Hustým, vlhkým pralesem klopýtáme přes kořeny už bůhví kolik kilometrů a po ,,ekologické restauraci“ s obědem, který nám průvodce sliboval někdy před dvěma hodinami, ani vidu ani slechu. Pro Dominikánskou republiku typická situace: sliby jsou od toho, aby se slibovaly, nic víc. Teprve když se zelené šero rozplyne a les ustoupí plantážím kokosových palem, svitne naděje. Jsou sice čtyři odpoledne a jíst se mělo ve dvanáct, ale trochu hladu za ten zážitek stálo.
Chcete-li aspoň trochu poznat kulturu a život Dominikánské republiky, musíte opustit brány all-inclusive rezortů (případně do nich vůbec nevkročit) a s pár základními frázemi španělštiny se vmísit do davu místních. Krásné pláže najdete i podél volně přístupných úseků moře, kterých naštěstí zůstává většina. A při cestách po vnitrozemí vás nejspíš překvapí, jak pestrou krajinu tahle země má – od suchých, téměř pouštních plošin na jihozápadě přes úrodné mezihorské kotliny až po třítisícové vrcholy v Centrální Kordilleře.
Do labyrintu mangrovů
Na trajektu napříč hlubokou zátokou Bahía de Samaná na severovýchodě Dominikánské republiky se seznamuji se skupinou Britů, kteří se svým průvodcem směřují do Národního parku Los Haitises. Mám stejný cíl a než loď stačí přistát, jsme domluveni: za pár minut už společně nasedáme do malých pramic a vplouváme do šedozeleného labyrintu mangrovů (stromových porostů, jejichž kořenový systém je periodicky zaplavován vodou). Jinak než lodí se sem nelze dostat – i proto Los Haitises zůstává jednou z nejcennějších rezervací v zemi. Vápencové skály, hustě obrostlé bujnou subtropickou vegetací, vytvářejí při pobřeží bizarní formace a na některých z nich pozorujeme početná hejna pelikánů. Procházíme i jeskyněmi, v nichž se dochovaly unikátní skalní kresby původních obyvatel ostrova, kmene Tainů. Kresby tu jsou pořád – na rozdíl od jejich tvůrců. Tainové totiž nedokázali vzdorovat změnám způsobeným evropskou kolonizací a kmen postupně vymřel.
Město, které je vždy první
Koloniální čtvrť v metropoli Santo Domingo se pyšní tím, že tu všechno bylo ,,první v Americe". Stojí tu první katedrála, univerzita, nemocnice… Španělé město založili již v roce 1496 (tehdy pod jménem La Isabela), a tak lze Santo Domingo považovat právem za ,,první evropské město v Americe". Navzdory tomu, že centrum je zapsané na listině památek UNESCO, tu ale nacházím spíše skromný soubor koloniálních staveb. Vévodí mezi nimi katedrála (stavba zahájena 1514), podle některých pramenů místo spočinutí ostatků Kryštofa Kolumba. Dojem poněkud kazí fakt, že je obtížné dostat se dovnitř – přes ujišťování místních zůstávají dveře kostela zavřené po celé tři dny. To elegantní palác Alcázar de Colón s italsky působícími, vzdušnými lodžiemi si zevnitř prohlédnout můžu. Kdysi tu sídlil guvernér ostrova, dnes stavba slouží jako muzeum.
Napálen v Puerto Plata
Na vrchol Pico Isabel de Torres (793 metrů) nad letoviskem Puerto Plata vede lanovka. Nahoře nádherný rozhled a navíc vítaný chládek. Dá se tam prý také dostat pěšinou v džungli, dozvídám se v hotelu, výstup netrvá více než dvě hodiny – ostatně zhruba totéž se praví i v mém tištěném průvodci. Beru to jako výzvu, jak utéci davům, a do lesa za dolní stanicí lanovky se nořím záhy po ránu. Místní kluci na fotbalovém hřišti sice kroutí hlavou a posílají mě zpět, přesto jdu dál. Těch cestiček co vede nahoru… Vracím se snad desetkrát a zkouším další a další směry a teprve když se mi v půli svahu postaví do cesty nezlezitelná skalní stěna, pokorně se stahuji zpět dolů a nastupuji do lanovky. Davy se nekonají, nahoře jsem skoro sám. A v botanické zahradě, která obklopuje Kristovu sochu na vrcholu hory, se snažím poznávat rostlinky, po kterých jsem před chvílí šlapal v pralese…
http://magazin.e15.cz/cestovani/dominikanska-republika-plaze-hory-pralesy-22183
- Guest napsal(a) před 12 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.