Gran Canaria

Kanárské dobrodružství

(Postřehy z ostrova Gran Canaria začátkem května roku 2000)

Po dlouhé době od mého ranného mládí začla být doba ve smyslu cestování pro naše krajiny také trochu příznivější,takže jsme se mohli začít poohlížet po podobných cestovních zážitcích jako naši západní sousedé,kterým jsme tuto možnost vždy jen tiše záviděli.

Nejdříve jsme se samozřejmě vrhli podobným směrem,nebo-li k poznání nejbližších jižních krajin obklopených mořem,což jsou státy jako je Itálie,Chorvatsko,Španělsko a Řecko a což by mělo patřit k základnímu cestovatelskému standartu.

Vždy jsem se však toužil podívat trochu dále,až nastala chvíle,kdy se mi tato možnost poprvé naskytla.

Objevily se zájezdy na poslední chvíli na Kanárské ostrovy. Částka 10000 kč se sice pro mne v té době nejevila jako zrovna nejlevnější a zároveň taková,kterou bych si mohl dopřávat běžně,ale připadalo mi to v té chvíli úměrné a mohl jsem si to dopřát. Přála mi i situace,kdy jsem měl obě dcery ještě svobodné a tak jsem samozřejmě mohl jednu pozvat sebou,neboť cestování ve dvou nebo v kolektivu je přece jenom s cestovní kanceláří příjemnější než cesta samotáře.

Rozhodnutí padlo okamžitě,zaplacení příprava a odjezd proběhl v průběhu 3 dní. První den jsme zájezd zaplatili,druhý den věnovali přípravě a třetí den ráno se vydali vstříc novému dobrodružství.Celí rozechvělí z prvního dálkového zahraničního letu jsme prošli veškerým odbavením sestávajícího z vyzvednutí letenek,odbavení zavazadel a pasové kontroly a dalším čekání v odletovém prostoru.To vše zabralo několik hodin, takže ačkoli jsme se dostavili někdy ráno ve čtyři nebo v pět hodin,odlétali jsme až v 8 a na ostrov se dostali až v 1 hodinu odpoledne. Samozřejmě,že se tím pádem směrem na západ posunul o hodinu čas,takže cesta trvala asi 5 hodin čistého času a nazpátek se opět o hodinu zkrátila.

První dojem z letu byl příjemný,odlétali jsme se společností Travel Service,která nám dle informace přistavila zcela nové,zrovna zakoupené letadlo,které se blyštilo novotou, okénka byla krásně průhledná a nad sedadly se otevřely miniaturní obrazovky na kterých nám celou cestu posádka přibližovala směr a způsob letu včetně ostatních údajů,jako jsou venkovní teplota,výška a čas v místě odletu a v místě přistání.Protože bylo letadlo zánovní,mělo to svou výhodu,že neměli ještě žádné vybavení a instalaci na promítání filmů,takže nám s tím neznepříjemňovali život a podávali nám jenom informace zcela důležité a potřebné.

Vybavení občerstvením bylo také velice příjemné a chutné,letušky hezké,příjemné a ve slušivých stejnokrojích se staraly o naše pohodlí.Přesto,že let trval skoro 5 hodin, protože zážitky byly nové a čerstvé,všechno bylo zajímavé a let poměrně rychle uběhl.

Po přeletu Evropou přes Portugalsko,které bylo v mlze,jsme se přehoupli nad oceán a obloha se vyjasnila.V hloubce pod námi se objevovaly zámořské lodi menší než krabičky od zápalek a ta celá plocha oceánu působila nějak vznosně.Byl teprve začátek května a vše vypadalo optimisticky a nadějně.Po stejně dlouhé době nad mořem jako jsme absolvovali nad pevninou jsme najednou uviděli po straně blížící se ostrovy.První se zjevil Gran Canaria a za ním v dálce vykukoval svým zasněženým čtyřtisícovým vrcholem Tenerife.První dojem byl velkolepý a zároveň jakýsi zvláštní, na který jsem pohlížel s nedůvěrou,neboť mi připadal ten pohled na vysoký hornatý ostrov jako na velikou hromadu popela hrajícího v některých částech různými odstíny toho, co vynáším z kamen topím-li na chalupě v klubkách briketami.První nadšení opadlo,neboť popel příliš lákavě nevypadá.

Vypnuli jsme však motory a začali pomalu klesat,na konci ostrova udělali otočku a pomalu rolovali na přistání.Ihned po přistání a posléze při výstupu však na nás dýchla taková zvláštní atmosféra čerstvého vzduchu a zvláštního příjemného protepleného ticha,což působilo velice příjemně.Letěl s námi také herec Jiří Bartoška s manželkou a celá ostatní společnost byla taková jakási nadčasová,jinak řečeno „horních deset tisíc“,jenom nepatrná skupina asi poloviny autobusu směřovala do místních apartmánů,jinak všichni mířili do přepychových hotelů.

Po odbavení v hale jsme všichni vyčkávali příjezdu svých zavazadel po běžícím pásu.Během té doby jsme se také setkali ihned s jižní faunou zastoupenou velikým hmyzem zvaným „šváb“.Tento u nás poměrně nezvyklý živočich,kterého jsem spatřil pouze v zoologické zahradě jako krmivo ve svých letech dřívějších,je neodmyslitelnou součástí života jižních zemí,kde létá ve volné přírodě a musím říci ,že určitě není na obtíž a nevyskytuje se v dokonale uklizených ubytovacích prostorách.Na ostrově jsem ho zahlédl 3x.Pro naše turistické cestující to samozřejmě byla velice pestrá změna, nějaký kluk švába honil a srážel ho k zemi jakoby hrál tenis,zatímco ženské osazenstvo vřeštělo a ječelo a muži to posuzovali s bohorovným klidem.

Jakmile si každý vyzvedl svůj kufr,odebrali jsme se k přistaveným autobusům,kde již příslušné průvodkyně vyvolávaly číslo zájezdu,společnost a hotel příslušný k určitému autobusu.Vyhledali jsme ten svůj a příjemná průvodkyně s vizáží Natálie Oreiro ze seriálu „Divoký Anděl“ nás seznámila s dalšími podrobnostmi.Byli jsme odvezeni z letiště všichni do rekreačního města,hotelového komplexu Maspalomas, vzdáleného 40 km.Rozvezli všechny cestující po přepychových pětihvězdičkových hotelech s veškerým vybavením a my jsme zakončili v apartmánovém hotýlku v okrajové čtvrti na pahorku „Morro Besudo“,což bylo nakonec nejpříjemnější.Byl tam klid,osobní prostor,styk s místní kulturou i volná a nepřelidněná možnost koupání v oceánu i bazénu.

Skoro jsem ty lidi z těch přepychových hotelů litoval,jak musí být jenom pořád nastrojeni,vše vybaveno televizory a veškerým přepychem.Z těchto oblastí jsem vždy rychle prchal do běžného života.

Pomalu jsme se začli seznamovat s prostředím a to sice tím stylem,že jsme ihned po příjezdu převlékli podzimní oblečení,

Vyměnili vše za šortky a sandály a vydali se do asi 10 km vzdáleného střediska Maspalomas po nádherné pobřežní široké promenádě z místního tufu,se zábradlím ve směru oceánu z nerezové oceli, okrášlené všelikým rostlinstvem,palmami a v některých místech dokonce palmami kokosovými s dozrávajícími plody v korunách.

Došli jsme k hlavní pláži zvané „Playa del Inglés“,nebo-li pláž angličanů,kde začínaly krásné písečné přesypy a pokračovaly podél moře a do vnitrozemí v okruhu několika kilometrů jako světoznámé písečné duny Maspalomas.Celé jsme to prošli,připadali jsme si jak na Sahaře.Začla se mi však dělat na kotnících vyrážka a když jsem se později ptal na důvod,bylo mi řečeno,že tento žlutý písek,ačkoli vypadá jak ze Sahary není pískem kamenným,ale pískem vytvořeným z miliard rozemletých mušlí v průběhu staletí a toto může mít někdy alergický vliv na pokožku.

Co se týče turistů a hlavně koupajících se turistů na plážích Maspalomas,ve velké většině šlo o staré a přestárlé obyvatele německé národnosti,kteří zde asi ve své většině tráví zasloužený odpočinek ,popřípadě větší část roku,což si mohou dovolit.

Protože však pohled na geronty v celé jejich kráse,neboť oblast Maspalomas je vyhlášena za jednu velkou „nude pláž“,není zrovna nejpříjemnější,po obhlédnutí celé oblasti včetně dun jsme již tato místa se zářivě žlutým pískem nenavštěvovali a stačil nám černý písek sopečného původu v našem bydlišti popř. v místech kde jsme se zrovna vyskytovali.

Samozřejmě jsem měl velkolepé plány,průvodce po turistických stezkách a spoustu nadšení do objevování nových krajin,s čímž jsme započali hned druhý den a měli jsme co dělat až do konce pobytu,abychom něco poznali.Své vzdálenější výpravy jsme podnikali místními autobusy značky Mercedes v zelené barvě.Tyto autobusy byly rychlé,tiché spolehlivé a silné,což se projevilo v různých stoupáních a sešupech včetně krkolomných zatáček nad propastmi a ve skalách,kde spolehnutí na jejich dokonalé brzdy bylo předností.Někteří turisté,tedy spíše turistky zavíraly v určitých úsecích oči a ječely strachem.

Po dokonalém prohlédnutí a poznání turistického střediska Maspalomas a okolí,kde jsme naběhali každý den po promenádě spousty kilometrů,což bylo mnohdy únavné ale vždy příjemné,jsme se vydali do vzdálenějších oblastí.

Jeden den jsme vyčlenili poznání jižního a západního pobřeží ve směru Puerto Rico,

Mogán ,San Nicolas de Tolentino,druhý den výjezdu do hlavního města Las Palmas a odtud na severní pobřeží do města Arrucas.Jeden den jsme věnovali návštěvě zoologické zahrady v horách.Poslední den jsme věnovali výjezdu do horského střediska San Bartolomé,spojenému s horskou túrou.Ostatní dny jsme věnovali poznání Maspalomas a našeho okolí.Přesto bylo dnů málo,rychle uběhly a nestačili jsme poznat více.

Výjezd na jih a západní pobřeží mne moc nenadchl,protože,pobřeží bylo rozeklané, poměrně málo přístupné,sice s vyhlídkami,ale nehostinné,nebo poměrně přeplácané přepychovými hotely.Příroda však byla všude fascinující,takže setkání s florou bylo vždy velmi zajímavé a nádherné.Poznali jsme květinu tzv.“dračinec“,která zde dosahuje až mohutných stromových rozměrů a je zde doma,fíkus (gumovník) ve všech jeho podobách i s plody podobnými malému oranžovému vejci,různé druhy mimoz,flamboyanty,rovněž volně pěstěné banány,avokáda či papaye o bouganvilliích různých barev ani nemluvě.Samozřejmě kokosové palmy,strelicie a různé na místě těžko definovatelné rostliny,které jsem identifikoval až doma jako třeba divoký zázvor zahradní.

Co se týče fauny,bylo zde také lecos odlišného.Mezi věci u nás se nevyskytující patřily velké asi půlmetrové ještěrky barvy popela,nebo volně se pohybující kolibříci.

Všude se stavělo ze sopečného tufu a mnohé výtvory třeba autobusových zastávek nebo různých zahradních či restauračních objektů byly velice zajímavé.

Návštěva hlavního města byla velice zajímavá a na člověka zde dýchla atmosféra zámořských objevů i představa kolumbovské éry.Navštívili jsme museum Kolumba, bývalý jeho dům,kde historie dýchá z každého kamene i lodního děla.Všude se pohybují velcí papoušci ARA,kteří jsou zde chováni snad místo psů a dost se jim tu daří.Stará katedrála,starobylá náměstí a budovy předkolumbovské éry tvoří bohatý historicky-architektonický komplex.Z hlavního autobusového nádraží jsme se vydali na sever do města Arrucas,do oblasti banánových plantáží,Severní pobřeží je nádherně malebné jako všechna na sever obrácená pobřeží.Má v sobě nějakou čistotu a chlad,zároveň rozbouřenost a malebnost.

V Arrucas je několik zajímavostí co stojí za shlédnutí.Za prvé je to hlavní gotická památka,chrám sv.Petra vytvořený z místního tufu.Je to velkolepé dílo ve stylu našeho chrámu sv.Víta v Praze.Uvnitř hraje tiše náladová slavnostní hudba skupiny „Vangelis“ znázorňující dobývání zámořských světů.Nad městem se tyčí vyhlídkový vrch s restaurací,mohutnými platany a samozřejmě všudypřítomnými papoušky ARA jako maskoty.Přijeli jsme nazpátek až pozdě večer utahaní ale spokojení.

Dali jsme si lehkou večeři a prošli se ještě po promenádě.

Další den jsme navštívili horské zoo,kde se chová veliké množství hlavně cizokrajných ptáků a všech druhů papoušků,které jsem mnohé ještě nikdy ani neviděl a samozřejmě ptačí fauna z Jižní Ameriky včetně všemožných druhů kolibříků.

Je velice zajímavé tyto ptáky pozorovat,jak rychle mávají křídly za zvuků ne nepodobným mouše či čmelákovi při letu a jak dokážou vzít zpátečku a stát při tom ve vzduchu,nebo rychle měnit všelijaké krkolomné polohy v letu.

Vstupenka byla sice mastná,v přepočtu asi 475 kč,ale stálo to za to.Ještě si chtěli přivydělat,tak každého vyfotili s papoušky ARA a pak se mu snažili prodat větší foto za 80 kč u východu.

Nedaleko bylo velké delfinárium prý s cvičenými kosatkami dle velkých vyobrazení na stěnách komplexu,které jsme však již nestačili navštívit.

Podobně se nám nepodařilo navštívit velké terárium ve volné přírodě zastoupené varany z ostrova Komodo,kde je krmili kozami volně v přírodě.

Nejhezčí byl ale poslední výšlap do hor.Udělalo se horko,že jsme se při túře skoro spálili.Udělali jsme okruh ze San Bartolomé a vrátili se asi po 5 hodinách opět do výchozího místa.První stoupání bylo celkem příkré do tzv.heřmánkového průsmyku

„Degollada de manzanilla“ a potom mezi kanárskými světle zelenými borovicemi nad propastmi po cestách a pěšinách,nakonec po královské dlážděné stezce zpět do horského střediska.Fascinující vzduch osvěžený borovicemi a provívajícím větrem od oceánu včetně ticha a klidu,jenom sem tam přerušeného drobným místním ptactvem.

No skoro jsem litoval,že už musíme domu a nerad jsem se s ostrovem loučil. Býval bych rád ještě zdolal některé vrcholy v centru ostrova,což musí být po tamějších pěšinách a královských stezkách jistě nádhera,ale bohužel času nebylo mnoho.Čas

odletu se přiblížil.Dopravili nás opět na letiště,odbavení,hodinové zpoždění kvůli problémům na Ruzyni a potom už vzhůru přes oceán,ostrov Lanzarote,podél pobřeží Maroka nad Gibraltar,kde bylo vidět nádherné pláže Matalascaňas spolu s Cádizem a řekou Guadalquivir na západě.Za chvíli se objevily vrcholy švýcarských Alp,kde to s námi zamávalo v častějších turbulencích a už jsme se snášeli od Plzně ku Praze s vypnutými motory. Zůstala jen vzpomínka a pocit,že bych tam nejraději zůstal natrvalo.