Indický šofér 2002

Velkým zážitkem pro Evropana je setkání se zvláštním živočišným druhem – indickým šoférem. Vyskytuje se tady velmi často a teprve jeho poznání nám dokáže, že nemáme právo se nazývat dobrými šoféry (byť jsme za volanty strávili hezkých pár hodin a tvrdíme, že jsme najeli desítky či stovky tisíce kilometrů).

Nejprve nás překvapilo, že se v Indii jezdí vlevo. Ono je to pochopitelné, jedná se o bývalou anglickou kolonii, ale vysvětlujte to někomu, kdo je unavený, zmatený. Všude horko,smrad, konečně si najmete taxi, chcete se posadit, ale namísto spolujezdce se k velkému údivu řidiče nacpete na místo určené pro něho. Nechápavě hledíte na volant a říkáte si, tady není něco v pořádku.

Řidič zatím naloží zavazadla (samozřejmě na střechu), přiváže je cukršpagátem (nezbývá než doufat, že na konci cesty se setkáte se všemi věcmi), a konečně se může vyjet. V ten samý okamžik začne houkat. Musím konstatovat: práce s houkačkou – za jedna. Vždycky sebou trhnu.

Proč se vlastně houká ?

• Když se předjíždí jiné auto, aby vědělo, že je předjížděno. I ono houká, aby dalo vědět, že ví, že je předjížděno.

• Když proti vám někdo jede v protisměru a vy si myslíte,že by tam jet nemělo. I ono houká, abyste věděli, že je v protisměru, a včas mu uhnuli, je jedno kam.

• Když se ucpe cesta. To bývá každou chvilku. V tomto případě houkají všichni zúčastnění. Tehdy často dojde k vylepšení, když přihlížející policista usoudí, že je toho moc, a začne pískat na píšťalku. Nic jiného nedělá, stojí a píská, ale po chvilce se auta pohnou a nějak se rozmotají.

• Když vám někdo vjede nebo vejde do cesty. To mají v oblibě zvláště rikšové. Pořád někam spěchají, a tak se vecpou do každé skuliny.

• Běžně se auta míjejí na vzdálenost jednoho zrcátka. Levé většinou nemají vůbec, no a pravé se občas sklopí, aby se na cestu vešli všichni. Pokud druhé auto překročí tuto vzdálenost, je opět důvod radostně si zahoukat. Je zajímavé, že řidič zůstává naprosto klidný. U nás by létaly nadávky a tady nic. Jen se zatroubí, a když to nejde, tak se nějak uhne.

• Když nevidíte na cestu, zvláště v horách, kde jedna zatáčka střídá druhou, vždy se zatroubí. Tady jsem to oceňoval jako praktickou zkušenost.

• Když je překážka na cestě. U živých – většinou krav – jsem to chápal. I natvrdlá kráva se po pěti minutách troubení zvedla a šla si lehnout o kus dál. Ale proč se troubí na výkop, to mi zůstalo záhadou.