0
0

Hawaii 11.6 – 20.6.2006

Hawaii – když jsme byli předloni na Zanzibaru a vychutnávali si kouzelné západy sluníčka v houpací síti na baru s míchaným drinkem v ruce , dal jsem jednu fotku z tohoto pozemského požitku do slide o Africe a dopsal k ní : To je Havaj , nebo Zanzibar ? protože jsem si myslel , že taková válečka může být jen na Havaji . Ale nebyla to pravda . Na Havaji se nedá tak lehce zahálet , v hamocku a ještě s drinkem , když je tam toho tolik k vidění !!!

Na Hawaii odlétáme po projetí jihozápadu USA ze San Francisca dne 11.6 v ranních hodinách po malých peripetiích na letišti , o kterých píšu v cestopise USA , opět s United Airlines . Let je zase po časovém pásmu , takže i když trvá necelých 6 hodin , lehce po obědě již z mraků jde rozeznat Havajské souostroví , k němuž patří ostrovy Oahu , Niihau , Kauai , Molokai , Maui a Lanai , Kaho´olave a Big Island a spousta menších , neobydlených ostrůvků . Jako první přistáváme na Big Island , největším z ostrovů , který je znám pro svou opravdu krásnou , ale drsnou přírodu díky dvěma nejaktivnějším sopkám na světě , Mauna Loa a Kilauea . Příroda na Hawaii , to je něco fantastického . Loni v ecuadorské Amazonii jsem si myslel , že větší botanickou zahradu už nikdy neuvidím . Ale že uvidím pestřejší a barevnější , to jsem si ani ve snu nepředstavoval . Sedáme na letiště v Kona , z letadla se vystupuje přímo na plochu a smějeme se nad tím , že všechny Gate a i check-in jsou pod otevřeným nebem . Holt tady asi nebývá škaredě . Před letištěm jedeme shuttlem k autopůjčovně , tentokrát to máme u Dollaru , a pro změnu jsme zvolili menší auto , protože počítáme s tím , že nebudeme tolik jezdit . Chyba lávky , červený Dodge Neon ( v česku známý jeho bratr Chrysler Neon ) , je opravdu prťavé autíčko , taková trochu menší Oktávka . Takže se do něj taktak vlezeme , teda s naší bagáží , jeden velký a dva malé kufry plus my dva . Z letiště jedeme přes hlavní město Big Islandu Kona ( spíše takové roztroušené domečky a obchody bez nějakého centra ) na naše první pláže , řekli jsme si , že je všechny vyzkoušíme . Z letiště máme docela dobrého průvodce , co na které pláži můžeme najít , jestli je tam písek bílý či černý , event. skály , která pláž je dobrá na šnorchlování a kde se dá surfovat . Na úplně první pláži zkoušíme chvíli šnorchlovat , po půlhodině se přesunujeme na pláž s úplně bílým pískem , kde jsou docela velké vlny a na malém prkně tady hodně lidí surfuje . První zátočina , kterou objevujeme , je stejná jako ta , kterou objevil James Cook v lednu roku 1778 , když poprvé připlul na Hawaii . Přesné místo prvního připlutí s pomníkem je ale na druhé straně zátoky , kam se dá sejít jenom seshora ze silnice , hodinu tam a hodinu zpátky . To si necháváme na poslední den našeho pobytu na Big Islandu . Ivča mě fotí u vody , říká mi , ať tam vlezu aspoň po kotníky – a já přitom málem šlápnul na vodní želvu . Je jich tady , jak později zjišťujeme , neuvěřitelné množství , jsou téměř všude . A co je na nich nejlepší je šnorchlování s nimi . Nádhera . Když pod vámi či vedle vás důstojně mává svými pádly metrová želva , nechce se vám z vody….Přejíždíme o zátoku dále , kde je národní park Pu´uhonna o Honaunau , takový havajský skanzen , jak to tady asi vypadalo , když tady žili nikým nerušeni Havajci v dávných dobách . No v dávných . První osadníci na Hawaii připluli z Polynésie , přesněji z 2400 mil vzdálených Marqueských ostrovů , někdy kolem 4 . století , navigováni jen sluncem a hvězdami , vezoucí si ssebou prasata , psy , slepice , kokosové ořechy , sladké brambory a banány na dvojitých , vydlabávaných kanoích . V druhé vlně to byli opět Polynésané , tentokrát ze Society Islands před 800 lety, kteří převzali kontrolu nad ostrovy a vytvořili vysoce stratifikovanou společnost s přísně udržovanými kastami . No a nakonec v 18. století objevil Cook ostrovy pro zbytek světa . A roku 1898 si Hawaii proti srsti domorodců anektovali Američani a udělali si z nich 50. hvězdičku na své vlajce , za což se jim omluvil až prezident Clinton v roce 1993.….Na Hawaii je také zvláštní to , že asi 90 procent fauny a flory je unikátní , endemické , není nikde jinde na světě . Například ostrovních 100 druhů ptáků evolvovalo z 20 druhů dávných předchůdců . A také to , že od vzniku prvního ostrova vulkanickou činností , což bylo někdy před 70 miliony lety ( nejmladší z ostrovů , Big Island , který díky neustálé erupci lávy do moře stále roste , vznikl , resp. se vynořil nad hladinu před milionem let ) , trvá v průměru každých 70 tisíc let , než se na Hawaii dostal v minulosti jeden jediný druh rostliny či živočicha , který se tu usídlil ( většinou pomocí tornád jdoucí od pevninské Ameriky či z Asie ) . Ono je to totiž všude daleko , nejblíže , asi 2300 mil do Ameriky . Jinak všude kolem jen Pacifik . Národní park , Pu´uhonna o Honaunau , do kterého jsme vešli , byl sice už po zavíračce , nicméně otevřený , my navíc měli americký Annual pass platný i sem , takže jsme se jím kochali , s minimem turistů v západu sluníčka . Vyřezávané sochy z kmenů stromů , původní obydlí , katamarán , zdi z černé lávy v kontrastu s bílou pláží , palmy . Roman Tyčka . Malý problém vznikl trochu později , kdy jsme hledali ubytování . Teda náš kemp , kterých sice není na Hawaii mnoho , ale jsou . Po asi hodině hledání za pomoci jednoho domorodce jsme ho našli , hned na bílé pláži . Když jsme chtěli zaplatit , jedni Němci nám říkali , že se to objednává i platí přes internet , jakmile to zaplatíš , necháš si vytisknou potvrzení , které jen odevzdáš rangerovi , který potvrzení zkontroluje večer event. ráno . Jenže , hledejte na Hawaii v divočině internet , potažmo s tiskárnou . Takže ne vždy se muselo zaplatit . I když to stálo jen kolem symbolických 10 dolarů….

12.6 ráno se vracíme zpátky do našeho prvního parku a ještě jednou si ho vychutnáváme , hned vedle je jedna z nejlepších šnorchlovacích míst dle průvodce na Big Islandu , což můžu potvrdit , Pu´uhonna . Bohužel jen na Hawaii , protože se šnorchlováním kdekoliv v Rudém moři či na Maledivách se to nedá srovnat ani náhodou . Možná se Zanzibarem . Takové úplně jiné . Korálů docela málo , pokud někde byly , barevných rybiček pro změnu dost , hodnocení však prudce zvedají všudypřítomné želvy , se kterými plavat je zážitek . Odtud jedeme na díky lávě černou pláž , Punalu´u Black Sand Beach Park , na které si želvy lebedí přímo na ní , mezi lidmi . Z černé pláže , kde si také zaplaveme se želvami , jedeme k hlavní atrakci Velkého ostrova , k Hawaii Volcanoes National Park . Ve Visitors centru získáváme jako vždy cenné informace ( máme však i svůj klasický Lonely Planet , Hiking in Hawaii ) , mapy , kupujeme magnety . Vyjíždíme na kousek vzdálený Crater Rim Drive , cestu , vedoucí po okraji kráteru , kde ještě před 100 lety bublala žhavá láva ( což viděl a popsal například Mark Twain ) , pak se však dno kráteru propadlo , takže nyní je pevné . Ale s tím , že žhavé magma je zhruba ve dvoukilometrové hloubce a vytéká o pár kilometrů dále přímo do moře . Na to se půjdeme podívat až navečer , protože kdy jindy jde žhavá láva lépe vidět než za tmy ….Na okraji této sopky je Hawaiian Volcano Observatory , kde jinde pozorovat vulkány než přímo tady . Pracovat bych tady ale nechtěl . To když vidíte uvnitř observatoře seizmologické přístroje za zasklenou stěnou , jak se rychle chvějí ručičky čidel umístěné na různých částech ostrova . Největší chvění je právě tady , pod námi v hloubce sopky Kilauea , kde díky rozžhavenému magmatu se celé okolí neustále třese ….objíždíme ohromný kráter , projíždíme lávovými poli označenými cedulkami , kdy že to které pole vzniklo , jdeme do menší atrakce , tunelu vzniklého v lávovém poli u malého kráteru , který je , byť jen kousek od hlavního kráteru , úplně v pralese . Je neuvěřitelné , jak po velmi krátké době , jen co láva trochu zvětrá , se uchytí tráva , stromy , palmy a začne úplně nový život….kolem 4. odpolední sjíždíme od kráteru dolů , tam , kam směřuje téměř většina turistů , k moři , kde láva teče přímo do moře a tím pádem Big Island , jako jediný stát Unie Spojených Států se neustále zvětšuje . Auto parkujeme na cestě , která po pár metrech končí , je přelita lávou z roku 2003 . Vyrážíme na trek , sice značený i v noci světly rozmístěnými po asi 300 metrech od sebe , nicméně nebezpečný i za denního světla . Ostré hrany rozpukané lávy jsou ostřejší než břitva , takže nešikovně upadnou tady znamená hezky se pořezat event. si něco polámat . Většina turistů končí na vyhlídce , odkud již jde na dálku tak 5 kilometrů vidět stříkající lávu , my však dobře vybaveni na tento trek , pokračujeme dále . Při západu slunce jsme již v ochranném pásmu asi 250 metrů od tekoucí lávy , dál jít se už nesmí a kdo jde , musí být šílenec . Protože na informativním videu u vstupu do parku jasně říkají , kolik lidí už tam zahynulo jen díky své zvědavé blbosti , kdy praskla pod nimi žhavá kaverna či se utrhlo kus břehu ve vřelé vodě….Takže z uctivé vzdálenosti pozorujeme toto neuvěřitelné přírodní divadlo , které tady už běží pro turisty několik let . Úžasné . Zvláště po setmění . Připadáte si jak při vstupu do pekla . Láva prská , voda syčí a ohromná kvanta se jí zrovna odpařují . Jestliže cesta sem nám trvala přes 2 hodiny a byla to opravdu chuťovka , po tmě s čelovkou je to ještě hustší . Opravdu se musí vážit každý krok . K našemu překvapení potkáváme na našem konci této cesty spoustu lidí , jdoucí ještě i kolem 10 večer směrem k lávě . Inu , nikde na světě toto neuvidíte …..Spíme v kempu přímo v parku , doufáme , že na bezpečném místě , spolu s dalšími asi jen třemi stany .

13.6 opouštíme tuto předsíň pekla a sjíždíme dolů směr Hilo , velké město na východním pobřeží Big Islandu . Volám jako již poněkolikáté našim , telefony odsud jsou velmi , velmi levné , ve srovnání s voláním ze Saudi . Sranda je , že když našim volám ráno a tam je ještě včerejší den večer ( časový rozdíl 12 hodin ) tak by se se mnou vybavovali i hodinu . Jednou jsem ale zavolal , když u nich bylo ráno a oni měli zamířeno na zahradu za jejich kocourem Buťákem – to mi každý řekl jen ahoj , dvě věty a zavolej zase . Tak jsem vždy raději volával když měli večer……Vpravo před Hilem je možnost návštěvy místní cukrárenské fabriky , pojmenované podle jedné ze sopek Mauna Loa . Zpracovávají tady ohromná kvanta makadamových oříšků , které na ostrově potkáváme na mnoha místech . Obalují tady do čokolády , medu , praží , solí atd a vše můžete ochutnat a koupit si v jejich podnikové prodejně . Která je plná k prasknutí , hlavně japonských turistů . Makadamy jsou mňam . Projíždíme Hilem a zjišťujeme , že tady nám pšenka nepokvete , raději vyjedeme do sedla mezi dva ostrovní velikány , aktivní Mauna Loa a nejvyšší , již vyhaslou Mauna Kea a pokusíme se vyjet po cestě co nejvýše . Na Mauna Kea jsou totiž světoznámé observatoře k pozorování blízkého i vzdáleného vesmíru . A proč zrovna tady ? Protože je tady minimální poluce jak průmyslová ( nejbližší Amerika je hodně tisíc kilometrů daleko ) , tak i světelná ( vrchol sopky je věčně v mracích , resp. není zespoda od pobřeží vidět , ale vlastní vrchol , kde jsou observatoře , je již nad mraky , které nepropustí světlo z měst a vesnic na ostrově ) . Takže vzduch je tady , ve výšce 4230 metrů , což mi ukazuje moje GPS opravdu křišťálově čistý , průhledný , ale také velmi řídký . Takže z nula metrů od hladiny až na vrchol , kam jsme dorazili , kde je jen asi 60 procent kyslíku oproti hladině moře , to si zasluhuje výškovou nemoc , pokud se člověk řádně neaklimatizuje . Bohužel na aklimatizaci nebyl čas , během hodiny jsme se s našim Neonem vyškrábali do výšky 2833 metrů , kde končila asfaltka a kde bylo Visitors centrum , observatoř pro turisty a výchozí místo pro ty , kteří chtějí až z vrcholu vidět jeden z nejkouzelnějších západů slunce . No a ty světoznámé observatoře , pojmenované podle prvního havajského kosmonauta Ozuko . Ranger nás směřuje na parkoviště , jízdu nahoru po nezpevněné prašné cestě nám a našemu autu rozmlouvá , nicméně nám radí , že chvíli před námi přijeli nějací Holanďané se čtyřkolkou , kteří se na západ slunce na vrchol chystají . Parkuji hned vedle jejich GMC , dávám se do řeči , slušně se zeptám na možnost svezení se s nimi a po domluvené hodině vyrážíme ! Na vrchol to trvá kolem 30 minut , úžasné scenérie , kdy z nad mraků vidíte na protější Mauna Loa , ale také spoustu sopečných kuželů tady na Mauna Kea , dokonce jde vidět i sousední ostrov Maui s nejvyšším vrcholem jak jinak než sopky Pu´u Ulaula přes 3 km vysokým . No a na vrcholu spousta observatoří , jedna patří Japoncům , jiná Kanaďanům , další je domorodá , mraky satelitních talířů . Také je tady i pár normálních aut , dá se sem tedy vyjet i bez teréňáku….Trochu se mě začíná motat hlava , jsem na to citlivý , Ivča je v pohodě . Já opravdu nesnesu více než 4 výškové kilometry , zvláště v tak krátké době , ověřil jsem si to jak v Himaláji , tak v peruánských Andách či na Kilimandžáru . Po opravdu krásném západu slunce frčíme naštěstí dolů , takže motání v hlavě střídá slast z návštěvy vrcholu této přes 10 kilometrů vysoké hory , měřeno ode dna oceánu . Mezitím dole , kde máme auto , nachystali ven spoustu dalekohledů , takže si připadám jako v pohádce , budeme sledovat blízký i vzdálený vesmír , můj koníček z mládí , a zrovna tady na Mauna Kea ! Takže vidíme nejen krásně Mars , zřetelně prstenec Saturnu , ale i měsíce Jupiteru , Io, Ganymed i Europu , dvojhvězdu Alfa Centauri , Cluster M13 v souhvězdí Herkules , prstencovou Nebulu v Lyře a spoustu dalších lahůdek . V noci jedeme zpátky do Hila .

14.6 vyjíždíme z Hila směr na sever , abychom dokončili objezd ostrova , po pár kilometrech je po levé straně botanická zahrada , World Botanical Garden Uma Uma Falls . Kteroužto vynechat by mi připadalo jako hřích , tady v tomto pozemském květinovém ráji . Vstupné za dvacku , už jsme u vodopádků . Kousek pod nimi jdeme na malou vycházku , kde mají nasazené různé druhy palem . O těch jsem si myslel , že je jich tak 5 druhů . Chyba lávky . Jen vysazených malých , tak do metru a půl vysokých jich bylo jen u potoka tak dobře dvacet různých druhů . A těch květin . To, co se vidí občas v Česku u někoho v květináčích , tady dosahuje obrovských rozměrů . Tedy různé klívie , dracény , ibišky , anturie…no a zahrada , kterou měli u návštěvnického centra , tam rostlo všechno exotické , co kdy kde člověk viděl . Červené bambusy . Různé druhy kávovníků , kakaovníky , ananasy , orchideje , kaktusy . Mysleli jsme si , že ta zahrada se musela zdědit z generace na generaci a už pěkných pár desítek let se tady o ni někdo pečlivě stará . Majitelé nás však vyvedli z omylu . Jak nám řekli , vše na Hawaii roste asi 3 krát rychleji než na pevnině v USA , díky vlhkosti a teplu , takže je to tady jako ve skleníku . A zahradu vysazovali před 10 lety….

Odtud opět směr severní pobřeží , doobjíždíme ostrov , jedeme na severní pláže od Kony . Nejvíce se nám zamlouvá pláž přímo u hotelu Mauna Kea Beach Resort , zůstáváme na ní až do západu sluníčka , kde také jdeme na výbornou večeři s domorodým představením….

15.6 poněvadž jsme vynechali nejsevernější cíp ostrova , na který se dá dostat jen směrem od Kony a nikoli směrem od Hila , jedeme se tam podívat . Po cestě je pamětní místo Havajců , rodiště krále sjednotitele Kamehamehy I. s jeho sochou ve vesnici Hawi . A známé Pololu Valley , kde je podle Lonely Planet pěkná vyhlídka , je v dešti . Chvíli se díváme jako mnoho ostatních z auta , je tady pěkný trek jak píší v LP , ale určitě ne v takovémto počasí . Jedeme zpátky na jih směr Kona , sjíždíme k Puako Petroglyph Reserve , petroglyfům po původních obyvatelích , nicméně všechny tyto kresby ( a je jich tady opravdu hodně ) jsou na lávě staré něco kolem 200 let , takže to , co je tady stará historie je v Evropě novověk….všude kolem petroglyfů jsou golfová hřiště ( jako všude jinde na Hawaii , je to tady takový golfový ráj ) .

Jdeme na pláž u Marriotu , opět plno želv , koupeme se s nimi . Odpoledne jedeme pod Konu , po cestě si kupuji v jednom místním obchůdku krásný , snad z mědi vytepaný obrys větší želvy , chtějí za to 80 dolarů , co se dá dělat , nějakou vzpomínku na koupání s nimi si musím přivézt . Chceme ještě na poslední malý trek k místu , kde Cook poprvé připlul – u stezky směrem k tomuto místu je obtížné zaparkovat , vše je soukromé , v Lonely Planet píší o malém parkovišťátku , necháváme tam auto a už frčíme dolů z kopce , asi 450 výškových metrů dolů k pomníku , fotíme se u něj , nikde nikdo . Škoda , že už je tak pozdě odpoledne a že jsem si nevzal brýle a šnorchl , je tady krásné místo na potápění , navíc z malého mola u pomníku vidíme kousek od nás plavat bílou mantu ! Sluníčko pomalu zapadá , vydáváme se zpátky nahoru k autu , kam přicházíme již za tmy , Ivča trochu vrčí , jdeme totiž takovou bojavou tmavou stezkou v lese , naštěstí víme , že tady žádní hadi či jiná havěť není….

16.6 po cestě na letiště se stavujeme v Kona Joe Cofee , místní fabrice na výborné kafe , nic ale nekupujeme , nevím , kam by jsme to dali…..vracíme prťavé červené autíčko a už jdeme na Gate pod otevřeným nebem čekat na spoj na Honolulu na ostrově Oahu . Sedíme vepředu u okýnka , takže na pravoboku krásně vidíme další z havajského souostroví Maui , Kaho´olawe , Lanai i Molokai . Právě mezi Lanai a malým Koho´olawe je průliv , Kealaikahiki , kde si dávají zastavení Humpbackovy velryby na své cestě z Aljašky na jih a obráceně . Velká škoda , že zrovna nemigrují , ne že by šly vidět z letadla , ale bývá tady spousta pozorovacích výletů k těmto přerosteným rybkám , které jsme viděli jen jednou , na Novém Zélandě . K Oahu se blížíme po asi 45 minutách letu , Honolulu krásně před námi , vlevo od něho Pearl Harbor , kam nalétáváme , protože letiště je přesně mezi tím . Takže si připadám skoro jako Japončíci v roce 41…Po dosednutí čekáme na náš shuttle , tentokrát to máme u Thrifty Rent a Car a jak posléze zjistíme , jsme nesmírně rádi . Shuttle sice nejede co 5 minut jako třeba k Alamu či k Dollaru , takže jedeme přeplněným alamáckým , Thrifty je prý hned vedle . Alamo je ale obsypané kvantem turistů , fronta nedočkavců na svůj zamluvený automobil se kroutí ještě daleko ven z budovy , dobře dvě hodiny čekání , jdu se jen informativně zeptat , jestli náhodou mají Pontiac Grand Prix , nemají a nic jiného kromě Jeepa mi nemůžou , po odstátí fronty samozřejmě , nabídnout . Tak jdeme k Thrifty , kde máme zamluvený opět menší vůz jako na Big Islandu . Nikdo tady není , což nám připadá divné . Teda kromě obsluhy . Slušně se zeptám , že máme zamluvený menší vůz , zda-li nám můžou nabídnout něco většího . Ejhle , tady je i výběr , váháme mezi Chevrolet Sebring limuzínou a otevřeným kabriem . Kabrio bez střechy láká , ale tady v těchto teplotách…Bereme o pár dolarů dražšího Sebringa limuzínu , plnou pojistku k tomu ( za 70 dolíků na den , paráda ) a už frčíme směr Waikiki . Předtím ještě jedu zakonfirmovat letenky k United zpátky na letiště , ještě že jsem to udělal , protože let byl overbooked . Myslel jsem , že tyto kulišárny umí jen některé levné asijské společnosti . Pomocí naší geniálně jednoduché satelitní navigace je průjezd Honolulu a hledání jednotlivých atrakcí pohoda , na Waikiki parkujeme hned u pláže u Akvária a už se bahníme ve vodě . Všude samý surfař , je to vyhlášená surfařská pláž . Pláž na to , že je ve městě , a to ještě hlavním , je mooooc pěkná , palmy , trávník , místa pro rodinky , pláže jen pro surfaře , všude občerstvení , sprchy , čisto . Přes hlavní ulici spousta dobrých obchůdků a hlavně cukráren , což je něco pro Ivču , do jedné zmrzlinárny chodíme pravidelně na kopec fantastické zmrzky za 6 dolarů ….Před setměním je kolem malého podia na konci pláže spousta lidí , jdeme si zabrat místo , přes hodinu tady mladí Havajci a Havajky tančí při ukuleláckých rytmech v jejích národních krojích , nejlepší jsou malé holčiny , když si je jdu do zákulisí vyfotit , říkají mi , že teď se nemůžou do kamery usmát , protože se musí soustředit na vystoupení , ať přijdu až po . Ubytování je hned za hlavní třídou za 70 dolíků za double , což bez rezervace jde .

17.6 vyrážíme k hlavní atrakci Havaje , Pearl Harbor , takovému americkému mementu , které jim říká , že mají být furt ve střehu . Šílená fronta přes security , pak vám dají zdarma lístek , na kterém je napsané , že k USS Arizona Memorial , z celkového množství 22 potopených bojových plavidel a křižníků jedinému ponechaném na původním místě v původním stavu i se 1700 muži pochovanými v tomto sarkofágu , se můžete dostat až někdy za 4 hodiny , kdy na vás dojde řada na plavidle , které k němu přes zátoku plave . Mezitím ale můžete obdivovat muzeum americké a také i japonské vojenské techniky , různá torpéda ( mezi nimi vynikalo obrovské , jedním člověkem ovládané sebevražedné torpédo na parní pohon z II.světové ) , kulomety , americkou jadernou ponorku Bowfin USS 287 , muzeum se zaměřením na to památné datum , 7. Prosinec roku 1941 , kdy Japonci , zcela neočekávaně , zaútočili ve dvou vlnách ze severu od ostrova Midway a když viděli nepřipravené Američany , s heslem Bora , Bora ! téměř zdemolovali tuto pýchu Ameriky během pár hodin . Paradoxem tady ovšem je , že nejvíce turistů , jako všude na Hawaii , je z Japonska a Koreje . Jako by se chtěli stále kochat tím , jak to tehdy Amíkům nandali ….. Potopená USS Arizona – kam jsme se dostali trochu dříve díky Ivči , které se nechtělo čekat další hodinu a půl , a přemluvila mě , ať už jdeme přes kino k lodi ( ne každý tady vydrží čekat tak dlouho , takže s tím počítala , že místo na trajektu určitě bude a lístky nebudou zase tak pečlivě kontrolovat , měla pravdu…) – to je smutný obrázek . Loď třímá v malé hloubce pod hladinou , zdemolovaná od zásahu japonských torpéd vypuštěných z letadel , stále plná nafty , která uniká na hladinu a tvoří barevná oka . Přes 60 let už takto olej z lodi uniká a dle zásob v ní prý ještě pár desítek let taky bude . A mezi těmi skvrnami jde zahlédnout všudypřítomné vodní želvy . Na památníku nad lodí , který si lze projít , je seznam všech padlých z Pearl Harbor , nejenom zde v Arizoně pochovaných vojáků . Smutné . Zrovna tam byl věnec od japonské delegace . Před muzeem spousta občerstvení a obchůdků , v jedné agentuře nabízí plavání se žraloky , samozřejmě v železné kleci . Za stovku vás vyvezou na otevřené moře , trochu ty potvory navábí a vás hodí na hodinu v kleci mezi ně . Ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech , jen Ivča je chtěla tolik vidět . Tygrované , white tip či korálové . Znám příjemnější věci , jak utratit dvě tři stovky. Proto ji v malém zlatnictví kupuji krásné zlaté náušnice v podobě havajských květů , po kterých se už dívala na Big Islandu . Dávají mi k nim i dvě perly , respektive perlorodky , které si můžu otevřít a do perel , jedné krásně bílé a druhé narůžovělé , mi chtějí navrtat zrovna dírky , později , až perla vyschne a ztvrdne , to prý už nejde , jen teď za čerstva . Tak navrtáváme jen jednu , druhou si nechávám bez dírky na památku na tuto Perlovou zátoku . Místo žraloků . Odtud jedeme severozápadně , na nejzápadnější místo našeho putování nejen tady na Hawaii , ale vůbec , GPS ukazuje , že jsme 158 stupňů západní délky ( a k tomu ještě 14.903 minuty ) , kousek od Kaena pointu , nejzápadnějšího cípu Oahu , kam se dá jen buď pěšky a nebo čtyřkolkou . Odtud chceme projet přes hory do Haleiwa a na sever ostrova do Turtle Bay do Kawely , později se od domorodců dozvídáme , že musíme zpátky po H1 a kousek před Pearl Harborem na sever na H2 , neb přes hory se nedá dostat , je to totiž Americký vojenský prostor . Kašlem na Kawelu a jedeme zpátky k Waikiki na zmrzku . Před zmrzkou ale jedeme ještě k Diamond Head , sopce , tyčící se na jihovýchod od Waikiki , zjišťujeme , že je to Národní Park , bohužel už zavřený , takže ráno…..Večer brouzdáme po hlavní třídě u Waikiki a bavíme se pouličními umělci .

18.6 hned ráno jedeme směr Diamond Head , musíme platit , neb je to národní monumemt . Ale jen 5 dolíků . Tunelem se projede přes hranu kráteru přímo do nitra vyhaslé sopky , kde je parkoviště a po stezce už s mraky turistů jdeme nahoru , na hranu kráteru s nádhernou vyhlídkou na Waikiki a celé Honolulu . Viditelnost skvělá . Z Diamond Head ( která se jmenuje kvůli tomu , že jedni z prvních bělochů , kteří na tomto místě uvnitř kráteru byli , našli spoustu malých kamínků , o kterých si mysleli , že jsou to diamanty ) jedeme po velmi scénickém jihovýchodním pobřeží na nádhernou Waimanalo Bay Beach park , kde popiknikujeme a chvilku zadechneme . Odtud přes Nu´uanu Pali Lokout , kde na vyhlídce vysedáme a kocháme se v dálce Kaneohe Bay a okolním přírodou . Je zde také informativní cedulka na které píší , že Mark Twain , když kdysi dávno navštívil toto místo , tak jej nazval nejkrásnějším výhledem na světě . Vyhlídka byla opravdu nádherná , svěže zelený prales , spousta zátok a nádherně modrý Pacifik . Jenže tady poprchává , tak jako skoro všude ve vnitrozemí v horách na tomto ostrově , jsme přeci v tropickém deštném pralese . Ale jen co se sjede k moři , je zase slunečno a vedro . Sjíždíme na Waikiki a já si konečně jdu půjčit to vysněné prkno . Pravé surfařské triko už jsem si koupil včera , teď už chybí jen to prkno a kousek odvahy . Dostat se za vlny je tady oproti San Diegu pohádka , člověk se sice trochu nadře , ale jde to , na rozdíl od příbojových vln v SD , kde makáte a pak přijde jedna opravdu velká vlna a spláchne vás tam , odkud jste před 20 minutami začínali . Nejdříve pozoruji okolí , tu spoustu surfařských nadšenců , z nichž ne každý to umí . Hodně lidí si prkno jen půjčilo a vozí se na vlnách vleže . Je tady ale mnoho opravdu borců , kteří to i před menší vlnkou rukama rozfofrují , jakmile mají rychlost naskočí a už jedou . Já to párkrát rozfofroval , dokonce se i postavil , ale napoprvé to prostě nejde ustát nadlouho . Do pěti vteřin jsem byl vždycky ve vodě . Ale i tak to byla zábava . Chce to prostě trénink . A to jsem měl dlouhé prkno , asi 2,7 metru , možná že pro začátek jsem měl zvolit ještě o trochu delší . Tak jako spousta jiných . Ale byli tu i na krátkých , metr něco dlouhých , na těch to postavit , klobouk dolů . Bavil jsem se s jedním Irem , který měl takové krátké prkno a dost dobře to uměl , dával mi rady , ale fakt to chce , kromě těch dobrých rad i další trénink . Ale já bych po tomto surfování zvládl další trénink tak za 3 – 4 dny . Protože ruce jsem měl tak nadřené , od toho věčného pádlování na začátek vln , že jsem je nemohl ani zvednout a byl jsem rád , že jsem na druhý den vůbec udržel v ruce volant . Všechny kostičky , kterými se leží na prkně , to byla jedna velká podlitina . No a za krkem bolelo tak jak po dvou dnech na snowboardu . Prostě ležíte v posteli a nemůžete tu blbou hlavu ani zvednout , to jak se stále vyhlíží a čeká na tu svou , dobrou vlnu . Ivča mezitím byla na pláži , pak kde jinde než na její zmrzlince a pak také na folklóru na konci pláže . No a já v noci spal jak baryn .

19.6 náš poslední celý den na Hawaii , jedeme do vyhlášené Hanauma Bay , chráněnému parku ( opět tady neplatí náš Annual pass ) , prý jedno z nejlepších šnorchlovacích míst tady . Seshora to vypadá fantasticky , dno kráteru na jedné straně prolomené oceánem a zalité blankytně modrým oceánem . Než vás tam ale pustí , ukáží vám krátký film s odborným výkladem , jaké ryby a korály lze tady spatřit , jak se k tomu chovat , nic nebrat atd…Když se tam ale ponoříte , zjistíte , že korály by potřebovaly ještě tak půl milionu roků , aby to tady vypadalo alespoň trochu obstojně , rybky se ztrácí ve zvířeném písku…..nic moc . A to prý v roce 1970 se tady navíc ještě usídlil asi 4 metrový žralok , takže zátoka byla na rok zavřená , než si ten predátor našel jiný domov . Také se tady natáčel nějaký film s Elvisem Presleym a taky tudy vstupuje na Hawaii transpacifický optický kabel , je to dokonce vidět seshora , jak kvůli němu museli kousek korálů odstřelit . Na strávení příjemného dopoledne to ale tady úplně dostačuje . Dokonce je sem omezený vstup , to aby tady nebyla hlava na hlavě , což je dobře , přesto je tady hodně lidí . Z této zátoky jedeme na náš poslední výšlap tady , k vodopádům Maunawili , asi 15 ti kilometrový , 4 hodiny trvající trek ve fantastické , svěže zelené , kopcovité džungli , končící malými vodopádky . Nemít ale knihu Lonely Planet a naši GPS , asi by jsme začátek treku těžko hledali .

20.6 se ještě ráno jdu naposledy smočit na úžasné Waikiki a už jedeme zpátky , vrátit auto do Thrifty . Auto k našemu překvapení nijak zvlášť nekontrolují , na rozdíl třeba od Alama . Shuttlem na letiště , před kontrolou ještě dojídáme poslední zbytky ovoce , které se nesmí vyvážet ( nic biologického , v kufru máme ale koupené semínka Joshuy a kaktusy z Grand Canyonu a Arches ) , vše v pohodě a už se vydáváme na cestu směr San Francisco , kde budeme až při západu slunce a kde přesedáme na spoj do New Yorku , tam vysedneme až na druhý den v 7 ráno . Ale o tom již v cestopise USA .

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .