0
0

Jak už jsem uvedla v nadpisu, nedalo nám to a zase jsme do Turecka dorazili..

tentokrát jsme neměli štěstí na levné letenky, proto jsme se rozhodli, že pojedeme naším vlastním autem.. je to sice daleko, ale výhody to má.. nemuseli jsme se tolik omezovat v tom, co si vezmeme, naložili jsme autíčko opravdu důkladně, připravili ho na cestu a v pátek 27. srpna vyrazili směr Turecko..

plán byl jasný: užít si to maximálně !! 🙂

1-2. den..

balíme všechno potřebné, malému do auta instalujeme nezbytný notebook s pohádkami, bereme děcko a vyrážíme..cestou se k nám přidávají naši kamarádi, mají šestiměsíční holčičku, takže je o zábavu postaráno:) cesta probíhá naprosto v pohodě, vyrážíme v pátek kolem půl třetí a na tureckých hranicích jsme něco kolem 11,00 hodiny dopoledne. Vzali jsme to přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Bulharsko .. oproti době před třemi lety je vidět rozdíl zejména na jednotlivých hranicích, čekací doby jsou minimální, v Srbsku i Bulharsku se jenom podívali na české pasy a nechali nás jet dál..

v Edirne jsme si dali trošku oraz, bylo vedro..něco kolem 36 stupňů, takže jsme shodili přebytečné hadry a šlo se na kebab 🙂

čekali jsme na Ivoše, který se v Bulharsku někde zatoulal /zapomněl odbočit:)/ když dorazili, měli už dost, takže jsme fičeli směr Canakkale na trajekt.

na trajektu jsme se dohodli, že to chce odpočinek, takže pár kilometru směrem na Tróju jsme skončili v jednom moc pěkném apartmánovém pensionku.. majitelé byli moc příjemní, vstřícní, hlavně k našim dětem a nejvíc k malé Klárce, která šla z ruky do ruky a tak to mělo vydržet celý náš pobyt v Turecku 🙂

3. den

válíme se, rozkoukáváme, aklimatizujeme se v novém prostředí, vedro je fakt síla.. majitel říká, že toto léto je i u nich hrozně horké, je fakt, že v této oblasti jsme vždycky zažili spíš nižší teploty než byly teď.. tak si to zpříjemňujeme koupáním v moři.. není nic moc, je to přece jenom blízko Canakkale, ale jako úvodní koupačku to bereme 🙂

4. den

přespíme a vyrážíme dál.. přece jenom se nechceme u Egejského moře moc zdržovat, máme vyhlídnutá krásná místečka, tak tam chceme dorazit co nejdříve .. celý den v podstatě probíhá na cestách.. stavíme se v Ayvaliku na ostrov Alibey, je tam kemp v naprosto úžasném místečku, prostředí překrásné, ale kemp je pro tureckou smetánku, ceny naprosto neskutečné, takže míříme dál. je to sice škoda, ale nemusíme se zase hned na začátku dovolené zruinovat.

nakonec končíme v ospalém letovisku YeniFoca, ubytováváme se v takovém levném apartmánku, nic moc, ale na přespání to stačí.. pláž je moc pěkná, čistá voda, takže děcka okamžitě hážeme do vody, odpočíváme a večer se procházíme po promenádě..

5. den

hned ráno opouštíme Yenifocu a míříme směr Izmir, Mugla, Dalyan.. není to daleko..snad kolem 300 km, což při stavu tureckých cest zvládáme za takové tři a půl hodiny..

do Dalyanu dorážíme tak kolem jedné, jdeme si dát nějaké jídélko a míříme zase do našeho oblíbeného kempu.. jsme strašně moc rádi, že jsme zase tam, je to nádherné místo u jezera, nikde nikdo a ceny více než lidové..

máme to kousek k Iztuzu pláži, takže není co řešit, bereme všechno potřebné a jedeme se vykoupat..

Ivoš a Monča jsou poprvé u Středozemního, a přestože jsme je připravovali na to, že teplota vody Egejského a Středozemního se fakt liší, tak jsou v šoku.. voda je jako kafe, má tak kolem třiceti stupňů, na pláži není moc lidí, no prostě nádhera!!!!

v Dalyanu se nám moc líbí, je to krásné městečko blízko řeky Dalyan, která se v deltě vlévá do moře.. žijí tu mořské želvy, které tu mají takovou rezervací, s Viktorem jsme byli už loni moc spokojení a jsme i letos.. nejraději bychom si tu koupili domeček a bydleli tu :)))))

6. den

jedeme zase na Iztuzu, chceme tu strávit celý den a tentokrát to taková idylka není, fouká hrozně moc vítr a jsou vlny, ty jsou super, ale odpoledne se přižene bouřka.. jsme z toho v šoku, protože to je poprvé co v těchto končinách něco takového vidíme 🙂

tak jedeme rychle do kempu, abychom zajistili stany a jen co jsme to udělali, strhl se takový vichr a déšť, bylo to senzační.. majitelé nás pozvali k sobě do restauračky, pozorujeme déšť, pijeme pivko a místní jsou v šoku, evidentně už nepršelo hodně dlouho 🙂

pokud jsme si od bouřky slibovali ochlazení, tak nepřišlo, je stále 35, ale ještě k tomu tak 150% vlhkost :o)

7. den

rozhodli jsme se vyrazit na výlet, v Dalyanu jsme si zamluvili lodičku a šli se podívat na želvy karety, kterých je v téhle oblasti spousta a mají se tam evidentně dobře .. cesta je úžasná, plavíme se v deltě řeky, nakrmíme karetu modrými kraby a fičíme se ještě okoupat na pláž.. zaplatíme si taky bezva oběd v jedné restauraci typu kdo sežere nejvíc :))) a k dokonalé spokojenosti nám vlastně už nic nechybí

zbytek dne se válíme, odpočíváme, koupeme, prostě super dovolenkový program..

na večer jsme si zašli k našemu hostiteli posedět, nabídli jsme mu pivko, které jsme si přivezli, kupodivu neodmítl, docela mu chutnalo..vyprávíme mu o našem zážitku s karetami a kraby .. a týpek se najednou zvedl, zmizel ve tmě, a když se za pět minut vrátil, přinesl na tyčce napíchnutého modrého kraba.. 🙂 kemp leží totiž v zátoce řeky Dalyan a ti krabi se tam běžně promenádují po dně, takže není problém ho ulovit..

hned jsme ho samozřejmě zabili, upekli a sežrali :)) byl výborný

8. den

před nedávnem jsme v těch místech objevili super zátoku Asi Koyu, je asi 16 km od Dalyanu, vede k ní taková trošku dobrodružnější cesta, proto lidé k ní raději jezdí na lodi.. ale my se výzev nebojíme, naložíme děcka, jídlo a fičíme tam.

Je to nádherné místo, nikde nikdo, jen občas tam zakotví výletní loďka s turisty, kteří tam na půl hoďky zastaví, potápějí se a zase odjedou..připadáme si tam jak v modré laguně, dokonce jsme tam shodili plavky, což jinde nepřipadá v úvahu, ale je to boží, máme celou pláž jen pro sebe..

byl to nádherně strávený den 🙂

9. den

další den jsem si řekli, že se trošku porozhlídnem po okolí.. máme v plánu navštívit rozvaliny Kaunosu a Ekincik pláž, takže vyrážíme na cestu.. cesta probíhá podle plánu, jen jsme trošku zabloudili, takže ke Kaunosu dorážíme až po třicetikilometrové objížďce, kdy se klikatíme nahoru a dolů po místních pahorcích.. ale je tam nádherný výhled na jezero Koycegiz, ze kterého se vylívá řeka Dalyan, aby se po pár kilometrech v deltě vlévala do moře.. úžasné 🙂

Kaunos je bezva, akorát je šílené vedro, kolem 40 stupňů a to se fakt chvílemi nedá vydržet, takže odtamtud zdrháme do Ekincik, abychom se tam mohli osvěžit v moři..i když má 32 stupňů 🙂 ta voda myslím 🙂

pláž v Ekincik ujde, jen jde vidět, že je to přístav, trošku odpadků kolem, no, lepší než nic, ale rádi se vracíme zpět do Dalyanu ..

10. den

balíme kufry a jedeme dál, sice se nám moc nechce, Dalyan je pro nás fakt jednička, ale jsou i jiná krásná místa, takže vyrážíme ráno směr Saklikent kanyon, je to kousek za Fethyí, byli jsme tam i loni, hlavně to místo chceme ukázat Ivošovi a Monice 🙂

je fakt extremní vedro, něco kolem 41 stupňů, v rokli je úžasně studená voda a příjemný chládek, tak se tam couráme až kam můžeme, je to kolem 3 kilometrů dlouhá trasa, během které musíte překonat spoustu překážek v podobě balvanů, různých zátaras a je to docela složité, když s sebou člověk vláčí malé děcko.. 🙂

když jsme se do sytosti ochladili, vylezli jsme zpět do pekla a v autě bylo fakt šíleně..každopádně naše prasklina na předním okně začala pracovat a z původní malé tečky se rozlezla po celém předním skle, takže fakt radost

vyrážíme dál, směr Ucagiz, je to nádherý přístav cca 20 kilometrů za městem Kas.. celé městečko se dá obejít tak během půlhodiny, je to malebné, útulné místo se zvláštní atmosférou, moc se nám tam líbilo..ubytovali jsme se v jednom rodinném penzionku, všichni členové rodiny nás přivítali, porvali nám děcka a začali si s nimi hrát, takže jsme měli dost času natahat do pokoje tašky 🙂 byli zlatí

večer se procházíme po městečku, vzhledem k jeho velikosti nemáme za půlhodiny co dělat..atmosféra je kouzelná, nevím čím to je, jestli polohou přístavu nebo historkou, kterou jsem od nich slyšela.: současný Ucagiz je postaven na základech starověkého lykijského města, lidé při stavbách svých domů používali kameny z těch prastarých ruin, všude kolem jsou také lykijské hrobky, opravdu má toto místo zvláštní, magickou sílu..

11. den

domlouváme si s jedním místním klukem projížďku ve člunu kolem ostrova Kekova (je kousíček).. na něm je právě úžasné město Simena a také pozůstatky starověkého lykijského města. Výlet je jedním slovem nádherný, příroda, památky, úžasné koupání v křišťálové vodě, jsme nadšení.. Jediné mínus na tomto místě vidíme, že Ucagiz nemá pláž, tato skutečnost nás žene zase dál, takže po tomto výletu se balíme a vyrážíme na východ směr Olympos.

Za necelé tři hodiny jsme tam, ubytováváme se zase v penzionku Pehlivan, kde jsme byli loni, je to div, ale pamatovali si nás, asi kvůli malému 🙂 teď se zase na něj vrhli, ale když viděli malou od kamarádů, tak náš kluk rychle spadl z lopatky 🙂

jdeme se ještě projít a vykoupat po cestě, jsme rádi, že jsme zase tady ..

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .