0
0

14.8.2005 Praha-Larnaca

Ještě den před odletem volali z CK Marině, že nám přidělili ubytování v Cactusu, a to bez doplatku. Nevěděli jsme, zdali máme mít radost, že za méně peněz dostaneme více muziky, anebo to je předzvěst zmatků, které nás budou na dovolené provázet (když má tedy SD takovou pověst). Odlet byl v neděli v 6.00 a podle instrukcí jsme měli být na letišti v Praze ve 4 hodiny. Tak jsme si nechali rezervu a přijeli na letiště ještě o 20 minut dříve. Ve čtyři opravdu otevřeli stánek SD. Delegátovi jsme ukázali cestovní smlouvu, sdělili změnu hotelu (měl balíčky roztříděné podle hotelů), předali tašky do check-inu, poměrně dlouho čekali na oznámení čísla východu k letadlu, prošli všemi kontolami a viděli jsme, jak naše charterové letadlo (Travel service) přistává s pasažéry z Larnacy, jak ho uklízejí a zásobují. Pak jsme nastoupili a s mírným zpožděním odletěli. Po ránu bylo pěkné počasí a viděli jsme krásně plasticky střední Čechy jako na dlani. Celý let pod námi takřka nebylo mráčku a obzvlášť pěkný výlet byl na Chalkidiki a řecké ostrovy. Letadla na Kypr nelétají přes Turecko a oblétávají ho přes Rhodos. Přeletěli jsme Kypr a u Larnacy letadlo nad mořem otočilo a od moře před půl jedenáctou místního času, což je o hodinu více než v ČR, přistálo (asi takto). Letiště v Larnace nemá přiváděcí rukávy a od letadla nás odvezli k odbavení autobusem. Po formalitách nás čekal u letištního stánku SD místní delegát Vláďa, předal obálku s mapami a nabídkami zájezdů a předal instrukci k transferu autobusem. Autobus nás odvezl do hotelu do Larnaky (asi 10 minut). Ještě před polednem nás s menšími komplikacemi ubytovali (druhý den jsem byl svědkem, jak delegát Vláďa vysvětluje recepční nesrovnalosti s rezervacemi). Hotel Cactus je kategorie 2+, takže by se zdálo, že tam mnoho komfortu nebude. My jsme však s úrovní služeb byli spokojeni, na pokoji byla TV, klimatizace bez omezení, a jiné doplňky, které jsme ani nepotřebovali. Pokud jde o polopenzi , byly snídaně a večeře formou švédského stolu . V restauraci si získala oblibu hostů i dvě koťata . Vzhledem k tomu, že nejde o moc velký hotel, byla nabídka omezená, hlavně u snídaně, ale důvod ke stížnostem jsme neshledávali. Na hotelu bylo odhadem dvě třetiny Rusů a zbytek Češi. Rusové se chovali celkem civilizovaně (pouze předposlední den došlo k trochu bizarní scéně, kdy mladé Rusky přinesly k večeři nákupy z místních butiků a jedna ruská aktivistka z toho byla na větvi, vytahovala jim kus za kusem a hlasitě si opakovala název obchodu – šlo o prachobyčejnou Terranovu -, aby si ho zapamatovala a mohla si to tam jít koupit také). Naši čeští krajané byli různí. Někteří působili dojmem, že se účastní castingu na role v novém pokračování Homolky a Tobolky anebo Slunce, seno, jahody (obzvlášť na role Miluny a Evíka by se tam našly mimořádné talenty). Jeden adept na roli starého Homolky byl od začátku do konce s něčím nespokojený a spokojený začal být pouze poslední den, kdy se těšil konečně domů. Tak a zpět k cestopisu. Ještě v neděli odpoledne jsme vyšli do města na průzkum a jelikož jsme neměli s sebou vůbec žádnou hotovost, tak jsme museli vybrat z bankomatu, což nakonce vyjde o něco výhodněji než brát s sebou eura a dvakrát tratit na kurzu. Pojedli jsme zeleninový salát ve fastfoodu, zmapovali centrum, vrátili se na hotel převléknout se a zašli jsme se ještě vykoupat na nejbližší pláž. Cactus je od pláže Makenzy (takto se to opravdu píše) asi těch 300 metrů a Larco je hned vedle Cactusu. Jediný rozdíl mezi těmito hotely je, že večeře jsou jen v Cactusu. Oba hotely jsou v jižní, levnější čtvrti Larnaky poblíž letiště, kde valnou většinu hostů tvoří, jak se zdá, Rusové a další východoevropané. Do centra je to odtud asi kilometr přes bývalou tureckou čtvrť , kterou však od občanské války a vyhnání Turků jinak obývají Řekové. Pokaždé jsme při chůzi do centra míjeli podnik , kde se scházejí místní chlapi, hrají stolní hry, popíjejí a sledují jednu nebo dvě televize.

15.8.2005 Na skútru Larnaca – Agia Napa – Larnaca

V pondělí ráno jsme si v půjčovně přes ulici půjčili skútr (zde před naším hotelem ). Půjčovné zde bylo 9,- CYP za den. Určitě bychom našli jinde levnější variantu, ale tato půjčovna nám vyhovovala tím, že byla hned proti našemu hotelu. Děda kromě ceny za půjčení po nás chtěl ještě kauci 10,- CYP a další kauce 4,-CYP za plnou nádrž benzínu a 2,- CYP za olej. Pokud prý vrátíme skútr zase s plnou nádrží, kauci nám vrátí zpět. Skútr jsme měli vrátit druhý den ráno. Těšil jsem se, jak si zajezdím poprvé v životě nalevo, jak to je na Kypru uzákoněno. Jízda na tomto japonském skútru byla velmi příjemná. Předtím jsem jednostopě jezdil pouze na Mustangu a toto byla opravdu změna, např. automatická převodovka. Také mi chvíli trvalo, než jsem si zvykl na to, že má skútr směrovkya zpočátku jsem nutil Marinu, aby upozorňovala na změnu směru jízdy upažením. V půl desáté ještě byla schůzka s delegátem, kde Vláďa především nabízel autobusové zájezdy s průvodcem. Nabídka sice byla zajímavá, ale rozhodli jsme se, že některé místa navštívíme raději samostatně. Přece jen, cena zájezdu do Nicosie byla 18,- CYP na osobu, do Kyrénie např. 30,- CYP a tyto cesty jsme pořídili za zlomek těchto nákladů. Po schůzce jsme vyrazili na skútru směr Agia Napa, jejíž pláže jsou mezi Top Ten v průvodci („Tam, kde v roce 1974 stávalo jen pár chýší, vzniklo rekreační centrum, k němuž patří nejkrásnější písečné pláže Kypru“). Agia Napa je asi 40 km na východ od Larnacy. Projeli jsme celou Larnacu a jeli podél pobřeží s plážemi a narazili jsme u jedné vesnice na závoru s nápisem Military Zone . Bezelstně jsme se vyfotili a neuběhly ani dvě minuty, co se přiřítil voják v džípu a okamžitě se zeptal: „Can I help You?“. Tak jsme dělali, že chceme do Agia Napy a nevíme kudy. Tak nám ukázal směr a dal najevo, že máme hned vypadnout. Tak jsme projeli vojenskou posádkou, dále kolem elektrárny a před vsí Ormideia cesta končila nájezdem na dálnici. Nezdálo se mi, že můžeme jet na pincku po dálnici, tak jsem se radši zeptal u benzínky, kudy mám jet. Několik lidí mi řeklo, že na to mám kašlat a jet po dálnici. Tak jsme vyjeli po dálnici, ale nepřipadalo mi to vhodné a také jsem měl strach, že nás může kdykoli zastavit policie a ulehčit naší peněžence. Sjel jsem tedy na nejbližším nájezdu a našel cestu podle pobřeží, kudy jsme nakonec dojeli do Agia Napy. V tomto letovisku jsme vyhledali jednu ze zdejších slavných plážích . Koupání zde bylo opravdu výborné, na dně byly kameny porostlé mořskými rostlinami, nádherně čistá voda, přiměřená hloubka a příjemné vlnky. Zaujali nás dvě babičky původem odhadem Němky nebo Holanďanky v doprovodu mladých černých společníků. Stavili jsme se v Agia Napě na oběd na mousaku, natankovali plnou nádrž (necelé 4 litry) a odjeli směr Larnaca. Raději jsem si trochu zajel přes vesnice, abychom nejeli opět po dálnici. Před Larnacou jsme se zastavili na pláži u vsi Dhekelia. Je tu veřejná pláž bez jakékoli komerce. Na Kypru byl zrovna svátek Skonání Panny Marie a všichni Kypřané se po ranních bohoslužbách přesunuli právě na pláže, kde si dopřávali bohatý piknik. Vrátili jsme se do hotelu na večeři a rozhodli jsme se, že si půjčení skútru ještě o den prodloužíme. Po večeři jsme ještě zajeli za larnacké letiště k solnému jezeru , které je ovšem v létě vyschlé (v zimě tu podle průvodce bývají plameňáci), a také k mauzoleu Hála Súltan Tekké u jezera. V tomto mauzoleu je pohřbena praprababička jordánského krále, samozřejmě bylo pozdě večer již zavřeno, ale hlídač nás pustil aspoň do areálu a mohli jsme si to tam prohlédnout zvenku. Mauzoleum je právě v rekonstrukci z prostředků UNESCO.

16.8.2005 Na skútru Larnaca-Kití-Khirokitía-Lefkara-Larnaca

V úterý jsme hned po snídani prodloužili za dalších 9,- CYP půjčení skútru a vyrazili směrem na západ. Projeli jsme kolem solného jezera, letiště a za chvíli jsme přijeli do obce Kítí, kde je krásný kostel . Kostel se jmenuje Panagía Ángeloktistós neboli Anděly postavený Mariánský kostel a je z 11. století. Vevnitř jsou velkolepé mozaiky. Dále jsme pokračovali směr Khirokitía, vychutnávali si kyperskou krajinu , fotili všechno možné, např. místní zemědělce , minaret ve vesnici, cypřiš , fíkovníky , opuncie (ovocné kaktusy). Khirokitíi je v průvodci také uvedena v Top Ten („Vykopávky v Khirokitíi – Již před 8500 lety žili lidé ve skutečných vesnicích. Některé kruhové kamenné chýše se dochovaly až do výše střechy.“) Neolitické vykopávky jsou opravdu velmi zajímavé . Několik chýší je zde také rekonstruováno, takže jsme si mohli udělat obrázek, jak se tu tehdy žilo. Z Khirokitíe jsme zabočili do předhůří Troodosu a jeli 12 km do kopce do vesnice Lefkara. Ta je známa vyšívanými krajkami a také množstvím obchodů se suvenýry. Líbilo se nám muzeum upravené jako domov zdejšího zámožnějšího občana asi před sto lety, místní kostel, místní úzké uličky a také cisterny, které tu stejně jako na celém Kypru mají na střechách jako solární boilery. Vesnice má opravdu pěkný kolorit. Koupili jsme krajkový slunečník (kdoví, zdali je opravdu místního původu) a vrátili se do Larnacy do hotelu. Po cestě jsme v rámci oběda zašli do supermarketu, kde měli velký výběr místního ovoce, z něhož jsme si obzvlášť oblíbili čerstvé fíky. Museli jsme do 18 hodin vrátit skútr. Zavezl jsem tedy Marinu ještě na pláž a narychlo doplnil u benzínky nádrž. Do půjčovny jsem přijel těsně před šestou. Děda mi vracel 14,-CYP, což se mi zdálo o dvě libry méně, než byla kauce. Děda mi obratně vysvětlil, že ty 2 libry si nechává právě na doplnění oleje (!) a že jsem na tom vydělal, protože tento olej se prodává pouze ve velkém balení a to by mě stálo o hodně víc. Okamžitě mi podal ruku, jako že jsme největší kamarádi. Neměl jsem náladu na výměnu názorů, mávl jsem rukou a odebral se za Marinou na pláž. Toto byl ale za celou dovolenou jediný případ, kdy jsme se cítili trochu „natažení“.

17.8.2005 Autobusem a taxíkem Larnaca-Nicosia-Kyrenia-Nicosia-Larnaca

Ve středu jsme podnikly tuto poměrně pestrou a nabitou cestu. Přivstali jsme na snídani, abychom stihli autobus v 9.00 z larnacké promenády. Za 2 CYP (v průvodci se uvádí cena 1,30 CYP, ale čas běží) na osobu jsme se dostali pohodlným klimatizovaným autobusem do Nicosie. Autobus nejel po dálnici, ale přes vesnice, aby po cestě vysadil a přibral cestující. 60 km jsme jeli necelou hodinu a půl. Jelikož mi docházela hotovost, museli jsme v Nicosii nejdřív chvíli hledat bankomat a vydali jsme se k pěšímu hraničnímu přechodu do severního Kypru poblíž hotelu Ledra Palace, nyní obývaného vojáky OSN. Řekové nic nekontrolovali a u Turků jsme museli vyplnit vstupní formulář, na který nám dali vstupní razítko. Hned za přechodem nás ulovil taxikář a nabídl nám, že nás za 20 CYP doveze do Kyrenie, tam na nás počká, než si projdeme město a pak pojedem zpátky do Nicosie. Nechtěli jsme ztrácet čas, tak jsme mu kývli a sedli do jeho staršího klimatizovaného Mercedesu. Hned za branami severní Nicosie (turecky Lefkosa) nás zaujal roztodivný památník nevím čeho. Dále směrem na Kyrenii je z dálnice vidět slavná severokyperská turecká vlajka vysázená do úbočí kyrenského pohoří. Kyrenské pohoří je velmi malebné, podle průvodce i podle skutečnosti se podobá Alpám, i když nejvyšší vrcholky dosahují kolem 1000 m n.m. Po překonání menšího průsmyku se objeví krásný výhled na moře a Kyrenii a dálnice rychle sjíždí k městu. V půl dvanácté dojel taxikář do centra Kyrenie a domluvili jsme se, že za hodinu se sejdeme na stejném místě. Také Kyrenia je v průvodci mezi Top Ten („Kyrenia a její malebný přístav – Nejkrásnější město Kypru leží v Turky obsazené severní části ostrova.“) Centrum Kyrenie není příliš rozsáhlé, takže jsme za hodinu stihli vidět vše důležité – hrad a hlavně ten malebný kyrenijský přístav. Nejhezčí je v Kyrenii určitě přístav , odkud je vidět jednak krásné panorama od moře k horám , tak z nábřeží pěkné výhledy na sever k moři. Kde jsou Turci, nemůže chybět socha Ataturka . Stihli jsme i koupit pohlednice a jako suvenýr talířek s tureckými motivy. V průvodci i v jiných zdrojích bývá varování, že ze severního Kypru se do řecké části nesmí vozit absolutně nic. Varoval jsem Marinu, že nám to mohou na hranicích sebrat a dříve se za to snad i zatýkalo, ale nakonec jsme se rozhodli, že to nějak proneseme. V půl jedné jsme byli s Kyrenií hotovi a mohli se vrátit do Nicosie. Na naši žádost nás taxikář v Nicosii vysadil u Kyrenské brány. Vyrovnali jsme se a šli pomalu do centra severní, turecké Nicosie. Zašli jsme na oběd do místní turecké hospody. Zpočátku jsme se obávali určitého dobrodružství, protože u vchodu byl pult, kde ohřívali v boxech jednotlivá jídla, a především nikde nebyly dostupné ceny. Aspoň jsem se zeptal, nevadí-li jim, že nemám žádné turecké liry, jen jižní libry. No problem. Řekli jsme si, že když tu jí tolik Turků, tak to nějak funguje. Dali jsme si kebab se salátem. Jen, co jsme se usadili ke stolu, přinesl automaticky číšník vychlazenou 1,5 l láhev minerálky, což jsme v místním horku velmi přivítali. Za chvíli jsme dostali své kebaby a bylo to výborné. Všiml jsem si, že někteří platí kartou, čehož jsem tedy také využil. Podepisoval jsem účet se sumou kolem 16 nových lir, což je něco přes 200 korun a to mi bylo velmi sympatické. Až budu příště v turecké Nicosii, jdu na oběd znovu tam (je to kousek od Kyrenské brány na hlavní ulici směrem do centra po levé straně). Dále směrem do centra je náměstí s Benátským sloupem. Pak jsme si prohlédli BüyükHan, což je starý orientální hostinec, dnes pěkně zrekonstruovaný, dále Katedrálu sv.Sofie, později přeměněnou na Selimovu mešitu a Bedesten – ruiny ortodoxního kostela, za turecké vlády používaný jako sklad obilí. Kousek od Bedestenu je bazar , kde jsme koupili nějaké turecké sladkosti. Opět jsem měl strach, že s tím budeme mít na hranicích problémy. Ještě jsme prošli několika uličkami, které měli vskutku osobitý půvab, a došli zpět k hraničnímu přechodu. Tam nám dali Turci opět razítko na jejich vízový formulář, který nám takto orazítkovaný zůstal na památku. Řekové si nás kupodivu vůbec nevšímali, takže jsme pronesli talířek i sladkosti. Na řecké straně hranice je na rozdíl od turecké strany spoustu protiturecké propagandy, za což se jim na druhou stranu zase nelze tolik divit. Hned u přechodu je budova magistrátu města Kyrenie, odkud se virtuálně řídí z řecké strany pobřežní 27 km vzdálené město, které Řekové stále považují de iure za své. Z hranice jsme šli nejdříve do Národního archeologického muzea, které je v průvodci v Top Ten hned na prvním místě („Národní archeologické muzeum v Nicosii – Velmi působivé jsou kromě jedinečných keramických nádob a hliněných figur především nálezy z královských hrobek ze Sálamis.“). Smutnou atrakcí Nicosie je zelená linie, kterou hlídají mírotvorci z OSN a která odděluje znepřátelené strany. Zelená linie prochází skrz centrum města a brutálně protíná ulice, tak jak tomu bylo kdysi v Berlíně, což připomíná i tato kavárna „Berlin č.2“. V řecké Nicosii jsou i fungující mešity jako tato mešita Omerye, která slouží hostům hlavně z Blízkého východu. Také Rusové zde o sobě nechávají vědět. Když jsme vyjeli v jednom obchodním domě výtahem do šestého patra, bylo krásně vidět do severní Nicosie a dále do severního Kypru. V centru Nicosie je pěší zóna evropského typu s butiky a kavárnami. Jak si rozdílně představují Nicosii Řekové a Turci, je vidět právě při pohledu na pěší zónu na jedné straně a na bazar na druhé straně.

18.8.-21.8.2005 Larnaca

Když jsme splnili poznávací plán, věnovali jsme zbytek dovolené spíše koupání , většinou na pláže Makenzy poblíž letiště. Chodili jsme také bývalou tureckou čtvrtí do centra, kde je krásná památka kostel sv. Lazara Agios Lazaros. Ve sklepě kostela je hrobka sv. Lazara, který prý poté, co ho vzkřísil Ježíš (tento příběh všichni znají, nebudu opakovat), tak se přestěhoval na Kypr a založil zde tento kostel. Uvnitř je krásná výzdoba a velký pozlacený ikonostas. Oblíbili jsme si toto hrnčířství (Emira Pottery), kde je možné vidět výrobu keramiky v akci a kde jsme si koupili dva ručně vyrobené džbánky a dva hrníčky. V sobotu ráno jsme zašli na místní trh, kde nabízeli i nezvyklé plody. K poznání Kypru je také nutné vyzkoušet tureckou gastronomickou specialitu – meze. K tomu jsme si vybrali tuto restauraci na nábřežní promenádě, kde měli rybí meze za necelých 9 CYP. V sobotu jsme si na hotelu v rámci polopenze domluvili, že si místo večeře vezmeme oběd a večer jsme šli na meze. Meze se vyznačuje tím, že má až 20 chodů. Pokud si vzpomínám, naše rybí meze obsahovalo mj.: zeleninový salát, houmous, tzatziki, lososovou pomazánku, krabí tyčinky, krevety, pečeného sledě, pečenou větší rybu, chobotnice, mušle, kalamáry, hranolky, pečivo s máslem, aj. To byla taková pěkná tečka za naším pobytem v Larnace.

21.8.2005 Larnaca-Praha

V neděli ráno jsme odevzdali pokoje a po snídani pro nás přijel v 9 hodin autobus směr letiště. Po odbavení nás odvezl letištní autobus k našemu letadlu. Vystoupali jsme po schodech do letadla, kde jsem si hned vzal sobotní noviny. V nich byl velký článek o leteckých nehodách, který jsme velkou část letu studovali. Při přeletu nad Egejským mořem jde z desetikilometrové výšky rozeznávat jednotlivé ostrovy, jako např. Patmos nebo Ikárii, a také jsou dobře vidět jednotlivé „prsty“ poloostrova Chalkidiki. Po přeletu Makedonie, Srbska, Maďarska a Rakouska byly nad Čechami dosti husté mraky. V Praze však byla docela příjemná teplota.

Závěr

Za týden jsme viděli 4 z 10 Top Ten míst uvedených průvodcem: Takže jsme ještě neviděli a nezažili: Kourionský amfiteátr, Mozaiky z Néa Páphosu, Kostel u Asinou, Klášter Kýkko v pohoří Troodos, Pěší túra na Olymp, Obhlídka limassolských tržnic. Tak zas někdy příště.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .