0
0

Středa 13.6.2012 – příjezd na letiště Istanbul Sabiha Gokcen

Ve středu jsme dorazili na letiště Istanbul Sabiha Gökcen kolem 17:30, vybrali peníze z bankomatu, lapli bágl a vyběhli před letiště. Hned jsme našli autobus E10, řidič nás poslal pro jízdenky do budky a za 5 TL/os (při kurzu 1TL = 11,20 Kč) jsme koupili jízdenky až na konečnou Kadiköy. Hned vedle této zastávky je přístav, odkud plují trajekty (ne ty obrovské pro auta, ale menší pouze pro osoby) do přístavu Eminöni (někdy s mezizastávkou v Karaköy naproti) ve staré části Sultanahmet, kde byl náš hotel. Kolem 20h už jsme byli ubytovaní a za stmívání jsme se vyrazili podívat na Hagiu Sofiu a Modrou mešitu. Stihli jsme ochutnat první tavuk donner a asi do 23h jsme jen tak trajdali po městě a čerpali atmosféru.

Čtvrtek 14.6.2012 – méně turistický Istanbul

Rozhodli jsme se, že začneme něčím míň turistickým, tak jsme se svezli trajektem z Eminonu do staré části města Fener, kde dřív žili Židé a Řekové, dnes je to chudší část města se spletitými uličkami. Náš průvodce Marco Polo tam měl značenou prohlídkovou trasu, tak jsme ji chtěli vyzkoušet.

Napřed jsme chvíli hledali zastávku trajektů směrem na Zlatý roh z Eminoni – musí se obejít autobusové nádraží s parkovištěm a trajekt jezdí každou hodinu. Potom jsme zjistili, že trajekt zastavuje až dál než jsme doufali – zastávky z průvodce už nefungují, tak jsme si dali na palubě čaj a čekali kde nás vysadí. Ze zastávky jsme se řízeným blouděním dostali cca do poloviny naší plánované vyhlídkové trasy. Chtěli jsme najít inzerovaný chrám Chora a synagogu, ale po hodině bloudění v této čtvrti jsme na to rezignovali. A to mám o svém orientačním smyslu vysoké mínění. Zaklapli jsme průvodce a šli směrem Sultanahmet a po chvíli našli velký červený a zavřený chrám, který nebyl popsaný na mapě ani na místě, tak jsme ho pracovně nazvali chrám Chora, aby nám nebylo líto, že jsme nenašli ten původní. Po cestě jsme ještě sedli na jídlo: já na kofte a lída masový donner s pečivem z Tandoori pece. Objednali jsme si Ayran (osvěžující slaný kefír), který jsme viděli balený v lednici, ale přinesli nám „točený“, což nás trochu vyděsilo, ale přežili jsme ho bez následků.

Po cestě z Feneru jsme ještě navštívili Sulejmánovu mešitu. Ta je jen o trochu menší než Modrá a je trochu méně zdobená. Je tam ale méně turistů. Pěšky jsme se vrátili na Sultanahmet a bylo to překvapivě blízko. Ještě jsme stihli navštívit i cisternu Yerebatan, která dříve sloužila jako zásobárna vody a tam, kde je teď jen pár centimetrů vody dříve byly zatopené celé sloupy. V patě dvou sloupů jsou vytesány hlavy medúzy. Koupili jsme 3 rajčata a nektarinky a šli je zdlábnout na hotel, kde jsme chvíli odpočívali. Na večer jsme se vydali hledat nějakou nepředraženou restauračku, což se v turistické oblasti nedělá snadno, ale narazili jsme na perfektní jídelnu Balkán, kde jsme si ukázali co se nám líbilo (musaku, zeleninu zapečenou s bešamelem, turecký jablečný puding s rozinkama a Ayran). Následně jsme ještě zašli do pekárny, ve které jsme kupovali ráno snídani a vybrali si 4 kousky baklavy za 10 TL (sladkost z listového těsta, pistácií a medu), což byla ohromná dobrota, ale po jídle už to bylo moc syté. Lída už poté zůstala na pokoji a já šel ještě do nočního města. Viděl jsem tančícího derviše v kavárně u Modré mešity.

Pátek 15.6.2012 – palác Topkapi, Galatská věž a nákupní třída Istiklal

Kolem 8:30 jsme vyrazili k paláci Topkapi, nacházejícím se za Hagia Sofiou. Po cestě jsme koupili ořechový štrůdl a kolečkovou buchtu u pojízdného stánkaře za celkem 3TL. Před devátou už jsme snídali v krátké frontě na vstupenky. Bez harému nás vyšly na 25TL/os., harém by vyšel na dalších 15. Prohlídka zahrnovala několik sálů se šperky, oděvy sultánů, zbraněmi, nádobami a trůny. Prohlédli jsme si letní paláce a přijímací místnosti i zahradu paláce. Pěkné byly taky vyhlídky na moře. Přestože jsme tam byli hned ráno, ve všední den a na začátku června, tak už tam bylo celkem dost lidí a když jsme odcházeli, tak ještě víc.

Po cestě z Topkapi jsme ještě zahlídli vstup k sarkofágům čtyř sultánů a jejich rodin, a protože vstup byl zdarma, tak jsme to prubli, ale za 10 minut už jsme zase byli venku, nebylo tam nic moc zajímavého – jen asi mumie v zelených domečcích.

Konečně jsme si vyfotili Hagia Sofiu i Modrou mešitu za světla a zamířili do naší oblíbené lokanty (včera nalezené restaurace) na jídlo. Ukázali jsme si na oranžové kroupy s rajčatovou omáčkou, zeleninu s lilkem v jogurtu, masovou taštičku v listovém těstě a divnou zeleninu, kterou u nás nemáme, ale známe ji z Maroka. K tomu jsme si dali zákusek, který jsme identifikovali jako polentu s medem a to vše zapili Ayranem. Jezení nás tady moc baví:-)

Největší vedra jsme přečkali na hotelu a před třetí vyrazili zkontrolovat úlovky rybářů na Galatském mostě (samé malé šproty) a rybí trh na druhé straně mostu. No nevím, jestli bych měl zájem o rybu, která celý den leží bez chlazení v třicítkových teplotách…

Vydali jsme se nahoru ke Galatské věži a za 12TL/os. jsme vyjeli výtahem nahoru, odkud se nám rozprostřel nádherný výhled na celý Istanbul. Krásně byl vidět jak palác Topkapi, tak Hagia Sofia a všechny ostatní mešity a věž Beyazit, na druhé straně potom asijská část Istanbulu za Bosporem, Zlatý roh a vůbec vše zajímavé v Istanbulu.

S vidinou levných nákupů jsme se vydali na ulici Istiklal, ale zabloudili jsme úplně jinam, tak jsme si tam dali dohromady dúrúm dónner (kuřecí gyros zamotaný v pitě, místo čárek mají být přehlásky) s ayranem (7,5TL) a našli správnou cestu, která vedla zase nahoru kolem Galatské věže. Istiklal jako nákupní třída nás zklamal. Bylo tam hodně lidí, hodně pochybných obchůdků a málo známých značek a když, tak v nich bylo oblečení dražší než u nás přes to, že probíhala první vlna slev. Nekoupili jsme vůbec nic, tak jsme aspoň u pouličního mobilního prodavače koupili sezamový pečivokroužek a vrátili se na náměstí Eminóni a odtud na pokoj hodit sprchu. Hned jsme se vydali do oblíbené lokanty na večeři a dali si cizrnu v rajčatové omáčce, hovězí maso s lilkem a rajčaty, ekmek a čokoládový pudink, celkem za 10TL. Po večeři jsme se ještě vydali sednout si na čaj do naší oblíbené cukrárny Hafiz Mustafa na křižovatce s tramvají, chvíli poseděli a před 23h jsme byli na hotelu.

Sobota 16.6.2012 – plavba po Bosporu a Grand Bazaar

Původně jsme na ráno uvažovali o návštěvě Hagia Sofie, ale chtěli jsme hlavně na dlouhou šestihodinovou plavbu po Bosporu, která začíná v 10:30, takže by návštěva Hagia Sofie (vstupné za 25TL/os.) byla moc narychlo. Místo toho jsme si dali v klidu snídani – každý jeden turecký rýžový pečený pudink s chlebem a k tomu meloun (celkem 7TL). Po snídani jsme ještě prošli Egyptský bazar s kořením u mešity Yeni a hurá do přístavu Eminóni koupit plavenku za 25TL/os a audioguida za 5TL (musel jsem tady nechat řidičák jako zálohu, možno ale taky 50 Eur nebo 100TL). Zabrali jsme exkluzivní místa na přídi, koupili čaj a vypluli. Plavba trvala asi hodinu a půl na konečnou do vesnice Kanagolu na druhém konci Bosporu. Celou cestu se bylo na co dívat a vyplatila se i investice do audioguida, který automaticky ukazoval pozici na mapě díky GPS. Kromě toho ukazoval i další fotografie budov, kolem kterých jsme projížděli. V krásně čisté vodě kolem nás občas i skákali delfíni a pluli jsme kolem obrovských nákladních lodí, proplouvajících Bosporem.

Po třech mezizastávkách jsme zakotvili ve vesničce Kanagolu, kde jsme měli 3 hodiny na prohlídku. Ve vesnici jsou připravení naháněči rybích restaurací, kteří mávají už i na připlouvající loď. My jsme se lapit nenechali a našli jsme trochu zašitější restauraci bokem a objednali si jedno „fix menu“ s jakousi ochutnávkou – kalamáry, smažené mušle, salát, makrela, voda a pita a jako druhé jídlo sea bass, což by měl být mořský okoun. Celkem jsme platili 24TL a ryby byly vynikající. Daly se koupit i grilované filety makrel v chlebu (ekmek balik) za 5 TL. Po jídle jsme se vypravili nahoru ke zřícenině místní pevnosti, což byl v tom vedru celkem zážitek, ale výhled na Černé moře stál za to. Zřícenina sice byla zavřená a škaredá – neudržovaná a oplocená, ale dalo se najít pár míst s pěkným výhledem. Po necelé hodince už jsme byli zpátky ve vesnici, koukali po obchůdcích a jakmile pouštěli do lodi, tak jsme si tam šli sednout na čaj. Samotná vesnice je dost připravená na turisty a tomu odpovídají zdejší ceny. Cesta zpátky probíhala klidněji, všichni nepobíhali s foťákama z jedné strany lodi na druhou. Ochutnali jsme i místní specialitu – bílý jogurt, na který se sype moučkový cukr.

Zpět do přístaviště Eminónú jsme se vrátili před pátou a to už jsme měli zase hlad, tak jsme to hned vzali do naší oblíbené restauračky. Dali jsme si výborné kuřecí kousky zapíkané se špenátovým bešamelem, mussaku s lilkem a zeleninu s lilkem v jogurtu. K tomu klasicky ayran a dezert, který vypadal jako dělaný z tenkých nudlí a plaval v medu. Opět zážitek pro chuťové buňky. Po jídle jsme se vrhli do Grand Bazaaru – obrovského zastřešeného trhu, že koupíme nějaké upomínky, ale nic nás vyloženě nezaujalo, tak jsme sáhli po klasickém turkish delight a mleté turecké kávě (kterou ale Turci moc nepijí). Na hodinu jsme se otočili na hotelu na sprchu a vyrazili ještě na večerní procházku k Modré mešitě a na hypodrom. Kousek od něho jsme ještě našli levnou pekárnu turecké pizzy, kterou jsme taky chtěli ochutnat, tak jsme si objednali aspoň jednu napůl. Jmenovala se Sulcuku a byla výborná – s tureckým salámem, sýrem, rajčaty a papričkami. Za 9 TL vč. dvou ayranů. Uličkama jsme ještě přešli ke Galatskému mostu, kde to ještě i před 23h žilo – spousty stánkařů, rybáři… Ochutnali jsme ještě jakýsi medem lepivý smažený pečivový kroužek a vrátili se na hotel.

Neděle 17.6.2012 odlet z Istanbulu – letiště Sabiha Gokcen

Vstávali jsme v 7, abychom v klidu stihli letadlo, které nám letělo ve 12:15 z letiště Istanbul Sabiha Gokcen (čti gekčen). V 8 jsme nasedli na trajekt z Eminóni do Kadikóy a hned si koupili čaj. S čajem na zádi trajektu jsme se potom loučili s Istanbulem a jeho siluetou s Modrou mešitou, Hagia Sofiou a palácem Topkapi. S mezizastávkou v Haydarpasha jsme byli za půl hodinky na nádraží v Kadikóy. Chtěli jsme si koupit nějaký tavuk dóner předem na letiště, ale takto brzo ráno se ještě nedělají, tak jsme si koupili to, co jedli ostatní – toast se sýrem a potřený máslem. U pojízdného prodavače pečiva jsme se ještě vybavili dvěma slanými buchtami – jednou s olivovou a jednou s tvarohovou příchutí. Koupili jsme jízdenky na autobus E10 na letiště Sabiha Gókcen za 5TL/os. a ještě nám do 9ti h zbyla chvíle na procházení mezi stánkaři. V 10 už jsme byli na letišti a ve 12h odletěli směr Vídeň.

Jak se dostat z letiště Istanbul Sabiha Gókcen do centra Istanbulu

Možností je několik, z letiště odjíždějí přímé autobusy Havas, které jsou dražší, ale zase komfortní a nezastavují po cestě. Zavezou člověka na několik míst, m.j. na Kadikóy v Asii, nebo k Taksimu či Leventu už v Evropě, ale pořád ještě poměrně daleko od centra. Odtud je možné použít tramvaj. Cesta trvá odhadem 2h.

My jsme použili MHD – autobus č. E10, který vyjíždí hned z letiště (jízdenku za 5TL je třeba koupit ve stánku IETT vedle zastávky, řidič je neprodává). E10kou je třeba jet až na konečnou Kadikóy, cesta zabere hodinu a občas se zastavuje na zastávkách. Na konečné v Kadikóy je jednak menší autobusové nádraží a jednak menší přístav trajektů. Hned naproti zastávce zastavuje jeden typ trajektu, opodál ještě větší parníky. Stačí se podívat po ceduli Eminóni. Cesta trvá asi půl hodiny a odjezdy jsou každých 20min. až půl hodiny. Žeton (vypadá jako malá mince) stojí 2TL/os. a kupuje se v přístavu na přepážce nebo v automatu Jetonmatik (skousne i bankovky). Eminóni je už v centru (čtvrť Sultanahmet) a kousek odtud se vyskytují levné hotely. Dál k Modré mešitě je možné pokračovat tramvají, nebo tam tak za 30minut člověk dojde pěšky podél kolejí nebo Grand Bazaarem.

http://turecko.efektne.cz/istanbul-cestopis.php

0
0

Wow, super, akorát se mi to hodí, do Istanbulu jedu příští týden… 😉

  • Guest odpověděl(a) před 11 roky
  • naposledy upraveno před 9 roky
Zobrazuji 1 výsledek
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .