0
0

Den 1

Otoč to na Mnichov

Za brzkého rána naše výprava vyrazila směr Rozvadov. Cesta k hranicím utekla svižně a bez problémů. Ty se vyskytly až po přejezdu hranic, kdy jsme hledali směnárnu a nájezd na dálnici. Nenašli jsme ani jedno. O pár kilometrů dál jsme se konečně napojili a jízda ubíhala ve slušném tempu, což se ovšem nelíbilo německému četnictvu. Malinké překročení rychlosti (o 40km) bylo ohodnoceno částkou 180 Euro. O pár Eur chudší, ale o zkušenost bohatší jsme hodinu po poledni dorazili k našemu prvnímu cíli – městečku Bertchesgaden. Malé alpské pohraniční městečko bylo oblíbené odpočinkové místo Adolfa Hitlera. Po pomoci místního domorodce jsme po chvíli bloudění našli příjezdovou cestu pod Orlí hnízdo, jejíž stoupání 24 procent činilo našemu auto viditelné obtíže. Větší část hory je pro auta nepřístupná, vjezd je jen pro turistické autobusy. Na samotném vrcholu už období Třetí říše připomíná pouze jedna chodba s dobovými fotografiemi. Pro turisty tak zůstává jediným lákadlem vyhlídka z výšky 1839m. Z té bohužel dnešní den moc nebylo. Údolí i hory se ukryly v mlžném oparu a nenechali vyniknout svojí krásu v plné síle.

V Salzburgu už nás čekalo počasí přívětivější, ideální turistické. Zaparkovali jsme kousek od centra na placeném parkovišti. Náš souboj s parkovacím automatem čekající slečnu asi nudil, a tak se před nás neomaleně vetřela a vytiskla si svůj lístek, bohužel za naše peníze.

Salzburg je na pohled příjemné lázeňské město s mnoha cyklostezkami a promenádami. Dominantou je hrad tyčící se nad městem W.A. Mozarta, kterého připomíná socha uprostřed náměstí. Z něj se po starých zámeckých schodech nebo lanovkou dostáváme k samotnému hradu. Mlha která nás obklopovala na Orlím hnízdě je ta tam a tak se můžeme pokochat okolní krajinou.

Čas se připozdívá a je čas vyrazit směr Innsbruck. Zkrátit si cestu návratem zpět přes Německo nebyl nakonec ten nejlepší. Po chvilce jízdy jsme se ztratili a jediné co vím, je že se pohybujeme v pásu mezi rakouskou hranicí a německou dálnicí. A jelikož ráno moudřejší večera, zastavili jsme na nocleh. Našli jsme příjemný dětský park. Spaní na lavičkách v altánku hlasováním neprošlo a tak jsme si v odlehlé části postavili stany, kde ve 23 hodin uléháme po 560-ti km k posilňujícímu spánku.

Den 2

Pod alpskými velikány

Dětský park opouštíme brzy zrána, dříve než přijde německá omladina. Zjišťujeme že se nacházíme poblíž dálnice a využíváme její německou část až k hranicím s Rakouskem, kde sjíždíme na státní silnici. Hned první město na rakouské straně hranice se pyšní velice fotogenickým hradem po jehož prohlídce pokračujeme směr Innsbruck. Ten v mnoha ohledech připomíná Salzburg. Pouze mu chybí hrad a centrum města není tak hezké. Což si můžeme ověřit přímo z rozhledny v centru města.

Z Innsbrucku vyrážíme směrem k Brennerskému průsmyku. Horská klikatá silnice nabízí nádherná panoramata, která automobilům jedoucím po dálnici zůstávají skryta. Horské masivy vytvořené přírodou a ohromné silniční stavby vytvořené člověkem vytváří působivou scenérii přímo stvořenou pro blesky fotoaparátů.

Pozoruhodné přírodní scenérie nemizí ani po přejezdu italské hranice. Alpské vrcholky postupně doplňované rozsáhlými vinicemi tvoří vděčný cíl našich fotoaparátů.

Čím více se blíží cíl dnešního dne, tím více se kilometry vlečou. Konečně se před námi rozprostírá jezero Lago Di Garda, proslulé svojí křišťálově čistou vodou. Po mnohasetkilometrové cestě přijde odpočinek o vody vhod. Co se týče teploty vody dávám přednost Boleváku, čistotou a okolím se však s italským kolegou rovnat nemůže. Kousek od vody stavíme stany a usínáme za zvuku vln narážejících v pravidelném rytmu na kamenité pobřeží.

Den 3

Útok italských komárů

Opouštíme kemp a podél levého břehu jezera Di Garda míříme k jihu. Silnice často mizí v tunelech, aby se opět vynořila s jezerem po levé a horami po pravé straně. Voda v jižní části jezera je znatelně teplejší a pro koupání příjemnější.

Nejde projet Itálii a neochutnat něco z jejich tradiční kuchyně. Pizza k obědu zasytí, je skoro stejně dobrá jako ta v menze Západočeské univerzity. S plnými žaludky a poloprázdnými peněženkami přijíždíme k jezeru Lago D Iseo Ale jak by řekl Bittner: „To se nedá srovnat“. Koupání v horkém letním dni osvěží, ale čistota vody i fotogeničnost okolí je poloviční.

Pár kilometrů severovýchodně od Milána leží město Monza, které se může pyšnit okruhem pro závody Formule 1. V období, kdy se závody nekonají je trať nepřístupná. To ale není pro nás překážkou k pořízení několika fotek. Překážkou je dostat se zpět, jelikož bránu kterou jsme vešli do areálu někdo zamknul. Kolem nás všude několikametrový plot s nebezpečně vyhlížejícími ostny. Po několikaminutovém hledání cesty ven se nad námi smiloval správce místního autokempu a ukazuje nám cestu z našeho zajetí.

Čas rychle pokročil a bylo na naše najít útočiště pro dnešní noc. V industriální oblasti kolem Milána nelehký úkol. Po mnohakilometrovém nacházíme vhodnou louku. Tu obývá mnoho krvelačných komárů a česká krev jim viditelně chutná. Do stanu se naštěstí nedostali a po degustaci italského vína uléháme načerpat síly na další den, kdy je v programu návštěva Milána.

Den 4

Stávka dýžejů

Už v 7 hodin ráno nás probudil cinkot zvonečků. Louka komárů se proměnila v louku ovcí. Podle hlasitého mečení jsme usoudili že jsme jim zabrali oblíbené místo na pasení. My se ale ovcí nebojíme. Dvou psů které je hlídají ale ano. Chvatně balíme stany a vyjíždíme k Milánu. Provoz je po ránu velmi silný a 20 kilometrů jedeme přes hodinu. Jízda italských řidičů je hodně temperamentní. Mezi kolonami pomalu popojíždějících auto se neohroženě proplétají motorky a skůtry. Ve čtyřproudé silnici připomínající hustotou provozu pražskou Jižní spojku se motá myč oken, který automobilům stojícím v koloně myje přední sklo.

Krátce po deváté zaparkujeme a jdeme směrem k metru. Pro návštěvu Milána jsme si nemohli vybrat lepší den. Zaměstnanci městské hromadné dopravy jsou ve stávce a metro celý den nepojede. Po chvíli motání kolem vlakového nádraží se vydáváme do centra pěšky. To je naštěstí nedaleko. 20 minut se kocháme vnitřkem milánského dómu a 60 minut interiérem milánské pošty. Jednoduchý úkon poslání pohlednice se změní v záležitost velikosti Kafkova Procesu. Po návštěvě dvou pošt a sedmi přepážek je odesláno a můžeme pokračovat v prohlídce města. Bohužel jedno z největších lákadel, freska Leonarda DaVinci Poslední večeře, nevidíme. Kostel je v odpoledních hodinách uzavřen. Vyrážíme tedy k pevnosti Sforzio, naší poslední větší turistické zastávce v Miláně. Po několikahodinovém chození po městě se dostavuje únava a konec parkovací doby. Zdárně se nám povede projet zběsilou dopravou ven z Milána a uháníme na jih. Průmyslovou oku nepříliš lahodící oblast necháváme za zády a před námi se rozprostírá italský venkov. Začíná se připozdívat a proto uhýbáme z hlavní silnice a hledáme vhodné místo k přespání. Místní komunikace nás vede uzoučkou horkou silničkou neznámo kam. Uléháme neznámo kde zhruba 50km severně od Janova.

Den 5

Dnes nás probudili kolem projíždějící italští kovbojové na koních. Rána při kempování na divoko jsou vždy zajímavá. Z našeho nočního stanoviště sjíždíme po uzoučké horské silničce do údolí, kde se zpět napojujeme na hlavní silnici vedoucí do Janova. Ta je hojně využívána nebojácnými cyklisty. Jejich hustota se ale s přibližujícím se městem zmenšuje. Janov je město s obrovským s přístavem v jehož docích kotví ohromné několikapatrové lodě. Jelikož máme parkovaní pouze na hodinu, procházíme centrum města ve velké rychlosti.

Z Janova podél pobřeží, které je v turistické sezoně velice rušné. Auta parkují kde se dá a najít volné místečko z přijatelnou vzdáleností od pláže není jednoduché. První naše koupací zastávka je několik kilometrů před městem Savona. Pláž je oblázková, voda slaná, sprchy nefungující.

Po koupací zastávce pokračujeme v cestě a před osmou hodinou dojíždíme do kempu v San Remu. Po večeři v místní restauraci se ještě vydáváme podívat po plážové promenádě do města. Noc je přímo tropická, spacáky netřeba.

Den 6

Ze San Rema už je to na francouzskou hranici co by kamenem dohodil. Do Monaka je to také kousek. Bohaté knížectví je naší první dnešní zastávkou. Parkujeme přímo před prodejno vozů Porsche. Vozový park je tu na slušné úrovni a ani jachty nejsou k zahození. K historickým památkám patři Palác princů, z kterého je nádherný výhled na knížecí stát. Další dominantou je slavné kasino, nádherná budova obležena nádhernými vozy. V obchodech se suvenýry vládne značka Ferrari. Na mnoha místech je také připomínána kněžna Grace Kelly, která v roce 1982 zemřela při autonehodě.

Slušnost obyvatel tohoto státu jsme otestovali tím, že jsme nechali odemčené auto. Prošli na výbornou a tak jsme bez ztráty zavazadel mohli pokračovat dál po francouzské riviéře. Zastavujeme v městě Cannes, proslulé filmovým festivalem. Procházíme se po proslulé promenádě Croissette s festivalovým palácem na konci. Město je plné turistů i mimo festival, především díky svým písečným plážím.

Naší cestu dnes zakončujeme v autokempu v malém městě Agay. Kvalita kempu není taková jako v San Remu a ani pláž není nic extra. I po padesáti metrech je vody nad kolena a spousty chaluh na dně. Voda velmi teplá, v parném letním dni vůbec neosvěží.

Den 7

Z kempu odjíždíme po desáté hodině a jediným cílem pro dnešek je přesun do 30km dalekého St. Tropez. Doprava začíná houstnout, ale po zkušenostech z Milána nám to ani nevadí. Kousek před samotnou vesničkou sjíždíme na vedlejší ulici kterou po levé straně lemují řady kempů, parkovišť i soukromých rezidencí. Je vidět že jsme na jednom z nejvíce turisticky vyhledávaných letovisek na Azurovém pobřeží, čemuž odpovídají i ceny. Kemp pro 4 osoby na noc nás stojí 80 Euro.

Koupeme se na pláži kde trávila čas Brigitte Bardot. Moře je teplé, vlny malé a mušle žádné. Zůstáváme na pláži až do večerních hodin. To už je téměř prázdná a slunce které nemilosrdně pražilo celý den nemá už takovou sílu. Do městečka St. Tropez vyrazíme až zítra.

Den 8

Dnes jsme vstali v 5 hodin. Pláž je ideálně situována na východ slunce. Na obloze bohužel bylo několik mráčků, které podívanou zkazily. Po krátkém dospání se ještě naposledy vykoupáme v moři a vyrážíme do městečka St. Tropez. Do něj vede pouze jedna příjezdová cesta, která je v turistické sezoně věčně ucpaná. Parkujeme zhruba kilometr nad městem. Jako první navštěvujeme místní bleší trh, kde lze nakoupit vše od zeleniny po staré knihy či plakáty. Budova četnické stanice, ikona města, je situována kousek od přístavu. Ten je plně obsazen malými i většími jachtami. Promenáda kolem přístavu je téměř stejná, jako si ji pamatujeme ze série četnických komedií.

Opouštíme Azurové pobřeží a míříme na sever. Krajina kolem se mění, teplota mírně klesá. Jedeme jednou z nejfotogeničtějších silnicí celé francie kolem kaňonu Du Verdon. Na ní je spousty odpočívadel, z kterých je nádherný výhled na úchvatné dílo přírody. 70 km dlouhý kaňon končí v jezeře, které má ideální teplotu pro večerní koupání. Na konci tropického dne příjemné osvěžení. Kousek nad jezerem zastavujeme na opuštěném místě u silnice, kde končí naše dnešní putování.

Den 9

Dnes je na programu prohlídka dvou měst. Aix-En-Provence a Nimes. Ještě před nimi zastavujeme v malém zastrčeném městečku, kde si projdeme klasický francouzský trh, kde lze nakoupit vše od zeleniny přes textil po hudební nahrávky.

Město Provence je plné úzkých uliček s mnoha kavárnami a restauracemi s kašnou na každém malém náměstíčku. Slunce nemilosrdně pálí, ani kamenné zdi starých domků ho nedokáží utlumit.

Nimes je město na kterém se podepsala římská architektura. Z doby vlády Římské říše zde zůstala spousta kostelů, sloupů a nejvyhledávanější turistický cíl – amfiteátr Arena. V něm se dodnes konají kulturní akce. Z venku vypadá jako zmenšenina římského Kolosea. Pojme 24.000 diváků.

Z Nimes odjíždíme po sedmé večerní, kdy už není téměř žádný provoz. Vjíždíme na první vedlejší silnici a parkujeme na louce několik kilometrů za městem. Komárů tu zatím moc není, ohrožují nás pouze luční kobylky a ve Francii všudypřítomný hlahol cikád.

Den 10

Dnešní den jsme celý věnovali prohlídce staveb, které ve Francii zanechali Římané. Dopoledne navštěvujeme akvadukt Pont Du Gard. Dříve se jím přiváděla voda do města Nimes. Dnes už slouží jen jako turisticky vyhledávané místo.

V poledne vjíždíme do papežského města Avignon. Město je kulturním centrem celé oblasti, což dokládá velké množství plakátů i pouličních umělců všeho druhu. Nejvyhledávanější turistické cíle jsou Papežský palác a torzo mostu, který kdysi zničila povodeň. Papežský palác je obrovský komplex budov s parčíky a krásnou vyhlídkou na město a široké okolí. Pod ním se rozkládají uličky plné kaváren a restaurací. Celé vnitřní město je obehnáno hradbami.

Poslední dnešní zastávkou je méně známé město Orange, ve kterém Římané vybudovali nádherný amfiteátr, ve kterém se dodnes konají kulturní představení. Centrum města je kolem páté hodiny poloprázdné. Restaurace v tuto hodinu nevaří. Kuchaři odpočívají a nabírají síly na večerní nápor hostů. Bereme zavděk Kebabem v rychlém občerstvení.

Do kempu přijíždíme po sedmé hodině. Po dvou dnech spaní na louce a bez sprchy potřebujeme malinko zkulturnět. Zítra ráno se pojedeme podívat na etapu slavného závodu Tour De France.

Den 11

Po ranním osvěžení v bazénu opouštíme kemp. Poblíž vede trať etapy cyklistického závodu Tour De France. Mezi návštěvníky je kromě domácích Francouzů velké množství Holanďanů, kteří fandí své stáji Rabbobank. Zaparkovat poblíž trati je problém. Již hodinu před průjezdem pelotonu je příjezdová silnice obsypána parkujícími auty. Značky zákazu stání nikdo nerespektuje.

Tour De France je především velký cirkus. Ještě před příjezdem pelotonu projíždí konvoj doprovodných vozidel. Oficiální sponzoři závody vyhazují z okýnek projíždějících aut všemožné reklamní produkty. Kšiltovky, croissanty, propisky, i několik cyklistických dresů. Silnice z obou stran lemuje početný dav diváků. Na cyklisty čekáme více než hodinu. V čele je malá skupinka jezdců v úniku, peloton je minutu a půl v závěsu. Časový odstup vedoucího závodníka od posledního je cca tři minuty. Během nich projedou všichni závodníci a podívaná končí.

Na původně plánovaný oběd je již brzy. Dáváme tedy zavděk McDonaldem a po svačině a nákupech vyrážíme na východ směr Grenoble. Jedeme po menší silnici vedoucí Národním parkem. Ta se kroutí podél skal a vytváří úchvatná panoramata. Citelně se ochladilo. Tropické teploty vystřídalo příjemných 22 stupňů Celsia. Je poznat že vjíždíme do hor a blíží se Alpy.

Začíná se stmívat. Zastávka pro noční tábořiště je na vedlejší silnici k Grenoblu. Společnost nám dělají opodál se pasoucí krávy. Doufáme že je nenapadne porazit nepříliš pevně vypadající ohradu a navštívit nás během spánku. Občas noční oblohu prořízne pronikavé světlo blesku. Naštěstí naše místo bouřka ani déšť nezasáhla.

Den 12

Krávy se stále spokojeně pasou opodál. Polní cestou u které stanujeme zdravíme místního sportovce, který si byl dát po ránu ve Francii populární jogging. Po snídani vyrážíme do Grenoblu.

Grenoble leží v údolí obklopen horami, což při sjezdu do něj vytváří nádhernou vyhlídku. Parkujeme kousek od centra, poblíž Olympijského stadionu. Střed města je klasicky francouzský. Plný kavárniček, restaurací, pěších zón a fontán.

Nejkrásnější pohled na Grenoble je z pevnosti La Bastila, kam vede osobní lanovka. V pevnosti je též expozice věnovaná vojenství. Alpské město bylo důležitým opěrným bodem pro obranu Francie.

K obědu si dáváme středně propečený steak a s plnými břichy a prázdnými peněženkami odjíždíme na sever. Kopcovitý terén pomalu střídá rovina, po obou stranách silnice se začínají objevovat vinice. Čím více severněji se nacházíme, tím je jejich rozloha větší. Dnešní putování zakončujeme 30km před hořčicovým městem Dijon. Stanujeme opět na divoko v přírodě. Z jedné strany posekané pole s obilím a ze zbylých tří vinice. Obloha bez mraků, měsíc, který byl na začátku naší cesty v novu utěšeně dorůstá.

Den 13

Po snídani v trávě popojíždíme k Dijonu. Silnici po obou stranách lemuje vinná réva. Tropické teploty odezněly, je cestovatelsky mnohem přívětivější počasí než minulé dny. Je neděle, parkování poblíž centra města je zdarma.

V historickém centru se nachází několik katedrál. Poblíž jedné se nachází archeologické muzeum. Vstup je zdarma. Uvnitř jsou exponáty chronologicky seřazeny od prvních prehistorických nálezů až po středověk. Nejzajímavější je sbírka mincí, většina z doby vlády římského impéria.

Centrum je nedělní odpoledne celkem liduprázdné. Místních pramálo, většina turistů.

Vzdalujeme se od Dijonu, vinic ubývá. Na polích začíná převládat obilí, kukuřice a slunečnice. Dnes měníme louku za kemp. Je potřeba ze sebe opět udělat civilizované lidi. Poblíž kempu je rybník srovnatelný se Senečákem. Pro nás zmlsané Azurovým pobřežím nepříliš vábné místo na koupání. Kolem kulturní využití veškeré žádné. Po zbytek dne není co dělat. Poprvé za čtrnáct dnů. Spát jdeme brzy. Zítra nás čeká poslední den ve Francii.

Den 14

Tropické teploty jsou pryč a ve stanu byla v noci pořádná kosa. To nám nezabránilo zaspat a kemp opouštíme až po půl jedenácté.

Samo o sobě je město Mullhouse nezajímavé. Turisticky lákavé jsou muzea aut a vlaků. Exponátů je zde tolik, že i kdyby jich bylo o polovinu méně, pořád by jich tam bylo moc. Prohlídka každého z nich je na několik hodin, ale stojí za to.

Z Mullhousu odjíždíme až v pozdní odpoledne a do Strasbourgu přijíždíme až k večeru. Katedrála Notre Damme je suverénně nejvyšší vež, kterou jsme za naší cestu viděli. V rychlosti procházíme historické centrum, abychom stihli najít místo na dnešní přespání ještě za světla. Kolem nás všude samá kukuřice a tak najít vhodné místo na nocleh chvíli trvá. Dnes opět s komáry.

Zítra nás čekají jen ranní nákupy a pak po dálnici přes Německo přejezd domů.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .