0
0

Cesta severem Itálie nás přivedla k malebnému jezeru d´Orta. Chtěli jsme si zde trochu odpočinout a nabrat síly k dalšímu putování. Dojeli jsme do městečka Pella a hned na první pokus nacházíme kemp přímo na břehu jezera. Štěstí nám přeje i nadále. Stan si stavíme dva metry od vody. Kemp má svoji vlastní pláž a průzračně čistá voda láká k vykoupání. K severu se díváme na sněhem pokryté štíty Alp a přímo proti máme kouzelný ostrůvek San Giulio se svoji proslulou bazilikou. A za ním městečko Orta S. Giulio. Nedaleko nás, přímo z jezera, vystupují příkré svahy hor s bělostnou skálou. A na té se vyjímá poutní kostel Madonna del Sasso. Večeříme výbornou pizzu a plánujeme menší túru po okolních horách. Bělostná skála leží skoro nad námi a tak brzy ráno na náměstí městečka hledáme značku. Ze dvou značených cest si vybíráme výstup do osady Monte San Giulio. Z města vycházíme po krásném, starém mostě z roku 1578 a vstupujeme do lesa. Ten je tvořen pouze listnatými stromy mnoha druhů. Druhové složení poloviny je podobné jako u nás, v té druhé, nám méně známé, převažují jedlé kaštany. Úzká kamenitá pěšinka stoupá v mnoha serpentinách a podívat se do lesa je nemožné. Je to neproniknutelná houština, která je navíc zajištěna všudypřítomným ostružiníkem. Nemáme za sebou ani kilometr, ale jsme již o 150 m výše. Vcházíme na malou loučku a jsme v osadě. Několik chalup, malý kostelík a výhled na jezero. Po horské silničce sestupujeme k mostu Durio přes řeku Torrente Pellino. V husté vegetaci řeku pouze slyšíme. Pokračujeme do vsi Ventraggia a odtud podobnou stezkou jdeme nahoru. Stoupání se začíná projevovat stékajícím potem a tak se jen utíráme a pijeme. Je zde další most, z něho vidíme prosvítat vodopád, ke kterému je již, ze známých důvodů, vstup uzavřen. V městečku Centonara jsme o dalších 150 m výše. Tady je to nečekané, máme dojem, že jsme se vrátili v čase o 100 let zpátky. Patrové domy se skoro střechami dotýkají a uličky jsou snad jen pro chodce. Na malém náměstí je funkční prádelna ukrytá pod klenbou. Kamennou vanou protéká čistá voda a zcela jistě se zde pere. Kohoutky s vodou jsou po celém městečku a voda se pije a chladí zároveň. Zaujali nás i dva zdejší kostely, nádherný palác a památník obětem válek. Za městem opět krátce stoupáme, ale to již jdeme po silnici a zbytek cesty je po rovině mezi loukami a lesy. Okolo kostela Madonna del Sasso je živo. Okolní les je upraven a jsou zde desítky laviček a stolků s možností grilování. Zcela určitě místo pro maxi pikniky. Samotný kostel je uzavřen, ale výhled na jezero všechno vynahrazuje. Zpět se vracíme stejnou cestou, chvíli sedíme v hospůdce u většího sportovního areálu a pak už jen klesáme a klesáme. Ve vsi Ventraggia objevujeme cestu, kterou si dnešní túru o něco zkracujeme. A pak zbývá jen se ponořit do vod jezera, nechat se laskat sluncem a připravovat další cestovní plán.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .