0
0

Had na pět způsobů, ale řeči zvířat stále nerozumím

Na vietnamské přístavní město Hue padla noc a zahalila do černého závoje vše od polorozpadlých domků po opravené penziony. Sedíme v taxíku a zvědavě vykukujeme z okénka, lační po nových objevech. Ovšem jediné, co našemu zraku nezůstalo ukryto, byly osvícené restaurace, hotely a krámek se suvenýry. V zákoutí za mostem se krčila i malá restaurace se zelenými neony. Restaurace s hadem ve štítu. „Tak tady zastavte,“ křikli jsme na řidiče a rychle vyskákali ven. Vešli jsme do království lovce hadů.

HADÍ VYSOKÁ

Domek se na první pohled nijak neliší od ostatních staveb. Jednoduché dvoupatrové stavení se sklepem však skrývá jedovaté tajemství. Do domu jsme vstoupili po milém přivítání a pokračovali jsme přímo do sklepa. Na malém stolečku dohořívá cigareta a kouř se nenuceně povaluje po láhvích. Napočítal bych tisíce a tisíce láhví různých velikostí i tvarů. Jen obsah každé z nich je stejný. Had. Od malých nejedovatých po velké kobry královské, patřící mezi nejjedovatější hady Vietnamu. Připadáme si jako zajatci v hadím království, sledováni pohledy rozdrážděných, ale mrtvých těl hadů. Chov hadů nebo jejich lov je jedním z tradičních způsobů obživy obyvatel horských vesniček. Znalosti a zkušenosti se dědí z otců na syny, ze synů na vnuky. Mezi lovci hadů jsou spíš známé rodiny než jednotlivci.

Jmenuje se Phuong Long a vystudoval vysokou školu, obor hadi: „Hadi jsou pro mě tajemnými bytostmi, kterým bych chtěl víc porozumět. Už od šesti let mě otec poodhaloval roušku tajemství hadího království, bral mě na lov a ukázal mi, jak had, a zvlášť kobra, žije. Vystudoval jsem vysokou a teď pracuji i s mámou v restauraci a dopisuji disertační práci,“ vypráví zlomek ze svého života čtyřiadvacetiletý mladík se zájmem o francouzský fotbal. Velmi rychle jsme se skamarádili a ani nepostřehli, že je čas na večeři. Mezitím jsem musel vyzkoušet domácí speciality, jako kobru naloženou společně s kořínky keřů a bobulemi ve víně, jemné rýžové oplatky a zelený čaj.

RITUÁL ZABITÍ

Je devět hodin a celá rodina se schází, jsou zvědaví na návštěvu tří Čechů. Starý pán odběhne od stolu a po chvíli přináší asi metr a půl dlouhého nejedovatého hada, který žije v lesích a občas se zatoulá do rýžových políček, kde pouze vystraší děti. Had koluje z jedné ruky do druhé a nesmíme vynechat symbolický polibek.

Poté se had vrátí do připravené kóje a vytáhne se jiný, určený k večeři. Je také jeden a půl metrů dlouhý, ale jedovatý. Kobra. S nezbytným hákem připevněným na konci dřevěné násady drží Phuong starší kobru za ocas a snaží se ji rozdráždit. V duchu si říkám, co by na to řekla některá z organizací bojujících proti týrání zvířat. „Takhle vypadá rituál zabití,“ zasvěcuje mě Phuong, jakmile vidí nechápavý výraz v mém obličeji. Všichni napjatě sledujeme práci lovce hadů a ani nedutáme.

Chirurgické pomůcky leží připravené na stole, v kuchyni je rozžehnut oheň, talíře rozdělené podle chodu, čerstvá zelenina, hrnce s horkou vodou, olej a desítky koření a ingrediencí, které neznám ani podle vůně. Had se ještě za živa omyje vlažnou vodou a do skleničky vypustí jed. Na hlavu se mu navlékne kovová spona, která zajistí, aby nemohl být nikdo uštknut. Malým skalpelem se suché tělo hada na spodní části rozřízne tam, kde je srdce. Pulzující srdce se jemně vyjme a opatrně vystřihne. Rychle vytékající teplá krev z rány dopadá na podlahu, dokud se nepodstrčí umělohmotný trychtýř a krev se nechá odkapat do skleněné láhve s alkoholem. Společně se žlučí se zamíchá, a na čich odpudivý aperitiv je na světě.

„Srdce bije dalších patnáct minut,“ chlubí se lovec a staví skleničku doprostřed stolu. Zbytek úpravy se odehrává v kuchyni, kde je již připravené nezbytné nádobí. Had se stáhne z kůže a vyvaří v horké vodě. Naporcuje se a jednotlivé části se společně s orgány rozdělí podle počtu chodů. My jsme si vybrali menšího hada a domluvili se na částce třiceti dolarů.

HAD NA PĚT ZPŮSOBŮ

Veranda skromně vyhlížejícího domu slouží jako jídelna. Stůl je rozložen pro víc lidí a prostřen. Po hodině čekání se nese první chod. Vnitřní orgány osmažené na oleji s chlebem a zeleninou. Sójová omáčka v malém kalíšku s papričkami nám posloužila jako dochucovadlo a my se maximálně krotíme, abychom se nepřejedli hned na začátku gurmánského hodování. Aniž bychom dojedli první jídlo, nesou ženy další talíře, tentokrát smaženou kůži se zeleninou a chilli omáčkou. Po té se nám trochu kroutí pusa, ale nenecháváme se odradit. Třetí chod je mleté hadí maso s mátou a rýžové, do běla opražené placky, kterými si nabíráme maso. Smažené maso s houbami a s lístky ze stromu jong či ču jsou na talíři pro čtvrtý chod. To již umíráme a nikterak nelitujeme, že máme chodů jen pět. Na samotný závěr přinášejí polévku. Specialita a delikatesa na konec, podle slov přísedících. Polévka je vývar z hada se zeleninou, kořínky a houbami.

„Vezmi si ocas,“ šeptá mi do ucha Phuong. Když jsem se ptal proč, odpovídá, že v ocasu hada je ukryta jeho síla a moc, kterou přeberu na sebe. Chtěl jsem se zeptat, zda také porozumím řeči zvířat, ale vzdal jsem to při představě, že bych sáhodlouze vypravoval českou pohádku o Zlatovlásce a kuchaři Jiříkovi. Dojedli jsme a rozvaleni v nepohodlných židlích odpočíváme. Ručička ukazuje dvacet minut po půlnoci a nezbývá, než se rozloučit.

Prodíráme se nočním Hue a na každém rohu na nás pokřikují, zda nemáme zájem o některou slečnu. Nemáme. V kapse si pevně držíme dáreček od rodiny Phuong Long, tzv. božské oříšky. Mohly by se nám v budoucnosti hodit, protože mají údajně schopnost vysát z krevního oběhu jed nebo i vzteklinu. Oříšek, hat dan ma, se rozřízne a každá polovina se přiloží na ránu. Jak rád bych uvěřil, už proto, že strach z uštknutí ukončil náš výlet na severu Vietnamu v národním parku Ba Be, ale nemohu. V druhé kapse máme víno s naloženým hadem, které vyléčí i rakovinu a AIDS. Krásný večer a krásná pohádka!

http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2338&catid=3:kultura&Itemid=4

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .