0
0

Ostrov nekonečných pláží 18.-25.10.2007

Nejsušší, nejteplejší a největrnější ze všech kanárských ostrovů nás přivítal velkou oblačností a vydatným deštěm. V příštích sedmi dnech našeho pobytu nás však odměnil téměř tropickými teplotami, jasnou oblohou a bezvětřím s občasným slabým vánkem.

Automobil jsme si objednali na 3 dny od neděle do úterý, protože první a poslední dva dny pobytu jsme chtěli využít k poznávání a odpočinku v nejbližším okolí.

Náš první pěší výlet vedl po pláži Jandía kolem známého majáku až k městečku Morro Jable kde jsme se téměř na konci pláže pod hotelem RIU vykoupali a pobřežní promenádou jsme se vydali zpět do hotelu. Odpoledne jsme měli schůzku s delegátkou a zbytek jsme věnovali koupání a lenošení.

Druhý den jsme se do tohoto městečka vydali podél silnice kolem malé zoologické zahrady kde v korunách vysokých palem hnízdí zelení papoušci jejichž křik je slyšet do daleka. Zastavili jsme se u kostry jedné z velryb , které kdysi uvízly na pláži Barlovento. Cesta po zelení lemované promenádě je velmi příjemná. Morro Jable je poklidné městečko se starými i novými domečky, úzkými uličkami, kostelem, přístavem a novou hotelovou částí . Protože se nám prohlídka městečka docela protáhla, zpět jsme se vrátili místním autobusem za 1 E.

Neděle nezačala příliš šťastně, jelikož nám půjčovna slíbený automobil dodala až po několika urgencích s půldenním zpožděním. Ihned jsme tedy vyrazili na naši první cestu – na pláž Cofette. Téměř na konci Morro Jable je odbočka doprava a zde po pár desítkách metrů u místního hřbitova končí i asfaltová cesta a začíná dobrodružství, které jsme nazvali „tour de Cofette“. Prvních deset kilometrů vede po místy poměrně klikaté prašné a kamenité cestě mezi horami ze strany jedné a mořem ze strany druhé. Z vegetace je tu jen pár palem, drobné trnité keře, lišejníky a občas kaktusy. Na první křižovatce jsme odbočili opět vpravo a odtud už nás vedla nerovná cesta poměrně prudce do stoupání až na vrchol horského hřebenu, odkud je nádherný výhled na celou Playa de Cofette a při dobré viditelnosti i Playa de Barlovento. Odtud už je několikakilometrový serpentinový sjezd až do obce Cofette , která rozhodně nepůsobí dojmem civilizované vesnice, naopak máte pocit, že jste se ocitli kdesi v rozvojové zemi. Ve vesnici však už dnes téměř nikdo nebydlí. Pokračovali jsme prašnou cestou dále až k tajemné Ville Winter a musím říci, že poslední metry, které k ní vedou jsou díky vyčnívajícím kamenům opravdu „žůžo doborodrůžo“. Snad je lepší nechat auto pod strání a dojít k ní pěšky. Její obyvatele se nám bohužel nepodařilo zahlédnout, tím jsme ztratili naději na prohlídku a vydali se tedy zpět, tentokrát až k moři. Rozloha pláže a neustálý hukot vln v nás zanechaly hluboký dojem. Díky těmto vlnám se nad pláží stále vznáší jemná vodní mlha, což jí dodává až téměř mystický nádech. I když se zde smí koupat pouze na vlastní nebezpečí, neodolali jsme a trochu jsme se při břehu na mělčině smočili. Cestou zpět jsme si prohlédli sousoší muže a psa a už jsme zase šplhali po prašné cestě zpět. Teprve na prvních metrech asfaltky jsme si oddechli a už víme, že na Cofette příště raději jen s terénním vozem.

V pondělí nás čekal poměrně dlouhý výlet, přes celý ostrov na sever a zpět. Po pobřeží jsme projeli zelenou Costa Calmou, dále obcí La Lajita, kde je botanická zahrada a můžete se zde projet na velbloudech . Projeli jsme hlavní silnicí vedoucí vnitrozemím a hned jak se znovu objevilo moře, jsme si udělali první zastávku v muzeu soli v obci Las Salinas. I když bylo ten den zavřeno, nikdo nás nevyhnal, mohli jsme si areál prohlédnout a udělat pár zajímavých záběrů . Pak jsme dále pokračovali do Puerta del Rosaria, kde jsme na jednom z kruhových objezdů odbočili na silnici FV 10 vedoucí přes Tetir a La Matillu až do vesnice Tindaya s krásným kostelíkem . Odtud jsme pokračovali na horský hřeben Montana de la Muda s vyhlídkou, na které nás to sice málem sfouklo, ale výhledy na protější Montana Quemada a do údolí za to stály. Přes dříve zelené údolí s vesnicí Majada del Cabalo jsme do jeli do vesničky Vallebrón kde je několik původních kamenných domů, dnes už bohužel téměř rozpadlých , zato s veselými obyvateli . Odtud už jsme pokračovali nejkratší cestou do La Olivy, abychom si prohlédli Casa de los Coroneles – Dům plukovníků – nejvýznamnější historickou stavbu města a zároveň nejdůležitější na ostrově . Mívali zde sídlo vládci ostrova, dnes je však dům opuštěn a chátrá, což je podle nás velká škoda. Poté jsme zamířili na místní náměstíčko s krásným trojlodním kostelem . zasvěceném panně Marii a odtud ke dvěma zrekonstruovaným větrným mlýnům krásně se vyjímajícím v této zvláštní krajině. Typickými horskými vesničkami jsme dojeli až do Lajares, s dalšími dvěma mlýny a malým kostelíkem . Holou lávovitou severní krajinou jsme pak zamířili do Corraleja, kde jsme se však nezdržovali, pouze jsme si zakoupili čerstvou vodu a pokračovali až na „malou Saharu“ – do Parque Natural de Corralejo . Zde jsme na místě tomu určeném zaparkovali, vydali se na malou procházku tímto přírodním parkem a nechali se unést představou, že jsme na opravdové Sahaře. Této zastávky jsme také využili k odpočinku a koupeli na částečně kamenitém pobřeží odkud je krásný výhled na protější ostrůvek Lobos a za ním na další kanárský ostrov Lanzarote. Pak už nás čekala jen dlouhá cesta zpět do hotelu, kam jsme přijeli až kolem osmé hodiny večer.

Na další den, úterý, jsme měli naplánován výlet trochu kratší, do vnitrozemí zhruba ve středu ostrova a chtěli jsme jej spojit s odpoledním koupáním na pláži Sotavento. Tentokrát jsme z hlavní silnice odbočili daleko dříve, na kruhovém objezdu u Gran Tarajalu a jeli jsme silnicí FV 20 do obce Tuineje, ležící poblíž vyhaslého kráteru sopky, kde se o předešlém víkendu konaly jakési hudební slavnosti. Opět jsme si prohlédli místní kostel s hezkým oltářem a pokračovali směr vesnice Antigua, což je jedno z nejstarších osídlení na ostrově. Zde nás zaujaly zajímavé kamenné domy, park s kostelem i okolní krajina. V severní části obce jsme si prohlédli další rekonstruovaný mlýn s udržovaným kanárským parkem v komplexu Pueblo Majorero . Dále jsme silnicí vinoucí se jako had pokračovali až na vrchol Mirador Morro Velosa, kde jsme si ve zrekonstruované restauraci za 1.10 E dali kávu s nádhernými výhledy na všechny světové strany . Poměrně krátkým sjezdem z vrcholu jsme se dostali do údolí se známou vesnicí Betancuria – nejkrásnější na ostrově. Prohlédli jsme si krásný kostel, úzké uličky, původní obydlí , typické zahrádky i současná obydlí místních obyvatel. Zaujaly nás tu záplavy květů i bělost a čistota domečků. Cesta odtud směrem k obci Pájara vede úchvatnou krajinou s červenou zemí a zelenými palmami . Za vesnicí Vega de Rio de Palmas je vyhlídka do údolí na vyschlou přehradní nádrž Embalse de las Penitas a ještě výš nad ní, na konci správní oblasti Betancurie je další vyhlídka, na které se s námi chtěli kamarádit nejen místní veverky které si rády odnesou kdejaký pamlsek, ale i černí havrani. Jelikož bylo celý den nepříjemné vedro a cesta se nám mnoha zastávkami celkem protáhla, také se na nás začala podepisovat únava z předešlého dne, změnili jsme tedy plán, vynechali další cíle a písečnou krajinou blízkého pobřeží jsme zamířili zpátky do hotelu, zchladit těla tentokrát v hotelovém bazénu.

Protože se nám termín vrácení auta posunul až na středeční poledne, využili jsme celé dopoledne k výletu na nejkrásnější pláž Sotavento. Z hlavní silnice jen pár kilometrů od hotelu jsme odbočili na El Paso a po pár desítkách metrů jízdy zaparkovali na zatím prázdném parkovišti na okraji rozlehlé pláže. Protože byl včera odliv, ukázala se nám v celé své obrovské šíři a vzala nám tak dech . Vzali jsme si batoh s pitím a vyrazili na její pěší obhlídku. Během té doby přišel poměrně rychle příliv a tak jsme mohli sledovat, jak se prázdné laguny zaplňují a ostrůvky pomalu mizí pod vodou . Díky tomu překvapení jsme na jednom z nich málem uvízli. Nakonec jsme se brodili zpět na břeh s batohem a foťákem nad hlavou. Po návratu jsme tedy vrátili auto a odpoledne už jsme strávili koupáním a procházkami na Playa de Jandía po které jsme jsme došli až na Playa de Esquinzo .

Během třech dnů jsme najeli 644 km, viděli pořádný kus ostrova, ale bohužel nám čas nedovolil jej prozkoumat celý. Díky velmi dobré kvalitě místních silnic a mimo hlavní tah ostrovem i slabému provozu se zde jezdilo velmi dobře. Máme tedy alespoň důvod se vrátit. Fuerteventura se nám stejně jako Lanzarote dostala pod kůži, tak doufáme, že to nebude trvat dlouho.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .