Egypt 2010 - Luxor, Karnak a Údolí Králů - 4.díl

6.2. Luxor – Karnak

Ráno razíme do Luxoru. Možností moc nebylo, buď přes den jezdí vlaků málo nebo denní linky před cizáky tutlaj. Luxor je údajně na naháněče naprosto nejhorší. Ale ani na nádraží to nebylo tak hrozný, připojili se jenom dva. Jedním jsme se nechali vláčet, zrovna při ruce to nebylo, ale aspoň byl v postranní uličce klid a ten hotel jménem Princess byl v pohodě, čistý, s teplou vodou, pohodou na střeše. I tohle by průměrná trojhvězda z Hurghady mohla závidět, a to byla postel za sedmdesát korun.

Luxor toho pro šutromilce nabízí asi nejvíc. Ve městě je Luxorský chrám s otevíračkou do noci, takže si ho jde nechat na večer a razíme do Karnaku, který je asi 3 kilometry za městem. Dojedeme tam městskými minibusy (Jde to i koňskými povozy, ale to je za hranicí týrání. Koníci jsou neuvěřitelně vychrtlí a vidět tlustou německou rodinku, jak kočárníkovo práskání bičem do koně doprovází hurónským híjé… zpřelámat jim všem nohy. To se bohužel spíš děje koním, kteří klouzají na zpomalovacích retardérech.) Vystupujeme na ohromném placu a můžeme se nechat spolknout gigantickým komplexem s desetimetrovými hieroglyfickými stěnami, impozantním sálem 148 sloupů… Nad tím zůstaly dva obelisky, kolem jsou další nenavštěvované chrámy a jezírko. A třebas i sloup se skarabem, který se má oběhnout pro štěstí (jednou), lásku (třikrát) a svatbu s dítětem (sedmkrát). Ponoukal jsem tohoto neznalého Davida na sedm oběhnutí, ale nedal se. Zato jiní to berou pro sichr všechno a rovnou dvakrát (1+3+7)*2, což vypadá na pěknou komedii.

Do města jdeme podél Nilu až k Luxorskému chrámu. Ten je menší, ale zůstalo z něj mnohem víc. Ještě se do něj napasovali kdysi s mešitou. V noci je pěkně nasvícenej, jen toho národa je tu dost. Kaufnem konečně pořádné grilované a výborně velké kořeněné kuře (25), koláče na ulici, pohledy a nějaký ten kýč (David si vybere deset záložek do knih za deset babek, ale při závěrečném předání mu spratek nenápadně dvě vezme).

Noc: hotel Princess 40/pokoj

Doprava: vlak Asuán – Luxor 31, minibus do Karnaku 1

Ostatní: vstup Karnak 65/35, vstup Luxorský chrám 50/25. Celkem cca 145 L

7.2. Údolí králů

Na střeše hotelu dáváme snídani (chleba s lecčím, nezbytné vajíčko a palačinka). Přívozem se přeplavíme na druhou stranu Nilu do Théb, kde jsou všechny další faraónské památky. Tady číhá dost naháněčů. Připojí se k nám jeden s pronájmem bicyklů, který postupně zlevňuje z padesátky na deset. No ale kdo by se chtěl trmácet na kole, když gró trasy má jít přes skály a nechávat kola před vstupem pro egyptské lapky by asi nemuselo být to pravé.

Zkusíme aspoň taxík na první zastávku k Memnonovým kolosům, což jsem dvě ohromné sochy a jediné, co zbylo z kdysi největšího chrámu Amenthotepa III. Opět se taxikář na místě dožaduje dvojnásobku domluveného, ale nakonec jsme mu udělali větší ryto a nechali se svést až k bráně do Údolí králů, což měla být nejvzdálenější část dnešního putování. Chce nás vyhodit na první bráně, když ke konci ještě chyběl půlkilometr, zaremcal a ujel ještě kousek, sbalil dvacku a strašně se naštval, že si ho nechceme pronajmout na celej den. To je ten rozdíl proti Asii, tam jsou obchodníci fajn i po uzavření obchodu, v Kambodže děkuji v předklonu, tady jsme po zkásnutí prachů pro ně ten největší odpad. Nápodobně.

Údolí králů je vyprahlé údolí s vykopanými šedesáti hrobkami faraónů. Některé mají sotva pár metrů a asi nikdy nebyly dokončeny, některé jsou zahloubeny přes několik komor stovky metrů hluboko. V ceně vstupenky do Údolí je návštěva tří hrobek dle výběru. Ale ono jich zas tolik k dispozici není, některé nejsou přístupné vůbec, některé jsou zavřené a ty nejlepší jsou za speciální příplatek (hlavně profláklá Tuitanchámova, jejíž vstup byl těsně pod jednou už dávno vykradenou hrobkou). Na centrálním náměstíčku je největší frmol, ale do párset metrů vzdálených postranních údolí už skoro nikdo nepáchne. Tam jde za pár babek hlídači dostat se i na další hrobky (jinak, když chcete vidět čtyři hrobky, musíte si koupit vstupenky dvě). Je tu vcelku fajn, ale v létě by člověk asi chcípnul.

Tříterasový Hatsepšutin chrám (Dér el-Bahrí) je jenom přes kopec, případně 15 kilometrů po silnici. Volíme kopec, naštěstí nikdo neprudí o zákazu climbingu a z výšky jsou pěkné výhledy na turistické mravence pod nohami a na tu Hatsepšutu. Tím jsme i nějak minuli pokladnu a prošli kolem pár malých hrobek vezírů. Tenhle chrám vypadá úžasně zachovale, ale největší publicitu mu dodalo nedávné postřílení 70 turistů.

Skrze další skalnatý kopec provrtaný hrobkami míříme k Ramesseu a dalšímu chrámu Medinit Habu. Obé vypadá pěkně, velce, ale čas pokročil a nožičky už taky mají dost. Cestou k Nilu potkáváme regulérní sámošku za regulérní ceny. Pánovi je prej stydno za egyptské prodavače, ale že takových vyžírek je jen 10% Egypťanů. Škoda, že v turistickém ruchu dělá Egypťanů cca 10.1%. V hotelu dáme čaj a sprchu a mažeme na noční vlak do Káhiry. Lístky jsme kupovali dopoledne, ale ideální nejrychlejší noční spoj už byl stejně vyprodaný.

Noc: ve vlaku

Doprava: přívoz přes Nil 1, taxi k Údolí králů 20

Ostatní: vstup Údolí králů 80/40, další hrobka *10, internet 5/hod, bakšiše. Celkem cca 100 L

http://www.miras.cz/cestovani/egypt/04-luxor-udoli-kralu.php