Doňana - přírodního a kulturního dědictví

Mokřiny na samotném jihu Španělska se každoročně stávají útočištěm statisíců evropských ptáků, kteří směřují přes Gibraltarský průliv až do Afriky. Oblast Doňany byla kdysi lovištěm španělských králů a vévodů ze Sidónie. Centrální pásmo národního parku, který vznikl v roce 1969 se rozkládá na ploše 500 km2.

Nachází se na pravém břehu řeky Rio Guadalquivir, nedaleko jejího ústí do Atlantského oceánu, v oblasti Costa de la Luz. Pro tuto krajinu jsou typické mokřady, křoviny, mělké laguny, borové lesy a písečné duny. Park je mezinárodní biosférickou rezervací a patří k nejvýznamnějším evropským mokřadům. Proto byl zapsán na seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.

Písečné přesypy, které se nachází v národním parku Doňana vytvořily největší systém pohyblivých písečných přesypů v Evropě. Za těmito pohyblivými písečnými přesypy se nachází ráj ptáků. Zdejší krajina je zajímavá tím, že zahrnuje několik odlišných ekosystémů. Hranice národního parku začíná za lázeňskou obcí Matalascaňas. Západně se rozkládá asi 35 km dlouhá a nedotčená pláž, kde lze v písku najít spousty schránek mlžů. Tradičně se zde pořádá tzv. coquinas, což je lov mušlí holýma rukama. Tyto aktivity jsou kupodivu v centrálním pásmu národního parku povoleny. Coquinas loví mladí otužilí muži ze studené vody Atlantického oceánu. Úlovky se následně třídí podle velikosti a druhu.. Lovit se zde může ale jen omezené množství, každý lovec si smí odnést nejvýše 8 kg mlžů.

Od pláže směrem do vnitrozemí se zvedá pás písečných přesypů, který je dlouhý několik kilometrů. Duny zde přesahují výšku 30 metrů. Silný vítr vanoucí od Atlantiku z nich neustále odnáší písek a každoročně se tak tyto duny přesunou o 3 až 5 metrů více do vnitrozemí. Na straně, která směřuje k pobřeží, nerostou žádné rostliny, jelikož je přesyp velmi hladký. Porosty na druhé straně duny jsou postupně zasypávány pískem a odumírají. Z nich se vytvoří humus, který bude sloužit pro další generaci stromů. Ta zde vyroste asi za 50-100 let, kdy se duna přemístí zase o pár set metrů dále.

V parku jsou položeny dřevěné chodníky, po kterých se můžeme dostat přes písčité a suché planiny k piniovým lesům a sladkovodním lagunám. Ze slaměných chýší je možné pozorovat ptáky během celého roku. Oblast je vyhledávaná milovníky ptáků a ornitology, kterých sem každoročně přijíždí požehnaně. Celkem se v národním parku Doňana vyskytuje kolem 365 různých druhů ptáků. Raritou mezi mnoha zdejšími ptáky je páv, který s oblibou předvádí své krásné opeření. Čím více se ponoříme do vnitrozemí, uvidíme, jak jsou piniové lesy postupně nahrazovány hustými křovinami tvořenými cistovými a jalovcovými keři. Tato step je také útočištěm pro vzácné dravé ptáky, jako jsou orel nejmenší, orel královský a orlík krátkoprstý. Ti zde vyvádějí dokonce svá mláďata. Vyskytuje se zde i velmi ohrožená šelma – rys pardálový. Když projdeme keřovitou krajinou, narazíme na háje dubu korkového, za kterými se na území 350 km2 rozprostírají rozlehlé marše. Jejich přirozenou hranici tvoří až řeka Rio Guadalquivir. Marše leží po celou zimu pod vodou, která je hluboká maximálně půl metru. Celá oblast je zdrojem potravy pro miliony vodních ptáků, mezi nimiž se vyskytuje i vzácná slípka modrá. Kolem 150 druhů ptáků zde vyvádí svá mláďata, patří mezi ně i volavky, které hnízdí v těsných koloniích. Kromě těchto ptáků zde zastavuje dalších asi 150 druhů tažných ptáků , kteří míří do Afriky nebo zpět. Během prosince a ledna v oblasti marše hledá potravu kolem 600 tisíc ptáků. Pro divoké husy a čápy představují marše nejdůležitější zimoviště Evropy. Kolem tzv. Čapího vrchu krouží desítky čápů, kteří na jaře obsadí zdejší stromy kvůli hnízdění. Vody v Doňaně nebývá nazbyt, jelikož bažiny na jaře vysychají a zanechávají po sobě jen suchou vegetaci. Brakickou vodu najdeme pouze ve velkých loužích, tzv. lucios. Brakická voda je voda, která má koncentraci slané i sladké vody. Vyskytuje se tam, kde se slaná mořská voda míchá se sladkou vodou, nejčastěji to bývá u ústí řek.

Za uchování tohoto jedinečného národního parku španělsko vděčí svému králi Alfonsu X., který tuto lesnatou a nedotčenou krajinu již v roce 1262 vyhlásil královským loveckým revírem. Region je pojmenován po kastilské vévodkyni Doni Aně, která si oblast tak zamilovala, že si zde dokonce nechala vystavět i osamocený palác.