Dubajské metro nemá řidiče. Sedět v prvním voze je zážitek.

V Dubaji mají nejen nejvyšší mrakodrap na světě, největší obchodní dům, umělé ostrovy, nejdražší hotel, ale i nejdelší automaticky řízené metro, které nevyžaduje přítomnost řidiče v kabině.

Tam, kde normálně bývá strojvůdce, může sedět kterýkoliv cestující. Pokud se Vám poštěstí dostat se do prvního vagonu, čeká na vás jízda jako z vědecko-fantastického filmu. Většina supermoderní tratě se totiž vine nad zemí, vysoko nad dalšími dopravními tepnami města. Třeba nad třídou šejka Zajída, která má místy až deset jízdních pruhů, a přesto to ve špičce nestačí. Bohatí Emiráťané, a takových je většina, jezdí autem téměř všude. Veřejná doprava je zatím příliš neoslovila. A to i přesto, že její páteří je přes pět set autobusových zastávek, které jsou plně klimatizované!

09.09.2009 v 09:09:09 hodin

Dynamická Dubaj je jednou z nejrychleji rostoucích metropolí na světě. V roce 1970 zde žilo 180 tisíc obyvatel, v současnosti je jich již přes milion. Pokud bude tento trend pokračovat i nadále, za deset let vzroste populace na 3 milióny. To s sebou nese zhoršení dopravní situace, kterou bylo potřeba s předstihem řešit. Představitelé města si toho byli dobře vědomi a vyhlásili výběrové řízení. Vyhrálo ho konsorcium japonských firem, které dokázalo vybudovat první trať za pouhé čtyři roky. Otevřena byla 09.09.2009 v 09:09:09 hodin.

Cítíte se jako pilot

V současné době jsou v provozu dvě linky, které mají celkem 70 kilometrů a 47 stanic (z toho 9 podzemních). V supermoderních soupravách o pěti vozech jsou oddělené sekce pro ženy a děti. Pasažéři si mohou vybrat mezi první a druhou třídou, které nesou označení zlatá a stříbrná. V Emirátech je spousta VIP osob a pokud je láká jízda metrem, za příplatek jsou zbaveni hrozby cestování s „obyčejnými lidmi“. I ti obyčejní se však mohou cítit velice neobyčejně, pokud si včas obsadí přední místo prvního vagonu. Je to zážitek, na který se nezapomíná.

Jakmile souprava opustí stanici, cítíte se jako pilot v kokpitu supermoderního stroje, který se řítí mezi symboly jednadvacátého století. Nebo jako aktér vědecko-fantastického filmu, případně postavička v trojrozměrné počítačové hře z budoucnosti. Každopádně je to pocit velmi výjimečný a neobyčejný. Trať futuristické dubajské nadzemky připomíná obrovského hada, plazícího se bludištěm mrakodrapů. Tam, kde byla ještě před několika lety poušť, teď stojí megastavby a zázraky ze skla a oceli. Nejsou to žádné unifikované krabice, ale zajímavé budovy originálních tvarů. Celý les výškových budov ztělesňujících odvážné vize architektů, kropený petrodolary ropných magnátů, ale i potem asijských přistěhovalců. Bez nich by žádný ze zdejších divů nespatřil světlo světa.

Projížďka kolem nejvyššího baráku světa

Futuristicky nevypadá jenom linka, ale i dokonale čisté stanice, vybavené ultramoderními technologiemi. V pohodlných vagonech je samozřejmostí bezdrátový internet. Vizuální dojem neruší žádné dráty, které by se táhly nad tratí, vše je ukryto v kolejích. Do kolejiště není možné spadnout, protože jej chrání prosklené dveře, které se otevírají až poté, co vlak zastaví ve stanici.

Jeden z nejhezčích úseků se pasažérům otevírá v blízkosti mrakodrapu Burdž Chalífa. Nejvyšší budova na světě, která se tyčí do neuvěřitelné výšky 828 metrů, leží v těsném sousedství největší fontány a největšího obchodního domu na světě. Všechny patří k mezinárodně proslulým projektům, o které se přičinil velký vizionář a vládce Dubaje v jedné osobě – šejch Muhammad ibn Rašíd al-Maktúm. Už při nástupu do úřadu si umínil, že ze své metropole udělá arabskou obdobu Hongkongu či Singapuru, a to se mu i povedlo. Své původní vzory dokonce i předčil. Z nezajímavého, obyčejného a téměř neznámého místa na mapě učinil jednu z nejžádanějších destinací v Asii.

Až přistanete na dubajském letišti (které jej mimochodem také nositelem několika superlativů), nasedněte na metro a nechte se ohromit.