0
0

Projekt: Dobrovolník ve Finsku

Oficiální název projektu: Youth information and counselling center NAPA – City of Kokkola

V rámci programu: Mládez, akce Evropská dobrovolná sluzba

Císlo projektu: 0-FI-113

Predpokládané období: 06. 05. 02 – 06. 05. 03

Místo: Kokkola, Finsko

Vysílající organizace: Akademická informacní centrum

Hostitelská organizace: Youth information and counselling center NAPA

Dobrovolník: Lenka

Kontakt: [email protected], ICQ: 86703922

pozn. redakce : Omluvte občasnou absenci diakritiky, ale finské klávesnice bohužel namají pro tyto jemné nuance češtiny pochopení.

24. 10. – 05. 11.

Prehled dnesních zpráv: Honzícek odeltel zpet do CR. Lenina se prestehovala. Ekonomická situace stabilní (sem svorc). Zima jak v psirne, reka zamrzlá.

25. ríjna privezl vlácek do Kokkoly mojeho Honzícka. To zas bylo radosti na Starém Belidle! Vcelicky vesele poletovaly, psi radostne vyli, tráva se zelenala, deti výskaly. Ale ne dlouho. Vcera sem zas byla nucena posadit kluka na letadlo a smutne a sama se odebrat k domovu. Moc sem si na Honzíka zvykla a barák je bez nej prázdný a neútulný. Vsechno mi jej pripomíná a nic se mi nechce. Na stul vedle betle sem si nalípala 43 srdícek, které jedno podruhém kazdé ráno prelepuju na druhou stranu na zed pod okno podle vzoru Lucie, postrach ulice a jejich mysí odpocítávajících dny do prvního dne skolního. Ano, a nezapomente, ze uz dva mesíce mám sbaleno domu na Vánoce. Ano, hrabe mi a stále je mi to jedno.

Takze k týdnu minulému. Pro Honzíka jsem nemohla do Helsinek, protoze jsem nemela na vlak, nastestí mi pak prisla studentská prukazka od predobré studentky Dany z Jyväskylä, a tak jsem si mohla vcera dovolit odvézt kluka na letiste. Dane znovu posílám prehrsle vrelých díku a kazdý vecer se za ni modlím 🙂 (to je lez). Vetsinu dní jsem bohuzel musela chodit do práce. Takze Honzík dlel necinne doma nebo netil cinne v knihovne. Co se dalo delat. Vzdycky jsem se snazila z Hansy utéct aspon o hodinu drív. V úterý jsem predstírala nemoc a ve stredu se do fachy neslo legálne, protoze jsem vecer mela pracovat v Elbe rámci studentského dne (který byl nakonec zrusen, hehe). Volného dne jsme vyuzili k prestehování. Konecne!!! Proc jsem to neudelala dávno? Asi ráda trpím :/

Bydlím ted naproti pres ulici, ve stejném typu barácku, akorát sem dostala vetsí pokoj, který jsem si nesmírne krásne zarídila, predevsím s pomocí Honzíkova hand-made lustru (fakt skvost 😉 ), taky mám k dispozici normální spolubydlící (Lauru a Emmu), které tvorí klidnou a relativne cistou domácnost, neramplují nábytkem, nestríhají vlasy, nenechávají pouzité potraviny po celé kuchyni a mejou po sobe nádobí. Coz mi pripomíná, ze mám plný drez.. Nebyl cas! Dnes vse bude napraveno. Riice a Mari jsem ani nemela prílezitost sdelit, ze beru roha, protoze jsem na ne v baráku nenarazila, tak jsem jim hodila do schránky vzkaz, at nesahajou na mou postu a ze mi budou chybet (=lez).

Minulou nedeli probehl v Elbe Joutsen päivä, labutí den (cert ví, proc se to tak jmenuje), slo o akci pro rodiny s detmi a my, EVS plus muj Honzík jsme tam ocmrndávali a marne cekali na obed (odbyli nás jen oblozeným pidichlebem) a prihlízeli, jak Nevin kreslí jména finských detí a jejich rodicu arabským písmem. Cestou do Elby napadl sníh, ze se z nej daly vyrábet koule, ale cestou zpet uz zase tál. Takze sníh tady tomu zatím moc nedává. Mráz se drzí okolo -3 stupnu, coz vypadá jakoze nic moc, ale je to pekná klendra. Reka zamrzla a Honzík me donutil to vyzkouset na vlastní kuzi, protoze se chtel mermomocí klouzat. More je taky zamrzlé, ale ledík silne neduveryhodný.

Nevin zacala dávat po nedelích kurzy arabstiny, takze po návratu budu machr nejvetsí (haha) a Mika mi dovolil chodit na dalsí kurzy finstiny spolu s deckama z Elby (jeste to musím domluvit s Ritvou). Mimochodem arabstina je sílenost. Ucit by se to moh zacít leda blázen.

To je prozatím vse. Dalsí zápisky dodám poté, co si vzpomenu, co jsem zapomnela. Napríklad to, ze mi kámos slíbil k Vánocum jeden trenál v bráne s jeho týmem (asi je presvedcen, ze se ráda znemoznuju) a ze si tu dnes pripadám jak na ústredne, protoze furt beru telefon a nekoho k nemu sháním, nebo mne samozrejme nikdo nevola. A taky jak mi málem vcera ujel vlak, nebo sem zabloudila ve Stockmannovi (obchodák) a nemohla pak najít správný smer k nádrazí. Jo a jako bonus na záver tu mám dalsí sehr ftipný mejl od Marie z Alp 🙂

Heil! Now, what was that shit I read on the Hansa webpage??? EVS is great, Finland is such a lovely place, everyone is soo nice… I think we both know that EVS is nothing but shit. Am I right?

I am seriously thinking of leaving this shithole. As soon as possible. Contacted Mika, who probably will do nothing about it, but as well my local authrorities (god, I love that word). My tutor is lost, but… who cares. Today I have washed dishes for 6 hours. Yesterday from 8 am ‚tll 8pm, whit a great 3 hour brake in between. What’s the matter when maria is not happy?? Tomorrow I have to wash the dishes only for 6 hours again and then run to my germancourse. And on tuesday I have the magnifficent opportunity to clean some toilets. Looking forward to it!

Still, because I am always working, I have no social life at all. My only friend is a latvian volunteer (she’s a bitch, but still the only friend I’ve got) and every time I have an appointment with her, I have to call and cancel cause I am just too fucking tired to do anything else but cry or sleep.

Did I already mention that they use boiling water here in the dishwasher and my hands are nicely burned.

Oh, at least the internet is working. It was down for days which made things even worse. I guess I’m going to fetch a snack and go ein bisshen rauchen.. Have a nice hansa week.

Despair and hate from the Alps,

Maria

Nejste rádi, ze sedíte doma? Já vím, ze ne 😉

06. 11. – 07. 11.

Listopad, sníh napad. To je rým! Az na to, ze hned potvora roztál a po celé Kokakole je nechutná cvachtavá brecka a na kole jezdit je neradno (nebojte, dalsí drzkopád jsem zatím neabsolvovala). Na úvod tu máme dalsí povzbudivý e-mail nasí nestastné horalky 🙂

Heil Lenka! How are you? Happy? Motivated? Probably as much as I am… Mika just called me and sounded as lovely as always.. He understands my pain of dischwashing and toilet cleaning and promised to send me some salmiakki. We’ll that solves all my problems.

We could make a list of countries that suck… Ok, Finland, Austria, probably Lichtenstein (I don’t know, but could imagine)…

Taky jsem se Marenky ptala, kde na stránkách jsou ty reci o skvelé EVS a úzasném Finsku..

It’s in the wild wild west pages… Lenka’s thoughts of EVS. The last one. They say that it’s been translated from your text. I found it amazingly funny. 🙂

Usila jsem na sebe bic. Musela jsem vysvetlit, jakou snahu a kolik premáhání mi dalo vymyslet ten blábol pro internetový casopis. Ve finstine mi to zní jeste optimisticteji a vylhaneji nez v mém originále. Jsem ráda, ze vetsina lidstva neumí finsky a nikdy si to neprecte.

Yesterday I was at my germancourse, which is boring as hell. Afterwards I went out with my only friend Viktoria, who I don’t like. I forced her to go with me to this rock/punkbar which is almost like west (for feeling homesick… the best I could find), she hated it. Nice. But at least I got away from my fucking mountain! Tomorrow it’s another day of washing dishes. Fuck.

Let’s survive. I’ll try it 2 weeks. And you until xmas. As someone said, EVS is like doing extreme sports, for me it’s like eating extreme shit.

Hate and revenge from the Alps, Maria

Mika vcera strávil nekolik hodin na telefonu a me nutil zustat trcet v Hanse prescas a dívat se na neho. Zatímco jsem mela plno práce v knihovne! Volal Marii, její hostitelské organizaci, Terhi z CIMO (národní agentura programu Mládez ve Finsku) a Mariine mamce. Taky se mi dostalo do ruky pár e-mailu ohledne Mariiných problému ve Vorarlbergu. Zdá se, ze vsichni se konecne muzou pretrhnout neco na jejím projektu zmenit, takze by teoreticky mohl nastat obrat k lepsímu. Uvidíme.

Vecer po knihovne se pro me stavila Natálka a s matracemi jsme se odebraly do jejího domu sledovat seriály. Dostavit se mela taky Nevin, ale cekaly jsme na ni marne a telefon mela vypnutý. Asi po hodine se nakonec prirítila a s desivým výrazem ve tvári se jala vyprávet svuj príbeh 🙂 Opet si zabouchla klíce v pokoji, takze nemohla jít hrát fotbal, odebrala se tedy do knihovny, cestou ji nejaké Hore prehore zaclo plácat po tvárích a nabízet jí drogy (v Kokkole?!), a v knihovne pak vytrousila nabíjecku k nove zakoupenému telefonu, coz vysvetlilo, proc jsme se jí nemohly celý vecer dovolat. Taky byla nastvaná kvuli hodine piana, kterou brala to odpoledne v Hanse, protoze marka, která ji ucila, neví, jak ucit a neumí moc anglicky.

Dneska dávajou v bedne Eyes wide shut, takze zase hurá k Natálii. Pak se plánuje jít do Lyhty, ale asi v tu dobu uz nebudu dostatecne zivá. Vcera, jak jsme sly kolem mého bývalého príbytku, koukala jsem schválne, jestli je poter doma, ale barák vypadá maximálne puste a muj vzkaz ve schránce lezí nedotcen. Tento stav zaznamenávám uz od doby, co jsem se odstehovala. Delali jsme si tenkrát s Honzíkem srandu, ze poter beze me nemuze zít a ted me hledá po celé Tankkari (studentské oblasti) a chce se ke me nastehovat :))

V Hanse se i nadále extrémne nudím, mela bych zacít smolit pozvánku na Kaamos party, predvánocní akci pro vsechny EVS v Suomi. Maija mi konecne poslala kompletní seznam jejich adres, takze mi v tom teoreticky nic nebrání. No tak, hurá do toho!

Eyes wide shut byla pekna ptákovina, nejak mi unikal smysl príbehu, ale asi to bylo zpusobeno hlavne tím, ze jsme preváznou cást prokecaly s Natálkou. Baby, ze 🙂 Nevin se tentokrát vubec nedostavila, jen poslala strucnou dramaticky znející zprávu, ze nemuze. Jsem zvedava na dalsí její príbeh.

V Hanse je to extrémne nudné. Opravdu. Navíc mi není nejlíp, zádná motivace, zádná pozitivní energie, je mi do breku a vubec. Uz me zas nebaví predstírat, ze je mi dobre, tvárím se jak na pohrbu a je mi to jedno. At me posadijou ke kompu a bude mi dobre. Chci neco vyrábet. Kreslit a stríhat! Dnes jsem sesmolila pozvánku na Kaamos party, a dokonce uz tu mám první ohlasy. Bude vypadat blbe, kdyz se jako organizátor sama nezúcastním? Nic neríkejte!

Dnes chci jít brzo domu a uzívat si svého pokojícku. Od doby, co odjel Honzík, tam chodím jen prespávat a ani tomu moc nedávám. Vcera jsem prisla s Natálkou domu kolem dvanácté a asi jsme probudily Emmu.. Ouha. Jeste v noci jsem si po stenách vylepila obrázky krtecku, predevsím vánocních, taky mám koupené balicí papíry a opravdu se musím drzet, abych nezacala balit dárky (prevoz by neprezily). Jeste 40 dni!

Napadlo me, ze zacnu sbírat negativní ohlasy na EVS 🙂 Pozitivních je vsude habakuk, ze jo. Marii uz znáte. Pak tu máme jeden príspevek od naseho Jendy von Elba 🙂

..zrovna jsem v plne praci na nasi prezentaci, kdyz prijde Ritva, ze mam prerovnat videokazety z jedne skrinky do druhe a do te prvni mam strcit brozury, ktere predtim musim prebrat a vybrat to dulezite. Proc je nemuzu strcit do te prvni skrinky bez toho abych prerovnaval videokazety? Pripomina mi to popelku. Koukam, ze role EVS dobrovolnika nema prilis vysoky spolecensky status..

Sakra, z tohodle ale asi Unie dvakrát odvázaná nebude, az budu skemrat o peníze na vydání knízky, he? 😉

Pak je tu starý známý Apostolos a jeho projekt v Pori. Musím upozornit, ze Apostolos nemá o Finech patrne prílis vysoké mínení, napríklad nechápe, proc jsou tak „slabí“, ze vydrzují svédskou mensinu a dokonce svédstina je úredním jazykem. „It is not good for Finland!“ rek Rek 🙂

pred skolením v Soppuce:

..I m very dissapoidtment for the organisation in Pori and for all the staff finally in Finland! So! I need little fresh air, little Greek air!..

po skolení v Soppuce:

..Maybe was better in greece and finally i`m not so dissapoident about the meeting!My project manager had a email about the meeting but never show it to me….. quite stupid but ok!..

A to by snad pro dnesek stacilo. Loucím se s heslem: Nemotivovaní dobrovolníci celého Finska sdruzte se!:)

<strong>08. 11. – 11. 11.</strong>

Minulej víkend byl fakt peklo. V pátek navecer v knihovne jsem do sebe tradicne obrátila strední mnozství cokolády v rychlém sledu zapíjené asi pullitrem bublinkové vody, coz melo po chvíli za následek – spolu s témer celodenním neuvedomeným „hladovením“ – kvalitní nevolnost od zaludku, ale jelikoz jsem mela na icq Honzíka, nebyla jsem ochotná se vzdálit od kompu, a proto jsem se vydala k domovu az po hodine, kdyz me knihovnice odtrhla od klapek (kecám), a celou cestu jsem premýslela, u kerého rohu oznackuju krásne bílý sníh. Nastestí jsem to ustála az domu, coz znací, ze doma jsem to uz neustála, heh. Celá akce mela nekolik kol, jen co jsem zacala trochu usínat, uz sem musela letet znova. Emma ze me musela být odvázaná, mela na návsteve kluka a moje hlasové projevy nad záchodem a neustálé dupání po schodech dolu do koupelny a nahoru zpátky jim asi na romanticnu moc nepridávaly. (Emmo, jsi ráda, ze jsem se k vám nastehovala?? 🙂 )

V urcité chvíli jsem uz byla pomalu rozhodnutá zavolat Miku, aby me odvezl na první pomoc, protoze mi bylo jak v poslední hodince. Fujtajksl. Druhej den se ale muj organismus navrátil k relativnímu normálu, presto jsem se slzou v oku odmítla Natálcin návrh jít sánkovat, protoze jsem se sotva drzela na nohách a fakt jsem nemela náladu. Takze sobotu jsem strávila v betli pojídáním mysí porce okoralé bramborové placky a pitím caje z kotlíku. Mazec. Nebýt Honzíckových sms, uz me vezou do blázince. To jsem ovsem jeste netusila, co me ceká v nedeli. Haha. Nebudu se o tom rozepisovat, protoze do toho nikomu nic není, ale týkalo se to me a Honzíka a nekolika dost pitomých nedorozumení nebo jak to nazvat no a vyústilo to tím, ze jsem chtela umrít (vymyslela sem nekolik zpusobu aplikovatelných na Kokkolu), nekolikrát jsem krápla telefonem o zed (prezil to smejd jeden, nechápu, proc vubec premýslím o pet dva desítce, kdyz benefon zvládne takové zacházení i bez obrneného krytu), a nakonec jsem jen cumela do zdi a nechala mozek delat si co chce. No a pak se zas vse k dobrému obrátilo, protoze Honzícek je prece jenom kotátko moje nejmilejsí a já byla schopna se dostavit na hodinu arabstiny a dokonce poté prezít Nevininu ukázku arabské populární hudby (ale mela jsem namále). Vecer v betli se mi zas zaclo vsechno motat v palici a nemohla jsem spát, tak jsem asi do jedné v noci vystrihovala vlocky z papíru a lepila je na okno. Vypozorovala jsem zajímavou vec, a sice, ze cím je situace vyhrocenejsí a má psychika nakopanejsí, tím infantilneji se chovám. Je mi to jedno. Abyste si ze me ale nesli hodit maslu (haha), mám tu pro vás neco málo cizího nestestí z Alp:

Heil Lenka! Shit. I was in Innsbruck for the weekend. With a frenchboy, who is awfully nice, but a little boring. But it was still better than hanging on the mountain or getting down to the valley to see my stupid latvian friend. Puuh…

Shit. You know what?! You are the only one who is being honest with me. (prozradila jsem jí, co mi rekl Mika- ze projekt pujde zmenit ztezí a stejne tak nebudeme naivní si myslet, ze se neco zmení v projektu stávajícím) That fucking Veronika is spreading shit about me behind my back. Mika has been nice, I admit, but he could actually tell me the truth that I can’t change the project. Why can’t Mika tell that for me. I am here, on my shitty mountain, trying to survive ‚till the next day, washing the fucking dishes and toilets (and on thursday the windows). Everyone I have spoken to (people from outside of here) are telling that I am absolutely mad for even trying. And I am beginning to think so. I think I’ll just come home…. but: This boy, Lukas, who used to be in Finland as a volunteer ( I think before u came) called me yesterday and told that Veronika has asked him to find me a flat in Dornbirn. And I have heard nothing about this from anyone. And now the boy calls me and asks if I could live with his grandmother. I might have misunderstood, but still…. WHY CAN’T THESE PEOPLE SPEAK TO ME!!????

Pak jsem fnukala, jak je v Hanse:

Shit… I’m sorry… I just can’t understand how hansa can be more boring than usually… I have a trick for this crying. Just cry. I did it when washing the dishes and no-one cared. Made me feel better… actually not. Who am I kidding. EVS is shit.

I’ll go and sleep. Tomorrow is a weiterbildungstag. All the staff from this hellhole are going to a forest to learn how to breath and to walk in a nice way and to learn how to work together. I don’t want to go, but I have to.

By the way. The Frenc boy gave me his videocamera. Told me to make the film about volunteering. I guess I have to do it. Just don’t know how to film toiletcleaning when actulally doing it. I’ll find out a way.

Have a lovely monday! I know I’ll have. I have to get a gun somewhere or just toss my self down the mountain.

EVS – Revenge

Maria

Tak co? Kdo z nás je na tom hur? Mám hlad, jdu obedvat (ne ze bych mela chut neco do sebe cpát. Mám pocit, ze muj zaludek nic nechce, ale zkusím ho ukecat).

Mimochodem, jelikoz Mika se zacatkem tydne nenachází v práci, jsem odkázána sama na sebe, respektive na Tuulu. Mika mi pred odjezdem buhvíkam sdelil, ze probere s Tuulou mé úkoly a Tuula mi je v pondelí pretlumocí. S naivitou jsem se tedy Tuuly jala ptát, co ze jsou ty mé úkoly, ale v podstate me predbehla, a zeptala se, jestli vím, co mám delat 🙂 Takze jsem rekla, ano, budu si delat na stránce, a tím to haslo. Nebudu se znova ptát, co tu delám..

Ale dost bolo pesimismu! Venku je krásne, slunécko svítí, snízek se blystí. Jeste si jen tak pro formu zanadávám na studenty. Takze nechci nic ríkat, ale vsichni cestí studenti, se kterými jsem tu za svuj pobyt prisla do styku, si strasne naríkají jak jsou svorc a jak jim stýpko nestací, ale to furt jenom posloucháte, jak cestovali támhle do Stockholmu, jak byli tuhle v Tallinu, jak se práve vrátili z výletu do Ruska, jak kazdej den porádajou chlastacky, jak se výborne baví na hokeji (Karjala cup! jakotze mi to uslo???). Takze studentíci, nerozcilujte me nebo vás zacnu vydírat 🙂

Pro dnesek radeji uz sklapnu, nebo ty stránky sezere síra!

<strong>12. 11. – 15. 11.</strong>

Cítím se o neco lépe a Maria asi preci jen zmení projekt. Takze tolik na úvod k nasim dvema potaplinám 🙂 V Kokkole je strasne moc snehu, krásného bílého, krupe vsude pod nohama a nikdo z toho nemá radost! Nikde nejsou snehuláci, iglú, decka se nekoulujou.. Asi to pro ne je az moc normální. Nebo je tu moznost, ze vsichni Finové cekají az na porádný sníh.. Nechci domýslet, co je to porádný sníh! 🙂

V práci to je i nadále velice vzrusující, v pondelí a úterý se Mika poflakoval na seminári na lodi pendlující nekde kolem Helsinek, takze me nemel kdo úkolovat, o tom, jak me úkolovala Tuula jsem myslím psala posledne, takze v úterý jsem se proste sbalila a po obede sla pracovat do knihovny (svou dezerci jsem oznámila pouze Henriette, brigádnici, která se – spolu s kucharkami – jako jediná v tu chvíli v Hanse vyskytovala), a zbytek dne jsem zase po dlouhé dobe strávila smysluplnou prací na prekladech. Dnes, ve stredu, jsem se odstavila na pohovce s výtiskem Colloquial Russian a klidne se ucila (nikomu to samozrejme nevadí), tedy az na cca 45 minut, kdy jsem byla nucena asistovat Henriette a Harrimu (její spolutrpitel) pri skládání asi tisíce modrých letáku, coz znacilo opravdu dusevne i fyzicky nárocnou práci prehýbání papíru formátu A4 na polovinu. Úplne jsme se u toho zpotili, mozkové závity se nám zapalovaly. Já jsem slozila 3, Finové dohromady jeden a pul. Mozná si tu práci setrí, protoze taky nemají co delat (jako vsichni v Hanse), ale me takové tempo k smrti unavuje.

Infantilnost me ani nadále neopoustí, vcera jsem v knihovne objevila dalsí ctyri knízky krtecka, takze jsem si vecer kreslila obrázky a vesila je po zdech.

Emma me asi prece jen jeste úplne nezavrhla, nebot jsem od ní vecer vyskemrala telefon, abych mohla zavolat Honzíkovi (benefon nálety preci jen neodnesl zcela bez následku) a dokonce predtím sama zapredla rozhovor, ptajíc se me (opet) odkud jsem. Takze jsem se o Emme dozvedela, ze studuje v Kälviä, par kiláku od Kokkoly, a sice neco, po vystudování cehoz bude odborníkem na volnocasové aktivity detí a mládeze. Cesky to ríct neumím. Taky na ni muzu nabonzovat, ze se snazí prestat kourit, normálne prý dává 10 denne, vcera pouze 4 🙂

Ve stredu jsme mely meeting u Natalie doma (ona, já, Nevin, Jenda a Olivia z Kälviä) ohledne mezinárodního dne 22. 11. práve v kälviä, který na místním gymnáziu porádá práve Olivia. Takze jsme resili program. Máme varit typická jídla nasich zemí (haha, uz se vidím u plotny), pak budou nejaké hry (Chcete být milionárem a podobne) a nakonec predvedeme scénku o Finech. Me pripadá docela vtipná, hlavne ten záver, ale smáli byste se scénce o Cesích? Hm, uvidíme. Jinak celé je to bezalkoholová diskotéka a dokonce v otázkách z Milionáre se nesmí vyskytovat alkohol. A sex. Dáblova skola. Spís ucitelé. Po meetingu jsem napsala zprávu Mikovi, ze v prípade, ze me opravdu nutne nepotrebuje, bych se odebrala pracovat do knihovny. No problem. Jo a na mnou organizovanou Kaamos party se uz prihlásilo asi 15 lidí plus my z Kokkoly a zacínám se obávat, ze ty lidi nebudem mít kde uskladnit.

<strong>16. 11. – 18. 11.</strong>

Tak Maria projekt asi prece jen nezmení. Sef organizace je nejakej rakouskej drevák, kterej nerad neco mení, a tak má holka ted na výber – bud se prizpusobit myslence, ze jediné, po cem kdy touzila, bylo umývání záchodu, nebo se vrátit domu. Prijímám sázky 🙂

V Hanse to tepe cím dál víc, vetsinu casu trávím vymýslením plánu, jak ztama vypadnout. Kdyz se nezadarí, tak si hledám nejakou zábavu. Kreslím si, ctu si, ucím se apod. Ovsem dnes mi Ritva prinesla hracky, drevená kolecka a kolícky, lepidlo a fixu, a budu vyrábet jmenovky na seminár! Hurá! 🙂

Minulou nedeli pro me prisly holky a Natalie me po procházce po zasnezené (a zamrzlé!) rece pozvala na svou Sacher-torte. Mnam mnam. Coz mi pripomíná, ze mi stále jeden zapomenutý kousek korá v lednicce.. Nevím, jestli o tom mám psát, je to docela sranda, neco, co se prihodilo Nevin (komu jinému), ale je to takové téma.. hehe.. no tak radeji ne 🙂 Az vymyslím nejakou prijatelnou formu, jak to podat, tak se mozná podelím. Kazdopádne tato událost zabrala docela pekný cásek u Natálky doma, pak jsem se odebrala k zapujceným knihám (Full Monty, Mr Bean v Americe a Men in Black z edice Penguin (=ctení pro blbé), encyklopedie poválecných letadel s krásnými obrázky (letadel), medvídci ve svédstine (jen kvuli obrázkum), Ucte se rusky s MacDonaldem a Mickey Mousem (Fini jim ríkají Aku Ankka a Miki – sou to potáplové). No a v sedum byla tradicní lekce arabstiny. Uz umím spoustu vecí. Nevin nás ted strasí testem a chce po nás napsat dny v týdnu. Naivka. Neumím se jeste ani porádne arabsky podepsat. Po arabstine nastalo premlouvání Katji, finské spolubydlící Nevin, aby s náma sla na chvíli posedet do Westu (opravdu jen „posedet“, protoze vsechny tri máme dohromady priblizne 0 euro, zaokrouhleno nahoru). Kata ovsem jít nechtela, coz zduvodnovala tím, ze je nedele. Chm. Taky pronesla docela dobrou typicky finskou hlásku, kdyz na otázku, proc vypadá tak smutne, odpovedela: I can`t laugh all the time. I Natalie si to musela zapsat 🙂 Ve Westu bylo natrískáno (asi 10 lidí) i presto, ze byla nedele, potkaly jsme tam Tuuju a Suvi(?) z Elby, takze jsem mela moznost konecne si osahat 5210, nebot Tuuja ji vlastní (o Vánocích jdu do ní – do Nokie, ne Tuuji!) a kdyz elbacky odesly, strávily jsme zbytek vecera hraním sipek (velice nám to slo, dokonce jsme nikoho nezabily). Následujícího dne jsem vrátila vsechny knihy (az na rustinu s disnejovcama) a vymenila je za dalsí várku edice Penguin. Takze co tu máme: Evening Class od Maeve Binchy v 1700 slovech, Deník Anny Frankové v 1700 slovech, Strasidlo Cantervillské v 650 slovech, cosi od Jamese Herriota v 1700 slovech, Sons and Lovers od D. H. Lawrence ve 2300 slovech, Emma od Jane Austen v 1650 slovech, Tri muzi ve clunu ve 1200 slovech, Malé zeny v celých 300 slovech!, a dále ne-penguinovského Jamese Bonda a povídky Agathy Christie a Oscara Wilda. Predpokladám, ze to zítra prectu v Hanse. Minimálne ty penguiny.

19. 11. – 26. 11.

Nebudete tomu verit, ale vcera (pondelí) jsem byla celý den zavalena prací. V Elbe. Jasne ze ne v Hanse! Nebudte naivní! Chystá se totiz seminár (Platform Meeting), a jelikoz to má ve stredu vypuknout, prípravy jsou v plném proudu a Ritva je z toho vseho docela na nervy. Takze jsme vesele malovali vlajecky úcastnících se zemí a chystali „výstavní sín“, zítra budem vítat prijízdející seminárníky (já dvakrát na letiste a jednou na vlakác) a od ctvrtka budu delat zapisovatelku (coz znamená, ze se budu muset soustredit na to, o cem se hovorí, coz nevím, jestli bude v mých silách), v pátek je pak nejaká oficiální vecere (za cenu jídla zdarma podstoupím i muka ve „spolecenském odevu“) a v sobotu ze sebe budem delat sasky v prestrojení za piráty (je mi trapne jen o tom písu) a servírovat jídlo. V nedeli mají vsichni, az na pár výjimek, vypadnout. Dneska jsem opet vytocená, protoze Mika ve snaze vypadat dulezite a zamestnane me donutil prijít do Hansy a cucet do blba, pod záminkou, ze budeme chystat prihlásku jedné sportovní organizace, která se chce stát hostitelskou organizací EVS. Takovej podraz! Nejdrív prisel o hodinu pozdej nez mel, pak s tím chlápkem sedel nad papírama a jediné, co jsem s tím mela spolecného já, bylo, ze mi toho cloveka predstavil. Výborne. Takze zabitý ctyri hodiny. Mohla jsem být v Elbe a delat neco smysluplnného. Ale je mi to jedno. Ve tri pak nastestí prisla Saija, která se chystá do Itálie, tak jsem jí pomáhala s motivacními bláboly a zivotopisem.

Este bych si mohla postezovat na vcerejsí elbovský obed. Elba je vyhlásená velmi spatnou kuchyní, o cemz jsem se presvedcila jednak ze záverecných hodnotících formuláru zahranicních úcastníku nejakého starsího semináre (food was not very tasteful apod.) a druhak a predevsím na vlastní kuzi. Takze v to pondelí nám ukuchtili rýzovou kasi (radsi umru nez to pozrít) a z toho duvodu jsem byla odkázána na zbytky chleba s lososem. Super obed, zvlást kdyz chleba je okoralej a ze sladkýho testa. Blé. Zítra se opet vydám na turu do Elby, a to v 11 hodin ráno (hurá, osvobození z Hansy! Mika me sem chtel dostrkat aspon na jednu hodinu, nastestí si pak uvedomil, ze tu sám ráno nebude!) a pak uz budu jen privázet a ubytovávat úcastníky semináre. Bude tam okolo sta lidí z cca 18 zemí vcetne Ceska a Slovenska a Islandu 🙂 Jednomu Cechovi budeme s Jendem prekládat, nebo neumí anglicky, a pak po skoncení semináre mu budem vymýslet zábavu, protoze se rozhodl odebrat zpet do vlasti o pár dní pozdej. Nevím proc, ale neresím to.

Tak me ted napadá- psala jsem vubec o té party v Kälviä? Velice se vydarila. Sice to není typ zábavy, který bych nejak preferovala, ale prípravy me bavily moc a hodne. Prvne sme chystali „sál“ (chodba u vchodu skoly), malovali obrázky o nasich zemích (muj výtvor – skodovka, pivo, krtek, rybník s kaprem, cokoláda Orion, hokejista s medajlou na krku, ceská koruna, nezbytný vánocní stromecek a jako bonus finsko-ceský slovnícek), a pak prislo na radu varení, ci spíse pecení. Natálka vyplodila Sacher-torte, Olivia nejakou francouzkou placku s jabkama, Finky udelali pullu (neco jak nase vánocka, ale v miniaturních provedeních), Nevin usmazila arabské felafel a já uhnetla výborné testo na zamilovaná ocka, mne do té doby neznámé vánocní cukroví. Jako vzdy, testo bylo asi dvacetkrát lepsí nez výsledný produkt, zvlást poté, co jsem ocka mírne (=docela dost) pripekla, ale nakonec sly nejvíc na odbyt, asi proto, ze je Jenda úspesne nutil vsem okolo 🙂

Behem diskotéky jsme deti bavili ruznými hrami vcetne scénky o Finech (uz padl návrh, ze bysme ji mohli zopakovat na Platform Meeting), která myslím byla hodne povedená, dokonce i Fini se smáli. Jeste musím ríct, jak vypadá taková finská diskotéka (coz byla taky soucást nasí scénky), nebo „party“. Takze zásadou je donést si vlastní pití, jinak budete na suchu nebo o vode. Nikdy necekejte, ze pro vás prijde Fin tancovat. Pokud ano, je do vás strasne zamilovanej a pozádat vás o tanec ho stálo spoustu vnitrního boje a bezesných nocí nebo je nemocnej nebo to neni Fin. Kdyz uz s váma tancuje, drzí si odstup na délku pazí. Na pomalý písnicky ale vetsinou vidíte tancovat spolu jen holky. Pripadala sem si tam jak kdysi dávno ve skolce. Ale byla to sranda. Dokonce jsem jedla salmiakki a zachvátil me dojem, ze jim pricházím na chut. Brr.

Dál neúspesne zkousím posunout let ze 17. na 19., ale letadla jsou narvaný a nikdo se nechce vzdát svého sedadla 🙁 Jo a zaregistrovala jsem dalsí nechutný zlozvyk Finu- odporne posmrkávajou a chrchlajou, vcetne holek, a to porad a vsude a vubec jim to není blbý. Ted si predstavte, ze to máte doma. Emma je na to expert 🙁 Myslela sem, ze se to týká prevázne jen starých dedku, ale Finsko me presvedcilo o opaku. O Marii zatím nevím nic nového, doufám ze jeste dýchá. Dostala jsem konecne email od Laury, je v Bratislave velice spokojená, jezdí si po celém Slovensku, byla dokonce v Krakove, a jelikoz jí závidím, nebudu o ní psát. Haha. No a nevím, jak ted budu stíhat, asi spís ne, leda by me Mika drzel v Hanse, ale v opacném prípade se ohlásím nejdrív prístí týden.

27. 11. – 04. 12.

Mám vymyslenej dárek pro Honzíka hurá! Ne ze by to bylo k veci, ale mne to rozhodne tesí 🙂 Takze Platform meeting máme za sebou a muzeme se vesele venovat prehrsli dalsích aktivit. Cím zacít. Od stredy jsem spala s holkama (Nevin, Natalie, Olivia) v Elbe, nebo nemelo cenu vprostred noci jezdit domu a za rozbresku se vydávat na dlouhou túru zpet do Elby (nemela bych sanci se vzbudit). Práce bylo tolik, ze sem z toho az onemocnela. No fakt. Od soboty sem se cítila velmi chripkove a mohla sem se usoplit, ale pak v nedeli vecer jsem sporádala horu zmrzliny a bylo po chripce. Rýma bohuzel zustala. To je jedno. Takze o cem to celé bylo. Jak uz jsem ríkala, lidi prijízdeli a my je ubytovávali, sháneli klíce, delali jim spolecnost a podobne. Celé to vypuklo myslím ve stredu, zacal seminár, my dobrovolníci jsme delali kopie zpráv a zápisku a návrhu projektu jednotlivých zemích, ve ctvrtek jsem já napríklad delala zapisovatelku, v sobotu ráno jsme lidi vzali do mesta utrácet, vecer sme pak obsluhovali na velké veceri jako piráti a vsem se to moc líbilo, po veceri byl kulturní hudební program a pak volná zábava, do které jsme zaclenili nasi úspesnou scénku o Finech, kterázto se opet setkala s nadsením diváku 🙂

Kdyz to celé skoncilo a úcastníci se rozjeli k domovum, zustal nám tu jeden reditel odboru pro vzdeláváni jednoho ceského regionu a já a jenda jsme mu museli tlumocit. Nikdy bych neverila, jaká je to makacka. Zvlást kdyz se ty lidi baví o necem, co mi ríká opravdu jen velmi málo. Ale v rámci naseho tlumocnického povolání jsme absolvovali nekolik pekných vecerí a to taky není k zahození 🙂 Jo, pri jedné téhle veceri s náma byl i Islandan, Stefán (zustal jen o jednu noc déle), a musím ho zde zmínit, protoze je to tretí Islandan, kterého znám, a opet si velice získal mou prízen, takze jsem poté dospela k záveru, ze Island je zeme nejmilejsích lidí, nehlede na to, ze tam behajou elfové a vubec je tam krásne. Uz vím kde chci zít. Jen musím vymyset, jak se tam propasovat 🙂 Ale to sem chtela ríct- datlovala sem esemesku za poslední peníze, které mi jeste na twistu zbyly a Ritva to samozrejme komentovala, protoze me údajne nevidí jinak, no a tak jsme mluvili o tom, ze co uz mi zbejvá, kdyz je to jedinej prostredek ke kontaktu, a Stefán mi vrazil do ruky telefon a prej at klukovi zavolám! Ze to platí jeho organizace. Ano, Island.. zemský ráj to na pohled.

Setkání se úcastnila spousta velice milých lidí a tak to celé probíhalo v pohode a dobré nálade. Docela dobrej trapas nastal po tej pirátské veceri. Ritva nás obsluhující nechala nastoupit a mohutne nám dekovala a my se klaneli a vsichni nám tleskali, no a pak se k nám prihrnula s dvema kosema necím naplnenýma a nám vsem zasvítily ocka, co ze to teda konecne dostanem za ty nase záluhy a tvrdou práci, no a predstavte si, ze v tech kosích byly památecní mejdlícka a Ritva nám je dala, abysme je rozdali lidem! Myslím, ze méne vhodnou chvíli najít nemohla 🙂 Smutné, smutné. Pak za náma prisla Belgicanka Anneleen a litovala nás, Estonka Epp nám dala velkou cokoládu a Slovinka Barbara svícky. Este ze sou na svete lidé se smyslem pro empatii 🙂

Tak, co dále. Jo! V pátek v noci sme s Natálkou a Anneleen do sauny a konecne sem poprvé zalehla do snehu 🙂 Mazec, byl to fakt zázitek. Budeme mít asi jednu docela zajímavou fotku, ale myslím, ze neprojde cenzurou 😉

No, pan reditel nám dnes odjede a tak se zas muzeme vsichni venovat nasi kazdodenní práci. Blízí se taky Kaamos party, máme asi 25 úcastníku, zítra jim musím poslat dalsí instrukce. Ale shrnme to vse do výhledu na prístí dny 🙂 Takze ve ctvrtek si Nevin objednala lekci cestiny. Hm. V pátek prijede Noémi! Má náké zkousky ve skole, dnes mi z Magyáru volala! V sobotu budem u Natálie píct cukroví (nutí me, abych zopakovala svá zamilovaná ocka), v nedelu máme arabstinu a poté jdem na návstevu k Litevkám. V pondelí budem v Hanse vyrábet vánocní pránícka a vymýslet hry pro Kaamos party. Tot vse.

05. 11. – 10. 12.

Koukám, ze jsem ty poslední zápisky pekne odflákla. A samozrejme jsem taky plno vecí zapomnela. Tak napríklad, ze se mi podarilo nakonec posunout let na 20. prosince (touhle dobou za deset dní jiz budu nekde v oblacích 🙂 ), pak jsem také chtela verejnosti sdelit, ze finská nocní obloha je bud cerná a posetá hvezdickama, nebo, a to casteji, úplne bílá! takze v noci není moc tma, protoze nahore je bílo a dole je bílo. Snízek se drzí, dá se behat po rece i mori (ale ne moc daleko od brehu, je-li vám zivot milý), maximální teplotu jsem tu zatím zazila 25 pod nulou, ted je vetsinou kolem mínus peti. Kdyz byl seminár a vezli jsme Madary nakupovat do Alko (specializovanej obchod s alkoholem, asi víte, ze ve Finsku se tvrdej alkohol neprodává normálne v shopech, tam jen pivo a sajdr, vse ostatní v Alko), na teplotomeru u Prismy (neco jak nase Hypernova) svítilo -17 a já se s tím fotila. Hih. Pak jsem jeste chtela ríct, ze má anglictina jde do kytek, chtela-li bych býti vtipná (ne ze bych nebyla), rekla bych, ze se zvysující se úrovní finstiny, rustiny, arabstiny a nove i cínstiny, rapidne klesá úroven anglictiny. Ale jelikoz vtipná býti nechci, reknu jen, ze anglicky mluvím cím dál hur, delám cím dál blbejsí chyby a neumím se vyjádrit a vubec nechápu proc, kdyz je to jedinej jazyk, kterej tu pouzívám (vedle výse zmínených).

Kdyz uz o tom mluvím, potkala jsem tu Cínanku Na, která mi velice padla do oka, ale bohuzel na Vánoce se odebere do Cíny a uz se nevrátí 🙁 Je tu jako exchange-student. Kdyz jsme mely s babama mezinárodní sedánek v Palestine (=u Nevin), blbly jsme s recma a zkousely kdo co vysloví nejlíp (nikdo nemá sanci s ceským de, te, ne, o r nemluve), a Na poznamenala, ze mám zjevný talent na cínstinu 🙂 A to sem rekla jen Ni-hao a Wo-shr Lenka. Jo a arabstina posledne odpadla, nebo Nevin se chystala do skoly, ale do Litvy se slo a tam me napadl dalsí dárek pro Honzíka. Mezinárodní inspirace 🙂

Prístí týden dávají v Bio Rex druhý díl Pána prstenu a Ritva zve nás dobrovolníky! Pokracování príste.

11. 11. – 13. 12.

Poslední dobou nejak nestíhám. Vec nevídaná. Uz si nepamatuju, kde sem naposled skoncila.. Aha, uz vím. Takze ted se blízí Kaamos party. Sjedou se nám tu dobrovolníci a ostatní z celého Finska. No samozrejme ne vsichni, dohromady nás bude sotva dvacet. Címz se docela prodrazí ubytování v Elbe, nebot platíme za barák, z cehoz plyne, ze cím víc lidí, tím mensí platba na hlavu. Dnes prijízdejí první úcastníci a my je musíme vyzvedávat a nejak dostrkat do Elby. Maija má auto, ale není zádnej taxikár, jak sama upozornila. Jak to celé probehlo napísu prístí týden, zatím muzu ríct, ze máme v programu rybarení na lede, sánkování, sochání z ledu a snehu apod.

Nevím, jestli jsem uz psala, jaké mám problémy se vstáváním. V práci mám být v deset, ale vetsinou v deset lezu teprv z betle. Nekdy me Honzík budí esemeskou a to pak stihnu, protoze k prectení a vstrebání obsahu textu SMS musím zapojit mozek, coz me vzbudi. Ale kdyz sms neposle, nemám sanci. Jednou se mi uz podarilo zaspat dokonce nadvakrát. Vzbudila jsem se tradicne v deset, tak jsem Mikovi poslala zprávu, ze prijdu v jedenáct a zustanu odpoledne dýl. Mika odepsal ze to je super. No ale nakonec jsem zaspala znova a prisla az 11:30. Dnes tu Mika napríklad není, takze jsem s klidem zaspala (zcela vedome) a prisla opet 11:30. Nikomu to nevadí! Zvlástní je, ze vecer se mi moc spát nechce. Ale i kdyz jdu spát brzo, stejne ráno nevstanu. Mika ríkal, ze je to klimatem, ze je furt zima a tma. Neopakuju se? 🙁

Tak, co se jeste prihodilo. Spís co se prihodí! Presne za týden jedu domu!!! Hurá! Zjistila sem, ze nevím kdy sbalím. Asi budu muset uz v pondelí. V úterý nás Na zve na cínskou veceri, ve stredu jdem na rozlucku do Litvy, ve ctvrtek máme jít do kina na druhej díl Pána prstenu (pokud dostanem lístky) no a v pátek uz para domoi! Minulou stredu jsme byly s Kenankama a Katjou (spolubydlící Nevin) a Na v saune v Tankkari II (tam jak bydlí N+N), musela sem se smát, kdyz jedna Kenanka, co sla do sauny poprvé v zivote, tam vlezla ve vlnené cepici 🙂 Pak si Nevin objednala lekci cestiny, ale pekne me vzápetí vytocila, kdyz prisly veselé a komunikativní (=ozralé, byly to Finky) kamarádky Katji s tím, ze jdou do Chess na disku se striptýzem, nacez Nevin zasvítila ocka a ze de taky! Takze nás zanechala spolu s Na svému osudu a odebrala se s fotákem do mesta. Ale nakonec to vubec nevadilo, mely jsme aspon konecne lekci cínstiny a pro Na i cestiny a zjistily jsme, proc mám takový talent na cínstinu (heh) – výslovnost hlásek je hodne podobná ceské. Po chvíli (aspon mne se to tak jevilo) vykoukla ze dverí pokoje Katja a zádala nás, abychom, az budeme odcházet, zhasly svetlo v kuchyni. Kouknem na hodiny, a ona byla jedna v noci! A my si klidne sedíme v cizím baráku 🙂

Jo a uz jsem presne identifikovala jaká jídla cirkulují na jídelnícku Hansy: polívka hrachová s lívancema, polívka zeleninová s párkem, rybí prsty, sekaná, zapecené makaróny. Boze, to je fakt vsechno?? Uz to tak vypadá 🙁

14. 11. – 16. 12.

Zapomnela sem na zapecené brambory se sunkou nebo rybou a na filé. Kaamos party se údajne líbila, nemohu posoudit, nebot sem se jí sama neúcastnila. Oficiální verze zní: zachvátil me virus, který rádí po Kokkole a byla jsem tedy nemocna a baviti se neschopna, neoficiální a tudíz pravdivá verze zní: bylo mi psychicky tak blbe, ze sem mela akorát chut zalízt do houstí a chcípnout (Jendu na tomto míste výslovne zádám, aby tuto neoficiální verzi NIKDE nesíril! Díky!) Akce vypukla v pátek, prijelo asi devet lidí a vecer jsme je vsechny odvezli, resp. Maija je odvezla do Elby. Já, Natálka a Jenda jsme je následovali na kolech (s mensím zpozdením 🙂 ). Pozdej jsme se odebrali domu a já si cestou urvala kus smrku (mozná jedle nebo neceho jiného jehlicnatého) a pripíchla to na zed. Hezky jsem si to nazdobila a mám doma Vánoce 🙂 Coz mi pripomíná, ze jsem uz o víkendu sbalila. Ano ano, a dobre jsem udelala! Asi petkrát jsem vsechno musela prerovnat do ruzných zavazadel a jeste ted porád nevím, jak to vlastne vsechno odvezu. Co to táhnu??? Fakt nechápu. Letní hadry predstavují jen malou hromádku. Pak letní boty, taky jak nic. Pár rucníku, které se mi nevím proc vzdy nahromadí (viz Viking line a podobne 😉 ). A fotoalba. A samozrejme brusle. No ale co ten zbytek? Prece nemám tolik dárku. Nebo jo? Letos asi budu jak jezísek. Jinak v sobotu ráno jsem jeste na nádrazí vyzvedla dalsí tri lidi, ale vzápetí je predala Maije, která pro ne prijela s autem a prednesla jí svou historku s virusem. Uz pred polednem jsem byla zas okei, ale rozhodne jsem nemela náladu na lidi a potrebovala jsem být sama, takze jsem se do Elby nedostavila ani pozdeji.

Mika me dnes (pondelí) pozval na jakýsi vánocní obed, který probehne v jiném mládeznickém centru tady v Kokkole, ale co znám finská vánocní jídla, radeji si jej myslím nechám ujít. Jeste musím najít vhodnou výmluvu. Finové jsou fakt divnej národ. My se na Vánoce nacpáváme tím nejlepsím a oni si kazí zaludek nejakejma kasema (puuro) a podezrelejma kotlíkama. Taky pijou nechutne sladké glögi (=horkej nenaredenej sirup). Jediné, co mi zatím z finských Vánoc chutná, sou piparkakut, neco jako perníky.

Vcera vecer jsme byly s hokama (N+N) u Niny, jejich spolupracovnice ze skolky (ríkala sem vubec ze Natálie s Nevin pracujou v anglické skolce??) na videu, a koukaly jsme na první díl Pán prstenu, jelikoz Ritva pozvala nás dobrovolníky do kina na druhej díl, kterýzto zde má premiéru ve stredu o pulnoci, a jelikoz holky nevideli první díl, muselo se to napravit. Nevin mne opet hýbala zlucí kdyz se me porád ptala: umre? umre?! a tahala me za vlasy kdyz se bála 🙂 Natálie u toho ke konci usla. Já se opet bavila. Toz tak. Výhled na prístí dny: zítra k Na na cínu, ve stredu k Litevkám na rozlucku, ve ctvrtek na Taru Sormusten Herrasta (LOTR 2) a v pátek.. ach v pátek.. :)))

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .