Dominikánská republika - jídlo, pití a nejen to

Dominikánci, se právem chlubí, že jsou světovým rájem hotelů s All inclusive, tedy vše v ceně.Jet na dovolenou a mít vše zajištěno, je určitě skvělé.Nemusíte se o nic starat a v ceně, máte i zábavu, či sportovní vyžití.

Řada hotelů, nabízí turistům, tento způsob dokonce i nonstop.Vzbudíte-li se v noci a máte potřebu dát si něco k pití, případně něco sníst, stačí vyskočit z postele a zajít si do jídelny, kde do šesti hodin ráno, máte možnost dát si cokoli.

Musím se přiznat, že i my jsme tuto možnost nejednou využili.Ospalý číšník, nám vysvětlil, že v tuto noční dobu, je to tady samoobsluha a co se pití týká, ať si nalijeme v jakémkoli množství to na co máme chuť.

Snídaně začínala už od sedmi hodin a k pořádně silné kávě, nebo kvalitnímu čaji, jsme si mohli vybrat různé druhy sladkého pečiva, tropického ovoce,salámů, vajíček, šunky, až po teplé banány s cibulkou, nebo „guesto frito“ – neprudko osmažený sýr a spousty dalšího jídla.

K pití, nikdy nechyběly „jugo de naranja“, různé druhy ovocných šťáv z čerstvého ovoce.

Pro milovníky piva, bylo i pivo, jenže kvalita nebyla nic moc.To jsme si vždy počkali do desíti hodin a dali si osvědčený rum, nebo velmi dobré víno.

Obědy se nikdy neopakovaly a výběr byl znamenitý.

V nabídce, byly vždy tři druhy polévek.Ta nejlepší, byla ze sedmi druhů masa, kde byly párky, uzené a vepřové maso i maso kuřecí a kůzlečí.Nechyběla tam, ani pořádná dávka zeleniny.

Neméně dobrá byla i polévka s názvem „mandongo“, neboli dršková.

Hlavní jídlo, pokud neobsahuje maso, rýži , fazole a „tostones“ – křupavé plátky zelených banánů, považují místní, jako neplnohodnotné.

Vybrat si, ale samozřejmě můžete to nač máte chuť a výběr byl vždy bohatý, navíc doplněn plody moře, přesladkými dezerty, sladkých pudinků, dortů a neskutečného tropického ovoce, které se nabízelo v široké paletě chutí, tvarů a barev.Výtečné byly i zmrzliny – mangová, ananasová i banánová.

Odpoledne u bazénového baru, bylo stále ovoce a ať si říká každý co chce, čerstvé tropické ovoce, tam chutná zcela jinak jak u nás doma.Ochutnat jsme mohli i různé druhy sýrů, salámů a popisovat výběr pití nebo míchaných nápojů je zbytečné.

Před večeří si mohl každý dát výborný aperitiv a pak třeba pečené kuře, steak na grilu, nebo chivo – opékané kozí maso a k tomu čerstvě upečený plochý chleba do kterého se přidává drcený kořen juky.

Večeřet a ojídat ty dobroty jste mohli až do jedenácti hodin a pak pokračovala již zmiňovaná samoobsluha.

A pokud jste si nenaplánovali návštěvu některé z místních restaurací, tak tento přejídající kolotoč se opakoval, tak dlouho, jak jste měli uhrazený pobyt.

Mí přátelé, stejně jako já, jsme si tuto možnost nenechali ujít a po deváté hodině večer, jsme se vydali do restaurace, která je hned vedle hotelu Grant a předcházela jí jen samá chvála.

Objednávání jídla v restauraci, patří k mým největším zážitkům z dovolené.

Vždy mám připraven tahák, abych si netrhnul moc velikou ostudu.

Na mém papíru nechybí, třeba jak se řekne polévka – „sopa“, chléb – „pan“, rýže – „areouů, maso – „carne“, salát – „ensalada“, nebo sýr „guesto“ a spousta dalších názvů, od vidličky, po lžičku.

Jediné, co si nepíšu je káva, čaj, cukr,víno a whiski .To je už nějak ve mně zakotveno a zřejmě to bude i tím, že na celém světě, je to téměř stejné, ale můžu polemizovat, že to někdy není až tak pravda.

Sedíme v celkem slušné restauraci, kde panuje poklidná atmosféra.Číšník se nás nejdříve ptá, co budeme pít, rum, víno a pak se nám snaží doporučit jídlo.

Karel, znalý poměrů ve světě, vysvětluje číšníkovi, že budeme pít rum a na jídle, se domluvíme.

Rum byl na stole v mžiku a tím, že nás bylo celkem šest, donesl číšník, hned galón.

Na stole se později prostírala „la bandera Dominicanaů, dominikánská vlajka, jídlo se tak nazývá díky svým barvám a je složeno z dušeného hovězího masa, rýže a neodmyslitelných červených fazolí.

Výborné bylo národní jídlo s názvem „sancocho“, což byla vydatná porce různé směsi zeleniny a masa z rýží.

Velmi dobře připravené měli i plody moře, třeba „lambí“ – mušle, „pulpo“ – chobotnice a „cangeeje“, kraby.

Já jsem si pochutnal na směsi škrobových banánů s vepřovým masem a česnekem, kterému tady říkají „mafonogů“.

.

Bylo to velmi příjemné posezení, dlouho přes půlnoc, na které stále rád vzpomíná.

Pokud nechcete sedět v restauraci a chcete ochutnat nějaké místní jídlo přes den, stačí navštívit jídelny – „comendoryů“, kde sice nemají jídelní lístky, ale všechny nabízené dobroty, jsou vystaveny v osvětlených pultech, které ohřívá jen tak visící žárovka.

Další možností jsou i pouliční stánky, zbité z klacků, těm se říká „freidurías“, ale tam jsme to neriskovali.

Úplně na konec, jsem si nechal místní dopravu.Jak jsem již jednou psal, vlakem se tady nesvezete, ledaže „makáte“na poli s cukrovou třtinou, kterou z plantáží sváží nákladní vlaky.

Autobusem se ale dostanete, prakticky všude.Jsou kvalitní i horší a pak ty vůbec nejhorší.

Těm se tady říká „guaguas“.Je to jízda ve společnosti zásadně místních domorodců, kteří se nepochopitelně namačkají i čtyři na jediné sedadlo a v napolo rozpadlých minibusech, které drží pohromadě díky obmotané lepící pásce, nebo promýšleně uvázanému provazu.

Průvodčí „cobrador“, se drží postranních zasouvacích dveří, pokud, tam ještě nějaké vůbec jsou.Takovýto „luxusní“ autobus, si stopnete, kdekoli.Stačí jen zamávat rukou a „corbador“, už vše zajistí.Vám se pak naskytne neopakovatelné divadlo.Dědouškové za jízdy popíjí z různých lahviček neidentifikovatelný rum a k dobré cestovní náladě hraje i hudebník na kytaru.

Tak to je Dominikánská republika, jak jsem jí viděl já, po čas své dovolené a pochopil jsem i názor, který zveřejňují světové agentury.

V Dominikánské republice žijí nejspokojenější lidé na světě.