0
0

Ve středu Indie se ve státě Uttarpradéš nachází známé a poměrně hojně navštěvované městečko Fatéhpur Síkrí (Fatehpur Sikri), kde žije okolo 30 tisíc obyvatel. Město bylo vybudováno podle přesného plánu. Má 6 km dlouhé hradby s devíti branami, paláce a mešity byly postaveny v jednotném mughalském stylu.

Mughalský styl je jakousi směsicí hinduistického a islámského slohu. Odráží Akbarovu světskou vizi a jeho způsob vlády. Jako sídelní město však Fatéhpur Síkrí sloužilo jen do roku 1586, kdy bylo pro nedostatek vody opuštěno. Jakmile se z něj všichni lidé odstěhovali, začalo být mnoho jeho pokladů rozkrádáno. Za svůj nynější zachovalý stav vděčí především snahám místokrále lorda Curzona, který byl legendárním památkářem.

Akbar město postavil pomocí architektů z různých částí země. Rozměry a propracovanost mešity i paláce jsou naprosto mimo měřítko veškerých evropských památek. Od roku 1996 je proto město se svými památkami zapsáno na Seznamu světového kulturního dědictví organizace UNESCO. Hlavní budovy císařského palácového komplexu jsou seskupeny v řadě teras na pískovcovém hřebenu. Tyto stavby tvořily kdysi jádro Akbarova města. Terasy jasně oddělují veřejné prostory od soukromých královských komnat. Celý palácový komplex je skvěle udržovaný a vypadá skoro jako by se jeho obyvatelé měli každou chvíli vrátit. Vše bylo postaveno z červeného pískovce.

Mezi nejvýznamnější památky patří pevnost a mešita, které nechal vybudovat v letech 1571 až 1585 císař Akbar, na počest věhlasného súfíského světce Salíma Číštího, který Akbarovi předpověděl narození syna, kterého si císař toužebně přál. Když se předpověď opravdu splnila, rozhodl se mughalský císař v Síkrí za odměnu postavit město, kde by mohl Salím důstojně žít i zemřít. Světec byl nakonec pochován v bílé mramorové v hrobce uprostřed mešity. Její prořezávané stěny patří k nejkrásnějším pracím v zemi. Světcova hrobka dnes přitahuje zástupy prosebníků, především tedy bezdětných žen, které očekávají zázrak. Návštěvníci v duchu vysloví svou touhu a podle tradice zavážou na mřížoví hrobky malou bavlnku. Poté odchází přesvědčení, že se Číští postará o to, aby se jim přání splnilo.

Samotná mešita Džámí masdžid je ohromná, plná nádherných zákoutí a pohádkových míst. Stala se modelem pro několik dalších mughalských mešit. Kolem rozlehlého prostranství se táhnou kolonády s monumentálními branami na východě a jihu. Celá mešita je nádhernou ukázkou mughalské, perské a indické architektury. Mešita pochází z roku 1571 a ještě stále je funkční. Po obou stranách mešity se nachází dvojice identických modlitebních síní s arkádami. Pyšní se krásnými sloupovými síněmi, které obíhají kolem komplexu. Hlavní branou mešity je 54 metrů vysoká Buland darváza (Brána vítězství), kterou nechal Akbar vztyčit na počest svého vítězství nad Gudžarátem v roce 1573. Možná jde o nejvyšší bránu v celé Asii.

Samotný palác překvapuje svým moderním a praktickým pojetím. Kamenné sloupy nesou překlady, na nichž jsou kamenné desky s mnoha detaily. Vše je samozřejmě patřičně vyzdobeno jemnými rostlinnými vzory. Hned za vstupní branou do komplexu starého města najdete Naubat chán s trojitým obloukem, odkud se vždycky bubny oznamoval příchod panovníka. Odtud se dostanete do císařského paláce, který vede na prostorné nádvoří s podloubími, jež patří k Díváne ámu sloužícími k veřejným slyšením a oslavám. Ve vnitřní citadele najdete síň pro soukromé audience s názvem Díváne chás, císařovu komnatu Chvábgáh, bazén Anúp taláo, klenotnici a Abdar chán, kde se skladovala zelenina a ovoce pro královskou domácnost.

Nezvyklé jméno nese Dům turecké sultánky, který s největší pravděpodobností vznikl pro jednu z Akbarových manželek. Jde o okrasný pískovcový pavilon, který je jemně dekorován. Stavební materiál, kterým je kámen, tak vypadá jako dřevo. Objekt završuje nezvyklá kamenná střecha napodobující hliněné tašky. Zajímavé je také nádvoří Pačísí, které dostalo název podle stolní hry podobné našemu „Člověče, nezlob se“. Tato hra byla velmi oblíbená u dvorních dam.

Harémový komplex Haram sára byl bludištěm vzájemně propojených budov nacházejících se za domem Marjam (Zlatý dům), který obdržel jméno podle fresek a bohatého zlacení. Z harému se dostanete na vnitřní nádvoří Džódh Báí, lemované pavilony s glazovanými střešními taškami azurové barvy. Unikátní stavbou je i soukromá mešita královských dam s názvem Nagína masdžid. Dvoupodlažní dům, který stojí opodál, je považován za Bírbalův dům. Vyniká nezvyklým půdorysem a krásnou interiérovou i exteriérovou výzdobou.

Na nejvzdálenějším okraji palácového komplexu stojí původní městské brány Háthí pól a Sangin burdž. Nedaleko stojí 21 metrů vysoká věž Hiran Minar, na kterou se dá vylézt. Věž je údajně památníkem Akbarova oblíbeného slona. Velmi neobvyklou stavbou je také pětipodlažní Paňčmahal. Každé jeho patro je vyšší, než patro spodní, budova tak vypadá jako domek z karet. Mimo areál paláce najdete ještě dvě zajímavosti: Hathi Pol (Sloní brána), která dříve sloužila jako vstup do města a karavanseráj – místo, kde odpočívaly karavany. Je to vlastně obrovský dvůr obehnaný obytnou budovou. Dnes se platí vstupné jen do opraveného palácového komplexu. Ostatní ruiny města rozkládající se široko daleko, jsou volně přístupné.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .