0
0

Odlétáme z pražského letiště Ruzyně v 5:50 h s Czech Airlines. Let trvá přibližně 4 hodiny. Destinace je vzdálena asi 3 000 km, letíme ve výšce 10 800 m, rychlostí 850 km/h. Teplota vzduchu je 50°C. Cílem cesty je Egypt – mezinárodní letiště Taba. Přistáváme v poušti.

Taba leží na severu Akabského zálivu na poloostrově Sinaj na hranici s Izraelem. Egyptu byla navrácena teprve v roce 1989 po mezinárodní intervenci. Egypt byl rozhodnut požadovat zpět od Izraele veškerá svá území a spor o tuto oblast se protahoval ještě sedm let poté, co Izrael vyklidil Egyptu zbytek Sinajského poloostrova. Celé pobřeží obklopují vysoké hory, téměř spadající až k dlouhým písčitým plážím. Pobřeží je lemováno pestrobarevnými korály. Poloha letoviska v blízkosti Jordánska a Izraele umožňuje pohodlnou návštěvu Jeruzaléma či Petry.

Hotel je hezký, postavený v arabském stylu. Leží pod mohutnými horami, na kopci, asi 800 m od moře. Je z něj krásný výhled na moře a celé okolí. Na protějším břehu zálivu je vidět Jordánsko a Saudská Arábie. Zvláště v noci, kdy je vše osvíceno tisíci světélky. Hotel je uměle osázen hezkými palmami a různými kvetoucími, pestrobarevnými keříky. Součástí hotelu je malé, uměle vytvořené městečko. Je zde pizzerie, čajovna, kavárna, lékárna, maličký supermarket a spousta obchůdků se suvenýry…

Výšlap na horu Sinaj ( Mojžíšova hora) a Klášter Sv. Kateřiny

Na biblickou horu vyrážíme už v šest hodin večer. Jedeme autobusem asi tři hodiny hornatou pouští až ke klášteru Sv. Kateřiny. Tady vyfasujeme baterky, jednoho beduína jako průvodce a vzhůru do tmy. Jdeme v noci, abychom stihli východ slunce. Ve dne by cesta byla kvůli horku a slunci velice náročná. Na vrchol vedou dvě cesty – Velbloudí stezka a Schody pokání. Velbloudí stezka je delší, ale méně namáhavá. Trvá přibližně 2 až 3 hodiny. Pokud někomu dojdou síly, podél stezky stojí beduíni s velbloudy, kteří rádi nabídnou své služby. Velbloudí stezka končí v místě, kde je Eliášovo jezírko. Odtud se musí vyjít zbylých 750 schodů pokání. V místě, kde Bůh promlouval k Eliášovi, když se skrýval před Jezabel roste 500 let starý cypřiš. Schody pokání – 3 750 schodů vedoucích na horu Sinaj údajně do skály vytesal kající se mnich. Jde o nejpřímější cestu k vrcholu, je vhodná pro zdatnější jedince. Po cestě je několik odpočívadel, například Zpovědní branka, kde kdysi stával mnich u kterého se poutníci mohli vyzpovídat. My vybíráme velbloudí stezku. Po cestě leží u kraje velbloudi a beduíni neúnavně pokřikuji Camel, camel ! Všude je cítit velbloudí zápach, ale za chvíli si zvykneme… Přemluvit se nenecháme a cestu zvládáme po svých.Už sotva pleteme nohama, ale nejhorší úsek nás teprve čeká… 750 schodů pokání. Ale i to zvládneme a s úlevou usedáme. Zatím je tma a tak jde krásně vidět dlouhý zástup lidí (teda spíše světýlek), kteří jsou ještě na cestě pod námi. Na horu putují stovky lidí… Beduíni nabízí deky na zakrytí, ale stačí nám naše větrovky. Sedíme na kraji skály s napětím očekáváme východ slunce… Když začne vycházet, hory zalije červená záře…..Je to něco nádherného! Opravdu to stálo za tu námahu i čekání! Kam se člověk podívá – samé vrcholky pouštních hor v červené záři ! Kam dohlédnete – jen pusté hory !

Biblická hora Sinaj (Gebel Músá), známá také jako Mojžíšova hora nebo Choréb (podle Bible). Je 2 285 metrů vysoká a nachází se na Sinajském poloostrově přímo nad klášterem sv. Kateřiny, v těsném sousedství nejvyšší hory Egypta, hory svaté Kateřiny (Gebel Katherine). Zde měl Mojžíš strávit 40 dní a dostal tu od Boha Desatero přikázání. Na vrcholu hory stojí řecká ortodoxní kaple svaté Trojice, vystavěná v roce 1934 na ruinách kaple ze 4. století a malá mešita, která byla ovšem během 80. let natolik znesvěcena procházejícími turisty, že dnes již bývá většinou uzavřená.

Po osmé hodině ráno přicházíme ke kláštěru sv. Kateřiny. Průvodkyně nám poví něco o historii, protože uvnitř průvodcovat nemůže a v devět hodin jdeme na prohlídku kláštera.

Klášter sv. Kateřiny

Řecký pravoslavný klášter sv. Kateřiny se choulí na úpatí hory Sinaj. Je pokládán za nejstarší nepřetržitě osídlený křesťanský klášter na světě. Již okolo roku 300 po Kristu se zde usídlili poustevníci.V roce 527 po Kristu jej založil císař Justicián. Nahradil kapli, kterou v roce 337 po Kristu nechala vztyčit císařovna Helena na místě, kde údajně Mojžíš spatřil hořící keř. V 9. nebo 10. století, když na nedaleké hoře mniši našli netknuté tělo sv. Kateřiny, byl klášter přejmenován na počest této světice. Od těch dob zůstali mniši věrni byzantské, a tím také řecké ortodoxní církvi. Sv. Kateřina, alexandrijská mučednice ze 4. století, jejíž ostatky byly podivuhodným způsobem nalezeny na vrcholku hory Džabal Katarína, je považována teprve od středověku za patronku sinajského kláštera. Ranní motlitba začíná ve čtyři, po večerní bohoslužbě následuje večeře, jediná strava za celý den, prosté vegetariánské jídlo. Během ní se předčítají svaté texty. Ve 14. století zde žilo až 300 mnichů, dnes jen dvaadvacet.

Izrael

Ráno vyrážíme už po čtvrté hodině. Vyzvedneme si snídaňový balíček a nasedáme do připraveného auta, které nás zaveze do Taby, na hraniční přechod s Izraelem. Tady musíme vystoupit a pěšky přejít hranice. Máme štěstí, celá tahle peripetie trvá asi jen půl hodiny. Z vyprávění totiž víme, že přechod přes hranice se může protáhnout i na čtyři hodiny… Celníci jsou nepříjemní a tváří se jako kakabusi. Musíme vyplnit dotazníky, proč jedeme do Izraele, zda nepřevážíme zbraně a drogy, atd… Na izraelské části – v městečku Iilat na nás čeká izraelský autobus. Jízda mi připomíná horskou dráhu, protože zdejší autobusy mají moc velké odpružení… Dokonce si po 25 letech musím vzít Kinedryl.

Pozorujeme z okna krajinu. Podobá se té egyptské, poušť a pustina. Míjíme starověkou pevnost Masáda, také oázu, která je prý nejníže položeným místem na zeměkouli (jak se dozvídáme od průvodkyně) a safari v přírodní rezervaci Hai Bar Yotvata, kde jsou chována zvířata, která žila v Izraeli v biblických dobách. V úrodnějších částech jsou datlové háje a oázy. Další zastávka bude u Mrtvého moře a odtud pak pokračujeme podél pobřeží Mrtvého moře až do Jeruzaléma.

Mrtvé moře

Je 75 km dlouhé, 16 km široké, jeho maximální hloubka je asi 400m a celková plocha činí 820 km2. Leží 420 m pod hladinou moře. Je nejníže položeným místem na Zemi a také nejslanějším jezerem na světě. Na hladině můžete ležet jak dlouho chcete a nepotopíte se. Uvádí se, že jezero je vlastně 30% solný roztok. Vysoká koncentrace soli znemožňuje jakýkoliv život ve vodě a proto se mu říká Mrtvé moře. Je napájeno řekou Jordán a jeho voda má díky solím a minerálům léčivé vlastnosti. Máme možnost si nějaké kosmetické výrobky nakoupit v blízkém obchodě. Horko a sucho způsobují, že dochází k trvalému poklesu hladiny. Pro zastavení poklesu se dokonce uvažuje o vybudování kanálu z Rudého moře.Známé jsou také tzv. Svitky Mrtvého moře, které byly náhodně objeveny v roce 1947 beduínským pastýřem v jeskyních okolo moře. Jsou to kožené svitky popsané znaky, které byly uloženy v kamenných džbánech. Tyto svitky mají nevyčíslitelnou hodnotu, nyní pro ně byl vybudován speciální pavilon v národním muzeu v Jeruzalémě. Po koupeli v mrtvém moři vyrážíme do Jeruzaléma. Po cestě zpátky se sem ještě vrátíme, abychom si mohli nakoupit vyhlášenou kosmetiku. První zastávka bude na Olivetské hoře, odkud je výhled na celý Jeruzalém.

Olivetská hora

Olivetská Hora je na východě Jeruzaléma. Je na ní kostel Nanebevzetí Páně, kde Ježíš vstoupil do nebe. Z hory je nádherný výhled na celé město a židovský hřbitov. Právě na tento židovský hřbitov má v den posledního soudu vstoupit Mesiáš a vzkřísit k životu ty, kteří ho budou následovat do Jeruzaléma „Branou milosrdenství“. Jeden hrob tu prý stojí víc než dům a nechávají se zde pohřbít židé z celého světa…

Ostatní části města jsou úzké, většinou kryté uličky s nepřetržitou řadou obchůdků a krámků po obou stranách. Těmito hustě zalidněnými tržišti prochází i Via Dolorosa – křížová cesta, která sleduje přibližně Ježíšovu cestu z Pevnosti na Golgotu, kde byl ukřižován. Je na ní 14 zastavení, poslední 4 jsou v chrámu Sv. hrobu. Je tu strašně moc lidí, stánků, po zemi se válí odpadky a zrovna to tu nevoní… – teda pokud zrovna nemíjíte stánek s něčím dobrým k snědku… :o) Kolikrát přes ten mumraj ani pořádně není vidět, kde je další Ježíšovo zastavení… Nad Golgotou i Svatým Hrobem stojí kostel, Chrám Svatého Hrobu. Má dvě kopule a díky němu není dnes vrch Golgota vůbec viditelný. Chrám skrývá posledních pět zastavení a je vyvrcholením křížové cesty. Tradice říká, že se tu konaly křesťanské bohoslužby již od roku 66. Dnes je to řecko-ortodoxní Catholikon. Na kostel je uvnitř nevídané horko, doprovázené zápachem z kadidla. Mám pocit, jakobych byla v hrobě… Rychle fotíme hrob, kde je údajně pohřben Ježíš, projdeme kolem nevrlého mnicha a pádíme na čerstvý vzduch…

Židovská čtvrť

Židovská čtvrť je nejčistší a nejvýstavnější ze čtyř jeruzalémských čtvrtí. Najdeme tady malé kavárničky a bistra evropského typu. Žije tu hodně tzv. ortodoxních Židů, tzn. že lpí na tradicích. Poznáme je podle specifického oblečení – dlouhý černý kabát, černý klobouk, bílá košile, pramínky svázaných vlasů po obou stranách tváře (pejzy) a vousy. Mohou trošku i budit strach, neusmívají se a turisty zrovna v lásce nemají. Často nosí také jarmulku (pokrývku hlavy), ale její nošení je pouze tradicí, ne přikázáním. Může mít různou velikost a barvu. Řada turistů (mužů) si nasazuje jarmulku (často papírovou) u Zdi nářků. Jde spíše jakýsi akt respektu, ale nemá žádný náboženský smysl, pokud osoba není Žid. Máme smůlu, je sobota – šábes – takže nesmíme Židy fotit… Pokaždé výhružně zvedají prst a něco zlostně mumlají o šábesu… No, upřímně, mě by se taky moc nelíbilo, kdyby si mě někdo fotil jako opici v zoo…

Chrámová hora, Skalní chrám a Zeď nářků

Další cesta vede k Chrámové hoře, která je považovaná za nejposvátnější místo. Podle židovské tradice tu kdysi Abraham obětoval svého syna Izáka, aby dokázal Bohu svou věrnost. Poté zde král Šalamoun nechal vystavět svatyni – tzv. První Chrám – kde mělo být uloženo Desatero přikázání. Později byl i s městem zničen Babyloňany. Po nástupu Perské říše byl postaven tzv. Druhý Chrám, který byl však zničen také a zbyl z něho jen kus západní zdi. Ten dnes uctívají Židé jako Zeď nářků (Západní zeď). Název vznikl z toho, jak Židé chodili k této zdi oplakávat svůj zničený chrám. Jeto největší svatostánek Židu na zemi. Místo židovského Chrámu je vystavěn Skalní dóm a mešita al-Aksá. Podle legendy odtud prorok Mohamed vystoupal na nebesa… Celé náměstí je ostře střeženo a musíme projít detektorama… Neproklouzne ani myška… Sháníme kousek papíru a tužku a píšeme přání, které zastrčíme do posvátné Zdi… Ženy mají určenou pravou stranu, muži levou… S

Strany odděluje zeď. Přicházím ke zdi a udiveně koukám na ženy – staré i hodně mladé, jak urputně odříkávají nějaké modtlitby. Některé jsou v klidu, jiné se klátí jako při nějakém záchvatu, jiné naříkají, pláčou… Strkám papírek s přáním do škvíry ve Zdi, ale ne a ne se tam uchytit, každé volné místečko je už obsazené. Nakonec jakž-takž drží, tak ho nechávám svému osudu a pozadu kráčím od Zdi, abych neurazila Boha, že se k němu točím zády…. :O)

Kostel Všech národů

Moderní kostel „Všech národů“ postavený v letech 1919-1924 za přispění 16 národů je vybudován nad skálou Agonie, podle místa kde Ježíš trpěl, když se dozvěděl o svém osudu. Vedle kostela je Gethsemantská zahrada s olivami, jejichž kořeny pamatují Ježíšovu dobu.

Jeruzalém je úchvatné město, z kterého opravdu dýchá posvátnost. Měla jsem z něho takový zvláštní pocit, jako bych byla na úplně jiném světě. Nedokážu to vysvětlit, ale jakoby z toho města něco vyzařovalo… něco podivného…

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .