Etna – výstup do pekla

Největší evropská sopka Etna (Itálie) svou bujnou aktivitou způsobila už řadu neštěstí. Vznikla původně podmořskou erupcí, ale dnes je její vrchol po většinu roku pokryt sněhem. V zimě je možné na tomto vulkánu i lyžovat, samozřejmě s použitím lanovek a vleků.

Jsme ve výšce 1 800 metrů nad mořem a hledíme na horu sopečného popela. Vrchol vulkánu je kdesi nad tou sutí, ale už zde je cítit chvění země i mlaskání míchajícího se kovového těsta. Do výšky 2 500 m.n.m. vede lanovka, ale my šlapeme pěkně po svých, abychom výstup vychutnali. O dalších dvě stě metrů výše míjíme stanici dnes již nefunkční lanovky, kterou před několika roky zčásti zalila láva. Vstupujeme do míst dřívější restaurace a několik metrů od baru kopeme do utuhlého lávového masivu, jenž zaplnil i několik dalších místností.

Cestou ke kráteru míjíme několik utavených sloupů a poté se předlouhé hodiny škrábeme vzhůru. Pohled do čtyřsetmetrové jámy, chrlící v mohutných salvách ohnivé kameny za to určitě stojí. Sto metrů od hrany kráteru zakládáme bivak na přespání a vyčkáváme tmu, abychom mohli sledovat ohnivé představení. Kráterem zatřásá již několikátá exploze. Nebe je najednou plné rudých pum, neustále se zvětšujících a řítících se k zemi. Dopadají vpravo i vlevo od nás a my se ženeme k jedné z nich, abychom si ve svářečských rukavicích pohráli se žhavým kusem hory. Ráno vystoupáme ještě pár desítek metrů na samotný vrcholek sopky a poslední úsek překonáváme již s nasazenou plynovou maskou. Pól byl dobyt a my se vydáváme na naše další pekelné dobrodružství.