Do Dubaje se bez skenu oční sítnice nedostanete

Když někdo mluví o Dubaji, může mít na mysli jak emirát Dubaj, tak město Dubaj. Emirát leží na Arabském poloostrově v Perském zálivu a jeho největší část zabírá poušť. Svými 3885 kilometry čtverečními a 1,32 milionu obyvatel je po Abu Dhabi druhý největší. Vládcem Dubaje je šejk Muhammad bin Rašid Al Maktum, který je víceprezidentem a premiérem. Centrem emirátu je město Dubaj. Téměř veškerý hospodářský, sociální, kulturní i politický život se odehrává právě zde. Zajímavé je, že dubajský „víkend“ byl až do září 2006 stanoven na čtvrtek a pátek. Až nyní jsou uzákoněny dny volna jako v Evropě. V Dubaji, kde žije 99 procent obyvatel emirátu, je obyvatelstvo tvořeno hlavně vystěhovalci, kterých je zhruba 85 procent. Občané Spojených arabských emirátů jsou tedy menšinou. Jen čtvrtinu obyvatel tvoří ženy. V zemi nemáte šanci získat občanství ani trvalý pobyt, zato si můžete koupit nemovitosti, aniž byste museli mít místního společníka. O exotické zemi jsme hodně slyšeli a rozhodli se ji poznat zblízka. Prosinec se zdál jako ideální doba, kdy Dubaj navštívit. V době, kdy v Čechách mrzlo, až to praští, jsme si balili plavky a trička na cestu. Z ruzyňského letiště jsme odlétali před devátou hodinou ráno, v Dubaji jsme přistáli ve 14 hodin, ale tam už se začínalo stmívat, protože místní čas se posunul o čtyři hodiny dál. V Dubaji na letišti jsme strávili dlouhou dobu. Na skenu oční sítnice byla pro dvě letadla otevřena jen tři místa. Naštěstí se vše obešlo bez komplikací. Před budovou letiště už čekala delegátka cestovky, předala nám voucher do hotelu a odvedla nás k taxikáři, který nás odvezl do dočasného domova Arabian park hotelu. Co doma nezažijete, je to, že pokoj se každý den uklidí „sám od sebe“. Byli jsme příliš unavení, abychom se hned vydali prozkoumat nová místa. Za nimi jsme vyrazili až další den.