0
0

22.9.-3.10.2005

Odlet našeho letadla z ruzyňského letiště byl plánován na 5.30 což nebylo zrovna příjemné kvůli brzké ranní dopravě. Odlet byl ještě odložen o cca 45 minut, takže jsme na letišti už usínali… To ale bylo jedno z mála negativ celé dovolené.

Letěli jsme společností ČSA, konkrétně letadlem značky Airbus pro cca 230 osob, takže to byl pěkný kolos.

Co se týká cestovní kanceláře, tak vše probíhalo pořádku tzn. odbavení na letišti v Praze a Larnace včetně dopravy do hotelu.

Měli jsme vybrán hotel Marathon Beach v turistické části Limassolu. Jedná se o starší hotel slušné úrovně nabízející standardní služby s dobrou kuchyní. Leží cca 100m od pláže s jemným tmavým pískem, která je od něj oddělena čtyřproudovou pobřežní komunikací. Hotel leží blízko (cca 30 minut chůze směrem na východ) archeologického naleziště antického města Amathous, které se nachází přímo u silnice na konci turistické čtvrtě. Vstupné je 1 CYP, ale nestálo mi to za to, jelikož bylo vše možné natočit a nafotit z kopce nad nalezištěm.

V ceně zájezdu jsme měli polodenní výlet do Limassolu. Jednalo se spíše o takový informační výlet o druhém největším městě na Kypru. Poznali jsme starou pevnost ze 14.století, která byla přechodně i sídlem templářských rytířů a později i řádu Johanitů z Rhodu. Dnes v něm sídlí Kyperské muzeum středověku. Od té jsme pěšky směrem na východ míjeli mešitu Djami Kebir až ke kostelu Ayia Napa. Po rozchodu jsme navštívili městské tržiště, které je od kostela cca 5 minut chůze. Dá se zde nakoupit levněji než u hotelů. Dále doporučuji navštívit starý přístav a blízko něho u kruhového objezdu se nachází obchod s nejrůznějšími mořskými suvenýry.

Dále jsme navštívili hrad Kolossi ležícího cca 10 km západně od Limassolu. Vstupné je

1 CYP. Velmi zachovalá je hlavní věž postavená v polovině 15.století Johanity. Z věže je hezký výhled na pohoří Troodos a Limassol. Blízko je vidět gotická stavba, která sloužila pro zpracovávání cukrové třtiny a také zbytky akvaduktu.

Jelikož jsme chtěli poznat také jiná místa na Kypru, půjčili jsme si na 3 dny automobil.

Limassol je výhodný z hlediska polohy a tak nebyl problém navštívit ta nejzajímavější místa na ostrově. Jen jsem si musel chvíli zvykat na jízdu vlevo…

První cestu jsme podnikli směrem na Larnaku. Podél celého jižního pobřeží ostrova vede dálnice, což je velká výhoda. Asi 20km před Larnakou se dálnice rozdvojuje, tak jsme odbočili směrem na hlavní město Nikósii, ale jen asi 10 km, protože jsme se rozhodli si udělat vyjížďku ke klášteru Stavrovouni, založeného už na počátku 4. století, dnešní podoba je ale ze 17. století. Mniši ho postavili na kopci vysokém 688m n. m. Klášter je zajímavý tím, že do něho nemají přístup ženy, pro které je ale pod klášterem postaven malý kostelík Všech svatých. Muži mají přístup pouze pokud mají dlouhé kalhoty a rukávy a nesmí se tu také fotografovat. Z vrcholu je ale překrásný výhled do okolí – Larnaka s letištěm, pohoří Troodos, mořské pobřeží, takže výlet sem stojí za to. Cestou zpět směrem na Larnaku jsme ale nejeli přímo po dálnici, ale odbočili k vesnici Kití, abychom si prohlédli kostel Panayia Angelokristi – uvnitř je mozaika z 5. století. Dovnitř nás ale nepustili, nevzali jsme si nic dlouhého na sebe.

Dále jsme již pokračovali na Larnaku, cestou byla u pobřeží vidět benátská strážní věž.

V samotné Larnace toho není zase tolik k vidění až na několik výjimek. Za návštěvu určitě stojí muslimská mešita Hala Sultan Tekke ležící přímo u solného jezera, které v létě vysychá a nachází se blízko letiště. Samotná stavba poslední dobou prošla velkou rekonstrukcí a je pěkně viditelná už zdálky. Ve městě samotném je to zejména pobřežní promenáda Pinikoudes, kterou lemují přes 70 let staré palmy. Zajímavostí je také bysta řeckého vojevůdce Kimona odhalená v roce 1923. U starého přístavu leží stará turecká pevnost a od ní směrem do středu města krásný velký kostel Ayios Lazaros postavený v roce 900 n.l. a znovu postavený v 17.století podle původních plánů. Opustili jsme Larnaku a vydali se dál směrem na Ayia Napu, využili jsme opět pobřežní dálnici. V této oblasti jsou hlavně hezké písečné pláže a u nich hotely, ale to je tak vše. Záleží co kdo od dovolené očekává. Udělali jsme si malou přestávku na koupání u hotelu Dome Beach na okraji turistické čtvrti. U něj na poloostrůvku Makronissos leží 19 skalních hrobů z římského a helénistického období. Když už jsme byli tak blízko hranice se severním Kyprem, rozhodl jsem se toho využít. Jeli jsme do vesnice Deryneia. Je tu několik restaurací a kaváren zvou k výhledu na Varošu – bývalou turistickou chloubu města Famagusta, do které se od roku 1974 (od turecké okupace) nesmí a je hlídána armádou. Tyto podniky však využívají situace a jen drinky jsou tady velmi předražené a když si nic nedáte, tak to může být problém…

Dobře je ale vidět i z jiných míst – výškové budovy bez oken a rozpadající se domy. Prý je v obchodech ještě původní zboží z roku 1974…

Bylo už k večeru a tak následoval návrat do Limassolu.

Na druhý den byla naplánována cesta do pohoří Troodos, což není z Limassolu daleko. První zastávka byla na nejvyšším vrcholu ostrova – Olymposu (1951m). Na úplný vrchol je vstup zakázán kvůli britské vojenské základně. Pod vrcholem bylo vidět i několik lyžařských vleků. Další cesta následovala k nejkrásnějšímu a nejbohatšímu klášteru na Kypru – Kykkosu. Zde jsou požadovány pouze dlouhé kalhoty. Může se zde i fotografovat a natáčet, což v jiných objektech tohoto typu není možné. Tady je na každém kroku vidět, jak tu jdou s dobou. Uvnitř jsou krásné mozaiky a malby, vše je jako nové. Zde ve svých začátcích působil i první kyperský prezident arcibiskup Makarios III., který je pochován na vrcholu sousedního kopce. Jeho hrob je hlídán stráží. Potom následovala nekonečná okružní jízda serpentinami až zpět do Limassolu. V Troodosu je asi o 5 stupňů méně než na pobřeží.

Poslední třetí den jsme jeli na výlet směrem na západ směrem k městu Paphos. První cesta vedla po sjezdu z dálnice do archeologického naleziště Kourionu. V Eustoliově komplexu, který je zakryt velikou dřevěnou střechou, je odkryto několik mozaik s nejrůznějšími motivy. Od něj stejně jako ze sousedního divadla (amfiteátru) je hezký výhled na pobřeží. Ten byl postaven již ve 2.století př.n.l. a dodnes se tu konají divadelní představení a koncerty, to vše pro jeho výbornou akustiku. V komplexu stále probíhají archeologické práce.

Vstupné je 1 CYP.

Asi o 3km dále podél pobřeží stojí za to navštívit zbytky svatyně Apollona Hylata. V celém areálu jsou nejrůznější vykopávky. Vstupné je 75 centů.

Cestou dále k Paphosu jsme nemohli nezastavit u snad nejznámějšího místa na Kypru – Afroditiny skály. Nejhezčí je asi výhled na ni z příjezdové silnice. Podle legendy se zde Afrodita zrodila z mořské pěny. Proto se Kypru přezdívá Afroditin ostrov.

Asi 15km před Paphosem leží vesnice Kouklia blízko které byly odhaleny zbytky Afroditiny svatyně. V těsné blízkosti je pevnost Covocle postavená za dob křižáckých rytířů a je v ní malé muzeum. Na těchto místech kdysi ležel starý Paphos. Vstupné je 75 centů.

V samotném městě Paphosu stojí za návštěvu velmi zachovalá přístavní pevnost (vstupné 75 CYP) vybudovaná Turky roku 1582 na místě křižácké pevnosti v roku 1222 z níž už jsou jen zbytky na konci mola. Ta zase vznikla jako náhrada pevnosti Sáranda Kolónes, postavené v roce 1192 a kterou zničilo zemětřesení o 30 let později. Její zbytky leží asi 200m od přístavu v Archeologickém parku, kam je vstupné 1,5 CYP. V něm je několik domů (Dionýsův, Théseův, Lionův, Orfeův) postavených jako krytí odhalených mozaik. V areálu je také Odeon s majákem na který se dá vystoupit. V sousedství jsou ještě hrobky králů, ale na ty se z časových důvodů nedostalo.

Na konec pobytu jsem si nechal dle mého názoru to nejzajímavější – výlet na severní Kypr.

Jednalo je o placený zájezd od CK. Na vlastní pěst bych si to asi nedovolil. Jeli jsme přes hlavní město Nikósie. Udělali jsme malou zastávku u nového arcibiskupského paláce postaveného v roce 1960, u níž se tyčí socha arcibiskupa Makariose III. v nadživotní velikosti. V jeho těsné blízkosti najdeme malý, ale uvnitř krásný kostel Ayios Joannis z roku 1662. Dále jsme pokračovali přes tzv. Zelenou linii, přísně střeženou jednotkami OSN tak i tureckým vojskem. Je na místě si uvědomit, že tyto cesty jsou povolené teprve od roku 2005. Před tím to vše bylo mnohem přísnější.

Naše cesta směřovala na sever. Cestou byly vidět na jižní straně pohoří Pentadaktylos turecká a severokyperská vlajka spolu s nápisem něco jako: „Jsem hrdý, že jsem Turek“. Je to tak trochu provokace řecké části.

První zastávkou bylo po přejetí pohoří opatství Bellapais. Jde o krásný a upravovaný areál, dnes již částečně rozbořeného komplexu. První zmínka o něm byla již na počátku 13.století.

Jeho součástí je kostel s novým ikonostasem, veliká zvonice a kapitulní sál. Dvůr zdobí hezké podloubí. Odsud je také krásný výhled na moře. V tomto kraji také pobýval spisovatel Lawrence Durrell a nezapomněl se o něm zmínit v románu Hořké citrony.

Odtud je už jen kousek cesty k nejkrásnějšímu přístavnímu městu severního Kypru – Kyrenii.

Samotný přístav je velmi hezký a je plný kotvících jachet. Nejlépe je na něj vidět z obrovské přístavní pevnosti, jejíž základy byly vybudovány již v 11.století a od té doby zaznamenala mnoho proměn a vylepšení, hlavně za vlády Lusignanů. V pevnosti je Muzeum lodního vraku, lodi, která ztroskotala u Kyrenie kolem roku 300 př.n.l. Nalezena byla až v roce 1967 jedním lovcem mořských hub. V muzeu je replika lodi a některé předměty nalezené v lodi – amfory, nástroje, nádobí.

Turecké obyvatelstvo však nemá vztah k památkám a řada z nich není udržována. Je to vidět na každém kroku. Severní část byla také dlouho izolována od okolního světa. Je tu také o hodně nižší životní úroveň než v jižní části ostrova.

Ostatní dny jsme trávili většinou u pláže nebo hotelového bazénu. Nebylo toho moc, tak to vůbec nebylo špatné.

To jsou hlavní dojmy z naší dovolené. Na Kypru je však mnoho dalších míst, která by stála za návštěvu, ale ostrov je tak veliký, že se za jeden pobyt vše vidět nedá. Celkově bych pobyt hodnotil jako velmi vydařený.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .