Fototrip: Severní Španělsko

Návštěva severního koutu Španělska mě nadchla. Předtím jsem vůbec netušil, jak je tamní příroda rozmanitá a kolik různých typů krajiny se dá potkat na území velkém asi jako Jižní Morava. Při kombinaci auta a chůze lze za pár dní spatřit, projít a vyfotit vše od pláží až po velehory.

Ve Španělsku jsem nikdy před návštěvou jeho severní části nebyl, a když jsem se tam měl v rámci pracovní cesty vydat, nevěděl jsem, co od toho čekat. Foťák jsem si ale samozřejmě připravil a po průzkumu mapy bylo jasné, že bude pořád v pohotovosti.

Na cestu jsem se měl vydat s kolegou, se kterým jsme se shodli, že by byla škoda propást příležitost a nezůstat na místě o něco déle – tedy, že bychom si mohli po skončení pracovních povinností vzít na pár dní dovolenou, půjčit si na místě auto a podívat se po okolí. Okolím tu byla myšlena nejsevernější část Španělka, oblast Cantabria.

Už cesta letadlem Praha – Madrid – Santander přinesla fotografické zážitky. Kvůli nepříznivým spojům jsme museli v Madridu přespat a dál letět až brzy ráno. Vidět východ slunce z letadla nízko nad kopcovitou krajinou člověk jen tak nezažije. Stejně tak jsme měli štěstí i na mraky obtékající kopce a hory. Tyto fotky byly sice hned po vyfocení šedé díky oparu a trochu zamlženému oknu, ale s pomocí jednoduchých triků je lze výrazně vylepšit.

Santander, hlavní město Cantabrie s dvěma sty tisíci obyvateli, leží na pobřeží u zátoky a poskytuje tak spoustu pohledů, které jsou pro rodilého Brňáka exotické.

O šedesát kilometrů dál po pobřeží a třicet kilometrů do vnitrozemí se ale nachází úplně jiný terén, velehory Picos de Europa – v překladu Vrcholy Evropy. Nejvyšší hora Torre de Cerredo s výškou 2650 metrů a spousta dalších vrcholů přes 2600 m. n. m. vytvářejí úžasnou scenérii.

Na podrobný pěší průzkum jsme neměli čas, takže jsme využili lanovku na horu Fuente Dé, která turisty vynese ze základny položené na vrstevnici 1090 m. n. m až do výšky 1850 metrů. Nahoře se nachází několik turistických tras po okolních horách. Dolů jsme se vrátili po čtyřhodinové procházce, kde každá zatáčka odhalovala nový velkolepý pohled.

Dál jsme pokračovali španělským vnitrozemím a byli jsme velmi vděční za klimatizované auto, protože bez ochlazování mořem teploty přesahovaly čtyřicet stupňů ve stínu. Vystoupit z auta do slunečné krajiny pro vyfocení pár záběrů znamenalo, že se člověk vrátí notně zpocený.

Na cestě dál jsme ještě navštívili Bilbao se známým Guggenheimovým muzeem. Tady jsme zažili asi největší teplotní šok – těsně před vchodem na návštěvníky pražilo slunce z obou stran díky odrazu od konstrukce a po vstupu se člověk ocitl v chladné klimatizované hale.

Dále už následovala cesta zpět do Santanderu, při které jsme ještě zavítali do města Laredo s upravovanou čtyřkilometrovou pláží a poté do přírodního parku mokřadů Marisma, které v zimě využívají jako útočiště spousty druhů živočichů.

V létě jsme jich sice mnoho neviděli, přesto bylo patrné, že je park uzpůsobený na jejich pozorování – po obvodu je rozmístěno několik dřevěných pozorovatelen s úzkými štěrbinami a lavičkami, kde se může najednou posadit klidně i celá školní třída.

Celá cesta se nám vydařila a za čtyři dny jsme viděli spoustu různých přírodních i jiných atrakcí. Pokud nevíte co s volným časem, můžu sever Španělska jedině

doporučit.