Honza a Radka, USA 2004 - Cape Code

Naše cestování začalo vlastně už na Capu …

… jelikož je Cape Cod celkem malý poloostrov, není žádný problém procestovat jej třeba i na kole. Samozřejmě by to chtělo pořádné kolo a spoustu času. To jsme sice neměli, ale přesto jsme tohle místo poznali dost zblízka. Tedy konkrétně já při mé práci u BFI.

Cape je místo ne větší než Středočeský kraj, krajina silně připomíná borovicové lesy u Máchova jezera a široko daleko nepotkáte kopec ani kopeček. Celé tohle místo slouží jako rekreační oblast pro americké důchodové milionáře. Je to poklidné místo s příjemným přímořským klimatem. Je možná až moc poklidné a tak, když na prázdniny přijedou „lufťáci“ atmosféra dost citelně zhoustne! Je to jako všude jinde, prostě idioti, co se neumějí chovat! Cyklista, kterého do té doby všichni pouštěli a v dešti ho objížděli obloukem, se dočká troubení, bezohlednosti a na sestřenku dokonce hodili z auta plechovku! Člověku se někdy pění krev a Cape začíná vidět rudě. Na druhou stranu, starousedlíci jsou vstřícní a ochotní.

Co je tady k vidění?

Cape Cod asi nejvíc proslavil John Fitzgerald Kennedy, který se tu 29. května 1917 narodil. Zdejší obyvatelé jsou na to patřičně pyšní, takže nemůže chybět muzeum ani knihovna nesoucí jméno 35. amerického prezidenta. Muzeum i knihovnu najdete přímo v městečku Hyanis, které je Kennedyho rodištěm. Další zajímavá místa jsou Provicetown a Chatham, ale o těch až v dalších kapitolách.

Poloostrov je přímo posetý sladkovodními jezírky s naprosto křišťálovou vodou. Kdo by dal přednost moři může vyzkoušet přehršel pláží. Kdo nemá hluboko do kapsy, může zajít na jedno z mnoha golfových hřišť. Kdo zas tak za vodou není, může alespoň zkusit minigolf. Na Capu se prostě člověk nenudí a středoevropan už vůbec ne. Poznávat Ameriku a Američany je vůbec nejzajímavější, alespoň pro nás bylo..

Americké prázdniny …

… plachetnice, jachty, luxusní automobily … to byly prázdniny pro Američany. My jsme si sice na jachtu nevydělali, ale na auto jo. A když jsme konečně mohli seknout s prací a trochu si z pověstného amerického způsobu života užít, neváhali jsme ani minutu. První cesta v našem bílém Mustangu vedla po Cape Codu. „Musíme trochu poznat místo, kde jsme celé dva měsíce makali jako blázni!“ Údajně velmi poetické místo s krásným typickým majákem je městečko Chatham. Shodou okolností je to to městečko ve kterém jsem byl, coby novopečený popelář, hned první den u BFI. Ale s odstupem času a z úplně jiného auta to místo vypadalo mnohem lépe 🙂

Malé městečko s bíločerveným majákem a malebnou pláží. Nic zvláštního k vidění, ale po „našich prázdninách“ to byla zatracená pohoda! 🙂 A tak jsem si poprvé vyzkoušel foťák a zablbli jsme si v moři. Udělali pár šlápot na druhé straně Atlantiku a jeli jsme dál do nejsevernějšího městečka na Capu, tím byl Provincetown.

Velmi zvláštní město …

Provincetown, městečko malinko připomínající Evropu, umístěné na severním cípu poloostrova Cape Cod, bylo vyhlášené letovisko teploušů a lezbiček. Další věcí, o které se ale tak moc nemluvilo, bylo to, že tu byly údajně nejhezčí pláže na Capu a parádní západy slunce.

Nám se líbilo vše, městečko, zajímaví „obyvatelé“ i písčité pláže se západem slunce. Zpívající transvestita před kostelem, všelijak tetovaní lidé, kavárny a hospůdky na každém kroku, to jsme zatím v žádném americkém městě neviděli. Abychom nepropásli západ slunce, vydali jsme se k plážím, bohužel jsme ale neodhadli vzdálenost (byla spíš na auto). My jsme pochodovali z města přímo po silnici. Na západ jsme sotva sotva dolezli, ale stihli.:) Američané měli klasicky západ slunce z klimatizovaného auta, kdežto mi si jej užívali na pláži.

Cestou zpět jsme zkusili stopnout auto, protože cesta zpět pěšky do města by nás už asi zabila. Na školeních v Čechách nás sice upozorňovali, že stopování v USA je nezákonné, ale ta dálka k autu … a tak jsme to zkusili. Kupodivu nám zanedlouho zastavil nějaký chlapík a hodil nás až k autu, byl to původem Ir … pravý Američan by asi nepochopil co stou rukou děláme 🙂

http://www.usa.inczech.net/menu/menu_final.htm