0
0

2. DOVOLENÁ V Egyptě – přelom března – dubna 2005 – Sinaj Naama Bay –hotel Naama Inn

Začíná jaro,chystám instalaci velikonoční výstavy,ostatně jako každý rok a strašně se mi chce odjet do Egypta !

Volám Martě (švagrové-pro ty kdo neví), je teď bez práce a tak ani nepočítám s tím,že by jela,ale stačí málo,protože ona Egypt taky miluje,byla tam už asi 6x. J Marta jde do Čedoku jen tak se zeptat,co by bylo levného na last do Egypta. Odpoledne mi přijde SMS,že je hotel Naama Inn v Sharmu a že je to dost levné.Namítám,že Naama Bay jako oblast kde se hotel nachází asi nebude na šnorchlování nic moc podle toho co vím z internetu,ale Marta si to nenechá vymluvit v Čedoku řekli,že je to nádherné místo a její známá jí to potvrdila,tak už nic nenamítám a souhlasím. Je rozhodnuto,za 5 dnů jedem.

Oznamuju Pavlovi,(manželovi)že bude muset jít zlikvidovat výstavu ,protože budu pryč,ani moc neprotestuje,je rád,že odtáhnu na dva týdny a bude mít klídek. J Letíme v noci a protože jedeme s Martou spolu poprvé,varuju jí,že se mnou jsou odlety určitě se zpožděním,ona ale namítá,že ještě nikdy co ona létá,neměli zpoždění…..no uvidíme.

Na letišti zjišťujeme,že má letadlo hodinu zpoždění,ale to se ještě změní a budeme odlétat nakonec jestli se dobře pamatuji o 2 – 3 hodiny déle.

Marta je nemocná,hrozně kašle a tak mám obavy,aby jí let ještě nepřitížil,ale zvládá to zatím celkem v pohodě.

Palubní lístek máme vedle sebe přes uličku,já jsem vedle sebe směrem k okénku vyfasovala 2 důchodce,kteří mě hned po připoutání upozorňují,že si dali na letišti několik piv a že tudíž budou asi chodit často na WC, jestli mi to nevadí. No co mám asi tak říct že jo 🙂 no že se nedá nic dělat. Během letu opruzujou několikrát,nevím, jestli je to to pivo nebo prostatické potíže 🙂

Do Sharmu přilétáme brzy ráno,po vyřízení formalit na letišti odjíždíme do hotelu. Přebírá si nás delegát Čedoku – Egypťan,ale výborně mluvící česky,prý u nás studoval.

V hotelu se ubytujeme a je čas na snídani,jdeme se najíst a vyrážíme na pláž . Martu popohánět nemusím,nečeše se,nemaluje, není problém J J J

Dojdeme na pláž vzdálenou cca 350 m a zůstáváme v úděsu nad tím jak to tam vypadá.Lehátko na lehátku,hlava na hlavě,zátoka,lodě !!! Velká pláž,kde má každý hotel z této oblasti svůj rajon. No to je hrůza ! Snad pod vodou to bude lepší. S nadějí bereme ABC a jdeme se ponořit. Po chvilce tahám Martu za ruku ve vodě,vyndavám šnorchl z pusy a ptám se jí jestli vidí taky takový NIC jako já ???? . Marta vidí to co já- NIC (a to se hodně snažím to nenapsat jinak),jen nějakou zoufalou rybu která sem snad i od nějakého útesu zabloudila,protože tady žádný útes není. Jsem staršně zklamaná,ale informace na netu byly pravdivé, Naama Bay je na podmořský život prostě chudá.

Oslovuje nás ve vodě korpulentní paní (později zjistíme,že 70ti letá cestovatelka) a ptá se jestli se nám tam líbí? Na naše rezolutní NE !!!reaguje stejně….. to že nečekala,navíc dala za tohle přes 20.000.- to že si s tou bábou v Čedoku až přijede domů dojde vyřídit.:-) dost nás Miládka (tak se jmenuje) baví,docela vtipně hlásí.

To přece nemůže být pravda !!!! Musí někde kolem nějaký útes být a tak jdeme odpoledne do hotelu na domluvenou schůzku s delegátem a ptáme se,kde se dá něco vidět pod vodou . Delegát se diví,proč bychom někam chtěly chodit,že na pláži je toho pod vodou k vidění dost. Na naše námitky,že tam není nic jen bordel z lodí a jedna ryba,se delegát upřimně diví. Chce se nám plakat. Co budeme dělat?

Jdeme na pokoj dovybalit kufry lehneme si,otevřeme si flašku,dáme panáka a chvilku si schrupnem do večeře. Jsme utahané po probdělé noci tak já usínám opravdu tvrdým spánkem. Jdeme na večeři,hotýlek je malý,ale útulný,personál milý,jako ostatně asi všude v Egyptě.

Po večeři jdeme prošmejdit do městečka,hotel leží přímo v centru.

Je tu spousta kaváren,čajoven,pelešáren -(ty obzvlášť miluju),není nad to,když si ke kávě můžete lehnout J Městečko je plné Rusů…..a pozor mají tu i svůj hotel,kde neonově za tmy září hlava Lenina,Marxe a Engelse a k tomu srp a kladivo. DĚS BĚS!!!

No je mi jasné,že s mojí 1.dovolenou v Gouně se tohle srovnat nedá,ale přece si to nenechám zkazit,musíme najít hlavně nějaký útes kde bude na co koukat.

Jdeme se na to vyspat ….no „vyspat“ v uvozovkách J naproti přes ulici je diskotéka a do svítání se vyhrává a pod okny sedí kovotepec a dělá nádherné věci,ale ťuká celou noc neúnavně až do rozednění J

Ráno jdeme odhodlaně na tu úděsnou pláž už s tím,že proběhne výprava na objevení útesu. Vydáváme se tedy do prava za pláž,kde jsou skály. To by mohlo být ono myslím si.Míjíme poslední kotvící loď a hledáme místo,kde bychom se dostaly bez úhony do vody,protože z pobřeží je vidět korálové podloží ,tudy to nepůjde,požezaly bychom si nohy.Vracíme se tedy k lodi a skáčeme do vody z lávky vedoucí na loď. Vypadá to nadějně,vidím krásné ryby a dokonce i „napoleona“,plaveme k útesu,ale s hrůzou zjišťujeme,že je úplně mrtvý. Tak na téhle straně to taky nepůjde. Vracíme se na pláž,kecneme sebou na lehátka a přemýšlíme co dál. Pláž je plná Rusů,nesnášíme je obě dvě.Tady ležet nevydržíme !

Po hodince ležení se zvedáme a jdeme přes celou zátoku na levý konec,ani si nemyslím,že by to tam mohlo být lepší,ale když dojdeme na konec pláže cca 1500 m L začíná to vypadat opravdu nadějně. Vidíme úlomky korálů,to je dobré znamení. Dojdeme k molu,kde cedule hlásá,že je zde povolen přístup jen klientům hotelu Sofitell – zapomeňte na to,že bychom to respektovaly,obzvlášť,když z mola vidíme vlevo nádherný útes a pod molem se to hemží korálovými rybami. Strojíme se do ABC a skáčeme do vody – KONEČNĚ !!!! je to tady,nádhera J sice 1,5 km od naší pláže,ale aspoň něco. Tenhle útes je hezčí,než v El Gouně a tak jsem na vrcholu blaha. Trávíme tu celé 3 hodiny.

Večer na hotelu zjišťujeme,že se mi rozbil foťák. Bohužel odešla ekektronika,tak máme po ptákách. Dragan (kluk ze Srbska,se kterým jsme se skamarádily a hezky se sním povídalo) nám nabízí svůj foťák na výlet do Colored Canyonu,kam bychom rády jely,ale odmítáme. Fotky potom vydyndám na komkoli,kdo je má.

Konečně máme trochu lepší náladu a tak začínáme plánovat výlet.

Rozhodujeme se navštívit Colored Canon.,ležící asi 150 km severně od Sharmu směrem na Tabu blízko Nuweiby.

Odjíždíme džípem ráno v 06.00 od hotelu ještě s dalšími lidmi ,jsou to dva manželské páry-Češi. Po cestě nás několikrát kontrolují vojáci,musíme ukázat i pasy.

Máme zastávku u „písečné hory“ – je to kopec písku u kterého bydlí beduínská rodina. Jakmile zastavíme,vyběhne táta,syn s prknem podobným snowboardu a malá holčička. Kluk vyběhne s prknem na kopec písku a sjede po prkně dolů. To je celá atrakce J náš průvodce vysvětluje,že jsou odkázaní na turisty a jejich štědrost,tak dáváme klukovi nějaké drobné ,holčička nabízí přátelské náramečky,nemůžu odolat a jeden si od ní kupuju. Necháváme jim tam balíček s jídlem,který jsme dostali na cestu v hotelu a pokračujeme dál.

Vjíždíme do hornaté pouště,řidič má evidentně srandu z toho,jak vzadu lítáme jako hadr na holi,měli nám snad i rozdat při odjezdu helmy :-)cesta je úděsná,samej rygol.

Já a Marta jako jediní účastníci zájezdu vezeme ssebou ploutve,šnorchl,a masku.(ABC) náme přislíbeno,že na cestě zpět bude koupání se šnorchlováním v Nuweibě. Ostatní se diví,protože oni nic takového slíbeno nemají.:-))))))

Dorazili jsme ve zdraví (kupodivu) ke kaňonu a sestupujeme jen s nejnutnějšími věci – vodou -dolů. Pohled ze shora do kaňonu je úžasný. Dostáváme se do míst,kde je soutěska tak uzounká,že tělnatější člověk by měl problém tudy projít.Místy jsou tato místa zavalena velkými kameny,které musíme buď přelézt,nebo podlézt a je to jen tak tak s mými proporcemi J (šak víme ) :-))

Vlastně jdeme po původně mořském dně,dříve byl celý Sinajský poloostrov pod vodou. Je to nádhera,bizardní tvary skal a ty barvy,no parádní zážitek. Ale začíná být kolem poledne a je tu pěkný vedro,typuju tak kolem 50 st.Asi po dvou hodinách vycházíme z kaňonu na planinu obklopenou dost vysokými skalami a já začínám tušit,že jinak než nahoru to teď už nepůjde. V tom vedru ,no nic moc. Náš průvodce vyletí po stezce nahoru a vykašle se na všechny. Zuřím!!! Co kdyby někdo uklouzl a spadl,nebo tam byli i lidi starší,bez kondice a ten výstup nebyl úplně čajíček. Byla místa,kde nám museli chlapi pomáhat vylézt a ten magor arabskej stál nahoře a čuměl jako ….no ani nechtějte vědet co J Vylezu nahoru a dobře 10 minut nejsem schopná se uklidnit,nejradši bych ho zabila,na tohle nikdo nikoho neupozornil.

No nic…..dojdeme si na WC a vyjíždíme zpět na silnici,takže zase krkolomná jízda a zábava pouze pro řidiče. Konečně jsme na silnici a já s Martou se těšíme na slíbené koupání a šnorchlování. Přijíždíme do zajímavého komplexu v Africkém stylu přímo na břehu moře,no nádherné místo. Tady máme oběd. Ptáme se průvodce,kde že bude to koupání a on že žádné nebude,že to není v plánu ??? No tak vysvětluje ostatním,že jen my dvě máme ABC a že chceme šnorchlovat,tak jestli jim to nevadí. No nechceme dělat dusno a tak to vzdáváme ve prospěch a evidentní radost ostatních,že na nás nebudou muset čekat až se vyšnorchlujem. Takže zase s těmi ploutvemi a ostatním putujeme do Dahabu. Tam máme hodinku na procházku. Po hodině odjíždíme,darujeme žebrajícím dětem na parkovišti,nějaké sladkosti a jedeme „domů“ .

Výlet vcelku pěkný,ale podruhé bych ho neabsolvovala, Marta jo.

Do konce dovolené se už jenom válíme u moře s Miládkou,která se neskutečně spálí,ale nevzdává to a leží dál JJJ i když ji postihne „faraon“ nepovolí a leží .

Pořádáme dennodenní výlet přes zátoku ke korálovému útesu,to je jediná radost. Rusové na pláži jsou nemožný,personál je z nich na nervy a to je u Arabů dost neobvyklé.

Marta si prodělá jednodenního „faraona“, já po první dovolené už na nic nečekám a při prvním zažblunkání ve střevech beru Antinal a tak se mi tyhle potíže tentokrát vyhnou.

Sumasumárum,tahle dovolená nebyla zase až tak skvělá, jenom díky tomu moři v Naama Bay. Do toho ten rozbitý foťák druhý den pobytu… Ale jsme odpočinuté,opálené …….a byly jsme v Egyptě

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .