z průvodce. Buď ceny dvojnásobně stoupli oproti cenám z průvodce z roku 2004 nebo nás chtěli oškubat. Za double room chtěli 90 000,-, 110 000,- 215 000,- Rp. Po třech hodinách hledání, chození a rad od místních jsme skončili v hotelu Ellsana za 115 000,- Rp. se snídaní. Spali jsme pěkně tvrdě.

neděle 30. 9. 2007

Probudili jsme se v 10 hodin, posnídali jsme toust s máslem a marmeládou + čaj. Pak jsme vyrazili vyměnit, spíše vybrat peníze. Cestou nás zaujali nazelenalé palačinky. Zkusili jsme je za 5 000,- Rp. jich bylo asi 7 kusů. Výborné. Zkoušeli jsme si najít levnější ubytování – recepční z hotelu Ellsana nechtěla slevit, přestože měla volné pokoje. Následující hotel jsme našli díky „sousedovi“ z hotelu. Dva noclehy á 90 000,- Rp. se snídaní. Nic levnějšího jsme nenašli. Ubytování je dobré. Hned vyrážíme do města – do botanické zahrady – je obrovská. Stromy a palmy úžasné, je tu pár rozkvetlých stromů a kytek. Cestou zpátky do hotelu jsme si nakoupili ovoce, dali si večeři a napsali domů přes internet (byl „na každém“ rohu a poměrně velice levný).

pondělí 1. 10. 2007

Ráno jsme dostali snídani v 6.30 hod. – čaj + toust s máslem a marmeládou. Bemem č. 05 a 09 jsme se dostali na hlavní autobusové nádraží – aniž bychom se nadechli, naložil nás naháněč do autobusu směr Bandung a my si to jeli v klimatizovaném autobuse za á 20 000,- Rp. K bráně NP nás vyvezlo Bemo – naštěstí, bylo to totiž ještě kus cesty do kopce. Celí nadšení jsme vstoupili do národního parku „Gede Pangrango“ = do nejstaršího chráněného tropického pralesa na světě. Pravda, prales nás překvapil = byl hustý, neprostupný, ale my kráčeli po kamenném chodníčku vzhůru k vodopádům Cibeureum, Cidengdeng a Binudul. Také jsme minuli Telaga Biru = modré jezero, což nám připomínalo špinavý a zarostlý rybník. Při návratu k hlavní bráně nás čekala nemilá událost. Stráž z informací, která tam při vstupu nebyla, chtěla nehorázné vstupné = 20 500,- Rp. za osobu. Pro místní měli cenu 3 000,- Rp, tak jsme nechápali rozdíl. Chvíli jsme se dohadovali, až nás nechali jít bez placení. Zpátky na křižovatku s autobusem jsme šli pěšky a prohlíželi jsme si vesničku a život lidí v ní. Všude tu pěstovali velké množství kytiček a stromků. Zpátky do Bogoru nás vezlo bemo – jelo nás tam 14. Hrůza! Strašný vzduch = vedro, smrad z aut a motorek…á 12 000,- Rp.

úterý 2. 10. 2007

Vstáváme zase v 6.30 hod., dáváme si stejnou snídani a uháníme bemem č. 05 a 09 na autobus do Bandungu á 36 000,- Rp. Na vlakovém nádraží v Bandungu dostáváme v 11 hodin zprávu, že nejbližší vlak do Yogyakarty jede až v 17 hodin. Nezbývá nic jiného než čekat. Asi hodinku si ukrátíme čekáním v bance Golden Bank, protože si chceme vyměnit USD. Všude je opět strašně lidí, smradu….. Jedeme vlakem business classe. Oči mi jdou kolem – špína, smrad, temný vagón, všude lezou brouci.….. Co se dá dělat, těch 7 hodin to musíme vydržet. Na začátku cesty nám nabízí vlakový personál polštářky a později navlhčené ubrousky. Po vlaku chodí různí prodavači, hlavně se nahrnou na chvíli v zastávkách – káva, čaj, jídlo, pití, noviny….. Dali jsme si rýži se zeleninou. Někteří lidé spí na novinách na špinavé podlaze. Při projíždění jedné vesnice nám místní kluci při házení kamenů na vlak rozbili dvě okna. V Yogya rádi vystupujeme (přijeli jsme se zpožděním) i když celí polámaní a zpocení asi ve 3 hodiny ráno. Myslel jsem, že indický vlak nic nepřekoná, ale mýlil jsem se. Cena vlaku za osobu: 150 000,- Rp. S pomocí naháněče sháníme hotel = Setia Kawan Losmen za 90 000,- Rp. za noc. Za tuto noc jsme usmlouvali 1 ceny, takže celkem platíme 135 000,- Rp. se snídaní. Je to moc pěkný a vkusný hotýlek – přítel majitele je malíř, takže jsou pokoje vyzdobené ještěrkami, sluníčky, obrazy, jezírky atd. (ubytování doporučujeme) http://www.bedhots.com

středa 3. 10. 2007

Ani jsme nešli spát, jen jsme se osprchovali a sehnali jsme si taxi do Borobuduru = buddhistický chrám z r. 750, stavělo ho 100 tisíc licí , tj. 1 všech obyvatel, a stavba trvala 60 let. Od roku 1973 se 11 let rekonstruoval = celý ho rozebrali – kámen po kameni a zase ho sestavili. Hlavně se opravovaly základy. Moc se nám líbil – hlavně při východu sluníčka. Vstup nás trochu překvapil, ale zaplatili jsme 11,- USD / osoba. Po příjezdu do hotelu jsme si zdřímli a vyrazili jsme doplnit ovoce, chléb…. U pana domácího jsme si na zítřek zaplatili přesun pod sopku Bromo. Uf, bude to perné – 11 hodin!!

čtvrtek 4. 10. 2007

K snídani jsme dostali banánový koktejl + palačinku s banány + čokoládovou polevu. No prostě bašta! V 9 hodin si nás vyzvedl řidič a vyrazili jsme směr Bromo. V autě byly ještě 3 páry mladých turistů – ze Švýcarska, Francie, Holandska. To by nebylo, kdyby se cestou něco nestalo = 2x jsme měnili kolo – tedy náš vysmátý řidič – bylo to zajímavé. Náš přesun měl trvat 11 hodin, ale nabrali jsme výměnou kol ztrátu. Řidič to chtěl vše vyrovnat, tak jel jako Ďábel. Pořád a všude předjížděl, neustále troubil na auta i motorkáře, aby věděli, že jedem MY. Docela jsme se všichni báli. Asi 2x jsme měli na mále, ale dojeli jsme v pořádku. Cestou byla zastávka na oběd – drahý oběd. Večer jsme dojeli do Probolinga – do cestovní agentury, která nabízela výlety na sopku….. Převezli nás ještě do hotelu ve vesničce Wonokerto = Hotel Yoschi – za pokoj 75 000,- Rp. + 15% taxa (to kvůli mně, nechala jsem se nachytat) – včetně snídaně. Pokoj byl bez koupelny, tak jsme se omyli u umyvadla v ledové vodě. Ráno se těšíme na prohlídku hotelové zahrady.

pátek 5. 10. 2007

Ráno jsme si přispali asi do 9.30 hod., nasnídali jsme se (káva + toust s marmeládou) v zahradě a asi 2 hodiny jsme fotili. Asi okolo 13 hod. jsme si stopli mini bus za 6 000,- Rp., který nás dovezl do vesničky Cemoro Lawang – vlastně přímo před hotel Cemoro Indah. Nocleh za pokoj se snídaní za 80 000,- Rp., ale chtějí po nás vstupné á 25 000,- Rp. do národního parku. To ještě uvidíme zítra, zda to zaplatíme….. K obědu jsem si dala nudle s kuřecím masem a Martin rýži se zeleninou – obrovské porce. Zase byly při placení dohady – cenu navýšili o 10% taxu (nakonec to Martin uhádal na 5%). Asi v 15.40 hod. jsme se vydali na průzkum cesty na vyhlídku, odkud chceme v 5 hodin ráno fotit východ slunce + sopky. Cesta trvala asi 1 hodinu, ale za tmy to půjde pomaleji. Budeme vstávat okolo 3 hodiny. Snad to v pořádku zvládneme a budeme mít štěstí na počasí. Balíme se na výstup – čepice, rukavice, spodky, fleecky….. a filtrujeme vodu – jako každý den.

sobota 6. 10. 2007

Noc byla krátká. Budík nás probudil ve 3.15 hod., navlékli jsme si na sebe vše teplé co jsme měli, vzali si chleb se salámem (z domova) a pelášili jsme na vyhlídku. Na cestu nám krásně svítil měsíček. Trochu jsem se bála nočního výstupu, ale s čelovkou jsme to zvládli dobře – asi tak za 1a 1/4 hodiny. Posnídali jsme a čekali na východ sluníčka (5.15 hod.). Výhled jsme měli nádherný. Nádherné bylo jak sopka Semeru asi každých 20-25 min. vyfukovala dým. Pozorovali jsme také (hlavně slyšeli) auta s turisty jak se šplhají kousek nad nás = na horu Penanjakan a jiní jeli přímo na Bromo. Ceny za tuto cestu zajištěnou cestovní agenturou byly neúměrné. Agentury zbytečně odrazovaly turisty od pěšího výstupu. Byla to nádherná podívaná a to vstávání opravdu stálo za to! Dolů na snídani jsme dorazili kolem 8.30 hod. a to jsme udělali ještě pár zajímavých portrétů vesničanů z „chatrčí“ na políčkách. Po snídani a ledové sprše jsme se vydali na procházku po vsi. Narazili jsme na školu, hřbitov a došli jsme do spodní vesnice Ngadisari. Dost pěkný sestup a zase výstup! Asi okolo 14 hod. jsme si udělali další zajímavý výlet – na sopku Bromo. Vstup do národního parku byl á 25 000,- Rp. Bylo zajímavé jít v lávovém písku. Naše botky dostaly zabrat! Před Bromem stojí klášter, ale brány byly zamčené. Od okraje kráteru vedou schody – já napočítala 232 a Martin 237. Cestou jsme si koupili kytičku pro bohy za 2 000,- Rp., kterou jsme pak společně hodili dolů do dýmajícího kráteru – dle tradice. Cestou do hotelu jsme našli „restauraci“ za 1/3 ceny = hned za hlavní bránou/ vstupem do NP Bromo. Dali jsme si baštu a hurá do pelíšku. Zítra nás čeká přesun do Bondowoso – k sirnému jezeru.

neděle 7. 10. 2007

Tento den nebyl dobrý!!! Z Cemero Lawangu jsme se dostali do Probolinga dobře – místním busem á 15 000,- Rp. Pak se stala velká chyba. Asi už v sobotu jsem dala záložku v průvodci na špatnou stránku a místo do Banyuwangi jsme jeli autobusem do Bondowoso = na druhou stranu oblasti se sirným jezerem. Horko těžko jsme našli taxi, který nás za 130 000,- Rp. vyvezl do vesničky Sempol (autobusy tam jezdí totiž jen ráno). Cesta byla hrozná, samá díra až nám bylo řidiče líto, že si ničí auto. V Sempolu bylo další story!! Sehnat hotel dle průvodce nebylo možné = byl tu jen jeden jediný – hrůza a to za 100 000,- Rp. Zjistili jsme, že na autobus v 11 ani ve 13 hodin se nestihneme ze sirných dolů vrátit do Bondowosa, tak jsem Martina umluvila a jeli jsme do sirných dolů s cestovní agenturou za 300 000,- Rp. = s odvozem do přístavu. Dnes (v pondělí) toho velice lituji – to až později. Rychle spát, ráno vstáváme brzy.

pondělí 8. 10. 2007

Ráno jsme vstávali ve 4.25 hod., rychle jsme sbalili batohy, nasnídali jsme se (toust s máslem a vařeným vajíčkem + káva) a vyrazili jsme do Kawah Irjen – do sirných dolů. Vyšlápli jsme si pěkných pár kilometrů (asi 3 km) s převýšením 400 m až na okraj kráteru. Cestou jsme potkávali dělníky, kteří za pár Rp. snášejí síru k silnici. Prý nosí okolo 70 kg. Martin si vyzkoušel na chvíli zvednout „nůše“ se sírou a prý to stačilo. Pak to začalo – sestup dolů k jezeru a k místu, kde nakládají síru. Vzali jsme si roušky, ale stejně to byl hrozný smrad. Opravdu je to hrozná práce a těžce vydělané peníze. Udělali jsme několik fotek a uháněli jsme za smradu pryč. Cestou do přístavu jsme viděli kávovníkové plantáže. Ve městě jsme vybrali peníze na zaplacení dopravci a uháněli na trajekt. Trajekt na Bali do přístavu Gilimanuk stojí á 5 000,- Rp. Do letoviska Lovina nás vezl minibus za 15 000,- Rp. – chtěli nás tu zase ošidit a když se Martin nenechal, tak byl výběrčí pěkně naštvaný. Do hotelu Gede v Lovině nás dovedl místní muž. Cenu za pokoj Martin usmlouval na 60 000,- Rp. za noc se snídaní. Konečně moře. Dali jsme si baštu a asi hodinu jsme marně hledali ovoce. Když jsme se vrátili, chtěli jsme na internet, ale chtěli za něj 400,- Rp / minutu. Tak jsme to vzdali. Na pokoji jsme s hrůzou zjistili, že máme pootevřený zip víka batohu a chybí nám peněženka. To byla poslední rána těchto 2 dnů. Bylo v ní asi 250,- USD a 80,- ?. Nálada je pod psa!!! Neskutečné!! Máme podezření na chlápka z jeepu, ale to nám nic nevrátí. Bungalovy GEDE HOME STAY velice doporučujeme – klidné, milé, čisté prostředí v udržované zahradě, s výborným jídlem, pár kroků na pláž. http://www.gedehomestay.com

úterý 9. 10. 2007

Dnes jsme odpočívali. Vstávali jsme v 8.30 hod., posnídali čaj a palačinku s kokosem a banánem. Dopoledne jsme strávili u moře – sbírali jsme mušle. Na oběd jsme vyrazili do Kalibubuku, také proto, že jsme chtěli konečně poslat pohledy z 3. 10. 2007. Poštovné je 9 000,- Rp. / pohled. Cestou jsme potkali chlápka, který nás zval na nějakou náboženskou – hinduistickou oslavu (že nás vyzvedne v hotelu a odveze…). Horko těžko jsme sehnali ovoce!!! Po večeři přijel chlápek s dcerou a vzali nás na motorkách k sobě domů. Tam nás „nutili“ obléknout jejich slavnostní sarung. Trochu v nás začalo hlodat a když nás chtěl odvézt na slavnost po jednom – odmítli jsme, sundali jsme jejich šaty a uháněli do hotelu. Nevíme, co to mělo znamenat, ale pochybujeme, že měl chlápek jen čisté úmysly. Pravděpodobně jsme unikli dalším problémům. V Lovině, kde jsme nyní několik dnů mě udivuje velká hamižnost zdejších lidí. Včera jsme byli na večeři. Nejenom, že nepřinesli vše co měli, ale při placení zkoušeli dát úplně jinou cenu než mají uvedenou v jídelním lístku. Marně vzpomínám, kde jsem se s takovými lidmi na svých cestách potkal. Na místním tržišti nabízím za ovoce vyšší cenu než je běžné např. za meloun 6 500,- Rp. – normální cena zřejmě bude 5 000,- Rp. a nikdo nechce prodat s výmluvou na vyšší ceny na Bali. Prodavačky jsou zřejmě na trhu zvyklé, že turisté moc nesmlouvají a koupí vše za nesmyslnou cenu. Jedna nám nabízela jeden banán za 2 000,- Rp., prý platíme v Evropě to samé… Už jsem lecčemu přivykl návštěvou turistických míst, ale tak hrozné to snad nikde nebylo. Zdejších pouličních prodavačů je mi až líto, takhle se ponižovat. Asi bych si raději našel jinou práci. Všechny tyto problémy jsem ale mohl čekat, když jsme se rozhodli jet sem – do „profláknutého místa“. Místní lidé drží při sobě při šizení turistů. Ptal jsem se třeba na cenu me loun místního člověka a odpověděl, že neví.

středa 10. 10. 2007

Zase krásný relax. Slunce, moře, mušličky….. Výborný oběd od pana domácího – ryba na grilu – já s česnekem + rýže, zelenina podušená na nějaké červené omáčce. K večeru jsme se šli podívat jak místní žijí. Vlezli jsme do jejich uličky, fotili portréty a prostředí. Děti z nás měli vánoce, předváděli se před foťákem a pokřikovali. Všichni byli moc milí, jen psi na nás pořád štěkali.

čtvrtek 11. 10. 2007

Relax – snídaně, plavání až na bambusové vory, ananas, čtení….. K obědu rybička, procházka po vesnici a zase plavání v moři.

pátek 12. 10. 2007

Po snídani jsme si ještě zaplavali v moři, sbalili batohy a jeli bemem do Singaraje.Tam jsou 3 terminály, takže jsme samozřejmě narazili na „tupce“ a odvezl nás jinam. Když jsme se konečně dostali na terminál Sangket, jeli jsme směr jezero Bratan – do Bedugulu. Bylo to pěkně do kopce – už jsme viděli i terasovitá políčka. V Bedugulu bylo citelně chladněji, ale pro nás příjemně. U botanické zahrady jsme našli ubytování – nic moc za 55 000,- Rp. Prošli jsme si trh a vyzkoušeli cestu k chrámu Pura Ulun Danu Bratan.

sobota 13. 10. 2007

Ráno jsme vstávali brzy = v 6 hod., abychom stihli ranní sluníčko v chrámu Pura Ulun Danu Bratan. Byli jsme tam ještě před otvíračkou, takže všichni finišovali – metli, sekali trávu….. Vstup byl 10 000,- Rp./ osobu. Udělali jsme si prohlídku, vše vyfotili, když se začali trousit lidé s obětinami = začal průvod a celý obřad – nádhera. Tiše jsme vše fotili a pozorovali. Asi sem chodí po vesnicích, protože za chvíli dorazila další skupina. Bylo to moc zajímavé. Prý je to třetí ze tří svátků – vyhánění ďábla. A to není vše, cestou do chrámu se sjížděli všichni do mešity – nastrojení, protože právě dnes končil Ramadán. Jinak nás Bedugul nijak zvlášť neupoutal, tak jsme kolem 11 hod. vyrazili směr Ubud. Nikdo do Ubudu nejel – Martinovi se podařilo jednoho řidiče bema umluvit za 50 000,- Rp. V Ubudu nám chtěli všichni nabídnout ubytování nebo transport. Našli jsme krásný hotel – bungalovy v zahradě s bazénem. Dostali jsme přivítací drink – džus a zabydleli se. Hned vedle hotelu je jeviště, takže jsme z terasy pozorovali jeden z Balijských her – tanců – Legong Dance – tanečnicím jen kmitala očka, prstíky…. Moc zajímavé. Ještě před večerem jsme si prohlídli město a trh, ale zase jsme nenašli prodejce s ovocem. Museli jsme si pro meloun do supermarketu (Delta).

neděle 14. 10. 2007

Ráno jsme snědli pěknou hotelovou snídani – džus, ovoce, vajíčko s toustem, čaj, francouzský toust a amoletku. S plným bříškem jsme šli hledat nové levnější ubytování. Našli jsme NIRWA HOMESTAY – je tu nádherný výhled na rýžová políčka. Ubytování je moc pěkné s teplou vodou za 85 000,- Rp. za noc. Odpoledne jsme courali po městě, navštívili jsme opičí les – opravdu hodně opiček a jak vyváděli a předváděli se…. Ubytování můžeme vřele doporučit, je na klidném místě, mezi rýžovými políčky, blízko divadla, kde se můžete každý večer kulturně vyžít. Web zatím nemají, tak alespoň: Subak Sukawayah, Abangan, Ubud – Bali. Telefon: (0361) 971863, mail: [email protected]

pondělí 15. 10. 2007

Pan domácí nás překvapil výbornou snídaní – papaya džus + palačinka s ananasem. Také nám dohodil motorku – za 2 dny 70 000,- Rp. s pojištěním. To bude sranda, ani jeden z nás jí před tím neřídil. Martin to vzal pevně do rukou a celý den jsme jezdili po okolí Ubudu – super! Viděli jsme jak sklízí rýži, terasovitá rýžová políčka, plno a plno dílen a prodejen….. Také jsme koupili pár drobností za mnohem nižší ceny než v Ubudu na trhu. Ještě se chystáme do města – na další tanec. Na národní balijský tanec Kecak Ramayany and Fire dance. Bylo to strašně zajímavé, jen moc netančili. Na konci tančil jeden balijec uvedený do transu ve žhavých uhlících. Rozmetal je až k lidem – fakt dobrý!

úterý 16. 10. 2007

Dneska byl k snídaní džus a toust plněný vajíčkem, cibulí….. Zase jsme vyrazili na motorce vlastně kousek za náš dům – do rýžových polí. Moc hezké, ale žádné extra terasy. Potkali jsme kluka, který nám nabídl kokosové mléko – vylezl na palmu, hodil nám kokos…, pak nám ho ve svém krámku nařízl, dal brčka a my už jen pili. Kluk měl obchod s obrazy, moc pěkné – ty nejhezčí jsme si koupili. Pak jsme vyrazili jako včera na terasovitá rýžová políčka. Cestou zpět jsme došli do supermarketu na náš oblíbený banánový koktejl á 3 500,- Rp.

středa 17. 10. 2007

Zase skvělá snídaně a hurá na motorku zn. Yamaha. Dnes jedeme k jezeru Batur a do chrámu Besakih. Překvapila nás jednoduchá a poměrně rychlá cesta na Batur. Sjeli jsme dolů k jezeru a udělali malou jízdu po vesnicích. Pokračovali jsme na chrám Besakih. Pan domácí nás zrazoval – měli jsme dát na jeho slova. Vstup 10 000,- Rp za osobu + 5 000,- Rp za motorku. Hned se na nás sesypali „průvodci“, prodejci sarongů… Když jsme chtěli jít do prostorů chrámu, tak nám to zakázali, prý jen za peníze a s průvodcem. Martin se s jedním pěkně chytil – to byl adrenalin. Dost nás tu otrávili!! Dovršily to malé holčičky, asi tak 5-ti leté, když nám daly kvítky, šly při nás a zpívali: „give me money one thousand“ a to pořád dokola. Když jsme jim nic nedali, kytky si zase rychle vzaly. Hrůza! Rychle jsme nasedli na náš stroj a pádili zpět do Ubudu. Večer jsme šli zase do divadla na představení Jegog. Bylo to super – hudba, kostýmy i tanečníci. I jsme si po představení zkusili zahrát na hudební nástroj z bambusu. Cena za představení na osobu: 60 000,- Rp.

čtvrtek 18. 10. 2007

Ráno zase palačinka s banánem a džus a hurá na motorku. Náš dnešní cíl = chrám Tanahlot. Cesta probíhala poměrně dobře, zase jsme natankovali plnou nádrž za 19 500,- Rp. V městečku Sayan jsme se šli na doporučení pana domácího podívat na vyhlídku – na políčka a řeku, ale zrovna bylo po úrodě. Pokračovali jsme do Mengwi, kde jsme navštívili chtám Taman Ayun Temple – noc hezký, tichý, s upravovanou zahradou. Vstup 3 000,- Rp. za osobu. To v Tanah Lot Templu chtěli á 10 000,- Rp., ale opravdu to za to stálo. Chrám je postavený na skále v moři, vlny se o skály tříští. Na tu krásu by se dalo koukat celé hodiny. Vlny jsou tu tedy pořádně velké! Také jsme tu ochutnali místní sladkost = něco malého zeleného obaleného v kokosu. Zajímavé. Ještě jsme se na chvíli zastavili na pláži, ale koupat se nedalo, protože vlny byly obrovské a silné. Všem doporučujeme si na Bali sehnat ubytování v UBUDu, půjčit si motorku na pár dnů – takto můžete procestovat celý ostrov a za „směšné“ ceny.

pátek 19. 10. 2007

Poslední společný den v Indonésii. Dnes jsme viděli pohřební obřad. Bylo to zajímavé – městem šel průvod k pohřebišti, kde mrtvé vkládali do dřevěného býka, dávali mu obětiny a nakonec vše zapálili. Odpoledne jsem si koupila jízdenku na letiště za 35 000,- Rp. + 100 000,- Rp. odletová taxa a Martin si koupil lístek do přístavu Padang Bai za 45 000,- Rp. Pokračuje ještě do 25. 10. 2007 na Lombok.

neděle 21. 10. 2007

Já jsem doletěla v pořádku, cesta strašně dlouhá!! V letadle jsem moc nespala, tak jsem zvědavá na zítřejší pracovní výkony. Sedím právě v posledním autobuse Praha – Plzeň, je tu strašná zima = 5°C a někde i sněží… To je strašný skok z 35°C – ještě včera! Byla to úžasná dovolená!!!

LOMBOK

sobota 20. 10. 2007

Ráno uháním k autu, které by mě mělo dovézt až do přístavu Padang Bai. Před sedmou přijíždí. Ještě v Ubudu nám přestalo startovat auto, tak rychle přesedáme do druhého, který nás odveze ke třetímu a s ním dorazíme do cíle. V přístavišti je pěkný šrumec. Spousta lidí, aut, motorek, náklaďáků. Hledám pokladnu, ale všichni mě směřují zase do turistické kanceláře. Odmítám a hrnu se ke správnému okénku, ale místňáci mi nechtějí pustit. V dostatečném odstupu to sleduje i francouzka. Několik lidí odstrčím a konečně kupuji lístek pro sebe i pro ni. Trajekt je plný k prasknutí. Všude je cítit zápach. Než vyplujeme nahrnou se na palubu různí prodejci (rýže, triček, brýlí, arašídů, vody atd.). Po úmorných šesti hodinách konečně doplouváme do Lemboru na Lomboku. Už je docela pozdě, tak mi nezbývá nic jiného než si vzít nějaký odvoz. Část cesty jedu s nějakými turisty a zbytek cesty na motorce. Zhruba tak tři hodiny. Cestou samozřejmě dostávám „super výhodnou nabídku na trekking Rinjani“. Do Senaru přijíždíme za tmy. Přijedeme do takového hnusného losmenu. Dělá to na mne dojem hašišového doupěte. Odcházím a najdu si ubytování v krásné zahradě v bungalovu. Dostávám nabídku na pronájem spacáku i karimatky.

neděle 21. 10. 2007

Po snídani si sbalím batoh, vezmu si od souseda spacák a karimatku a vyrážím na trek. Mám jen primitivní mapku oblasti. Po cestě potkávám policajta a dva jeho nosiče. Probíráme spolu celý trek a já zjišťuji, že bude lepší přespat u jezera. Dostávám od něj oběd (rýži, mrkev a nudle). Část cesty stoupáme spolu, ale i když má dva nosiče a já těžký batoh, jsem rychlejší. Za několik hodin potkávám průvodce z jiné skupiny a ten mi říká nelibým hlasem, že tento trek musím jít se skupinou a zaplatit permit. Já nemám ani jedno. Je na něm vidět, jak je naštvaný, že jim kazím kšefty. Přicházím k jezeru a už z dálky pozoruji na břehu jezera hodně stanů. Když přicházím do tábora zjišťuji, že se zde koná každoroční ceremoniál balijských hinduistů. Na břehu mají postavenou svatyni s amplióny. Jezero má překrásně modrou barvu a hodně lidí tam rybaří. Kousek od břehu jsou i horké prameny, kde si lebedí hodně lidí a z dálky je pozorují opice.

pondělí 22. 10. 2007

Ráno vstávám ve 2 h. ráno a vyrážím na vrchol Rinjani. Tma jako v pytli a jdu sám. Je krásná, jasná obloha. Pozoruji hvězdičky. Hodně jich padá a já si přeji, abych to celé zvládl. Místy cesta velmi obtížná, tak občas mám strach a také dnes musím dojít do vesnice zpátky, což dohromady dělá 1700 + 1700 + 640 + 2000 m výškových, což jsem ještě nikdy nešel. Po páté hodině začíná svítat a já vidím ten hnusný opar, tak se rozhoduji zůstat pod vrcholem. V půl sedmé to obracím a jdu zpátky do tábora k jezeru. Po táboře se pohybuje mnoho policistů – většinou v civilu. Mají strach zřejmě z nějaké náboženské provokace. Ač jsem měl ze zpáteční cesty strach, zvládl jsem to dobře, i když cesta byla nekonečná. Večer si dávám rýži, vracím vypůjčené věci a jdu spát.

úterý 23. 10. 2007

Před odjezdem si ještě uháním prohlédnout místní vodopád. Je opravdu krásný a stál za cestu. Místní mne odkazují na další, ale jsem unavený ze včerejška a také mám ještě před sebou dalekou cestu na Bali. Vracím se zpátky do losmenu, balím a před desátou sedám na motorku, která mne doveze až na místní autobusovou zastávku. Na zastávce zkouším koupit polévku Bakso, ale neúspěšně. Zase na mne zkouší ty jejich přiblblé ceny a nechtějí slevit. Z Mataramu jedu bemem až do přístavu. Trajekt ihned odplouvá. Plavba zase 6 hodin. Celý den jsem nejedl, tak si kupuji rýži s rybičkami. Celkem dobré. Za tmy připlouváme do Padang Bai. Ubytovávám se v Dharmě. Večer si zkouším ještě koupit meloun, ale marně. Zase vysoká částka.

středa 24. 10. 2007

Přijíždím do Ubudu. Odpoledne jen nakupuji, internet atd.

Postřehy – Jáva (byla jsem v Asii poprvé)

Strašně moc lidí ve městech. Zácpy, smrad z aut a motorek. Autobusy – bema – skoro do šrotu. Bema strašně malá – měli jsme problém se tam nasoukat. Ve městech strašný hluk, prach, špína. Ten hluk neutichá ani v noci. Fajn, usměvaví lidé – hlavně děti – pokřikovali „halo“, mávali a hihňali se. Strašné rozdíly mezi bohatými a chudými. Bohatí si jezdili v nablýskaných Toyotách, Hyundai….a chudí spali pod mostem, žebrali…. Několikrát jsme potkali zmrzačené děti jak žebrají. Prý je rodiče mrzačí úmyslně, aby jim vydělávali žebráním peníze. Výborné ovoce, hlavně melouny. Všichni se nás snaží „oškubat“ jak se dá. Skoro všichni mluví anglicky, alespoň základní fráze. Odpadky – asi je v noci pálí – to jsem viděli při jízdě vlakem. Životní prostředí a ekologie – co to je? Odpadky lítali z vlaku okénky ven! Stalo se nám, že na vlak házeli vesničtí kluci kameny a 2 okna rozbili. Je úžasné vidět v těch polorozpadlých domečcích TV. Několikrát nám do autobusu nebo do „restaurace“ vlezli hudebníci s kytarou a po odzpívání písničky chtěli peníze. Krámky – to je neskutečné, co vše v těch malých krámcích na ulici najdete = vodoinstalaci, cyklo. Motorky, nábytek, oblečení, zlato, mobily, parfumérii. Je fascinující pozorovat jak se 4 členná rodina přemisťuje na motorce. Řidič – otec má helmu, někdy i máma a děti nic – ty dýchají ten smrad, smog….

Postřehy – Bali (byla jsem v Asii poprvé)

Řekla bych, že je Bali čistější. Je tu míň lidí a menší hluk. Lidé jsou rozmazlení od turistů a nechtějí moc smlouvat. Ty jejich chrámky u domků i obchodů jsou moc hezké a zajímavé – a ty ojetiny. U každého krámku na zemi je ojetina a vonná tyčinka. Trh v Ubudu = hrůza, vysoké ceny. Za meloun chtěli 65 000,- Rp. – myslím, že na trhu v Bedugulu. Blázni!! V Ubudu je málo levných Warungů, jsou tu hlavně drahé a luxusní restaurace. Každý v Ubudu nabízí transport taxi. Nejezdí tu bema. Bali je malé, všude se dá prakticky dojet na motorce. Pronájem motorky na den od 35 000,- Rp – 50 000,- Rp. Benzín je tu levný – litr za 0.5 USD Hodně lidí chtělo za focení na turistických místech peníze. Děti chodí do školy ve stejnokrojích. V okolí Ubudu je neskutečné množství umělců – malířů, dřevořezbářů, kameníků atd.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .